Tak už jsem dospělá!

No, alespoň v některých státech…

Skoro celý 23. Prosinec jsem strávila balením dárků a uklízením. K balení jsem si pustila Lásku Nebeskou, abych měla tu pravou Vánoční atmosféru. :- )

Někdy kolem šestý, když už všichni přišli domů, jsme se pustili do večeře. Ráno se mě Peggy ptala, co bych si přála. Já na to, že mám chuť na zelené fazole. Takže nakonec jsme měli maso s kaší a zelenými fazolemi.

Jako svůj narozeninový dort jsem si vybrala Apple Pie. Peggy mi na něj napsala „Happy B-Day Eva“ :- )






Zapálili jsme svíčky a host rodina mě zazpívala. Já jsem nejprve začala zpívat s nimi, než mi došlo, že vlastně zpívají mě, takže jsem teda zmlkla :D

Potom už jsme se pustili do koláče spolu s vanilkovou zmrzlinou; já si začala rozbalovat dárky. Dostala jsem toho spoustu. Svetr, náušnice, ponožky, plyšáčka, CD od Michaela Bublého, mého nového objeva , a naši zarámovanou fotku u stromečku.
Moc mě to potěšilo :- )



Po rozbalování jsme si chvíli sedli ke krbu, ale za chvíli jsme se zase zvedli, nastoupili do auta a jeli do St. Louis na „Cestu světa“. Cestou jsme se stavili na benzíně pro kapučíno a horkou čokoládu.
Když mi poprvé řekli, na co se jedeme podívat, moc jsem to nechápala, ale pak jsem pochopila… Představte si obrovský park a na každém stromě světýlka. Prostě krása. V parku byla také ona cesta světla, tedy příběh narození Ježíše. Prohlídka se dělala v autech, tedy všechno bylo u cesty, aby lidi vůbec nemuseli z auta vylézat a jen se kochat. Vyfotila jsem pár obrázků, moc to není vidět, ale něco přece.











No a pak jsme jeli domů. Já jsem se podívala na jednu epizodu mé oblíbené Grey’s Anatomy a šla jsem spát.

Cestou z parku mě napadlo, že vlastně každej rok hned po narozeninách se hrozně cejtím, jako že už jsem velká holka, ale pak těsně před narozeninami si říkám ty jo, to je hrozný jak málo je mi let :D Jak jsem se před rokem cejtila, že už mi je 17, a teď už jsem si to ani nepřipouštěla, dokonce když se mě někdo zeptal asi před týdnem, kolik mi je, automaticky jsem řekla 18, ani jsem si to neuvědomovala :D


Ještě připojuji fotku stromečku s punčochami :- )

Příště se už těště na Vánoční článek!

O zkouškách a o tom, jak je pěkné dárky dávat

Příjemné skoro Vánoční Ráno :- )
Tak jsem se konečně zase dostala k blogu!

Naposledy jsem napsala minulou středu, tak tedy budu od ní pokračovat! Ve středu v noci byla jakási bouřka, kdy létaly ledové krupky…. A světe div se…. Ředitel ve čtvrtek zavřel školu! Já jsem byla samosebou ráda, ale divila jsem se, protože mi všichni spolužáci říkali, že většinou, když je nějaký „zimní problém“, všechny školy zavřou, jen ta naše ne…
Přes den jsem nedělala nic moc, trochu jsem se učila na zkoušky, ale nepřeháněla jsem to :- )
V pátek byl ve škole soutěž o nejošklivější Vánoční svetr…. Musím říci, že vidět dvoumetrové hráče am. fotbalu navlečené v ženských svetrech se sobem…. Pobavila jsem se :D

Jak jsem psala, někdy ve středu nebo v úterý jsem napekla cukroví, dala ho do krabic a schovala. Načež se na mě spustila vlna kritiky od Emily, ale i od ostatních, že jim to nemůžu dělat, že tady se cukroví neschovává… Já se sice bránila, že když jim to dám, že to do Vánoc nevydrží… Ale po několika dnech jsem odolala, a dala jim to. Do dvou dnů to bylo sežrané:/ :D

Trochu cukroví jsem teda dala stranou, dala to do malých boxů na sušenky, že to dám učitelům. /ale o tom později/.

Celý víkend byl ve znamení mého nervování se kvůli zkouškám a taky stresu, že nemám jediný vánoční dárek.

No a v pondělí tu byli zkoušky.
Vtipný bylo, že na US History jsem se téměř neučila, pouze jsem se našrotila prezidenty a jejich „VíPí“ jak říká náš učitel. Test byl směšně jednoduchej, žádný eseje, pouze otázky typu: „In which country was the Boxer Rebellion?“ nebo „Who championed the Open Door Policy?“ . (možná se Vám to nezná, ale řešili jsme to hodiny a hodiny, takže pro mě to bylo jednoduché...)
Poslední část testu byla, že vyjmenoval 15 slov jako „Barva, lodě, letadla, násilí, strach, mír…“ Měli jsme si vybrat 5 a ke každýmu říci 3 konkrétní události. První, co jsem si vybrala byly samosebou letadla :D Napsala jsem o jejich použití v WWI, a potom a mých oblíbencích Charlesu Lindberghovi a Amelii Earhart. Pak už ani nevím, co jsem dělala dál, ale problém jsem neměla.

Další zkouška na pořadu dne byla English IV.-Humanitites. Učitelka nám dopředu dala naše staré testy s tím, že v písemce bude jenom to, co bylo v testech+nová látka na Řecko. Já se šrotila jako divá, ale když nám dala písemku, byla jsem stejně v háji :D NA Egypt, což bylo jedno z témat, které jsme probírali, tam dala otázky typu „Kolik je na světě ještě mumií“, což fakt netuším… Někteří lidi, včetně kluků se tam i rozbrečeli … Na což jsem zase koukala já s otevřenou pusou :D

Poslední zkouškou toho dne byla z AP Calculusu. No, bylo to až směšně jednoduchý, tak mám strach, abych to neměla blbě :D
Hodně lidí mělo povolení nosit při zkouškách normální oblečení, takže všichni nosili pyžama a papuče, to jsem se zasmála :D
Když jsem přijela domů, trochu jsem se učila, ale šla jsem brzo spát.

V úterý jsem měla jenom zkoušku ze španělštiny, která začínala až v 10, tak jsem si přispala. I když jsem měla strach, bylo to primitivní, dokonce jsme to opravili rovnou v tý hodině a já měla 82,5/80 :D

Odpoledne jsem měla v plánu se učit na další dva testy, ale holky prý že jedou do velkýho obchoďáku. Já se sice potřebovala učit, ale zase jsem neměla žádný dárky… Nakonec jsem jela. Koupila jsem spoustu dárků (hlavně spoustu pro sebe :D)
Zašla jsem do Aeropostale, tam měli trička za 9 dolarů, tak jsem si jich pár pořídila. V American Eagle jsem si koupila teploučkou mikinu do školy a kabelku pro Emily.
Pak mě Molly zavedla do úplně úžasného obchodu plného kabelek, bot, náušnic, brýlí, hodinek, řetízků… a to všechno za dobré ceny…. Já byla jako v ráji! :D S Molly jsme si zahrály hru, „kdybys nevěděla, co mi dát, tak tohle se mi fakt líbí“. Nic jsem ale nekoupila, protože jsem se na to potřebovala zbavit Molly :- )
Potom jsme zašli do Body and Wash (či tak nějak), což je obrovskej obchod plnej šampónů a svíček, a vůní… Tak jsem na doporučení holek koupila Peggy aromalampu na baterky, šampón a vonnou esenci.
Byla jsem na nervy, co koupím Scottovi, ale pak napsal, že chce jednu knížku, holky už dárek měly, tak to přihrály mě, že to můžu koupit.

Potom jsem teda sama zašla do toho obchodu s bižuterií, nakoupila maličkosti pro hostsestry, Peggy i mě (teda hlavně mě…). Už jsem vyfotila, co jsem si všechno koupila, ale jsou to dárky, tak to sem můžu dát až po Vánocích :- )

Doma jsem objednala na Amazonu knížky pro Scotta i pro Peggy, kde to bylo asi o 20 dolarů levnější než v normálním knihkupectví…
No a pak jsem se vrhla na učení… Šla jsem spát někdo po půl jedné, vstávala o půl šesté… Byla jsem dost hotová.

Hned ráno ve škole jsem dala mé oblíbené učitelce matiky krabici sušenek, ta z toho byla nadšená, ptala se, kde budu na Vánoce… že je to smutný, že ne doma a tak.

Pak jsem běžela na první test, z Kompozice. Ještě před začátkem hlásili jako každý den kdo má narozeniny, tak ohlásili i mě. Tak mě pak lidi zastavovali na chodbě a přáli mi všechno nejlepší :- )


Už někdy minulý týden jsme dostali list 50 slov, a písemka byla prostá, všechny je definovat. Kupodivu jsem nezapomněla nic a měla z toho dobrý pocit. Skončila jsem i dříve /na všechny zkoušky byl čas hodinu/ a nudila se. Po skončení jsem šla do další třídy, na zkoušku z Theology. Ale v tu ránu jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla Mrs. Klaus dát dárek. Říkala jsem si, že by ji to mohlo potěšit, české cukroví, ona je přeci jenom původem z Česka.
Její nadšení předčilo mé očekávání. Hned se ke mně vrhla a objímala mě, že jsem jí udělala strašnou radost, a že jsem jedna z jejich nejlepších studentů…. Že když píšu eseje, že nechápe, že můžou být tak dobré, když je angličtině až můj druhý jazyk… (jak jsem já děkovala v duchu Peggy za hodiny strávené se mnou na mých esejích…). Potom se mě taky ptala, jestli se mi stýská a jak to zvládám. No pak jsme se rozloučili, popřáli Veselé Vánoce a já šla si napsat náboženství.

Na to jsem se teda moc neučila, ale i kdybych se učila, moc by mi to nepomohlo… Jsou tam takový ty záludný otázky, popř. True/False. No uvidíme, jak to dopadne.
Po hodině jsem šla za sestrou (naše učitelka, je to jeptiška, ale nenosí hábit) dát jí taky cukroví. Tý jsem i poděkovala za pomoc, jelikož mi často s něčím pomáhala. Ta mi řekla, že když to má zakázané, musí mě obejmout :- ) Měla hroznou radost z cukroví, potom jsme si ještě dlouho povídali, také se mě ptala jestli mi chybí domov… a pak jsem musela jít na autobus.

Poslední dárek jsem měla pro kamarádku Carmeshu, kterou to taky hrozně potěšilo.

No, vždycky jsem si myslela, že nejlepší je dárky dostávat, ale změnila jsem názor, Není nic hezčího, než někomu udělat radost, a třeba jen takovou maličkostí :- ) Trochu mi bylo líto, že jsem to cukroví nedala všem učitelům, ale jen mým oblíbencům… Ale co, tak jim něco dám na konci roku.

Potom, co jsem přijela do Edwardsville, na nádraží mě vyzvedli Scott s holkama a řekli mi, že jedou nakupovat do Altonu. Na což jsem nechápavě řekla, že já jsem zrovna z Altonu přijela, proč mě nevyzvedli tam…. Prej, že holky se nemohli dostat z postele :D Tak jo.

Oni nakupovali hlavně pro Peggy, mojí hostmum, já jsem tak chodila po obchodech… V jednom měli na všechno 50% slevu, tak jsem pokračovala v nakupování pro sebe :D
Potom jsem je nějak ztratila, Molly mi napsala sms, že když je budu potřebovat, mám napsat.
Měli tam takový emo obchod plný úchylných věcí jako cedulí, piercingů, čepic s nápisem „I am bitch“ (ty museli jít na dračku…). To jsem se pobavila.

Já jsem si bezcílně bloumala po obchodech říkající si, že když oni budou hotoví, že mi zavolají. Když tu jsem narazila na Scotta, že mě všude shánějí, že si mi nemůžou dovolat…. Je to celý zvrácený, mobil jsem měla zapnutej, ale prostě mi nefungoval. Byla jsem pěkně sprostá co se týče toho ***** operátora :D Problémy s tím mobilem už jsem totiž měla v minulosti.

Pak jsme už konečně jeli domů. Byla jsem příšerně unavená, tak jsem někdy v 9 šla spát.

Dneska jsem se pěkně vychrupala do 10, nasnídala se, odpověděla na přání k narozeninám… Mimochodem díky všem :- )
Zítra určitě napíšu, protože dneska budu mít malou oslavu, tak napíšu, jaká byla :- )

Jak mi bouchl v ruce fén

Tak nevím, co mě to chytlo, ale i když se dneska toho až tak moc nestalo, napíšu sem.
Úplně jsem se zapomněla pochlubit, jak mi včera ráno bouchnul nad hlavou fén…. To bylo něco, to se tak fénuju a najednou to udělá příšernej zvuk a začnou z toho lítat jiskry. Já začala ječet /ze mě měli v 6 ráno všichni radost/. Byla jsem z toho celá vyděšená celej den, takove šok :D

Dneska jsem zaspala, takže jsem snídani musela jíst v autě. Jinak ráno bylo -15C, nic moc teplo teda. Podařila se mi přelomová věc. I když si vždycky říkám, že ráno v buse budu dělat úkoly, vždycky usnu a nic nedělám, ale dneska jsem vážně pracovala!

V US History jsme pracovali na opakování na finals a zničeho nic nám učitel oznámil, že prej v březnu nastoupí na mateřskou. Všichni vyvalili oči, jako jestli se nezbláznil a on prej ne, že to myslí smrtelně vážně!

Jinak topení ještě nespravili, takže v některých třídách je ta kosa neúnosná, hlavně v media centru, počítače jsou skoro pokryté námrazou :D

Ve Španělšině jsme taky opakovali, dělali nějakou úchylnou hru, kdy jsme plácačkou na mouchy bouchali do názvů členů rodiny… Učitelka nás rozdělila na týmy s tím, že kdo to vyhraje, dostane bonus na zkoušce. Náš tým to projel na plný čáře….

V AP Composition se stalo něco neuvěřitelného, alespoň pro mě. Jednak nám řekla, že o Vánocích nebudeme číst Hamleta, že je to pro nás moc těžký, ale že budeme číst „Jak je důležité míti Filipa“ od Oscara Wilda. A najednou nám rozdala úplně nový knížky s touto hrou, řekla, že nám přeje Veselé Vánoce, že je to Vánoční dárek pro nás :D
Taky nám dala seznam 50 pojmů, které se musím na finals našrotit :/

Dneska jsme měli B-Schedule, takže jsme končili už 12:30, ale já hned po škole zašla za učitelkou matiky. Příklad, nad kterým jsem předchozí den strávila dvě hodiny, se ukázal jako primitivní samosebou… Pár věcí mi vysvětlila, pak už spěchala a já měla ještě dotazy… Ona na to, že prej stejně jsem napřed před třídou, že jsou to „knuckleheads“. Což jsem jí řekla, že nemám páru, co to je. Ona na to, že je to dobře, hlavně ať jim neříkám, že to o nich řekla. Pak jsem si to teda našla online, co to znamená a pobavila jsem se :D Ale pořád nemá na Mrs. Klaus, které na některé jedince ječí „Shut up“ (minimálně jednou za hodinu).

Na autobus jsme se musela vydat na vzdálenou zastávku, v tý kose, já, která není zvyklá tady chodit vůbec :D Ale pěkně jsem vymrzla, jelikož bus měl zpoždění.

Celé odpo jsem dělala úkoly, večer jsme hrozně tajně jeli se Scottem koupit Vánoční dárky pro hostsestry, já si koupila mouku, abych konečně mohla dopéct cukroví.

Až doteď jsem v podstatě pekla /tři hodiny/, ale už to mám za sebou… Ještě asi udělám rohlíčky, no uvidím.
Linecký se mi docela povedlo, ale ten perník, ten je dost divnej… Ono taky tady jsem prostě použila jedinou mouku, co bylo doma, v českém receptu byla specifikovaná mouka…. Navíc jsem byla líná překládat českej recept /nejsem si jistá, jestli doma máme váhy, tady se na pečení používají spíše odměrky/, takže jsem si na webu našla už přeložené recepty do těch jejich odměrek.


A teď jdu spát. Úplně jsem nestihla dodělat Study guide, ale jsem unavená, tak na to musím vstát ráno.(=pravděpodobně to mít nebudu, páč jsem líná vstávat)

PS: To jsem překvapila, že jsem napsala, co? : - )

Czechs Are Driving a Camel to the School

To bylo tak:

To jsem tak jednou asi před čtrnácti dny přišla nahoru za hostrodinou, že nevím, o čem mám psát článek, že sice chci psát o rozdílech mezi českou a americkou školou, ale že nevím co…

Nahlas jsem tak popřemýšlela, jestli by mi někdo uvěřil, kdybych napsala, že jezdíme do školy na velbloudovi.

Toho se chytla Emily, vzala si můj notebook a počala psát tento článek s tím, že bych to měla určitě dát do novin. Mně se to nezdálo, ale všichni mě ujišťovali, že to bude hit. Popravdě, lákalo mě vyzkoušet, co by mi všechno zbaštili mí spolužáci, jelikož jsem byla unavená z dotazů typu: „A mají u Vás ženy volební právo?“ popř. „A máte tam u Vás Coca-colu?“ (Což je teda obzvlášť urážlivý, s přihlédnutím na to, že ta je i v těch nejchudších zemích světa…) Ráno jsem ale vystřízlivěla, zjistila, že článek je pěkně trapnej, a že je dobrej tak maximálně na zatopení v krbu.

Ale dávám ho sem, co myslíte, uvěřil by mi to někdo? (s přihlédnutím na to, že tady moc nechápu, co je to ironie…)

A lot of American people asked me what are the differences between the Czech and American culture. Besides the obvious language and cultural difference, there are various small differences. We usually do not drive to school by car and bus; we use camels and elephants (my elephant is named Pedro). Poor students use squirrels as their transportation. Public transportation is provided by a team of goats. We do not have the conventional paper, but we use papyrus. There are merchants that specialize in this art and I go once a week to buy my school supplies. This includes coal for my pencil and abacus for my calculus class. There is no running water in my village, because I live in a tent. We have one well that everyone shares, if it is not frozen. The common university degree is well digging which you can get a PhD in. We do not have houses, but women live in wigwams and men on trees. Our village was very excited when we had a road that ran through it. On Fridays, we go and watch the few cars that travel on the road. We all have iPhone 4. We do not have electricity and if we run out of wood, we just burn our old iPhone 4. In my village, men wear miniskirts and women wear pants. It is illegal for a man to be seen in pants – with a prison stay of 20 years if they do that. We have 48 national languages – with Arabic becoming the most recent language. It is interesting to listen to a parliament meeting. We elected sloth as our president and he moved our country next to Pakistan. Czech families save money all year in order to have a Christmas meal at McDonalds. It is the best time ever!

"Konečně" sněží!

I když toho mám udělat ještě docela dost, rozhodla jsem se konečně napsat něco sem, na blog.

Tak nám normálně napadl sníh! A ne jen půl centimetru, bylo ho relativně hodně, tak 15 cm :D Ale celou neděli byla sněhová bouře, silnice zledovatělý, tak jsem tam trochu doufala, že by ve škole mohl být Snow day, den volna. Celej večer jsem to průběžně sledovala na internetu, zavírali skoro všechny školy, ale tu naši pořád ne. To mě štvalo, ale doma mě uklidňovali, že to často oznámí i ráno… Ráno, když jsem se teda koukala na web, tam přibyla většina škol v okolí, jenom ta naše ne. Takže my jsme byli jediný, kdo do tý školy musel jít :/


Jinak tenhle víkend jsem si docela užila, v sobotu večer jsme byli na Vánoční párty u Scottovy rodiny. Bylo tam docela dost lidí, chvíli jsem se tam bavila s jednou paní, že prý byla v Českém Krumlově, tvrdila mi, že to je úžasné město, ale vzhledem k tomu, že tam byla někdy v 90. létech, no nevím, spíše se snažila být milá :- )

Všichni jsme měli donést nějaké dárky, zvané „white elephant“, tedy nepotřebný věci nebo nějaký blbosti. Potom se hrála taková hra, že se posílali kostky a kdo hodil stejný čísla, mohl si jít vybrat dárek. No, všichni už dárek měli, já pořád házela a nic :D Ale pak se mi řekli, ať někomu, kdo má dva dárky, ho vezmu. No tak jsem ho vzala velice otravnýmu pubertálnímu výrostkovi, který tam škrtil zrovna svoje maličké příbuzné. Rozbalovalo se to od nejmladšího po nejstarší. Jak se ukázalo, byly to převážně fakt pakárny jako příšerný vánoční dekorace, starý sladkosti, dětský hračky. Já například dostala starý boty. Když jsem to rozbalila, nějakej chlápek na mě zařval: „To nemáte v ČR, co?“ Nějak jsem to nekomentovala, pro pána to byl spíše trošku vtípek ze soudku pobav se sám. Byla jsem sice upozorněna, že je pravidlo, že si ty dárky musím vzít domů, ale stejně jsem ho tam „nenápadně“ zapomněla. Příští rok tam nebudu, tak co :D

Celej víkend jsem dělala několik esejů, ale hlavně do AP Composition o „Death of A Salesmen“ od Arthura Millera. To jsem si dala… Vůbec mi to nešlo, takže jsem to stejně psala až v neděli, potom jsme to s Peggy dobu opravovaly, ale nakonec jsem s tím fakt spokojená. Hlavně s mojí thesis statement, ta zní fakt dobře. Nejvíc mě dalo zabrat fakt, že mě učitelka předtím splovala, že v angličtině v esejích by neměly věty začínat s podmětem a přísudkem, ale nějak sofistikovaněji-jako předložkovou vazbou, příslovcem, gerundiem…

Jinak už máme Vánoční stromeček, vybleskla jsem to, když zrovna hořel krb.

Dneska jsem zadělala těsto na cukroví, na linecký a perníčky. Linecký myslím bude dobrý, ale ty perníčky, to nevim, nevim. Jsem trochu vystresovaná z Vánočních dárků (Já, co je má obvykle už v Listopadu!), a vůbec netuším, co mám koupit. :/

Jinak co se děje v jednotlivých předmětech?

V US History, jak jsem myslím psala, jsme dostali za úkol udělat velkou esej na téma „Problems and critics of the New Deal“. Ve skupinkách po třech jsme na to měli asi 2 týdny. Bohužel jsem dostala dva *****, a navíc, když učitel zvolil jako vedoucího týmu jednoho z nich, myslela jsem, že mě omyjou. Bylo mi hned jasný, že to v podstatě budu celý dělat sama… A taky, že jo. Učitel nám to téma rozdělil na tři podtémata, s tím že prý každý uděláme to své podtéma a úvod a zakončení uděláme spolu. Sice jsme občas chodili do Media centra ve vyučovacích hodinách, ale ty dva většinou nepracovali. Někdy ve čtvrtek minulý týden jsme měli odevzdat hrubý návrh s tím, že čím víc toho budeme mít, tím lépe pro nás, protože učitel to opraví nám, abychom to měla na finální verzi perfektní. Já jsem těm svým „spolupracovníkům“ řekla na rovinu, že jestli to mít nebudou, že je zabiju. Kupodivu to měli. Ale pak ta jejich spolupráce končila. Jejich styl psaná byl naprosto příšerný…. Když nám učitel v pátek vrátil hrubý návrh, hned jsem jim oznámila, že mi to opravený hned pošlou v pátek… No samosebou celý víkend nic, pánové se teda odhodlali v neděli večer, že!!! A nejenom, že tam neměli odkazy, kde to čerpali (to nám totiž bylo kladeno na srdce, hlavně tam mějte reference!), ani se neobtěžovali mi pomoci s úvodem a ještě mě ignorovali, když jsem jim posílala zprávy, ať okamžitě dodělají, co po nich chci. Takže nejenom, že jsem strávila 2 hodiny psaním úvodního a konečného paragrafu, hodinu udělání vzhledu a stylu, ale ještě jsem další dvě hodiny musela opravovat jejich příšerné texty a udělat za nich ty reference, neboli „footnotes“, které tady mají přesně daná pravidla, kde se píše autor a kde vydavatelství… Vrchol všeho byl, že mi ty***** Za to ani dneska nepoděkovali…..



V English IV děláme Řecko, jejich bohy, architekturu… V podstatě nic nového, že.

V Calculusu jsme začali dělat aplikace derivací a to je teda lahůdka – obzvláště ty ekonomické věti jako „marginal cost“ a „margine revenue“... Dneska jsem strávila dvě hodiny nad jedním příkladem (to jich mám dělat 10, ha). Šlo tam o sestavení rovnice. Vtip je v tom, že vím, že jsem opravdu blízko k řešení, ale jedna jediná část rovnice mi tam chybí a já prostě nevím, jak mám vyjádřit rovnicí jeden určitej problém….

Ve webdesignu jsme dělali vlastní stránky, což jsem měla tak za 2 hodiny :D design nic moc, ale stejně o mám pořád lepší než většina. Teď už tam jenom musím něco zkopírovat, aby to mělo taky obsah a jsem hotová.

Spanish-Nová učitelka se docela snaží, to ne že ne… Ale pořád hrajeme nějaké hry, trošku jak ve školce… no nic pro mě. Dává nám týdně body za „aktivitu“, které se počítají do známky. Tuhle jsem její jednu dost trapnou aktivitu bojkotovala a hned mi strhla body.

AP Composition- Přečetli jsme Death of A salesman a začali číst Ibsenovu Noru. Ta se kupodivu čte fakt dobře a bez problému tomu rozumím.

V náboženství tak nějak pořád stejné… Píšeme zápisky, potom na to píšeme písemku…

Co se ve škole teď dost řeší, jsou final exams, které budou příští týden v pondělí až do středy. Učitelé se snaží opakovat, dneska jsme v US History dostali study guide, seznam 100 pojmů, které musíme identifikovat. Jasně, už jsme se to všechno učili, ale něco budu muset se šrotit znova. Třeba chce od roku 1896-1944 výsledky všech voleb – tedy vítězného prezidenta+jeho viceprezidenta, ale taky musíme vědět toho, kdo prohrál plus jeho vice prezidenta. Takže vědět tak zhruba 60 jmen (některé roky byly významné i jiné strany, než jen Republikáni a Demokraté)-jak šli za sebou plus z jaké ty lidi byli strany.
Dneska jsme na našeho učitele v duchu dost nadávala. Před každou písemkou, co jsme v tomhle pololetí v US History psali, jsme si dělali menší study guide-tedy já jsem se probrala svými nesrozumitelnými zápiskami a úhledně vypsala všechny pojmy. I když jsem mu vždycky říkala, ať mi to nevyhazuje, on to často udělal!!!! To mě fakt nakrkl, protože teď bych jenom přepsala informace z mých krásných starších study guidů (uvědomuju si jak debilně to zní) a měla bych svatej pokoj.

Taky mi ve školních novinách vyšel článek!!
Dělala jsem to hlavně pro extra body do Composition, ale i tak jsem byla ráda. Pravda je, že když jsem někdy v pondělí donesla učitelovi na Us History, kterej je i zároveň redaktorem „novin“ (je to A4 popsaná z obou stran..), byl hrozně nadšenej, trochu mi ten článek přepsal a v pátek to vyšlo. Lidi mě pak na chodbě zastavovali a chválili mě-za ten den asi tak 20, to mě fakt potěšilo.


Jinak s koncem pololetí se mi bude změnit rozvrh, dneska jsem byla za svoji poradkyní. Některý předměty byli jenom na jeden semestr, jako náboženství a web design. Prej bych si měla vzít Am. Government, ale je zrovna v hodině, který jsem si odmítla změnit, jako Calculus, tak uvidíme, jak dopadnu…

V pondělí minulej týden jsem poprvé musela pracovat se spolužáky na basketbalové hře, abychom si vydělali na náš Mission Trip. Prodávali jsme sladkosti, pití, popcorn a hotdogy. Já jsem se hned ujala kasy, když jsem viděla, jak někteří tam bojujou s tím že neví kolik mají vrátit, když věci stály 3,50 a zákazník platit pětidolarovou bankovkou… Tak jsem je odstrčila a dělala to sama :D
Ale teda pracovali jsme tam hlavně dvě, ostatní se tam flákali, jedna holka prohlásila, že má chuť na McDonalda tak se sebrala a odešla. Dobrý bylo, že během hry jsme měli volno a mohli jsme si povídat-dokonce jsem zjistila o některých lidech, že ač jsem je měla za nepříjemný osoby, jsou vlastně v pohodě- ale v mezičasech byl hroznej frmol.

Mám taky nový poznatek, už nejsem ve škole jediná holka, co nosí kalhoty, už nás je asi 5 :D Zatímco já začala kalhoty nosit někdy v polovině září, jelikož mi byla kosa, většina holek i teď, v -15C mraze nosí minisukni, bez punčocháčů… No to nechápu. Navíc v některých třídách (hlavně v dole přízemí) se moc netopí, tak je tam mírně nad nulou, nechápu, že jim není zima. Já mám dvě mikiny a teplý zimní kozačky, a mám dojem že umrznu :D

Co jsem se teď nedávno divila, že na většině Amerických vánočních přáních a nápisech v obchodech, není Merry Christmas, jak by jeden předpokládal, ale „Happy Holiday.“ Ve své posedlosti být politicky korektní vůči Židům a Muslimům-kterých je tady ale menšina- si nepřejou Veselé Vánoce, ale prostě jenom Šťastné Svátky.

Držte mi palce při finálových zkouškách!

You can build your own bear!

Vím, dlouho jsem teď nepsala, z části proto, že jsem nestíhala, ale hlavně proto, že se mi nechtělo. Někdy napíšu, co všechno se stalo, dneska to jenom načnu.

Byla jsem vybrána do Christmas Dance court, což teda zrovna odvázaná nejsem. Na ples se mi jít nechce a tak nějak jsem plánovala, že tam nepůjdu (jak se říká, jedou stačilo..), ale prej musím, když jsem v courtu :/ Ale aspoň budu mít lístky zadarmo. Je to tuhle sobotu, holky mě pozvali, ať jdu s nima, tak nevím, no, ještě uvidím.

V US History nám oznámil, že do konce roku už nebudeme psát písemky, ale budeme pracovat na velkém projektu ve skupinkách po třech. Já samosebou vyfasovala ty největší retardy z celý třídy, i učitel se tvářil, že je mu mě líto. Ale vyměnit je nemůžu, neboť se prý „musíme naučit spolupracovat i s lidmi, které nemáme rádi“. Takže celej 5-stránkovej projekt na téma „Slabé stránky New Deal a kritika na něj“ budu nejspíš dělat sama. Gordon a Jordon, jak se ty dva inteligenti jmenují, se mnou jezdí autobusem, takže například vím, že jejich největší zábava je kreslit na zamlžené okno pánské genitálie, ukazovat na ně a smát se tomu… To si ještě spolu užijeme, oni totiž neví, jak otravná umím být, když chci, heh.

V AP Kompozici jsme psali esej na knížku, co jsme četli a já dostala A- (a nahoře na papíře bylo napsáno: good job). Z toho jsem byla šťastná.
Trochu jsem dneska přemýšlela o Americkém školství, a to, i když má své mouchy, má taky spoustu výborných věcí. Tak například sloh. Zatímco my se učíme psát líčení, fejetony a reportáže, tady píšou eseje. Esej má jasně danou strukturu, ale účel je prostý- naučit se obhajovat váš vlastní názor. V prvním odstavci zaujmete postoj a potom ho ve třech odstavcích obhajujete, v závěrečném odstavci shrnete ten úvodní. Ale když se nad tím zamyslíte, v životě pak v konečném důsledku není až tak důležité, zda-li umíte napsat fejeton, ale když si neumíte vytvořit na věc vlastní názor a hlavně obhájit ho, jste ztracení.

Literatura se tady taky vyučuje jinak. U nás se učíme stovky autorů, aniž bychom pořádně chápali, co napsali, tady se učí jen ty hlavní, přičemž knihy se čtou postupně doma a rozebírají ve třídě.

Škola zjevně potřebuje peníze, takže jsme dostali kalendáře, které musíme prodat a peníze potom dát škole. Problém je v tom, že jeden kalendář stojí 25 dolarů, jsou v něm sice nějaké „slevy“ (třeba 50 centů na sendvič, to jednoho vytrhne), ale všechny platí v Altonu, kde já nebydlím. No, ale my povinně musíme prodat ty dva kalendáře, takže 50 dolarů musím vytáhnout ze svého, jelikož nikdo z rodiny se to ode mě koupit nechce :- (

Minulý čtvrtek byl Thanksgiving, o tom chci napsat článek později. Ano vím, jsem nespolehlivý jedinec a možná pochybujete, že se ho někdy dočkáte, ale jak se říká: Naděje umírá poslední :- )

V pátek jsem měla v St. Louis sraz s kamarádkou Monikou z Polska. Měli jsme se sejít v Science Muzeu a jít na film o letadlech „Legends of Flight“. Mě do St. Louis vezli hostrodiče, to ráno trochu mrzlo, a my nemohli najít škrabku, takže jsem na místo dorazila trochu později. Ale film jsme stihly, promítací plátno bylo jakoby na celou kopuli, takže scény, kdy letadlo letělo proti Vám, nebo jsme viděli přírodní scenérie „3D“ byly vážně efektní!
Potom jsme se šli podívat po muzeu, hlavně jsme se zastavili v sekci s letadlama a raketoplánama a zdlouhavě rozebírali, co bychom chtěli pilotovat, plachtění (Monika už má vlastní průkaz)… Když nás to přestalo bavit, tak jsme se rozhodli jet metrem do města. Monika se bála, ale mě bylo doma vysvětleno, že zastávka je poblíž, že to zvládnu. Ještě jsem se ptala chlápka u pokladny, jak se tam teda jde, ale bohužel jak by řekli Američané, maník měl „some issues“, jelikož si dost pletl pravou a levou stranu. Nejprve mi řekl, že musím odbočit doprava a pak doleva, potom že doprava a doprava, a nakonec to ještě změnil dvakrát. No takže jsme s Monikou šli, bylo to docela strašidelné, nikde nikdo (ráno Black Friday…), navíc jsme procházeli komplex nemocnice… Ale ani nevím jak, najednou se před námi zjevila kýžená zastávka. Z metra se teda vyklubala spíš tramvaj, ale tak nevadí :D Po tom, co mě Monika asi 5 krát přesvědčovala, že tohle je naše tramvaj a už i do ní vlezla, já ji vždycky vytáhla, že není, ale nakonec jsem nás nasměrovala do správný. Vystoupili jsme na zastávce, o který mi Peggy řekla, že je tam plno obchodů. Když jsme tam vylezly, nikde nikdo a byl tam pouze jeden fastfood. Tak jsme do něho vlezly, obsluha byla pomalá, jídlo hnusný, všude špína. Když už jsme měly za sebou jídlo, zjistila jsem, že ta ulice s obchodama a restauracemi je až za rohem. To jsem se teda dost nakrkla, protože tam opravdu bylo všechno-od Starbucks, přes Subway až po moji milovanou St. Louis Bread and Co. No takže jsem byla dost naštvaná a Monika se tomu hrozně smála :/

Chuť jsme si zašli spravit do kavárny, kde jsem si dala pumpkin latte. Potom už byl pomalu čas, tak jsme se vydali zpět k zastávce. Mělo nám to jet asi za 5 minut, tak jsme čekali, když k nám přistoupil nějakej starouš, že nás prej s tím kafem vyhodí, že jeho prej jednou vyhodili uprostřed ničeho v poli. Jenomže tramvaj (metro) zrovna přijížděla a my zpanikařily. Já do sebe na ex hodila skoro celý kafe a opařila si tak jazyk, že ještě teď šišlám. Monika byla šikovnější, schovala kelímek do kabelky.
Když jsme se vrátily zpět do muzea, její hostrodiče už tam čekali, tak jsme se rozloučili, ona mě teda s nima ještě seznámila a odjeli. Já potom zavolala domů, ať si pro mě přijedou. V mezičase jsem se šla podívat po muzeu a objevila skvělý obchod jménem „Build a Bear“. Spočívalo to v tom, že jsme si vybrali plyšáka bez vnitřku, potom jsme mu vybrali oblečení a šli jste na „plnění“. To byla velmi náročná činnost. Tak předně děti vyfasovaly srdíčko, které si přikládaly na čelo, srdíčko se potom vložilo medvědovi (popř. jiné plyši) do těla, prodavačky ho naplnily a zašil se. Bylo to hrozně roztomilé! A Těch oblečků, co tam pro ně měli! Obrovský regály plný nejrůznějších kostýmů pro plyšáky-Harry Potter, Letec US Air Force… Dokonce Harry Potter brýle pro medvědy měli….
Plyšouni byli hrozně roztomilý, já si pořád musela opakovat: „Jsi skoro dospělá, nepotřebuješ plyšáky..“ abych se udržela a nekoupila to. Ale udržela jsem se, jsem na sebe pyšná!

Potom pro mě přijela Emily a jeli jsme domů. Večer kolem 9., když už jsem byla v pyžamu a v posteli, pro mě přilítla Molly, že musíme jít do kina. :D Bezva, tak jsem se neochotně vypotácela, na benzíně jsme musely koupit velkou Coca-Colu, abych neusla a jely jsme. Film se jmenovat „Megamind“, byl animovaný, ale pobavila jsem se. Nikdo mi ale nevymluví, že ta modrá příšera vypadá jako Obama.




Čímž neurážím presidenta, nicméně mi to celé přišlo jako parodie na něj.
Když jsem viděla ceduli, která zcela jasně zesměšňuje Obamův slogan a plakát,smála jsem se asi 10 minut (byla jsem za blba, ale co, v kině bylo asi 5 lidí).

Parodie



Originál



Toť krátká zpráva ode mě. Mimochodem, je tu pěkně hnusně, sice je teplota kolem 5-8C, včera teda svítilo sluníčko, ale dneska celej den pršelo a bylo hrozně temno.

Vánoční nálada je už v plném proudu, doma už je koupenej stromek, lidi mají nazdobený domy světýlkama (někdy vyfotím), my máme světla po obvodu a na keři. Je to moc pěkný! (o obchodech nemluvím, tam už jsou vánoce od října). Včera jsem ve Walmartu viděla růžovej strom pokrytej stříbrným prachem a jen… podržte se…. Za 20 dolarů. No nekupte to!

Jak jsme přišli o učitelku Španělštiny

Dneska jsem si uvědomila zajímavou věc. Už nepřemýšlím o větě v češtině, než jí řeknu v angličtině. Teda, ne že bych to už nedělala vůbec, ale dřív jsem přemýšlela úplně o všem nejdřív v češtině, i kdyby to mělo být jen „ahoj“ předtím, než řeknu „hi“. Uvědomila jsem si to potom, co jsem se na něco zeptala Emily. Tentokrát jsem totiž neuvažovala nad překladem a dokonce se zeptala v předpřítomném čase. Kdyby mi někdo dal větu a řekl, ať ji přeložím, asi bych se nad tím musela pořádně zamyslet, ale takhle to na mě už občas chodí samo :D


Co je u mě jinak nového?

Ve škole se především řeší Mission Trip do New Orleans. Někdy v březnu budeme mít všichni senioři možnost jet do New Orleans pomáhat obětem Katriny, ale nejdřív si na cestu musíme vydělat. Každý musí získat 75 bodů. Body se dají získat různě. Například prodáváním hotdogů při basketbalových zápasech, na což jsem už zapsaná. Taky budeme dělat a prodávat vánoční popcorn. Zatím jsem ve fázi, kdy mám papír a nejspíš budu muset obejít sousedy, jestli si ode mě nechtějí jeden balíček za 7 dolarů koupit. Další věc jsou mše. Koncept je takový, že student promluví na mši ve smyslu, že je z takové a takové školy, že studenti chtějí jet na mission trip a potřebují peníze, načež u vchodu už stojí připravení lidi s kasičkami a vybírají peníze. Já jsem už přihlášená na mluvení na mši, takže to se ještě pobavím :D

V US history probíráme dvacátá léta 19. století v Americe. Tuhle jsme měli velice zajímavou debatu. Vztahovala se k tomu, že jsme se učili o tzv. „Red scare“, tedy době po bolševické revoluci v Rusku, kdy komunismus začínal pronikat do Ameriky a Američané ho velmi násilně potlačovali. Učitel se zeptal třídy, jestli se někdo bojí komunismu. Přihlásila jsem se jenom já. On se mě zeptal, proč se bojím. Já mu na to řekla, že byl v mojí zemi, takže mám poměrně přesnou představu o tom, jaké to je. Tak se mě zeptal, jaké to je. Já mluvila asi 5 minut, načež se učitel třídy zeptal znovu, jestli teď se někdo bojí komunismu a už se přihlásila celá třída. Potom se mě ptal, jak režim zjišťoval revoltu proti němu. Po menším problému jak přesně přeložit STB, jsem mu to vysvětlila. On mi na to řekl velice zajímavou věc, že Američané se tak hrozně snažili potlačit a zničit komunisty v zemi, že ale používali úplně stejné metody, jako komunisti -nespravedlivé soudní procesy, tajní špioni mezi lidmi, kruté zacházení se všema podezřelýma… Uzavřel to tím, že je hrozně zajímavé mít ve třídě mě :D

Jinak v týhle třídě fakt perlím, protože často se ptá na věci, které vím jako jediná ze třídy. Například na velice těžkou otázku, v které zemi a městě je Trafalgar square, nemohl nikdo přijít, až na mě. :D

Minulý týden nám dal list hrdinů téhle dekády, my si měli vybrat a zpracovat na toto téma projekt. Já samosebou chtěla
Charlese Lindberga, ale toho mi někdo vzal. Na druhém místě byla u mě Amelia Earharttu mi taky někdo vzal. Šla jsem za ním, že opravdu toužím dělat projekt o nějakém pilotovi, tak mi Amelii povolil.
Teď máme zadaný nový projekt, měli jsme list, na kterém byl list různých lidí-worker in Ford factory, African-American, Flapper, Farmer, New immigrant from Russia, Suffragette, bootlegger, High school Kid… My si měli vybrat a napsat esej o tom, jak se takovému člověk žilo ve 1920s. Já chtěla flapper, ale u si vzaly skoro všechny holky, tak jsem (jako jediná) zvolila téma African-American, o kterém si myslím, že toho bude na netu dost. Vždycky můžu psát o rasismu a ku klux klanu, že.


V English IV jsme dokončili Egypt a začali Řecko. Z čeho jsem byla hotová ale, když učitelka v úterý vyhodila jednoho kluka ze třídy, protože nebyl oholenej. Už dřív jsem si všimla, že učitele kluky peskovali, když se neoholili, ale Mrs Klaus tohohle jedince prostě vyhodila ze třídy.

V Calculusu se neděje nic moc novýho, dneska jsme psali velkej test na derivace. Musím říci, že i když jsem limity na začátku proklínala, tyhle derivace mě fakt chytly, snad nic mě ještě v matematice tak nebavilo. Pak si ale vzpomenu, že až přijedu do ČR, budu se muset doučovat geometrii, kterou z duše nenávidím, nadšení mě přejde. :D


Konečně se dostávám ke Spanish, kde se udála nejžhavější novinka tohoto týdne. Abyste to pochopili, musím Vám ale říci něco o naší učitelce. Popravdě, více času než učením jsme strávili buď tím, že nám něco vyprávěla, nebo tím, že na nás ječela. V podstatě nikdy se nestalo, že by nám opravdu něco vysvětlila. V podstatě když už jsme pracovali, tak jedině sami a protože máme úplně debilní učebnice, kde je navíc všechno ve Španělštině, nic jsme se nenaučili. Teda samosebou to, že je učebnice ve Španělštině, nemusí být nutně na škodu, když to s Vámi někdo probere a přeloží Vám to.
Ale ona nám celé hodiny vyprávěla o tom, jak hlídala Hanu Montanu, o svém příteli, o svém porodu (včetně nechutných detailů, jak jí dělali císařský řez a ona cítila, jak jí šmatá na orgány) … Na konci hodiny nám zadala úkol z učebnice, ať se tím bavíme doma.

Kromě toho měla hrozné problémy s vyššími ročníky, které ji úplně ignorovaly, sprostě ji nedávaly, oslovovaly křestním jménem… Kamarádka mi říkala, že ji i viděla na záchodě brečet. To mi jí bylo i líto, protože na mě byla vždycky milá a já si myslím, že je to hodný člověk, jenom je to prostě mizerná učitelka. No každopádně problémy se vršily jeden na druhý, včetně toho, že rodiče si stěžovali, že děti nic neumí a že na internetu nejsou známky. Ona se hájila tím, že to s počítačem neumí. Ovšem známky z náboženství, na které máme 75letou jeptišku, jsou tam všechny a včas, takže její výmluvy byly směšné…
Všechno vyvrcholilo tím, když jeden druhák na internet dal video, kdy ona se neovládá a ječí na třídu, jeden jedinec jí oponuje, ona se rozzuří ještě více…. Ona jim poví, co mají dělat, oni ji na to řeknou, že se jim nechce…
Tohle se ovšem v žádný jiný třídě neděje, ke všem ostatním učitelům si nikdo nic takového nedovolí.
Ale každopádně ten jedinec to vyvěsil na facebook, ale jaksi pozapomněl, že má v přátelích i učitele, kteří to viděli. Milý hoch byl vyhozen ze školy a učitelka s ním. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, v pondělí jsme měli normální hodinu, měli jsme i domácí úkol a najednou v úterý přijdu do třídy, která byla předtím nechutně přeplácaná a teď byla prázdná. Byl tam i ředitel, kterej měl proslov, že příště prej vymění žáky, ne učitele.

V úterý ráno nám teda v US History říkal učitel „vtip“, prej ať se nesnažíme ho natáčet a hrozně se tomu smál (ach ty vlastní vtipy…). Ale každopádně ho nikdo nechápal, mně to došlo ať po tý španělštině.
Náhradu sehnali rychle, v pátek má přijít nová učitelka, tak jsem zvědavá.

V AP Kompozici čteme „As I Lay dying“ od Williama Faulknera, což se čte hrozně, protože to není vyprávění, ale „Proud vědomí“, tedy čtete, co si jednotlivé postavy myslí. Jenže jsou to nevzdělaní lidi, angličtina je zkomolená a já tomu nerozumím. Rodilej mluvčí nemá takovej problém, protože když postava z knihy zkomolí slovo, on tomu rozumí, ale mě to slovník nepřeloží a nedojde mi, že tohle slovo je vlastně zkomolenina jiného, takže to pro mě zůstává nepřeložené.
Taky jsme se bavili s učitelkou o mé eseji, ona mi vysvětlovala, co dělám špatně. Můj problém je, že pořádně neznám anglickou gramatiku, takže se všechno píše hůře. Ke všemu neznám jejich obraty, idiomy, které esej zlepšují… A navíc, doma jsme takové eseje nepsali. Oni jsou posedlí svým „Thesis statement" což je věta, která zhrne všechno, tím aby to mělo 5 paragrafů, aby bylo každé tvrzení podpořeno a dokázáno („You have to prove it!“), abych v eseji nesumarizovala děj (což jsem dělala, protože jsem nevěděla, o čem jiném psát),názvy knih musí být kurzívou, nesmím psát v první a druhé osobě (takže žádné „I think…“, nebo „as you can see“). Ale tak chybami se člověk učí,že. Ptala se mě, co jsem psala v české škole, chtěla jsem říci, že třeba reportáže, líčení či fejetony… Ale nějak jsem to nepřeložila :D

V náboženství jsme dostali „quarter project“, což je dohromady spojených tak 20 pracovních listů domácích úkolů a my to musíme vyplnit, ale máme na to 3 týdny.


Ve škole se dneska celý den řešilo, že jedna spolužačka potkala Jesse McCartneyho a líčila to všem na potkání, takže jsem to za ten den slyšela přesně 14 (počítala jsem to). To tam nezahrnuju to, že po hodině utíkala za učitelkou, aby jí to taky řekla, ale to jsem i vyslechla jenom polovinu, pak se mi podařilo prodrat davem pryč :D

Zjistila jsem, že mám absolutní bordel v čárkách ve větě. V Angličtině se strkají na úplně šílený místa a jak se tím furt zabývám, i při psaní českého textu jsem zmatená, kde ty čárky mám nacpat. Takže se nedivte, když to bude špatně.

Zítra je Veterans Day, žádná škola, tak chci napsat článek o druhém výletu do Six Flags.

Cowboys are "cool"

Tak už jsem tady více, než 2,5 měsíce! Kolikrát si říkám, že je to jako včera, když jsem se ještě to úterý před odjezdem hekticky balila, se všema loučila, potom kufry musela vybalit, protože byly moc těžký… Přesně 44 hodin jsem pak v kuse nespala, protože v letadle jsem prostě usnout nemohla. Ani nevím , jaké u mě převažovali pocity, možná očekávání, možná nadšení… (strach vlastně ani nepřišel a nebo se po pár dnech přetransformoval do stýskání).

Na druhou stranu někdy si zase říkám, že můj odjezd se stal před hrozně dávnem a já už jsem tady celou věčnost. :D

No, abych Vám ale řekla, co se tady u mě děje.

O víkendu jsme vyrazili na výlet do Missoury. Molly měla klavírní soutěž v neděli brzy ráno, takže jsme vyrazili už v sobotu a přespali tam. Shodou okolností se ta soutěž konala na univerzitě, kde Scott, můj hostdad, studoval.
Velkou část cesty do Kirksville jsem prospala. I když jsem se chtěla dívat na krajinu okolo, sluníčko mi nešikovně celou cestu svítilo do očí, tak jsem to zalomila. Ale každopádně viděla jsem úplně jinou Ameriku, než na jakou jsem byla doposud zvyklá, protože Kirksville bylo doslova uprostřed ničeho. Představte si, že hodinu jedete, za tu dobu nepotkáte jediné auto, farmu nebo dům vidíte každých 50 km. Prává zemědělská část Ameriky! Dost mě pobavil nápis, který jsme cestou míjeli, jelikož to celé vystihoval: „Queen town. Don't blink or you will miss it.“ V překladu na něm stálo: „Queentown. Nemrkejte, nebo to prošvihnete.“ (v „town“ bylo asi tak 5 baráků).
Jen v samotném Kirksville, jsem napočítala 5 prodejen traktorů, a to jsme jeli jen po hlavní třídě. Mezi některýma chlapama taky vládlo přesvědčení, že „cowboys“ jsou „cool“, takže nosili ty jejich kozačky, sombrera a ostatní doplňky.

Navečer, kdy jsme tam dojeli, nám Scott ukázal „Truman State University“, což je pěkná college, jednotlivé baráky měly cihlové obložení, což všemu dodávalo tu správnou atmosféru.

Na večeři jsme šli do Steakbaru, kde jsem viděla něco, co mi vyrazilo dech. Všude byly přistavěny sudy s burákama, na stolech byly kyblíky, ale lidi ne, že by to házeli do koše, oni to házeli na zem. Takže celá podlaha byla pokrytá slupkami od buráků. Na večeři jsem si dala svůj oblíbený salát, ale pochutnala jsem si. Po jídle jsme šli do hotelu, kde jsme vykoupali v bazénu, potom jsme s Molly hrály Monopoly, Peggy se Scottem kvůli nám jeli do Dairy Queen, aby nám koupili čokoládovou zmrzlinu, tak jsme si pošmákli. :- )

Když jsme se ráno vzbudili a čtyři se vystřídali v jediné koupelně, všichni chtěli jít bez snídaně na soutěž (dobře, Molly asi moc jíst nemohla…), já měla hlad, takže jsem se vydala na snídani sama.

Co mě na té soutěži zaujalo, že většina byla asijská, bílých dětí tam moc nebylo.

Po soutěži jsme jeli domů, dojeli jsme někdy po poledni. Já měla docela dost úkolů, tak jsem na nich pracovala.

Navečer jsme šli do kostela. Po dlouhé době si farář zavolal děti před oltář, a potom odešli na dětskou mši. Co mě docela štve, že při kázání farář vždy říká vtipy, ale já je nikdy nepochopím. Před nějakou dobou jsem si říkala, že je to jazyková bariéra, ale teď tomu rozumím, jenom to prostě nechápu :D
Pověděl nám o novém kostelním fundraisingu, prodávání kalendářů a prý, když se prodají všechny „I’ll become the Cardinals fan“. Celej kostel se mohl potrhat smíchy, ale mě to nějak nehrálo. Říkala jsem si, neměl by on fanda nejenom kardinálů ale i biskupů, prostě všech nad ním, už být? Pak mi ale Peggy řekla, že „Cardinals“ je St. Louis baseball team, což jsem věděla, ale nedošlo mi to. Father Jeff je prý navíc vyhlášený fanda Chicago White Sox.


Po skončení byla v suterénu pod kostelem pizza večeře, měli tam čerstvou mrkev a celer, takže jsem si zahrála na králíka.

Poznala jsem tam holku, co prý byla na půl roku ve Španělsku, ale cestovala i po Evropě a podle jejích slov „Praha byla to nejkrásnější město, jaký kdy viděla, bylo to prý i lepší než Řím“. Sice se to hezky poslouchalo, ale mně by stačilo, kdyby řekla, že se jí tam prostě líbilo. Lhát se přece nemá (a už vůbec ne v suterénu kostela!)

***
Mám absolutně žhavou novinu, kterou Vám hodlám sdělit, taky se stalo spoustu jiných věcí, které sem chci napsat. Ve čtvrtek je volno, takže to sem všechno hodím.

Six Flags poprvé

Dne 16.10. 2010 (píšu o tom dost brzo, co?) jsme se já, Emily, Molly (hostsestry) a Emilin přítel Adam vydali na předlouhou (ona tak dlouhá nebyla, ale já se nemohla dočkat) cestu do Six Flags, což je obrovský zábavní park poblíž St. Louis. Protože je jídlo v Six Flags drahé, rozhodli jsme se najíst už v Edwarsville. Nakoupili jsme milkshaky a dýňové muffiny v St. Louis Bread and Co. a vydali se na cestu. Po hodině jízdy jsme tam dorazili, bylo kousek po 12. hodině. Můj první dojem-zkásnou Vás úplně za všechno. Takže jsme zaplatili 25 dolarů za parking na tom nejodlehlejším parkovišti (na tom nejbližším se platilo tuším 40 dolarů). Za vstup jsem platila něco kolem 20$, normálně to stojí 32$, ale od Emily jsem dostala tady tak oblíbený slevový kupón. Hned u vstupu jsem si vyfotila moje milé hostsestřičky.





I když to ráno vypadalo, že bude kosa, nakonec bylo vedro a já tak litovala, že jsem tahala mikinu. Za uložení věcí se tam mimochodem platilo něco kolem 16 dolarů. No jídlo bylo opravdu drahé, platila jsem něco kolem 4 dolarů za obyčejnou láhev vody, za párek v rohlíku chtěli 7 dolarů, za malou (ale opravdu malou, asi jako jeden kopeček u nás, ne americky malou) zmrzlinu 5$. Jinak protože to bylo ještě před Halloweenem, všude to bylo vyzdobené jako rádoby strašidelně.










No a pak jsme začali s atrakcemi. Po poledni to ještě nebylo s frontami tak hrozné, na první horskou dráhu jsme čekali „jen“ půlhodinu.


(Na obrázku naše první atrakce a Molly).

Tahle dráha byla dobrá, ale trvala hrozně krátce. Jak jsem později zjistila, jízda to byla možná i nejdelší, ostatní trvaly ještě kratší dobu-za 30s bylo po jízdě.

Jako další jsme se vydali na Batmana, údajně nejnovější a nejlepší atrakci. Po 10 minutách čekání, se náhle dráha zastavila, protože nějakej blbeček si uprostřed jízdy sundal pás, což všechno automaticky zastavilo. Nás všechny, co jsme tam čekali, vyhnali, že prej teď to chvíli nepojede. Bylo to k naštvání, protože jsme byli tak blízko!



Další jsme chtěli jít na věž, na které vás vozíky vyvezou nahoru a pak tak padáte volným pádem. Bohužel nám ale řekli, že jsou nahoře vosy, takže dneska nic. (Fotka s vozíkama je pořízena o týden později). To bylo dost k naštvání, ale tak jsme šli na jinou dráhu, kde jsme museli čekat skoro tři čtvrtě hodiny.





Potom jsme se s Molly rozhodly, že půjdeme na dráhu, kde padáte volným pádem pozadu. Em i Adam odmítli, tak jsme šli sami. Bylo to tak rychlý, že jsem se nezmohla na nic jinýho než na zavřený oči a na ječení :D Bohužel se mi nějak nepodařilo hlavu udržet na podpěradle, což pak dost bolelo, protože mi jen tak klimbala ve vzduchu.



Pomalu jsem začínala mít hlad, ale jednak bylo jídlo drahé a druhak jsem moc neměla odvahu jíst, jelikož tu byla slušná šance, že bych to po nějaké jízdě zase hodně rychle reklamovala.

Jak ubíhal čas, začalo se to opravdu nechutně plnit. Na „The Boss“, což má být největší horská dráha jsme už čekali hodinu. Při čekání byl dobrý výhled na oblouk, ze kterého se skákalo volným pádem (když se podíváte pořádně, na druhém obrázku dokonce uvidíte lidi, jak skáčou).






Jinak jízda byla relativně dlouhá, ale vozík se hrozně třásl, takže mě z toho pak bolely záda.





Prošli jsme kolem něčeho, co mi dost silně připomínalo centrifugu. Na to jsem odmítla jít, protože vím, jak mi jednou bylo blbě, když jsem na tom byla na pouti. Emily taky nešla, takže jsme museli čekat na ty dva. Ti se po půl hodiny vrátili s tím, že to bylo úžasný, že jdou znova a že my musíme taky. Já se vzpírala, ale nakonec jsem se nechala ukecat. A hádejte co! Ano, bylo mi blbě… Naštěstí jsem v tu dobu tak 5 hodin nejedla, ale i tak jsem okamžitě pocítila muffiny, co se vraceli zpět :D Jsem nechutná, já vím. Ale každopádně mám další poučení: Nikdy nedělat něco, o čem vím, že mi to uškodí, protože pusu si vždy stačí namlít jenom jednou. Ale jedno mi věřte: Na centrifuze mě už nikdo nikdy neuvidí.

No ale uklidňující bylo, že blbě jsem nevypadala jenom já, ale i ostatní. Další čekání na batmana (to je ta atrakce jak už jsme jednou vystáli a oni nás vyhnali) jsem protrpěla. Taky čekejte si 90 minut bez možnosti sednutí a s podrážděním žaludkem (jak já jsem byla sprostá, ale v češtině naštěstí). Ale jízda nakonec byla fakt super!




Potom jsme se uvolili, že park je opravdu už přecpaný, udělali poslední fotku a šli pomalu k autu.



Byl to skvělej den a dost jsem se těšila, že týden na to pojedu zase. O tom napíšu příště.

*********

Jinak mám novej poznatek. Docela jsem se tady naučila nadávat v češtině, rozumějte ne na někoho (většinou) ale na něco, takové to, že když vám něco nejde, jedno „k****“ nebo „do p*****“ Vám trochu uleví. Ale jak jsem teď občas začala už přemýšlet v AJ (což nevím proč, se před těmi 14 dny stávalo často, teď prakticky vůbec), začala jsem i mluvit sprostě v angličtině, což jaksi není dobré. Když jsem na našeho kocoura ječela, že je to „do****ná kočka“, byla jsem sice příšerně sprostá, stydím se za to, že jsem takhle urážela někoho, kdo na mě nemůže ječet zpátky, ale každopádně mi nikdo nerozuměl. Když jsem ovšem jednou na něj křikla že je to „stupid ugly cat“ a host sestra to zaslechla, koukala se na mě jako na vraha.

Na mou obhajobu: Ta kočka mě nesnáší (dobře, je to vzájemné) a už několikrát mi počůrala postel (to si neumíte představit ten smrad). Taky za mnou pořád chodí, mňouká, což mě dohání k šílenství :D
Tuhle jsem jí omylem (opravdu náhodou) přišlápla ocas, ona zapištěla, jako kdybych ji vrazila kudlu do břicha a celej den se mi vyhýbala. Ovšem další den už zase začala otravovat. Tak a zajímalo by mě, proč o tý kočce píšu jako o kočce, když je to vlastně kocour.

Máme ještě jednoho kocoura, tenhle je i docela milej a roztomilej, ale je to trochu blázen. To, že po domě ustavičně honí svoje imaginární kamarády (vysvětlivka pro pubertální jedince: uvědomuji si, že to může znít dvojsmyslně, ale myslím tím pouze to, že běhá jak magor po domě třeba hodinu) ještě tak nevadí, ale to, že v noci vydává divný zvuky, to už je horší. Jeho repertoár je různý, umí kvičet jako podsvinče, řvát jako mimino nebo dělat zvuky podobné „ách, achich ouvej“.

Halloween weekend

Vím, že Vám dlužím asi milion článků, ale tohle je nejnovější a navíc jsem líná stahovat fotky, taky teda nestíhám, takže to sem budu dávat postupně.

Poznámka pro nejmenovanou Evu H.: Jsem velice pracovně vytížená, abys věděla!!!

Jen tak na okraj jaké jsou dnešní žhavé novinky: Rozhodla jsem se, že nebudu hrát basketball. Už sice jsou vyplněné všechny papíry (a to bylo něco, 17 stránkový formulář)!, už je pro mě objednaný i dres, ale nakonec jsem couvla. Trénují každý den 3,5 hodiny, včetně soboty. Domů bych jezdila až po 8 hodiny každý den. Vzhledem k tomu, že už ani tak jsem nestíhala po cross country, a to jsem doma byla v 5:30, těžko můžu doufat, že bych stíhala tohle. Navíc nemám vůbec část ani si přečíst knížku, co mi asi před 14 dny přišla z Amazonu a ještě jsem na nic ani nešáhla; taky bych se měla připravovat na ACT… je toho hodně, času málo… Prostě to není v mých silách.

Dneska jsme v AP Kompozici dostala opravený můj první esej v Aj. Dost mě to nakrklo, protože jsem s tím strávila několik dní, čistého času tak 10 hodin, Peggy strávila 2 hodiny opravováním… A Výsledek? C-!!! Pravda, nebyl to příběh, to by bylo asi jednodušší napsat, tohle bylo vyjádření mého názoru na knížku v angličtině na 3 strany!!! Jak jsem tu učitelku měla hrozně ráda, už mě začíná štvát. Strhla mě body i za nadpis, protože jsem místo „prompt“ napsala „essay“. Grrrrr!! Taky jsme začali číst knížku „As I lay dying“ Od Williama Faulknera a popravdě jsem dost v háji. Dostáváme otázky na vypracování o té knížce, musíme denně přečíst 50 stran (já čtu jenom výtah, jelikož to nezvládám…). Už jsme na to psali i quiz, no samozřejmě jsem měla F :D Dost si vyčítám, že jsem do tý třídy lezla, mám 86% a to tam ještě nejsou započítaný ty blbý známky. Jestli já dostanu v pololetí B, bude ze mě velice šťastná osoba.

V normální AJ sledujeme Mumie se vrací, či jak se to jmenuje. Rozumějte, zrovna jsme probrali Egypt, tak v tý souvislosti. Dost mě pobavil spolužák, kterej se úplně vážně zeptal, jestli ty mumie opravdu můžou oživnout :D

Do Španělštiny musím umět „Otče náš“ ve španělštině což je docela vtipný, když to ještě ani neumím pořádně v AJ. Jinak pořád probíráme rozdíl mezi vykáním a tykáním, kterej spolužáci nechápou. Na jednu stranu jim rozumím, že se s tím nikdy nesetkali, tak neví, o co jde, na druhou je to pro mě unavující pořád poslouchat dotazy typu: „No a když dospělé osoby máme oslovovat formálněji (rozuměj vykat), proč rodiče nemusíme?“ Učitelka si taky vymyslela, že budeme mít „party“ ke „Day of the Dead“. Všichni máme donést jídlo, já jsem ve čtvrtek neprozřetelně navrhla, že bych mohla upéct české cukroví a ostatní že to hrozně chtějí ochutnat. To jsem nakonec neudělala, jelikož jsem si díky své inteligenci zmrzačila ruku, ale o tom později.

No a konečně k víkendu. V pátek jsme měli volno, to jsem skoro nic nedělala a hlavně jsem doháněla spánkový deficit, poněvadž jsem týden předtím spala tak 6 hodin denně.

V sobotu ráno měl být nepovinný trénink basketballu. Já se rozhodovala, jestli jít, protože tu v zásadě byli dvě možnosti-jít, vstávat brzo ráno, ztratit celé dopoledne, nebo nejít, vyspat se a mít dopoledne k dobru. No samozřejmě já aktivní blbec šla. Asi po dvou minutách tréninku, když mi někdo nahrál míč, jsem ho blbě chytla, což dost zabolelo. Myslela jsem, že to bude v pohodě, prostě krátkodobá bolest. Jenže ono to bolelo čím dál tím víc, i když jsem se snažila toho nevšímat. Když jsem pak po chvíli začala tu hnátu zkoumat, zjistila jsem, že prst je dvakrát takovej. Tak jsem to rychle šla chladit a trochu to splasklo, i když to příšerně bolelo. Když jsem pak už seděla v autobuse, zjistila jsem, že sice kloub na prstu je dobrej, ale že mi otekl kloub na ruce. Otok se zvětšovat, že jste ani nebyli schopni rozpoznat kloub. No špatné bylo, že to byla pravá ruka a že jsem s tím ani nemohla psát, nic. Vzala jsem si prášky na bolest a ledovala to, moc jsem s tím nemohla hýbat, vyslechla si cosi o kryplovi od milých hostsestřiček a byla na sebe naštvaná. Ale jsem ponaučená pro příště: Když si mám vybrat mezi spánkem a aktivitou, vždycky budu spát, protože tím většinou nic nepokazím.

Večer byl u nás ve městě Den D pro všechny malé děti. Navlékli se do kostýmů, my jsme ve Walmartu koupili tři kýble sladkostí a po setmění to mohlo začít :- ) Lidi nazdobili domy dýněma, dost efektní byli postavy smrti, popřípadě jsem viděla umělej mlhovač a svítící lebky. Mám to vyfocený, tak to jsem někdy (možná) dám. My jsme si dali židle před dům, vzali sladkosti a děti za námi chodily, řekli „Trick or treat“ a já jim přidělila sladkosti. Scott se jich ptal, co jsou, jedna „dívenka“ nám řekla, že je „escort girl“. :D Přišel tam i polonahej opravdu vysvalenej kluk, kterýho Molly urazila, když se zeptala jestli je Jacob (pozn. pro neznalé: věčně polonahej chlap se svalama z jedné dívčí knihy). On jí na to řekl: „I am Jackie Chan, dude.“, čemuž jsme se smáli další půlhodinu. Byla jsem trochu zděšená, když ke mně přistoupil asi 40-letech chlap s igelitkou a řekl mi: „Trick or treat, man“. Ostatní se ho ptali, za co je, na což já jsem měla chuť odpovědět, že zřejmě za retarda, ale mlčela jsem :D (ten chlap měl dva metry).
Potom se Emily s Adamem převlékli za piráty, načež jsme si dělali z Emily srandu, že vypadá jako bavorská hospodská a šli jsme se projít. Bylo to takové docela příjemně strašidelné, když na mě poprvé bafnul chlap převlečený za smrt, ječela jsem. Když jsem pak viděla těch smrtí asi 10, už to trochu ztratilo efekt.

V neděli pak byla V Edwardsville „parade“. Ještě předtím jsme se pobavili, když Molly musela zaparkovat paralelně mezi auta a Sarah, její kamarádka ji navigovala. Takový průvod jsem ale každopádně ještě neviděla. Představovala jsem si pár lidí převlečených za něco, že kolem nás projdou a za 10 minut je konec. Omyl. Trvalo to 2,5 hodiny. V průvodu vždycky jelo šnečí rychlostí auto, které bylo doprovázeno lidmi, kteří rozhazovali bonbóny. Auta, kterých bylo celkem 100(!), patřili opravdu rozličným grupám-podnikům a obchodům, kostelním sborům, školním týmům ( a to každý tým měl svoje auto), politikům, …. Většinou jel truck, za ním zapřáhlý nazdobený přívěs. Lidi rozhazovali sladkosti, ale většinou jen prvním řadám. Děti, co byly vepředu, nasbíraly velkou igelitku sladkostí asi za 15 minut. Mě to nejprve nudilo, ale když po hodině odešly děti, my se dostali dopředu a mohli si chytat sladkosti, bylo to lepší. Kromě sladkostí mám čepici jako má socha svobody, držák na konzervu, kelímky, náramky… Někdo rozhazoval i plyšáky, hopíky… Lidi na nás koukali jak na retardy, že se vrháme na silnici, abychom posbírali bonbóny, co nebyly dohozeny k nám…. Ale byla to sranda.

Foťák se mi sice vybil, ale našla jsem tohle video: Tady ke shlédnutí

Uvidíme tam všechno, jak byli nazdobené auta, lidi s igelitkou, jak děti lozí po zemi a sbírají sladkosti a jak lidi sladkosti rozhazují…Je to docela dlouhý, ale stojí to za to!

Začíná mě příšerně bolet moje namlácená ruka, takže budu končit. Mějte se krásně!

PS: Teď jsem si vzpomněla, že pár lidí na škole mělo autonehodu. Jedna z nich se mnou má Španělštinu. Když se to minulej čtvrtek stalo, hrozně se to řešilo… Dneska jsem tu holku viděla, má obrovskou jizvu přes celý čelo. Prý to ale jejich chyba nebyla, protože do nich někdo napálil. No, ale jsou všichni v pořádku, takže je to dobré!

Otázky

Moje nejmilejší Kikušenka mi napsala list otázek, tak mě napadlo, že je dám i sem, protože to může zajímat více lidí :- )

Máš každý den jedny a ty samé předměty?

Ano, každý den mám úplně stejné předměty-US History, English, Calculus, Web Design, Spanish, Composition a Theology.

Jsou písemky formulovány jen jako testy nebo jak?

V zásadě je několik druhů písemek-quizy, které nemají moc velkou váhu, některé jen jako donesený domácí úkol. Ty ani učitelé nemusí oznamovat předem, nicméně většinou to dělají.
Potom to jsou testy, to už jsou větší písemky s větší váhou. Mohou být koncipovány jakkoliv, ale skoro nikdy se nepíšou jako u nás, tedy že si vezmete svůj prázdný papír, učitel Vám nadiktuje otázky a dělejte si, co chcete, když neumíte, jste v háji. Často je test formou „multiple choice“ (tedy možnosti a, b, c, d). V US History nám dokonce dělá tři typy testů a my si můžeme těsně před písemkou vybrat-spojovačka (fakt nouzovka, když nic nevíte), krátké odpovědi (zákeřná věc) a nebo esej (dobré pro ty, co umí perfektně).
Na konci čtvrtletí jsme měli z některých předmětů „zkoušku“. Taky se píšou pololetní zkoušky, ale to už ze všech předmětů.

Radí si děcka, dělají taháky, opísují? Už si měla tahák?

Nikdo si neradí, občas vidíte někoho opisovat, ale tahák nikoho ani nenapadne. Já sama jsem ho neměla a ani to neplánuju. Jednak jak jsem psala, testy Vás nemají prověřit z tupého nabiflování vědomostí, jako u nás, ale naopak musíte přemýšlet – takže tahák moc nemá cenu. Navíc když víte, že jste test zvládli za „A“ díky vlastní inteligenci, zvedne Vám to sebevědomí :- )

V jídelně si pípneš čipem, vezmeš jídlo, a nebo si každý oběd sama jednotlivě platíš?

Žádný čipový systémy se tady nevedou. Za každé jídlo si jednotlivě platíte. Každej den je něco jinýho, většinou se střídá pizza s hotdogem. Denně je k dispozici salátový bar, hranolky, jogurty, ovoce, sladkosti, cereálie, zmrzlina, kakao, pití a podobné věci.
Nicméně já si obědy nosím, asi jako většina spolužáků. Když mám chuť, koupím si jogurt nebo mlíko. Mám tu tedy trochu jiný režim, oběd jím dříve, kolem 11. A jím jen celozrnný sendvič s jablkem, jogurtem či cereální tyčinkou. Hlavní teplé jídlo jím až na večeři.
Jídlo v cafeterii ani není drahý v porovnání s restauracemi, ale je to nezdravý a každý den stejný.

Jak vypadají učebny a kolik je tam děcek? Mají vymoženosti jako dataprojektory jako u nás ve škole?

Počet lidí ve třídě záleží na předmětu, ve Španělštině je nás 32, v Calculusu jenom 7… Ale většinou jsou to větší třídy. Učebny vypadají normálně, všude jsou lavice jen pro jednoho, židle jsou připevněný, takže se na nich nedá houpat :/ Třídy jsou vybaveny tak nějak podobně, kromě jedný odporný třídy španělštiny, která je v suterénu a je tam ještě křídová tabule (tu už jsem neviděla let :D), je v každé třídě dataprojektor, fixový tabule a dotykový tabule. Poslední ze jmenovaných věcí moc nechápu, protože ač je to v každé třídě, používáme to jenom v matice, ostatní učitelé to používají jen jako fixovou tabuli.
Rozdíl oproti Čechám je, že každá třída patří nějakému učiteli, kde má svůj stůl. Na třídu mluví většinou z „kazatelny“, jak tomu já říkám. Prostě takový dřevěný pultík. Třídy jsou vyzdobené, protože když je to učitele, stará se o to jinak, než když by učil každou hodinu jinde. Když něco potřebujete půjčit jako tužku, děrovačku či sešívačku, může Vám to půjčit.
Že jste nikdy nepotřebovali v české škole sešívačku a děrovačku? Já taky ne a jak ji teď potřebuju!
Tak za prvé, normální (rozuměj spirálový) sešit používám asi jenom v jednom předmětu, na zbytek mám šanony, do kterých si dávám nakopírované papíry, co dostáváme. Ty musím logicky „děrovat.“ Tady si s nějakýma úsporama moc hlavu nelámou. Denně dostanu tak 20 různých natištěných papírů…

Když píšeme písemky (natištěné, ne na náš vlastní papír), musí se to sešít, popř. denně odevzdáváme spoustu úkolů, které se-pokud je to víc papírů-musí sešít dohromady. Zrovna včera jsme dostali článek z Wall Street Journalu, který jsme museli rozebrat, což u mě bylo na 3 stránky popsané s obou stran.
Mimochodem stal se tady ze mě maniak posedlý organizováním, například, jak si třídím šanony:
Do každého předmětu mám separátní. V každém šanonu mám rozdělené sekce-poznámky, papíry co dostaneme od učitelky, testy, domácí úkoly a moje speciální sekce s vypsanýma slovíčkama. Každou sekci mám ještě rozdělenou na kapitoly barevnýma papírama. Jak je v tom bordel, jsem z toho nervózní. Když se mi nezdá něco jak je to napsaný hrabopisem, jsem schopná celej papír kvůli tomu přepsat.

Takže tak. Ze své vlastní organizovanosti jsem nadšená, to mi bude v Čechách chybět. Doma se šanony nepoužívají do školy, ani se tam nedá takové vybavení koupit :/

Modlíte se před vyučováním?

Ano, na začátku každého dne odříkáme s rozhlasem přísahu americké vlajce, (tu už jsem asi po 14 dnech uměla nazpaměť) a poslechneme si motlitbu. Ředitel má každé ráno hlášení, co se bude dít, což je hlavně kolem sportů, ale taky třeba že ten den přijde zástupce z univerzity. Taky popřeje všem, co mají narozeniny a hurá v 8:18 začínáme s výukou. Jak už jsem tu psala, vyučovací hodina je 46 minut (až na matiku, ta je 70 minut), když máme kratší den, jenom 30.

Speciálně pro vás jsem stáhla ze školního webu dnešní hlášení, ať máte představu:
„October 21, 2010

"B" Schedule today with dismissal for students at 12:30 p.m. No lunch served.

Faculty: Faith Formation meeting.

Boys Soccer Sectionals at MELH against Columbia at 7:00 p.m. Admission $5.00. This is an IHSA rule.

There will be training for new Eucharistic ministers today during Homerooms in the Chapel. See Mrs. Mattix-Wand for more details.

Campus Ministry will meet this Friday at 7:50 a.m. in the Chapel.

There will be a bake sale on Friday sponsored by the BCA. Please come buy
"goodies" to help support the cause. Today is the dress down day for BCA.

Any boys interested in playing in the BCA volleyball game November 10th needs
to sign up with Mrs. U by this Friday. There is a $3.00 fee per player that is also
due by Friday. Girls Volleyball team also needs to pay the $3.00 per person.
Please give to Mrs. U if you want to play.

Seniors: you need to bring in $10 not $20 to Mrs. Sands for the Mission trip.

Tomorrow: Varsity Football vs. Southwestern at Public School Stadium at 7 p.m.
Come cheer the team on since it is our last home football game.


Každej studen si může navolit rozvrh, popřípadě ho může změnit během roku?

V zásadě ano. Během studia ale musíte splnit určité limity jako absolvovat tři třídy sociálních předmětů jako psycholoie nebo historie, dva roky jazyků, nějaká angličtina je povinná každej rok, musíte mít dva roky cizích jazyků a tak dále.
Jsou určité zvyklosti, jako že některé předměty se berou v určitých ročnících, třeba US History si berou většinou až jako třeťáci, Health (něco jako občanka) se bere většinou v prváku.
Ale když splníte to, co musíte, výběr je libovolný. Má to tu výhodu, že když Vám nejde matematika, můžete prostě chodit do nižší úrovně. A hlavně si můžete vybrat, co chcete. Když třeba nemáte zájem o počítače, vůbec se s nima nemusíte potkat. Věda je povinná, ale je v zásadě jedno jaká, takže se třeba vůbec nemusíte vidět s chemií.
Během roku to můžete měnit, ale není to dobré, jelikož se těžko dohání. Většinou se to teda mění jen v prvních týdnech.


Existuje něco jako kmenová třída?

Ve smyslu toho, že např. jako třída sexta máme všechny předměty spolu, tak to neexistuje, protože každý má svůj vlastní rozvrh. Ale se svým ročníkem máte hodně společných předmětů právě proto, že se určité předměty berou v určitých ročnících a navíc ročníky mají společné obědy.

Kdybychom měli nějaké další otázky, můžete mi napsat do komentářů.

Ještě mě napadlo, nevím, jestli jsem o tom někdy psala. Přestávky máme jen 3 minuty a když přijdete pozdě, hned se na Vás ječí a jste po škole (leda že jste exchange student a tváříte se hrozně zmateně, tak Vám to prominou).

Všude po škole jsou rozmístěné fontánky s vodou.

Nepřezouváme se, ale některé holky nosí takové nazouváky, které téměř vypadají jako naše české zdravotní pantofle, které jsme nosili všichni :D

Je toho spousty ale už mě nic nenapadá. Dlužím Vám asi tři články, o tom, co se děje, o Six Flags a svůj první formální. Jsem líná a nestíhám, co Vám mám povídat!

Tak už jsem tady 8 týdnů!

Má špatná a depresivní nálada je pryč. V úterý ráno jsem si prostě řekla, že to bude dobrý den- a hádejte co-on to nakonec byl dobrý týden!
Musím se pochlubit, dostala jsem svoje první „C“:D „B“ jsem teda ještě nedostala, ale C už ano! Je to samosebou z AP Kompozice a byly to úplně zbytečné chyby. Naštěstí Americké školství neleží na písemkách, nýbrž na domácích úkolech, které poctivě nosím, takže jsem v podstatě za vodou (když si odmyslím to, že nad úkolama denně trávím 4-5 hodin :-) )

Vůbec se to nezdá, ale už mám za sebou čtvrtinu školních dnů! Moje report card za první čtvrtletí mě samotnou potěšila: Ze tří předmětů 100%(US History, Web Design, Spanish), z Angličtiny 97,6%, z Theology 97% a z AP Calculusu 93,6%. Matika, uznávám, není příliš slavná, ale já to vytáhnu navíc!
Během týdny jsme psali několik testů-třeba čtvrtletí zkoušku z Theology. No na to, že jsem se na to učila pár hodin o víkendu a asi dvě hodiny den předtím, dostala jsem 97%, nemůžu si stěžovat. Nikdo to v tý třídě nemohl pochopit, prej jak to dělám, že jsem tak chytrá. :D Možná já nejsem tak chytrá (možná jo :D), ale on je hlavně problém v tom, že Americké školství není založeno na memorování na rozdíl od toho českého, takže pro mě relativně není žádný problém naučit se spoustu dat, aniž bych jim rozuměla a za dva tři dny to všechno zapomenout (viz všechny písemky z chemie… dyť já už ni skoro nevím, o čem jsme se učili). No ale to by bylo na dlouhé povídání a navíc o tom mám napsanej článek.

Mimochodem přemýšlím, že si vyhradím určitej den v týdnu, a ten den budu psát něco jako články, jak jsem slibovala. Protože mé normální zápisky jsou plné pravopisných chyb, což mě na jednu stranu dost frustruje, na druhou stranu nemám čas to opravovat (dobře, jsem líná to opravovat), chci alespoň něco psát věcně a bez chyb, na těhle článcích se vyřádím. Ten den bude nejspíš neděle, tudíž pro Česko pondělí. I když jsem slibovala, že první článek bude o školství, tak jsem si to rozmyslela, jednak ho musím přepsat, a druhak je tu jedna aktuální americká událost (kdo uhodne jaká??), o které za 14 dní nemá moc cenu psát, tak jí dám přednost.

Jen tak pro zajímavost, co probíráme v předmětech:

US History
Začali jsme s První světovou, neboli WWI. Musím říct, že je zajímavé se o tom učit z amerického pohledu. Doma nás moc neučili, co se třeba dělo za války tady v Americe (což je ale pochopitelné). Já jsem vůbec neměla potuchy, že v USA se za války lidi vraždili za to, že byli málo „patriotičtí“, zavírali na 20 let, když prohlásili, že prezident je debil, lynčovali za to, že měli německé předky… To mimochodem učitel velmi zdůrazňoval, protože v Illinois byla silná německá komunita, takže tady docházelo ke střetu mezi Německými Američany a Američany velmi často. V Altonu, kde máme školu, dokonce dav pár lidí ubili k smrti, protože se jim zdálo, že jsou málo nadšení pro válku.


English IV
Dobrali jsme umění a kulturní pozadí WWII a přečetli „Mause“ a učili se o Holocaustu. Musím říci, že jsem ráda, že to učitelka probrala opravdu podrobně, vylíčila všechny krvavé detaily-někteří spolužáci pomalu neměli ponětí, že něco takového se dělo, a když nám učitelka popisovala některé krvavé detaily, jako že v koncentračních táborech se děti zabíjeli tak, že s nima vší silou praštili o zeď, spolužáci jí to ani nevěřili.
Teď jsme začali probírat Egypt a Mezopotámii, Mrs Klaus zjevně fascinují mumie, protože celou páteční hodinu jsme strávili pozorováním dokumentu o nich a v pondělí se máme koukat na film.

AP Calculus
Tam jsem začali s derivacemi-to je teprve lahůdka! Sice mě to baví, ale jsem už poloviční magor, v noci se budím hrůzou, že jsem v písemce špatně zderivovala rovnici a dostanu F :D
Web design
Tam se tak nějak pořád nic neděje. Když potřebuju, udělám si z toho hodinu, kdy dodělávám úkoly, jinak jedeme podle učebnice, učitelka nám nic příliš nevysvětluje.

Spanish
V rámci „učení se o cizích kulturách“ celý týden probíráme „Día de los Muertos“ , což jsou v podstatě mexický dušičky, akorát že pořádají párty na hrobech a víc to prožívají. Máme slovíčka na naučení-takže už vím, jak se ve Španělštině řekne hrob, kostra, lebka, hřbitov, svíčka, smrt, duše, rakev, mrtvola, kříž… Co to na tom, že si ani neumím říct o jídlo (což je nejdůležitější věc v každém jazyce, že), když už si pomalu můžu založit business v oblasti pohřebnictví, protože na to slovní zásobu mám.

AP Kompozice
Mrs Klaus začíná být fakt drsná. Skoro každej den ji někdo naštval tak, že na něj zaječela, ať drží hubu. :D Já jen hleděla. Pořád probíráme Na Větrné Hůrce, což už mi pomalu, ale jistě začíná lízt hrbem. Naštěstí to prokládáme článkama z New York times, kdy to hodnotíme, co tím chtěl autor říct a tak. Já tenhle typ kritických sloupků vždycky měla ráda-hlavně ty z Reflexu. Až se tady do toho dostanu, věřím, že se i zasměju, zatím ty fóry moc nechápu. Například si autorka jednoho článku dělala srandu ze Sarah Palin. Ale abyste tenhle fórek pochopili, museli byste o ní vědět, že je z Aljašky a členkou střeleckého spolku. Já to nevěděla, takže mi to došlo až později a to už vtipný nebylo. Jinak náplň toho článku byla kritika Obamy (četla jsem asi 5 sloupků a v podstatě nečtu o ničem jiným, než o tom, co udělal špatně).

Společně se svou host sestrou Molly jsem se přihlásila na zkoušku ACT, což je zkouška na základě který Vás přijmou na Americkou vysokou školu, tak uvidíme jak dopadnu. Dobré je, že Molly ji bude dělat taky a bude se na to připravovat, takže to můžeme dělat spolu. S matematickou částí asi nebude problém, ale v tý jazykový je to hodně o gramatice, to by problém mohl být.

Ve čtvrtek se jsem viděla něco fakt novýho. S rodinkou jsme byli společně na večeři, fundrasing (=výběr peněz) na podporu páru, co aktivně protestuje proti potratům. Byl tam nějaký řečník odněkud ze Serverní Karolíny. Ale co předvedl-to jsem koukala. Nemluvil normálně s použitím přesvědčovacích argumentů-on na nás ječel. Půl hodiny v kuse na nás řval, museli jsme si i stoupat… Člověku až naháněl hrůzu.

V pátek po škole jsme měli mít trénink cross country, ale místo toho se hrála nějaká stupidní hra. Tak jsem se nenápadně vytratila a šla si zaběhat sama. Byl krásný teplý podzimní den a jak jsem se tak procházela po těch ulicích s rodinnými domy, napadlo mě, že bych to měla vyfotit, protože jsem viděla pár fakt krásných domů. Tak jsem si zašla do školy pro foťák a pro věci, prošla ty ulice doma a všechno vyfotila. Fotky sem někdy dám, ať máte představu, jak vypadá takový americký rodinný domek.

Večer jsme potom jeli do St. Louis na večeři. Bylo to fakt pěkná italská restaurace, tuším, že se jmenovala „Spaghetti Factory“). Potom jsme se šli projít k oblouku, který je v noci fakt pěkný. Přikládám odkaz na fotku, ať máte vůbec představu, o čem že to mluvím.


Obrázek Oblouku v Noci tady

Hned vedle je Mississippi river. Peggy mi říkala, že před pár lety byla rozvodněná, takže hladina stoupla asi o dva metry. Ona mi to říkala jako nějakou sensaci, tak jsem jí říkala, že u nás to „občas“ taky stoupne, a že je to „někdy“ i víc, než dva metry :D

Dneska jsme byli v Six Flags, což je obrovský zábavní park. O tom ale napíšu článek jindy.

Jinak jsem tak přemýšlela o tom, jestli mi chybí Čechy. Ostatní studenti píšou, jak si tady konečně uvědomili, že Praha je nejkrásnější místo na světě-což si teda nemyslím ani trochu. Je to zajímavý, ale jak jsem doma pořád přemýšlela, jaká jsou výhody života v Čechách a táta mi říkal, že si to uvědomím až teprve tady, tak si to pořád nějak nemůžu uvědomit :D Pravda, život je tu celkově o něco dražší. Ale zase druhou stranu tu lidi vydělávají víc. Třeba průměrný plat středoškolského profesora je tu 30000 dolarů ročně bez daně. Jsem si skoro jistá, že tolik (540 000 ticís Kč) v Čechách učitelé nemají.

Články s tématem

Dneska už píšu třetí článek, to se nestává nějak často. :D


Ale každopádně mě napadlo, že bych kromě toho, co tady zažívám, mohla napsat pár článků s nějakým tématem. Už mám napsaný článek o školství, tak ho jsem někdy dám. Dále mě napadlo pár témat, o kterých bych mohla něco napsat: Náboženství,Jídlo, Nakupování, Bezpečnost, Ceny, Politika, Televize + místní "hvězdičky", Jazyk ( a moje zlepšení). Tak to jsem můžu postupně dávat. Kdyby Vás něco konkrétně zajímalo, nebo preferujete něco z daných rubrik tak, že bych to měla napsat co nejdříve, můžete mi to napsat do komentářů. :- ))

Sedmý týden tady!

Zrovna jsem přemýšlela nad tím, že je možná trochu škoda, že blog nepíšu častěji, protože když to chci shrnout po týdnu, většinou na spoustu věcí zapomenu… Teď jsem zrovna chtěla napsat o minulém týdnu, ale vlastně už ani pořádně nevím, co se dělo.

No ale upřímně to nebyl šťastný týden. Byla jsem v příšerném stresu, nespala jsem, měla jsem pocity zoufalství, že to nezvládám… A to vlastně celé kvůli té AP Kompozici. V matice se mi daří lépe, než jsem kdy myslela, že se mi bude dařit. V pondělí jsme psali Quiz a já jako jediná ze třídy měla 100%! To mě potěšilo… Ve středu jsme psali velký test, a já jako jediná ze třídy dostala A! Je to teda divný, protože podle mých výpočtů jsem měla jen 89%, což už by mělo být B, no ale potěšilo to. Na to, že před týdnem jsem ani neměla potuchy, že něco jako limit funkce a diferenciální počet existuje…

Největší hrůzy jsem ale měla z AP Kompozice… Já tomu prostě vůbec nerozumím. Když rozebíráme články z New York Times, je to zábava a je to v klidu. Ale když máme číst tu Větrnou Hůrku… Což je knížka, kterou jsem doma četla dvakrát, ale tady se mi stává, že když přečtu stránku v aj, ani vlastně nevím, o čem jsem právě četla. Taky jsme na to psali test, nerozuměla jsem jedinému slovu v otázce a potom bylo pět možností, z čehož jsem ani jednu nerozuměla. Hmm… Test se píše dost těžko, no :D
Jeden den jsem pomalu s brekem přišla za učitelkou (to je mimochodem dost řeznice, jeden den na spolužáka zaječela: „Shut up! I don’t want to listen you!“), že to nezvládám, ale ta mě pořád uklidňovala, že nikdy neměla exchange studenta tak dobrého v Aj jak já (to tam musela mít pěkný debily, teda)… No tak mě trochu povzbudila, ale následující den mi řekla, že bych si ten předmět měla změnit. To jsem vážně nepochopila, že tak změnila názor, úplně mě to rozhodilo na celej den, měla jsem namále i do breku, což se mi ještě nikdy nestalo… Musí Vám to připadat, že jsem emočně nestabilní jedinec. To jsem sama o sobě ani nevěděla, ale asi je to tak :D Ale musíte připočíst, že jsem denně spala tak 5 hodin, každej večer strávila nad školou tak 4-6 hodin… Každý den jsme měli test… No nebyl to šťastný týden.

Taky jsem si řekla, že o víkendu budu jenom odpočívat, abych nabrala sílu a taky nějakou motivaci, jelikož jsem byla jen zoufalá a absolutně nemotivovaná cokoliv dělat.
V pátek jsme šli do restaurace, kde jsem si klasicky dala svůj salát s grilovaným kuřetem a potom jsem se podívala na dvě epizody chirurgů a jedny Zoufalý manželky. Trochu mi zvedlo náladu, když jsem si uvědomila, že už nemám problém z porozuměním… Pravda, musím se na to soustředit, není jako když jsem si pouštěla v ČR Přátelé a u toho jsem uklízela, tady to musím sledovat.

V sobotu měla být ráno „otevřená tělocvična“ basketbalu, kdy tam mohl kdokoliv přijít a trénovat s nima. Moc se mi tam nechtělo, ale vyrazila jsem. No… samosebou jsem si tam připadala jako dement. Ty holky už trénujou třeba i 8 let, takže jsou fakt dobrý, zatímco já se často netrefila do koše ani ze 2 metrů :D Potom jsme šli do posilovny zvedat závaží… Ty holky to zvedaly jako kdyby to mělo dvě kila, já to pomalu ani nezvedla… Dost demotivující. No ale potom po tréninku jsem se asi půl hodiny bavila s koučem a jeho pomocníky, což jsou hrozně milí lidé. A tak nějak jsme se domluvili, že i když možná nebudu hrát zápasy, můžu s nima aspoň trénovat. Řekla bych, že mě to bude bavit víc, než jen běhat jak magor v cross country. Navíc ty holky vypadají trochu mileji, než cross country team. Basketball team se schází teď v říjnu třikrát týdně, ale v úterý a ve čtvrtek je to pozdě večer, což bych nezvládala kvůli busu, takže budu jezdit jen v sobotu. Pak v listopadu začne sezona a mají tréninky každý den po škole…

Vrátila jsem se kolem oběda, zajeli jsme si koupit sandwiche a já po obědě dostala hroznou chuť na cookies. Asi kilometr od nás jsou obchoďáky plus Steak and Shake, kde mají výborný cookies. No nakonec jsem tam ani nedošla, protože jsem se šla podívat do Targetu a tam jsem nakonec zůstala před dvě hodiny :D Udělala jsem fakt velkej nákup, možná největší tady, ale zase toho mám fakt hodně. Asi hodinu jsem strávila vybíráním rámečků na obrázky, který mi došli od mých milovaných maličkých sourozenečků (jo, kvůli nim jsem tu depku během týdne měla taky, protože doma, když mi bylo smutno, přišli oni za mnou, objali mě a opusinkovali a bylo mi hned líp, ale tady je jaksi nemám, že).

No ale ve finále jsem koupila tohle:
• Tři rámečky-abych ale ve finále přišla na to, že je jich málo a musím dokoupit ještě na fotky
• Hrneček naa tužky jen za 70 centů!
• Dvoje pyžamotepláky na zimu-nemohla jsem se rozhodnout mezi dvouma, ale stály jen 10 dolarů, tak jsem si vzala oboje, zima bude dlouhá a studená
• Šedý tričko s dlouhým rukávem-šedou nemám ráda, ale je to barva školy, takže když chci pod uniformu nosit něco, musí to být šedý, bílý nebo modrý a jinou barvu ve slevě neměli
• Župan, po kterým jsem fakt toužila a sehnala jsem jen za 16 dolarů
• Podzimní svíčku, která voní tak nepopsatelně dobře, že Vám to hned zvedne náladu
• Malý čokoládičky, abych se měla jak odměňovat za to, že se něco naučím
• Termohrnek, jelikož je mi ráno v buse kosa, tak si chci nosit čaj


No vybavila jsem se na zimu, ale teď tady zase začali 30 stupňové vedra, takže mi je to na nic :D
Večer jsme jeli zase na koncert do St. Louis. Před začátkem jsme si zase dali dortíčka, mňam! Tentokrát jsme měli úplně úžasná místa, uprostřed asi 4 řada, takže jsme viděli dokonale všechny muzikanty, jak se tváří a tak. První kousek byl od nějakého moderního autora, mě to přišlo trochu jako disharmonie, kdy každý nástroj hraje, co se mu líbí…. No ale poslední byl Dvořák! V programu dokonce napsali jeho jméno správně, i s „á“ a „ř“. Byla jsem ale unavená, takže mnohem víc než na dílo, jsem se musela soustředit na to, abych neusnula, takže jsem z toho nic moc neměla :/ :D Ale potom po koncertě ho všichni chválili, že je to úžasný kousek :- )

V neděli jsem vlastně nedělala nic, dost dlouho jsem uklízela- s nenapravitelného bordeláře se tady ze mě stává úzkostlivý a pořádkumilovný člověk, kterého otočenej polštář na vedlejší posteli irituje tak, že nemůže usnout a i když si pořád říká: „Nejsi magor, netrápí tě blbě přehozený polštář!“, po půlhodině převalování se zvedne z postele, upraví polštář a až potom usne :D

Večer Peggy uvařila fantastickou večeři a potom jsme se mrkli na Karate Kid. Teda pohled na černouška v komunistický uniformě mě pobavil asi nejvíc :D

Dneska (pondělí) máme volno, protože je Columbus day. Hned jak dopíšu tohle, jdu se věnovat úkolům.

Mám nové předsevzetí-budu sem psát častěji. Protože až si to budu někdy číst, budu chtít asi víc detailů a budu za ně ráda.

Myslete na mě, ať se z té školy úplně nezblázním, ať jsem zase optimista a já brzo napíšu!