O tom, jaké "štěstí" je skončit v Americe u zubaře

Jsem příšerně unavená a nic se mi psát nechce, ale vím, že to musím udělat dneska. Nevím, jestli jsem to už jsem psala, ale tenhle víkend jedeme s kostelem do Washingtonu D.C. Není to teda jenom tak, že by jsme si vyjeli, ale je to organizovanej zájezd. Sice strávím asi 20 hodin v autobuse, ale i tak se těším.

Ve škole se toho teď děje spoustu, ale často máme volno. Snow day, tedy den volna, protože nasněžilo, jsme měli minulý týden a dneska znovu. Tohle pondělí navíc byl Martin Luther King‘ s day, takže další den volna.

Dnešní Snow day jsem strávila s učením, balením se na zítřek a taky jsme vyrazili bobovat :D
Bylo mi řečeno, že to, co je tady teď, je největší sněhová nadílka, co tu měli za posledních několik let. No to jsem se pobavila, toho sněhu je tady napadlo tak 30 cm, když moc : )

Taky jsme konečně dostali známky z minulého pololetí:



Nebudu lhát, byla jsem ráda, že to tak dopadlo :D

Myslím, že jsem psala o tom, že se mi změnil rozvrh tohle pololetí. Místo oddychového Web designu, kde jsme jen plnili úkoly z učebnice, nikdy jsme neměli domácí úkoly a navíc jsem tam měla spoustu volna, mi teď přibila AP Government.

To je třída, která je na celý rok, takže moji spolužáci už za sebou půl roku mají. Když jsem tam vlezla prvních pár dnů, vůbec jsem nevěděla, o čem je tam řeč, teď se sice taky moc nechytám, ale už je to lepší. Co mě štve na téhle hodině je fakt, že máme každej den práci-buď musíme číst nějaký článek nebo z učebnice nebo dělat pracovní listy… často máme quizy…

No tak je to zajímavé učit se o Americkém kongresu, ale na druhou stranu dost náročné. Ale zase ty hodiny jsou dost zajímavé, protože často debatujeme-zrovna včera jsme mluvili o výhodách a nevýhodách „Obamacare“, což je Obamova reforma zdravotnictví. Jindy jsme se bavili o Sarah Palin, nebo o tom střelci v Arizoně.

To jsme mimochodem řešili ve škole docela dost. Veliké téma bylo, že ta holčička, co byla zastřelená, se narodila 11. Září 2001 a byla zařazena na nějaký seznam „děti, které změní Ameriku“.

Jednu hodinu Government jsme se pak bavili o právu držet zbraně a učitelka jen tak mimochodem prohlásila, že zrovna teď i víkendu chlap zastřelil dva lidi ve vedlejším baráku od jejího. Ale že ona prý doma nebyla, tak to neslyšela…

Psali už jsme i pár testů, zvládla jsem je, ale ne tak díky sobě. Jeden test byl na článek, co jsme měli před tím přečíst (Byl o Sarah Palin). Já jsem ho četla, ale prostě jsem si to nepamatovala… Tak jsem jí to napsala na ten test, že je to pro mě nové a tak… A i když jsem měla 7 z 10 otázek blbě, dala mi 92%. :D

Druhej test byl na látku ze sešitu, mě dovolila sešit při testu používat. Ostatní spolužáci se tvářili dost naštvaně :D

V US History teď probíráme Druhou světovou, takže můžu dělat chytrou. :D Tuhle jsem se pohádala s učitelem (ale neječeli jsme na sebe, jen jsme tak argumentovali), jestli je Česká republika střední, nebo východní Evropa. :D Po 5 minutách jsme dospěli ke kompromisu, že Česká Republika je střední a Slovensko už trochu východní (promiňte Slováci, já Vás bránila…)

Když učitel promítnul na tabuli slepou mapu Evropy a většina spolužáků ani neměla páru, co je to za státy, rozhodl se, že si na ně napíšeme slepou mapu. Tak jo :D No jinak hlášení jsem už úplně vzdala, stejně to vždycky končí tak, že se zeptá třídy, nikdo to neví, tak se pak zoufale podívá na mě a já mu to řeknu.

Nejlepší hláška minulého týdne ovšem byla:
Učitel: „Takže o rozdělení Československa rozhodovali v Mnichovské dohodě zástupci z Velké Británie, Francie, Německa a Itálie… Někoho z toho vynechali… Koho?“
Třída: „No přeci Ameriku!“

No z toho jsem nemohla ještě celej den, i když je to teda spíš smutný, protože to z jejich strany nebylo myšleno jako vtip.

V AP Kompozici čteme Hamleta. Moji spolužáci tomu vůbec nerozumí, já už to teda četla v češtině, navíc jsem si koupila vydání hry v „moderní angličtině“, tak to docela jde.
Ale samosebou ty blbý quizy naší učitelky vždy podělám. Tam je totiž jedno, jestli jste to četli nebo ne, ona se spolehlivě zeptá na něco, co si stejně nepamatuju, i když sem to četla 3x.

V ostatních předmětech se toho zase tak moc neděje. V Calculusu jsme teď psali velkej test, ten den jsem byla taková nějaká unavená, takže jsem při testu málem usnula, takže uvidíme…

S tím spaním mám teď docela problém, Nevím proč, ale v hodinách se mi chce příšerně spát. A pravda je, že už jsem párkrát i usnula… ale tady to není takovej problém, učitelka budí někoho každou chvíli (já se vždy kupodivu vzbudila sama).

Taky jsme měli basketbalovou hru, při které jsem pomáhala (prodávala jídlo), abychom si vydělali na Mission trip do New Orleans. Byla to dívčí hra, takže tam skoro nikdo nepřišel, což bylo dost vtipný. Bylo nás tam tolik obsluhy a žádnej zákazník, že jsme ani nevěděli, co dělat. Takže když někdo přišel a chtěl třeba pití, seřadili jsme se-jeden to vytáhl z ledničky a předal dalšímu. Další to předal ještě jednomu člověku, který už to předal novému majiteli. Další dva lidi měli na starosti si vzít peníze od zákazníka a vrátit mu drobné.

Nevím proč, ale tady jsou dívčí zápasy nepopulární. Mě to přijde nespravedlivé, protože na klučičí se sejde třeba 1000 lidí… na holčičí tak 20.

Na mission trip jsem taky dělala plakáty, to mi pomáhala Molly, a jedno odpoledne jsem zůstala po škole a dělala kasičky.


Změnil se taky rozvrh mým hostsestrám, takže mě každý druhý týden v pondělí, ve středu a v pátek nemá kdo vyzvednout ze zastávky, takže si musím vzít shuttle z nádraží k Targetu a odtud domů pěšky. Blbý je, že na ten shuttle musím čekat, ale naštěstí je poblíž úžasná kavárna, tak si tam vždycky sednu a pochutnám si na jejich café latte.

I když jsem měla koupenej americkej mobil (stál 20 dolarů, příšernej křáp), operátor mě vytáček k nepříčetnosti, tak jsem si koupila sim kartu do mýho starýho českýho, kterej moc nefunguje. Takže mám poprvé v životě T mobile :D

Dost vtipný bylo, když jsem do toho obchodu přišla, že chci sim kartu. Chlápci to ještě v životě neaktivovali, takže i když byli čtyři, strávili hodinu tím, že volali, kam se dalo a zkoušeli to zprůchodnit. Ale povedlo se :D Jen jsem si tak odvykla používat mobil, že i když mi teď funguje, moc ho nepoužívám.


Minulý týden mi vypadla ze zubu plomba a měla jsem tam velikou díru, takže jsme musela k zubaři. Mou první starostí samosebou bylo, jestli mi to hradí pojištění. Peggy volala koordinátorce od YFU, jak to je, ta jí řekla, že prý stačí, když předložím kartičku a o nic si nemusím dělat starosti. Tak jo. Objednaná jsem byla na pondělí k zubařce, která byla v systému mojí pojišťovny, jako že k ní můžu jít.

Zubařka měla moc pěknou ordinaci, k tomu asi 7 členný tým… Co víc si přát. Ovšem netušila jsem, jak může být náročné zadělání zubu plombou. Nakonec jsem tam s otevřenou hubou strávila 2 hodiny!!!

Nejprve jsem si teda sedla na křeslo. Trochu mě vyděsilo, že se to úplně sklopilo a já byla v leže. Sestřička mi narvala do pusy nějakej plastovej krám, z čehož se potom vyklubal rentgen. Co musím ale uznat je fakt, že všichni měli roušku a rukavice (což bych u některých zubařů doma dost ocenila, protože po jejich zásahu, kdy na mě mluví a prskají, si jeden musí potom otřít tvář do ručníku).

Doktorka mně dala dvě injekce, já se jí teda zeptala, jestli mám ještě někde jinde kaz, jestli by se mi prosím nemohla podívat. Ona že mi to nemůže říct bez rentgenu (!!!). No tak mi udělala rentgen celý pusy, což trvalo asi 20 minut a já měla pořád otevřenou pusu. (A mám další dva kazy… :/)

Pak jsem čekala dalších 10 minut, než přišla doktorka znovu (pořád s otevřenou pusou…), načež ona prohlásila, že už anestetikum přestává působit, že mi to píchne znova. Bohužel, když začala vrtat, bolelo to jako čert. Tak mi píchla třetí dávku. Ani po ní to nebylo ideální, ale chtěla jsem to mít za sebou, tak jsem mlčela ( a hořce vzpomínala na našeho zubaře, kterej mi dá jednu injekci a o ničem nevím). Pořád se mě na něco ptala a nemohla pochopit, že když mám otevřenou pusu dokořán, prostě ji nemůžu odpovědět tak, aby mi rozuměla.

Vrtání trvalo asi 15 minut, vždy přestala, přiskočila sestra se sáním… Ale říkala jsem si, ty jo, tak už vyvrtala, to už bude konec. Omyl. Dělání plomby zabralo 45 minut přesně!!! Vždycky tam něco strčila, potom do toho ryla a sestra to odsála. Teda po tom, co mě opakovaně nasála kůži, ale já nemohla nic říci (i ty pohledy se vrhají s otevřenou hubou těžko), byla jsem dost naštvaná. To nepočítám to, že doktorce jednou vysála to, co si tam připravila… No prostě komedie. Jako musím uznat, že zub vypadá dobře. I když je to „stříbrná plomba“ není to jako u nás, že je to opravdu jako kov v zubu, ale spíše bělavá stříbrná…

Tu pusu jsem měla ale tím lidokainem (nebo co to je) tak opíchanou, že mi nesplaskla ani po 8 hodinách!

To nám ještě další den zavolali, že si nejsou jistý, že mi to pojišťovna zaplatí, tak jsme vyplňovali žádost a posílali to na pojišťovnu…

No, doufám, že to zaplatí, jelikož tenhle její „zákrok“ (jsem si jistá, že u mého zubaře bych nestrávila ani 15 minut) by podle mě 200 dolarů nespravilo… (podlaha navíc byla v tý ordinaci mramorová, ta si řekne hodně :D :/)


Včera jsem dostala od mých spolužáků z Česka Vánoční balíček-dva reflexy a dopisy od nich. Musím říci, že takhle už jsem se dlouho nepobavila-nad dopisy, nad komentářem, co tužkou dodělali do reflexu… :D I když jsem teda pak měla takovou melancholickou náladu a přemýšlela, co mi všechno chybí… No kromě všech lidí a již zmíněného reflexu, mi třeba chybí piškoty. Co já bych za ně dala. Nebo studentskou pečeť. Nebo kofolu… Nebo víno, který si tady dát nemůžu. Dokonce-nikdy bych nevěřila, že já tohle řeknu- bych si dala i svíčkovou (já, takovej odpůrce svíčkové!)

Jako ne, že bych tu hladověla, naopak mám neuvěřitelný štěstí, že jsem v rodině, kde je mi umožněno jíst zdravě. Do McDonaldu a fastfoodů většinou nechodíme, a v restauracích jím saláty… Ano, objevila jsem věci, kterých se budu jen těžko vzdávat – jako ovesnou kaši od Quaker oats, nebo dýňovej muffin (zní to divně, ale je to ta nejbáječnější chuť..), ale prostě tady nemám potraviny s kterýma jsem vyrůstala, není to jako doma. Na co jsem ale hrdá podařilo se mi víceméně udržet postavu. Sice jak se nehejbu, tak mi příjde že jsem ztratila nějaký svaly, ale váhu mám jen o malinko větší (i to je úspěch!)

A i když jsem to při příjezdu sem necítila, ani se ten pocit nedostavil druhej tejden, jako u jiných teď, už to můžu říct. Jsem ráda, že jsem, odkud jsem. Jsem hrdá na to, že jsem Češka. Je ale zvláštní, že jsem musela jet až do Ameriky, abych to zjistila… :- )


Přišla jsem na to, že dneska jsem tu přesně v půlce mého pobytu… to mě donutilo k zamyšlení, jaká vlastně bude… Horší, lepší, co myslíte?