Sedmý týden tady!

Zrovna jsem přemýšlela nad tím, že je možná trochu škoda, že blog nepíšu častěji, protože když to chci shrnout po týdnu, většinou na spoustu věcí zapomenu… Teď jsem zrovna chtěla napsat o minulém týdnu, ale vlastně už ani pořádně nevím, co se dělo.

No ale upřímně to nebyl šťastný týden. Byla jsem v příšerném stresu, nespala jsem, měla jsem pocity zoufalství, že to nezvládám… A to vlastně celé kvůli té AP Kompozici. V matice se mi daří lépe, než jsem kdy myslela, že se mi bude dařit. V pondělí jsme psali Quiz a já jako jediná ze třídy měla 100%! To mě potěšilo… Ve středu jsme psali velký test, a já jako jediná ze třídy dostala A! Je to teda divný, protože podle mých výpočtů jsem měla jen 89%, což už by mělo být B, no ale potěšilo to. Na to, že před týdnem jsem ani neměla potuchy, že něco jako limit funkce a diferenciální počet existuje…

Největší hrůzy jsem ale měla z AP Kompozice… Já tomu prostě vůbec nerozumím. Když rozebíráme články z New York Times, je to zábava a je to v klidu. Ale když máme číst tu Větrnou Hůrku… Což je knížka, kterou jsem doma četla dvakrát, ale tady se mi stává, že když přečtu stránku v aj, ani vlastně nevím, o čem jsem právě četla. Taky jsme na to psali test, nerozuměla jsem jedinému slovu v otázce a potom bylo pět možností, z čehož jsem ani jednu nerozuměla. Hmm… Test se píše dost těžko, no :D
Jeden den jsem pomalu s brekem přišla za učitelkou (to je mimochodem dost řeznice, jeden den na spolužáka zaječela: „Shut up! I don’t want to listen you!“), že to nezvládám, ale ta mě pořád uklidňovala, že nikdy neměla exchange studenta tak dobrého v Aj jak já (to tam musela mít pěkný debily, teda)… No tak mě trochu povzbudila, ale následující den mi řekla, že bych si ten předmět měla změnit. To jsem vážně nepochopila, že tak změnila názor, úplně mě to rozhodilo na celej den, měla jsem namále i do breku, což se mi ještě nikdy nestalo… Musí Vám to připadat, že jsem emočně nestabilní jedinec. To jsem sama o sobě ani nevěděla, ale asi je to tak :D Ale musíte připočíst, že jsem denně spala tak 5 hodin, každej večer strávila nad školou tak 4-6 hodin… Každý den jsme měli test… No nebyl to šťastný týden.

Taky jsem si řekla, že o víkendu budu jenom odpočívat, abych nabrala sílu a taky nějakou motivaci, jelikož jsem byla jen zoufalá a absolutně nemotivovaná cokoliv dělat.
V pátek jsme šli do restaurace, kde jsem si klasicky dala svůj salát s grilovaným kuřetem a potom jsem se podívala na dvě epizody chirurgů a jedny Zoufalý manželky. Trochu mi zvedlo náladu, když jsem si uvědomila, že už nemám problém z porozuměním… Pravda, musím se na to soustředit, není jako když jsem si pouštěla v ČR Přátelé a u toho jsem uklízela, tady to musím sledovat.

V sobotu měla být ráno „otevřená tělocvična“ basketbalu, kdy tam mohl kdokoliv přijít a trénovat s nima. Moc se mi tam nechtělo, ale vyrazila jsem. No… samosebou jsem si tam připadala jako dement. Ty holky už trénujou třeba i 8 let, takže jsou fakt dobrý, zatímco já se často netrefila do koše ani ze 2 metrů :D Potom jsme šli do posilovny zvedat závaží… Ty holky to zvedaly jako kdyby to mělo dvě kila, já to pomalu ani nezvedla… Dost demotivující. No ale potom po tréninku jsem se asi půl hodiny bavila s koučem a jeho pomocníky, což jsou hrozně milí lidé. A tak nějak jsme se domluvili, že i když možná nebudu hrát zápasy, můžu s nima aspoň trénovat. Řekla bych, že mě to bude bavit víc, než jen běhat jak magor v cross country. Navíc ty holky vypadají trochu mileji, než cross country team. Basketball team se schází teď v říjnu třikrát týdně, ale v úterý a ve čtvrtek je to pozdě večer, což bych nezvládala kvůli busu, takže budu jezdit jen v sobotu. Pak v listopadu začne sezona a mají tréninky každý den po škole…

Vrátila jsem se kolem oběda, zajeli jsme si koupit sandwiche a já po obědě dostala hroznou chuť na cookies. Asi kilometr od nás jsou obchoďáky plus Steak and Shake, kde mají výborný cookies. No nakonec jsem tam ani nedošla, protože jsem se šla podívat do Targetu a tam jsem nakonec zůstala před dvě hodiny :D Udělala jsem fakt velkej nákup, možná největší tady, ale zase toho mám fakt hodně. Asi hodinu jsem strávila vybíráním rámečků na obrázky, který mi došli od mých milovaných maličkých sourozenečků (jo, kvůli nim jsem tu depku během týdne měla taky, protože doma, když mi bylo smutno, přišli oni za mnou, objali mě a opusinkovali a bylo mi hned líp, ale tady je jaksi nemám, že).

No ale ve finále jsem koupila tohle:
• Tři rámečky-abych ale ve finále přišla na to, že je jich málo a musím dokoupit ještě na fotky
• Hrneček naa tužky jen za 70 centů!
• Dvoje pyžamotepláky na zimu-nemohla jsem se rozhodnout mezi dvouma, ale stály jen 10 dolarů, tak jsem si vzala oboje, zima bude dlouhá a studená
• Šedý tričko s dlouhým rukávem-šedou nemám ráda, ale je to barva školy, takže když chci pod uniformu nosit něco, musí to být šedý, bílý nebo modrý a jinou barvu ve slevě neměli
• Župan, po kterým jsem fakt toužila a sehnala jsem jen za 16 dolarů
• Podzimní svíčku, která voní tak nepopsatelně dobře, že Vám to hned zvedne náladu
• Malý čokoládičky, abych se měla jak odměňovat za to, že se něco naučím
• Termohrnek, jelikož je mi ráno v buse kosa, tak si chci nosit čaj


No vybavila jsem se na zimu, ale teď tady zase začali 30 stupňové vedra, takže mi je to na nic :D
Večer jsme jeli zase na koncert do St. Louis. Před začátkem jsme si zase dali dortíčka, mňam! Tentokrát jsme měli úplně úžasná místa, uprostřed asi 4 řada, takže jsme viděli dokonale všechny muzikanty, jak se tváří a tak. První kousek byl od nějakého moderního autora, mě to přišlo trochu jako disharmonie, kdy každý nástroj hraje, co se mu líbí…. No ale poslední byl Dvořák! V programu dokonce napsali jeho jméno správně, i s „á“ a „ř“. Byla jsem ale unavená, takže mnohem víc než na dílo, jsem se musela soustředit na to, abych neusnula, takže jsem z toho nic moc neměla :/ :D Ale potom po koncertě ho všichni chválili, že je to úžasný kousek :- )

V neděli jsem vlastně nedělala nic, dost dlouho jsem uklízela- s nenapravitelného bordeláře se tady ze mě stává úzkostlivý a pořádkumilovný člověk, kterého otočenej polštář na vedlejší posteli irituje tak, že nemůže usnout a i když si pořád říká: „Nejsi magor, netrápí tě blbě přehozený polštář!“, po půlhodině převalování se zvedne z postele, upraví polštář a až potom usne :D

Večer Peggy uvařila fantastickou večeři a potom jsme se mrkli na Karate Kid. Teda pohled na černouška v komunistický uniformě mě pobavil asi nejvíc :D

Dneska (pondělí) máme volno, protože je Columbus day. Hned jak dopíšu tohle, jdu se věnovat úkolům.

Mám nové předsevzetí-budu sem psát častěji. Protože až si to budu někdy číst, budu chtít asi víc detailů a budu za ně ráda.

Myslete na mě, ať se z té školy úplně nezblázním, ať jsem zase optimista a já brzo napíšu!