čtvrtek 12. května 2011

Hokej

Už jsem tu zase dlouho nepsala, jak tak koukám. Dneska jsem příšerně unavená a minulý týden se toho stalo hodně, takže to zkrátím jen na zprávu, co o mistrovství světa v hokeji ví Američané. Odpověď: Vůbec nic, ani neví, že nějaké je. Dneska jsem se tím, že jsme porazili Američany chlubila asi dvaceti lidem. Z toho 19 o nějakém mistrovství ani neměli páru. Jeden člověk věděl, že to probíhá a že je Kanada porazila, ale vůbec nevěděl, že je to „v nějakém Slovensku“. (A toto věděl jenom proto, že je hokejový nadšenec). Teď jsem se koukala na CNN a zprávu o tom, že Češi USA porazili jsem tam ani nenašla (natož nějaká první strana..)

Vzpomněla jsem si na situaci před pár lety, kdy u nás ve škole v hodině dějepisu se všichni pustili do učitele, když prohlásil, že ve světě vůbec nikoho nějaký český hokejový tým nezajímá. Všichni mu tvrdili, že ten přeci zajímá všechny… HaHa.

Taky jsem někde četla, že nějaký Čech byl v Americe a prý tam všichni znají Jágra. Ehm.. Za celý rok jsem potkala jednoho jediného člověka, který měl o tom jméně ponětí, ale tvrdil mi, že Jágr je z Jugoslávie…

I když to možná vyznívá jako kritika, tak to není. Upřímně… Kdybych se Vás zeptala, jaký je národní sport v Srbsku, nebo i na hlavní město, ví to někdo z Vás? Je to země počtem obyvatel srovnatelná s tou naší, z pohledu Ameriky jsme skoro vedle sebe… A když tyhle věci nevíme my, o zemi blízko nás, proč by o nás měli vědět v Americe, tisíce kilometrů daleko?

Tím vším jsem chtěla poukázat na to, že z nás ve světě nejsou hotoví, jak si někteří myslí a máme před sebou ještě hodně práce si vybudovat dobré jméno (čemuž někteří nejmenovaní jedinci, co jsou tu prezidentem moc nepomáhají).

A Američany hokej prostě tak nebere… Mají NHL, ale ta lidi zas tak netrápí. Tady to žije baseballem, amerických fotbalem a basketballem.

Když mluvíme o baseballu… v sobotu jsem byla na dvou zápasech, skvělej zážitek, musím to sem někdy napsat.

neděle 1. května 2011

Prom

Jsem ztahaná jako pes, ale musím sem napsat ještě dneska, jelikož bych to pak odkládala a kdoví jestli bych se k tomu dostala.

Pro většinu holek je tu prom obrovská událost. Jsou schopny za šaty utratit i 1000 dolarů, své účesy si chodí nechat dělat ke kadeřnici, dají si nastříkat opálení a samosebou manikúra. Dokonce se spolčují a snaží se vehementně zhubnou do šatů, aby byli dokonalé. Někdy si objednávají limuzínu a podobné srandy (jako „party busy“), ale to se na našem plese nedělalo. Samotné plesy mají různá témata a podle toho by se měli hlavně holky obléci. Na rozdíl od jiných plesů jako homecoming, je prom více formálnější a většinou na ní můžou jen junioři a senioři.

Já jsem celou přípravu nijak nehrotila, Emily mi udělala vlasy, pak jsem se rychle namalovala a udělali jsme pár fotek.

U Klavíru


Detail vlasů


Pak už jsme vyrazili na cestu. Sál byl vyzdobený moc hezky, naše téma bylo „Fire and Ice“. Měli jsme ledovou sochu s tímto nápisem.



Stoly měly červený průsvitný obrus, na stole byly rozsypány malé krystalky, jmenovky byly jakože ve tvaru krystalu. Kolem byli závěsy ve tvaru červených a bílých krystalů.



U našeho stolu jsme seděli asi sedm holek a dva kluci, třeba u vedlejšího to bylo naopak, mnohem více kluků a asi jedna holka. Takže nějaký zvaní tu nikdo nehrotil, dvojice šli spolu jenom když to byl opravdu pár.

Ještě před večeří jsme se vyfotily. Všimněte si toho, že nejsem ta nejbledější (historický okamžik!, normálně jsem já ta bledá) a dokonce vypadám i opáleně (Evino to koukáš, co??? ):D



Ještě před večeří jsme si mohli dát ovoce namočené v čokoládě, ale bylo to trošku nevymyšlené, jahody byli namočené i se stopkou, takže když jste jí chtěli sundat, měli jste čokoládu všude, k tomu jsme to ani nemohli jít příbory, ale jenom párátkem…. No takže jsem si samozřejmě zasvinila šaty hned po 10 minutách tam.

Jídlo bylo ve formě švédských stolů, byl steak, brambory, těstoviny a césar salad. Měla jsem hlad, ale i tak mi to chutnalo. U večeře se mě ostatní u stolu ptali, jak vypadají naše plesy. Když jsem jim řekla, že tam můžeme pít alkohol, byly s toho úplně odvázaný :D Když jsem ještě dodala, že pijou i učitelé, to už na ně bylo moc. Někdo taky nyvrhl, že by měli jet do Evropy. Já jim řekla, ať přijedou do Prahy, že jím to ukážu. Jedna děvčice všechny pobavila tím, že se mě zeptala, co je to Praha. Chudák, ty jí pak dali :D

Po večeři se setmělo a začalo se „tancovat“. Bylo to hrozně vtipný sledovat, jelikož několik holek mělo takové ty obrovské šaty, metr a půl v průměru sukně, ty se na parketě divoce natřásali a smetli všechny okolo při každém prudším pohybu.

Tady je taneční parket, když tam ještě skoro nikdo nebyl.



My jsme se v mezičase vyfotili, potom jsme jen tak seděli a povídali si.



Kdyby Vám bylo divné, proč máme skoro všechny modré šaty, tak je to kvůli tématu. Mě by to teda bylo vcelku jedno, prostě se tak přihodilo, že šaty co mi seděli byly modré.


S Mallory


S Grace, která je taková maloučká, roztomiloučká, tak jsem se skrčila, abych jí to ulehčila


Se Zackem

Měli tam i takový automat, kdy jste vlezli, vyfotili se a ono vám to rovnou vytisknou fotku.



I když bylo přísně zakázáno odcházet z budovy (učitelé se bojí, že se dětičky půjdou někam opít), někteří lidi (hlavně senioři) se prostě zvedli a odešli. Když už začal masový odchod, učitelé to zpozorovali a zastavili to, byli teda příšerně naštvaní. Senioři, kteří neutekli, pak znuděně seděli u stolů a velmi hlasitě komentovali, že je to tu nudí. Pořád opakovali, že to minulej rok bylo lepší, že tohle není žádná zábava… Měla jsem chuť říct, že zábava je to taková, jakou si to udělají… Když budou znuděně sedět a házet po sobě dekorativníma krystalama ze stolů, nemůžou se divit.

Kolem 10,30 začala korunovace. Prom court šel po dvojicích na podium a potom se vyhlašovalo. Prom King byl vyhlášen president seniorské třídy. Pro toho jsem hlasovala taky, jelikož sedí za mnou v matice a občas mi pomohl s nějakým příkladem. Královna se stala kapitánka roztleskávaček (jaké klišé, že). Fotky jsem zkoušela udělat, ale jsou nic moc, tak až je někdo dá na facebook, přidám je sem. Potom už se lidi začali rozcházet, já jsem počkala na Peggy, až mě vyzvedne. Abych nečekala se mnou, počkala se mnou jedna kamarádka, tak jsme si povídali.

Všichni se mě pořád ptali, jak se mi to líbí a tak, jestli jsem zklamaná (oni byli). Já nevím, já jsem od toho ani nic moc nečekala, takže zklamaná nejsem a i se mi to docela líbilo. Pravda, kdybych chtěla takovej ten filmovej prom s limuzínou, krásnou halou, romantickou atmosférou (viz moderní popelka, altánek se osobním houslistou), byla bych hodně zklamaná. Ve skutečnosti to totiž nikdo tak neprožívá, naopak lidi znuděně seděli u stolů. Taky ani pro „zamilované“ tam nehráli nejlepší písničky. Ploužák tam byl asi jeden, plus to nebylo v úplný tmě, takže taky pro ně asi nic moc. Ale ne všechny prom vypadají tak, věřím tomu, že jsou i ty dokonalé.