O tom, jaké "štěstí" je skončit v Americe u zubaře

Jsem příšerně unavená a nic se mi psát nechce, ale vím, že to musím udělat dneska. Nevím, jestli jsem to už jsem psala, ale tenhle víkend jedeme s kostelem do Washingtonu D.C. Není to teda jenom tak, že by jsme si vyjeli, ale je to organizovanej zájezd. Sice strávím asi 20 hodin v autobuse, ale i tak se těším.

Ve škole se toho teď děje spoustu, ale často máme volno. Snow day, tedy den volna, protože nasněžilo, jsme měli minulý týden a dneska znovu. Tohle pondělí navíc byl Martin Luther King‘ s day, takže další den volna.

Dnešní Snow day jsem strávila s učením, balením se na zítřek a taky jsme vyrazili bobovat :D
Bylo mi řečeno, že to, co je tady teď, je největší sněhová nadílka, co tu měli za posledních několik let. No to jsem se pobavila, toho sněhu je tady napadlo tak 30 cm, když moc : )

Taky jsme konečně dostali známky z minulého pololetí:



Nebudu lhát, byla jsem ráda, že to tak dopadlo :D

Myslím, že jsem psala o tom, že se mi změnil rozvrh tohle pololetí. Místo oddychového Web designu, kde jsme jen plnili úkoly z učebnice, nikdy jsme neměli domácí úkoly a navíc jsem tam měla spoustu volna, mi teď přibila AP Government.

To je třída, která je na celý rok, takže moji spolužáci už za sebou půl roku mají. Když jsem tam vlezla prvních pár dnů, vůbec jsem nevěděla, o čem je tam řeč, teď se sice taky moc nechytám, ale už je to lepší. Co mě štve na téhle hodině je fakt, že máme každej den práci-buď musíme číst nějaký článek nebo z učebnice nebo dělat pracovní listy… často máme quizy…

No tak je to zajímavé učit se o Americkém kongresu, ale na druhou stranu dost náročné. Ale zase ty hodiny jsou dost zajímavé, protože často debatujeme-zrovna včera jsme mluvili o výhodách a nevýhodách „Obamacare“, což je Obamova reforma zdravotnictví. Jindy jsme se bavili o Sarah Palin, nebo o tom střelci v Arizoně.

To jsme mimochodem řešili ve škole docela dost. Veliké téma bylo, že ta holčička, co byla zastřelená, se narodila 11. Září 2001 a byla zařazena na nějaký seznam „děti, které změní Ameriku“.

Jednu hodinu Government jsme se pak bavili o právu držet zbraně a učitelka jen tak mimochodem prohlásila, že zrovna teď i víkendu chlap zastřelil dva lidi ve vedlejším baráku od jejího. Ale že ona prý doma nebyla, tak to neslyšela…

Psali už jsme i pár testů, zvládla jsem je, ale ne tak díky sobě. Jeden test byl na článek, co jsme měli před tím přečíst (Byl o Sarah Palin). Já jsem ho četla, ale prostě jsem si to nepamatovala… Tak jsem jí to napsala na ten test, že je to pro mě nové a tak… A i když jsem měla 7 z 10 otázek blbě, dala mi 92%. :D

Druhej test byl na látku ze sešitu, mě dovolila sešit při testu používat. Ostatní spolužáci se tvářili dost naštvaně :D

V US History teď probíráme Druhou světovou, takže můžu dělat chytrou. :D Tuhle jsem se pohádala s učitelem (ale neječeli jsme na sebe, jen jsme tak argumentovali), jestli je Česká republika střední, nebo východní Evropa. :D Po 5 minutách jsme dospěli ke kompromisu, že Česká Republika je střední a Slovensko už trochu východní (promiňte Slováci, já Vás bránila…)

Když učitel promítnul na tabuli slepou mapu Evropy a většina spolužáků ani neměla páru, co je to za státy, rozhodl se, že si na ně napíšeme slepou mapu. Tak jo :D No jinak hlášení jsem už úplně vzdala, stejně to vždycky končí tak, že se zeptá třídy, nikdo to neví, tak se pak zoufale podívá na mě a já mu to řeknu.

Nejlepší hláška minulého týdne ovšem byla:
Učitel: „Takže o rozdělení Československa rozhodovali v Mnichovské dohodě zástupci z Velké Británie, Francie, Německa a Itálie… Někoho z toho vynechali… Koho?“
Třída: „No přeci Ameriku!“

No z toho jsem nemohla ještě celej den, i když je to teda spíš smutný, protože to z jejich strany nebylo myšleno jako vtip.

V AP Kompozici čteme Hamleta. Moji spolužáci tomu vůbec nerozumí, já už to teda četla v češtině, navíc jsem si koupila vydání hry v „moderní angličtině“, tak to docela jde.
Ale samosebou ty blbý quizy naší učitelky vždy podělám. Tam je totiž jedno, jestli jste to četli nebo ne, ona se spolehlivě zeptá na něco, co si stejně nepamatuju, i když sem to četla 3x.

V ostatních předmětech se toho zase tak moc neděje. V Calculusu jsme teď psali velkej test, ten den jsem byla taková nějaká unavená, takže jsem při testu málem usnula, takže uvidíme…

S tím spaním mám teď docela problém, Nevím proč, ale v hodinách se mi chce příšerně spát. A pravda je, že už jsem párkrát i usnula… ale tady to není takovej problém, učitelka budí někoho každou chvíli (já se vždy kupodivu vzbudila sama).

Taky jsme měli basketbalovou hru, při které jsem pomáhala (prodávala jídlo), abychom si vydělali na Mission trip do New Orleans. Byla to dívčí hra, takže tam skoro nikdo nepřišel, což bylo dost vtipný. Bylo nás tam tolik obsluhy a žádnej zákazník, že jsme ani nevěděli, co dělat. Takže když někdo přišel a chtěl třeba pití, seřadili jsme se-jeden to vytáhl z ledničky a předal dalšímu. Další to předal ještě jednomu člověku, který už to předal novému majiteli. Další dva lidi měli na starosti si vzít peníze od zákazníka a vrátit mu drobné.

Nevím proč, ale tady jsou dívčí zápasy nepopulární. Mě to přijde nespravedlivé, protože na klučičí se sejde třeba 1000 lidí… na holčičí tak 20.

Na mission trip jsem taky dělala plakáty, to mi pomáhala Molly, a jedno odpoledne jsem zůstala po škole a dělala kasičky.


Změnil se taky rozvrh mým hostsestrám, takže mě každý druhý týden v pondělí, ve středu a v pátek nemá kdo vyzvednout ze zastávky, takže si musím vzít shuttle z nádraží k Targetu a odtud domů pěšky. Blbý je, že na ten shuttle musím čekat, ale naštěstí je poblíž úžasná kavárna, tak si tam vždycky sednu a pochutnám si na jejich café latte.

I když jsem měla koupenej americkej mobil (stál 20 dolarů, příšernej křáp), operátor mě vytáček k nepříčetnosti, tak jsem si koupila sim kartu do mýho starýho českýho, kterej moc nefunguje. Takže mám poprvé v životě T mobile :D

Dost vtipný bylo, když jsem do toho obchodu přišla, že chci sim kartu. Chlápci to ještě v životě neaktivovali, takže i když byli čtyři, strávili hodinu tím, že volali, kam se dalo a zkoušeli to zprůchodnit. Ale povedlo se :D Jen jsem si tak odvykla používat mobil, že i když mi teď funguje, moc ho nepoužívám.


Minulý týden mi vypadla ze zubu plomba a měla jsem tam velikou díru, takže jsme musela k zubaři. Mou první starostí samosebou bylo, jestli mi to hradí pojištění. Peggy volala koordinátorce od YFU, jak to je, ta jí řekla, že prý stačí, když předložím kartičku a o nic si nemusím dělat starosti. Tak jo. Objednaná jsem byla na pondělí k zubařce, která byla v systému mojí pojišťovny, jako že k ní můžu jít.

Zubařka měla moc pěknou ordinaci, k tomu asi 7 členný tým… Co víc si přát. Ovšem netušila jsem, jak může být náročné zadělání zubu plombou. Nakonec jsem tam s otevřenou hubou strávila 2 hodiny!!!

Nejprve jsem si teda sedla na křeslo. Trochu mě vyděsilo, že se to úplně sklopilo a já byla v leže. Sestřička mi narvala do pusy nějakej plastovej krám, z čehož se potom vyklubal rentgen. Co musím ale uznat je fakt, že všichni měli roušku a rukavice (což bych u některých zubařů doma dost ocenila, protože po jejich zásahu, kdy na mě mluví a prskají, si jeden musí potom otřít tvář do ručníku).

Doktorka mně dala dvě injekce, já se jí teda zeptala, jestli mám ještě někde jinde kaz, jestli by se mi prosím nemohla podívat. Ona že mi to nemůže říct bez rentgenu (!!!). No tak mi udělala rentgen celý pusy, což trvalo asi 20 minut a já měla pořád otevřenou pusu. (A mám další dva kazy… :/)

Pak jsem čekala dalších 10 minut, než přišla doktorka znovu (pořád s otevřenou pusou…), načež ona prohlásila, že už anestetikum přestává působit, že mi to píchne znova. Bohužel, když začala vrtat, bolelo to jako čert. Tak mi píchla třetí dávku. Ani po ní to nebylo ideální, ale chtěla jsem to mít za sebou, tak jsem mlčela ( a hořce vzpomínala na našeho zubaře, kterej mi dá jednu injekci a o ničem nevím). Pořád se mě na něco ptala a nemohla pochopit, že když mám otevřenou pusu dokořán, prostě ji nemůžu odpovědět tak, aby mi rozuměla.

Vrtání trvalo asi 15 minut, vždy přestala, přiskočila sestra se sáním… Ale říkala jsem si, ty jo, tak už vyvrtala, to už bude konec. Omyl. Dělání plomby zabralo 45 minut přesně!!! Vždycky tam něco strčila, potom do toho ryla a sestra to odsála. Teda po tom, co mě opakovaně nasála kůži, ale já nemohla nic říci (i ty pohledy se vrhají s otevřenou hubou těžko), byla jsem dost naštvaná. To nepočítám to, že doktorce jednou vysála to, co si tam připravila… No prostě komedie. Jako musím uznat, že zub vypadá dobře. I když je to „stříbrná plomba“ není to jako u nás, že je to opravdu jako kov v zubu, ale spíše bělavá stříbrná…

Tu pusu jsem měla ale tím lidokainem (nebo co to je) tak opíchanou, že mi nesplaskla ani po 8 hodinách!

To nám ještě další den zavolali, že si nejsou jistý, že mi to pojišťovna zaplatí, tak jsme vyplňovali žádost a posílali to na pojišťovnu…

No, doufám, že to zaplatí, jelikož tenhle její „zákrok“ (jsem si jistá, že u mého zubaře bych nestrávila ani 15 minut) by podle mě 200 dolarů nespravilo… (podlaha navíc byla v tý ordinaci mramorová, ta si řekne hodně :D :/)


Včera jsem dostala od mých spolužáků z Česka Vánoční balíček-dva reflexy a dopisy od nich. Musím říci, že takhle už jsem se dlouho nepobavila-nad dopisy, nad komentářem, co tužkou dodělali do reflexu… :D I když jsem teda pak měla takovou melancholickou náladu a přemýšlela, co mi všechno chybí… No kromě všech lidí a již zmíněného reflexu, mi třeba chybí piškoty. Co já bych za ně dala. Nebo studentskou pečeť. Nebo kofolu… Nebo víno, který si tady dát nemůžu. Dokonce-nikdy bych nevěřila, že já tohle řeknu- bych si dala i svíčkovou (já, takovej odpůrce svíčkové!)

Jako ne, že bych tu hladověla, naopak mám neuvěřitelný štěstí, že jsem v rodině, kde je mi umožněno jíst zdravě. Do McDonaldu a fastfoodů většinou nechodíme, a v restauracích jím saláty… Ano, objevila jsem věci, kterých se budu jen těžko vzdávat – jako ovesnou kaši od Quaker oats, nebo dýňovej muffin (zní to divně, ale je to ta nejbáječnější chuť..), ale prostě tady nemám potraviny s kterýma jsem vyrůstala, není to jako doma. Na co jsem ale hrdá podařilo se mi víceméně udržet postavu. Sice jak se nehejbu, tak mi příjde že jsem ztratila nějaký svaly, ale váhu mám jen o malinko větší (i to je úspěch!)

A i když jsem to při příjezdu sem necítila, ani se ten pocit nedostavil druhej tejden, jako u jiných teď, už to můžu říct. Jsem ráda, že jsem, odkud jsem. Jsem hrdá na to, že jsem Češka. Je ale zvláštní, že jsem musela jet až do Ameriky, abych to zjistila… :- )


Přišla jsem na to, že dneska jsem tu přesně v půlce mého pobytu… to mě donutilo k zamyšlení, jaká vlastně bude… Horší, lepší, co myslíte?

O jménech

U dnešní večeře jsme řešili křestní jména, tak Vám přináším krátkou reportáž o nich.

A jaká jména dávají miminkům aktuálně jejich rodiče v Americe?

Na předních příčkách se už několik let drží holčičí jména Isabella, Emily, Olivia, Sophia a Abigail; klučičí Jacob, Joshua, Michael, Alexander, Ethan a Daniel.

V módě je dávat jména podle slavných (skutečných či ne) osob jako Emma ( kvůli Emmě Watson), nebo Bella (ze zjevných důvodů se výskyt tohoto jména za poslední roky zvýšil). Novým trendem je dávat holkám klučíčí jména a naopak, či dávat jako křestní jméno příjmení (Emerson jako křestní u děvčete je poměrně humorné).

Jinak co se týče neobvyklých jmen, které původně jmény vůbec nebyly, ale jsou velice oblíbené, jsou časté třeba měsíce a roční období jako April, Summer, June a Autumn pro holky. Také můžete najít jména, která souvisí s křesťanstvím jako Christian (doslova "křesťan") a Angel pro kluky; Faith, Grace, Destiny, Genesis (anglicky první kniha Mojžíšova ze starého zákona) a Trinity (V překladu Trojice, ale nejčastěji svatá trojice) pro holky. Upozorňuji, že všechny tyto jména se umístili v top 100 nejpoužívanějších jmen, takže to nejsou jenom divnosti, co lidi navymýšleli, ale naopak rozšířené jména.

Samosebou starozákonní, chcete-li židovská jména, jsou oblíbená. Příkladem budiž nejpoužívanější Joshua, David, Elijah, či Noah (tyto jména se objevili v top 20 za poslední léta), či již výše zmíněná Abigail, dále pak Anna, Elizabeth, Sarah, Hannah.

Kupodivu jsou taky oblíbená jména, do kterých byste to nikdy neřekli, například Addison, Nevaeh, Makayla (jakási zkomolenina, podobná české Michaele, jelikož ta se v angličtině vysloví /mikajla/),Aaliyah pro holky a Hunter, Aidan a Xavier pro kluky; nebo Avery, Jamie a Jordan pro obě pohlaví.

Dalším trendem jsou jména odvozená od různých zeměpisných či jiných celků jako Sydney, Mackanzie, Brooklyn, Madison…

Jména, o kterých jsem si vždycky myslela, že jsou typická, se umisťují v žebříčcích používanosti hrozně nízko, příkladem budiž Jennifer či Rachel. Klasická jména jako Kate, Lucy, či Mary (nahrazeno "módním" Mariah) už se prostě miminkům nedávají, tyto jména nejsou ani v prvních 100 nejpoužívanějších jménech. U kluků budiž příklad Thomas, Charles a Luke, jména jako George, či Harry nejsou ani v prvních top sto.

Než se vrhnu na podivnosti, musím zmínit jméno mi nejbližší, Eva. Je to s podivem, ale i přesto že Adam je velmi časté jméno, jeho biblická partnerka, v angličtině „Eve“, se nepoužívá téměř vůbec. Na popularitě získává Eva, jak ji mi známe, ač to má za příčinu hlavně to, že tohle jména to je populární u hispánské menšiny, slavným příkladem budiž Eva Longoria a Eva Mendes. Ovšem Ava, jméno výslovnostně podobné Evě, je extrémně populární. Některé nedávné roky skončilo i na 5 místě celkové používanosti.

A teď podivnosti. Dost mě pobavilo, když někdo líčil, že nějaké dáma v sousedství porodila dvojčata a nevěděla, jaký jim má dát jména, a protože její první jídlo po porodu byla marmeláda s něčím, pojmenovala je „Oranjello“ a „Lemonjello“ (pomerančová a citronová marmeláda).
Je libo mít potomka se jménem Sparkle, Beer, Promise, Chaos, Apple, Galaxy, Amen, Stalin, či Dwarf? Nebyli byste první!

Poslední zajímavost o příjmeních, tentokrát českých.

Rodina se mě ptala, jestli zde vídám česká příjmení, a společně přišli na to, že „Svoboda“ je tu hrozně rozšířené jméno! Kromě toho jsem ale v novinách, nebo třeba na cedulích viděla jména jako „Marecek“, „Kasparek“, i „Novotny“. Nějaký český odkaz tu přeci jenom je.


PS: Věděli jste, že první americký biskup byl Čech?

První den školy v novém roce

Tak jsem dneska zase musela do školy : -(

Celý den jsem byla dost unavená, jelikož jsem se moc nevyspala. Před pár dny jsem si totiž postěžovala, že je teď v zimě moc suchý vzduch a mě se v noci špatně dýchá, takže mi Peggy donesla zvlhčovač vzduchu. Když už jsem se chystala spát, někdy před půlnocí, zvlhčovač vypla, a najednou z toho začala vytékat voda, a to rovnou do elektrický rozdvojky, která byla pod stolkem. To mě tak vynervovalo, že sem nemohla usnout, a ještě v 1:30 jsem byla vzhůru a převalovala se.

Ráno jsem teda téměř nemohla vstát. Taky jsem předchozí týden vstávala nejdřív v 9 :D

První hodiny byly v pohodě, dostali jsme zpět zkoušku, z US History mám 100%, z English IV 94%, z Calculusu 98%.

Ještě před začátkem English mě zase vytáhla učitelka a zase mi říkala, že jsem pro tuhle třídu moc dobrá(heh), že musím jít do Honors class, že v týhle jsou ty hloupější, že všechny chytrý má ve svý honors class… Ale upřímně… Mám dvě AP třídy, vůbec mi nevadí mít třídu, do který nemusím nic dělat. Mít totiž English IV Honors znamená více číst (jako kdybych toho neměla dost) a v podstatě probírají stejnou látku, ale musí toho umět na test tak 4krát víc. Díky, nechci.

V hodině potom nevím proč mi před celou třídou řekla, že všichni Američani nejsou takhle blbý jako dotyčný, na kterého ukázala :D (Kapitán fotbalistů, který líčil story, že byl pozván k rodičům své holky na večeři, a přede všemi ji oslovil jménem své bývalé holky… ). Když mu vyčetla, že propadá, on ji na to řekl, že prostě nestíhá myslet na všechno… :D
Potom mu doporučila, ať se pokud možno nerozmnožuje, že jí děsí představa, že po světě budou běhat malý spratci jako on a poslala ho sednout. Celá třída samosebou v záchvatu smíchu…

Netuším proč, ale v Calculusu nás přesadila, takže teď sedím vepředu :/

Po obědové přestávce, v které jsem se nestihla najíst, jelikož jsem sháněla někoho, aby mi dal můj nový rozvrh, který jsem stejně nedostala, jsem teda šla na na AP Government, jelikož jsme o tom mluvily s poradkyní před prázdninami, že tam musím.
Jenže učitelka se zhrozila, co tam dělám, že prej tam nemůžu jen tak vstoupit…. Tak já na to, že kdyby bylo na mně, že bych ta nelezla. Ona odběhla, ale nikoho s kým by mě probrala nenašla, tak jsem tam teda zůstala… že se to prej probere později. Hned jsme dostali úkol, já vůbec nevím, o co tam jde…

Každopádně jsem byla naštvaná, jelikož musím mít nějakou Government, což je vyhláška školy. Nicméně já byla poslána do AP Government, což je ten těžší kurz, který navíc není, na rozdíl od normální Government jen semestrální, ale je na celý rok. Takže spolužáci už za sebou mají půl roku, navíc si kupovali učebnici asi za 150 dolarů…

Jenže normální Government mít nemůžu, jelikož ta je ve stejný čas jako moje AP Composition, a tu nechci vypustit, jelikož jsem se díky tomuhle předmětu naučila anglicky asi nejvíc… No ale už to nebylo v mých schopnostech řešit.

V AP Composition jsme potom probírali „The Importace of Being Ernest“, v češtině „Jak je důležité míti Filipa“, což jsme měli číst přes prázdniny. Taky nám řekla naše výsledné známky a známky ze zkoušky (96%). A světe div se…. Z téhle třídy mám A! Byla jsem na sebe pyšná, jelikož i to dalo dost zabrat.

Poslední hodinu jsme měli nové náboženství, na které už nemáme sestru, ale jinou učitelku. Ta třída, ve který jsme, smrdí, a navíc budu muset asi přemýšlet, což je dost těžký, po AP Composition…

V buse jsem měla drobný problém s novým řidičem, který mi nerozuměl, když jsem mu říkala, že budu přestupovat. Což mě ale naštval, jelikož jsem výslovnost „Edwardsville“ už dotáhla do bezchybnosti a umím to i s místním přízvukem: D

Doma na mě čekal dopis od sestry (učitelka), jak jsem jí před vánocemi dala to cukroví, tak mi děkovala a pochválila mě. :- ) Což mi připomíná, že mě vlastně chválila i učitelka v Calculusu.

Potom jsme s holkami jeli nakupovat (školní potřeby) do Walmartu.
Taky jsem Peggy zdlouhavě líčila své trable s Government, kterou musím mít a ta přišla s nápadem, že si ten kurs můžu vzít online, což tak dělá spousta lidí, když jim nevyjde rozvrh, škola to uzná. Jenže problém je ten, že ten kurz stojí kolem 150 dolarů, což se i platit nechce. Zkusím se s nima domluvit, že bych dělala jakési samostudium, ale uvidíme. Peggy taky psala do školy, tak pak napíšu, jak se to vyřeší…


Tak, zase někdy napíšu! :- )

Tak trochu jiné Vánoce!

(omlouvám se, že nějaké fotky jsou naležato, spravím to, ale teď už na to nemám energii)

Předně musím říci, že se asi budete divit, že jsem dělala určité věci zrovna na Štědrý den. Pro Američany ale 24. zase tolik neznamená, je to prostě pro ně jen den před Vánocemi, jako u nás 23. prosinec.

Ráno jsem se vzbudila, vykoukla z okna, a co nevidím-sníh! Je to prý tady vzácnost, Bílé Vánoce tu nebyly pěkně dlouho… Tak to jsem měla štěstí.

Pohled z mého okna:



Na snídani, kterou jsme měli společně, jsme jedli vafle s javorovým sirupem. Hned po snídani jsem utíkala do svého pokoje, protože jsme měli domluvený hovor s tátou. Ten byl krátký, protože měli zrovna před večeří.

Když Peggy odešla do práce, Scott najednou prohlásil, že budeme uklízet. Tak jsme začali: D Nejprve jsme s Molly vysály vršek, potom já jsem vysála spodek a uklidila si koupelnu. Celý úklid mi zabral tak tři hodiny.

Potom jsem se znovu připojila online a mluvila chvíli se strejdou a tetou, potom další dvě hodiny s rodinkou. Sourozenci mi ukázali, co jim donesl Ježíšek, já jsem si před kamerou rozbalila dárek, který jsem si předtím zabalila-tedy kabelku a trička s Aeropostale. Z Čech jsem dostala penízky (děkuji!), abych si dárek koupila, kromě kabelky jsem si pořídila i nějaké drobnosti, před Vánocemi jsem nakoupila knížky (jak to potom potáhnu domů, tak to fakt netuším). Něco mi zůstalo, tak to budu utrácet tak nějak průběžně. Třeba včera mi došla malá fixová tabule, jelikož jsme tu bez ní trpěla, tak jsem si ji musela koupit.


Navečer jsem se pustila do vanilkových rohlíčků. Nevím proč, ale těsto se mi dělalo dost špatně, možná proto, že ořechy nebyly dokonale nastrouhané… Ale vynalezla jsem svoji vlastní metodu, kdy jsem kousek těsta zmáčkla a pak dotvarovala… No, Ale výsledek byl kupodivu výborný!



Taky jsem Scottovi pomohla s přípravou salátu na další den, on tedy ještě dělal desert.

A už byl večer. Když na mě Scott vybalil, že jsme doma jenom tři (on, já a Molly, která se vrátila ze mše, na které hrála na klavír), tak nemá cenu vařit, takže půjdeme k číňanovi, dost jsem se zasmála. I takhle může vypadat štědrovečerní večeře :- )

Měla jsem ještě nějaké dárky na zabalení, tak jsem je dodělala, k tomu jsem si pustila Lásku nebeskou /znovu/ a potom Pelíšky. Jak já ty filmy miluju :- )

Dárečky pro rodinu ode mě.





A co jsem jim dala?

Scottovi jsem koupila knížku od George Bushe –Points of Decision, kterou si přál a k tomu dostal DVD Inception, které jsem koupila trochu ze sobeckých důvodů, neb jsem ten film chtěla vidět.

Peggy dostala tělový balzám, aromalampu i s esencí, korálky a knížku o pečení koláčů (to vše si přála, žádnou invenci ve vymýšlení dárků jsem neuskutečnila)

Molly dostala tričko se Sheldonem s Big Bang theory, brýle, náramek, Silly bandz ve tvaru Příšerek s.r.o. a zrcátko.

Emilly dostala zrcátko, čokoládovou žabku a kabelku, kterou si sama vybrala.



Kolem půl desátý jsme odjeli do kostela. Byli jsme tam dost brzo, ale aspoň jsme seděli. Připojili se tam k nám všichni-i Peggy a Emily s přítelem. Byla to pěkná mše, kostel byl krásně nezdobenej, byl přítomnej sbor a skupina, co hrála na zvonky.
Z kostela jsme se vrátili kolem půlnoci, já jsem měla chuť se jít projít, protože noc na 25. má prostě svoji atmosféru. Všude svítí světýlka… Krom toho jak napadl sníh, tak bylo venku podivné světlo, no prostě nádhera.

Další den, 25. Ráno jsem byla vzbuzena kolem 8 hodiny (teda museli mě budit nadvakrát, poprvé jsem odmítala vylézt). Nahoře už všichni byli, hořel oheň v krbu, všichni vypadali dost rozespale, k tomu jsme byli v pyžamech… Ale byli jsme komplet, takže jsme mohli začít. Vždy každý dostal dárek, na kterém bylo pro koho a od koho to je. Já jsem čekala jeden, dva dárky, přeci jenom, jsem tu nová, že :- ) Ale dostala jsem jich hrozně moc, tak jsem děkovala a byla vděčná. :- )

Stromeček i s dárkama:


A takhle to vypadalo po akci.


Emili i Molly obě dostali notebook, jako společný dárek pak blue-ray player. (kterej je fakt vymakanej, můžou sledovat neomezeně online filmy za nějakých 8 dolarů měsíčně..)

Tady máte mé dárky na fotce, potom mě napadlo, že je ukážu i na kameru. A i když to video bylo nejprve určeno pro mé účely, abych si to někdy mohla připomenout, rozhodla jsem se ho dát i sem. Uvědomuju si, že je dost rozmazané a že mi není vůbec rozumět…. Takže mi to nemusíte říkat :D





Po rozbalování jsme se vrhli na snídani, měli jsme vajíčka, každý na způsob, jaký to má rád (já měla míchané). Hned po snídani jsme si s holkama šly pustit film Despicable me, kterej byl naprosto dokonalej!
Zbytek dopoledne jsem strávila čtením si u krbu, knížku Skipping Christmas od Johna Grishama. Před třetí přišli přátelé rodiny, kteří jsou původem z Číny. Ještě před večeří jsme se chvíli bavili. Pán se mě ptal na komunismus v Čechách, řešili jsme Euro a tak.

Na večeři jsme měli pro zdejší kraj typické jídlo-pečenou šunku s bramborovou kaší, se salátem a zelenými fazolemi.
Jakožto známému milovníkovi uzeného mi šunka samosebou nechutnala, ale salát byl výbornej!










Desert byl jakýsi podivný dort-dole byli pekany, uprostřed čokoládovej puding a na vrchu šlehačka. No, všichni o tom básnili, ale já jsem zase tak odvázaná nebyla.

Potom nastala moje oblíbená fáze-válení se u krbu. Vždycky když se někde vyvalím (ale nemusím to být jenom já), přilezou zvířata (dvě kočky nebo pes) a chtějí drbat. Tentokrát se ke mně přilísla Hallie, pes.

Poslední na plánu toho večera byla návštěva té prý „coolest“ čtvrti v St. Louis. Opravdu byla super! Byla nádherně vyzdobená světýlkama. Teda ne, že by normální ulice a čtvrti nebyly, ale tady to bylo na každým domě a dokonce i předimenzovaný.
Dokonce tam byl dům, kterej měl vlastní rádio stanici (frekvence byla před domem na ceduli) a blikal do rytmu, podívejte se na video:




Fotky ulic jsou zde:









Dokonce jsem objevila i ulici jménem „Prague avenue“. Jsem vyfocená pod značkou, ale moc to není vidět.



*****
Jak jsem to měla se stýskáním?
Upřímně, ani jsem si moc neuvědomovala, že vlastně jsou Vánoce. Před svátky jsem měla hroznej stress kvůli zkouškám, ani nevím proč, ale já to tak mám vždy i když vím, že se mi to povede, stresuju se. Takže nějaké nasávání vánoční atmosféry neprobíhalo… Tudíž 24. mi připadal jako běžnej den, jen ony byly vlastně Vánoce…

Ale Americké Vánoce mají něco do sebe, i když ty České se mi samosebou líbí víc! :- ) Především je dost nepraktické to ranní dávání si dárků. Když mi hostrodiče líčili story, jak když holky byli malé, budili je kvůli dárkům o půl pátý… Nic moc :D

A příště zase o Vánočních prázdninách!