Nejnáročnější týden tady aneb jak jsem se zbláznila...

Celý tento týden se točil okolo nápadu, který jsem dostala minulou neděli. To jsem si totiž řekla, že se tady vlastně nudím, školu zvládám levou zadní, mám moc dobré známky a tudíž by bylo lepší vzít si těžší třídy. Do toho tady byla ta hlodavá myšlenka, že kdybych šla na univerzitu ve státech, AP předměty by mě pomohly (tedy velmi těžké předměty na střední, které mají univerzitní obtížnost a když je uděláte na střední, hodně Vám to usnadní vysokou). Pro mě přicházely v úvahu dva předměty - AP Calculus, neboli matika a AP Kompozice (čili směs literatury a slohu).

Jako matiku jsem předtím měla Math IV., tedy po AP Calculusu nejtěžší matiku na škole, ale v zásadě všechno, co měli ten rok brát, už jsem uměla (tedy grafy funkcí, goniometrii, primitivní geometrii…).
Takže jsem v pondělí po hodině matiky, kde jsem usínala, protože tam pořád dokola omýlali, jak se kreslí primitivní graf kvadratické funkce, zašla za matikářkou, že chci výš :D Ona mě dotáhla na tu AP matiku, kde jsem si sedla a tam jsem si zase pro změnu připadala jako debil. Učili se limity funkcí, tedy něco, o čem jsem pomalu ani nevěděla, že existuje. Ale obě učitelky mě ujišťovali, že to zvládnu…

Odpoledne se u mě stala přelomová událost. Nebyla jsem na tréninku cross country, protože měli nějakou soutěž, ale šla jsem se sama od sebe proběhnout! Nemohla jsem uvěřit své vlastní aktivitě!

Úterek začal vtipně. Náš učitel na US History, který učí i zeměpis, má každý týden na tabuli připravenou hádanku, tedy dá dvě indicie a vy musíte poznat město. Já za ním vždy chodila a hádala, co to je. (Jednou jsem o i poznala!) Tenhle týden tam byla následující hádanka: „It is the biggest city of the country. There is football stadium „Generali arena“.“ (neručím za to, že to bylo přesně takhle…) Zrovna tuhle hodinu jsme šli na počítače a on se mě cestou tam ptal, jestli teda vím, co je to za město. Já jsem teda neměla ani páru, zmátl mě ten „football“. Tak jsem se zeptala, jestli opravdu myslí „football“(čili americký football) či „soccer“ (čili evropský fotbal). A on, že soccer. Tak jsem mu řekla, to bude někde v Evropě, nějakej Berlin či Řím. Ehm, ona to byla Praha :D Byl zděšenej, že to nevím, prej dyť tam odtamtud je Sparta, ne. Já jsem otevřela pusu údivem, že to ví, ale pak mi došlo, že on je soccer couch tady na škole a že asi má rád fotbal – a navíc, je učitel zeměpisu. Na počítačích jsem to pak googlila a on Generali arena je Letná!!! Jenže ono to taky mění jméno každej rok, minulej rok to byla AXA arena, předtím Toyota arena, no uznejte, kdo to má taky vědět! :D Tak jsme se pak o tom bavili, já mu řekla, že ten stadion znám pod jiným jménem a on, že to pak teda jo : -) (když jsem pak do třídy přišla další den, byla za „Generali arena“ v závorce „Letná stadium“, včetně té čárky :- )) Taky mi řekl, že si myslel že všichni Evropani milujou fotbal. Tak jsem mu řekla, že mě jsou ukradený všechny sporty, až na mužskej tenis, na kterej se občas mrknu :D, ale že si myslím, že potom, co Češi vyhráli mistrovství světa v ledním hokeji, myslím že hokej je u nás populárnější.

No nicméně o přestávce jsem musela za svou školní poradkyní, že chci změnit tu matiku a kompozici. Ta mi řekla, že mám přijít za hodinu, že to musí promyslet. Tak jsem přišla a ona mi povídá, že si myslí, že s matikou nebudu mít problém, ale nad tou angličtinou, ať se pořádně zamyslím, že je to těžký, že budu propadat a tak. Nicméně už mi změnila rozvrh s tou matikou a já už jsem ten den měla první celou hodinu. No to bylo zoufalství :D, ale třída mě aspoň hezky přivítala, prý že mi budou pomáhat.
„Dostala“ jsem učebnici, kterou si musím za 100 dolarů koupit a vyfasovala jsem tak vymakanej kalkulátor, jakej jsem ještě neviděla. Ale učitelka byla hrozně milá, slíbila mi, že mi bude pomáhat (čehož pak v týdnu možná litovala, páč jsem u ní byla furt).
No odpoledne jsem nad matikou strávila 4 hodiny s tím, že jsem vůbec nevěděla, o co běží. Taky už probrali těch limitů asi 40 stránek, že (jinak jsou asi na 120 stránce, ale to předtím bylo opakování). Nicméně my se ty limity v Čechách budeme učit hned ten rok, jak přijedu, tak aspoň budu vědět, o čem je řeč a budu se moci věnovat jiným věcem.
Co se týče angliny, byla jsem rozhodnutá, že se ji nevezmu.

Jenže… ve středu jsem mluvila s Mrs Klaus, která mě povzbuzovala, že to zvládnu, že jsem jedna z nejlepších v její anglické třídě, že mi bude pomáhat, že když budu dělat úkoly tak nepropadnu a tak…No takže mě přemluvila. Ta hodina byla fakt vtipná. Musím dohnat, co oni probrali-takže 150 stránek „Na větrné hůrce“. Což je knížka, kde pomalu nerozumím jedinému slovu :D Ještě, že jsem to četla v češtině a tady s sebou mám zjednodušenou verzi. Taky jsem vyfasovala učebnici která má 2200 (!!!) stran, s tím, že mám nějakých 70 stran přečíst :D Prostě bájo. Matika byla taky zoufalství, i když už jsem to chápala zase o něco víc.


Rozvrh se mi změnil takto:
1. US History (stejné)
2. English IV. (stejné)
3. AP Calculus (tu samou hodinu jsem měla Math IV., akorát tohle je o 20 minut delší, což se mi ubere z oběda)
4. Lunch (ale o 20 minut kratší a ještě po matice většinou zůstávám ve třídě, aby mi to vysvětlila, takže nemám oběd žádnej, nebo potají na Web designu užírám musli tyčinku)
5. Web design (stejné)
6. Spanish I. (stejné)
7. AP Composition (nové)
8. Theology (posunuté, předtím to bylo 7. Period)


Doma jsem pak v tu středu strávila 4 hodiny nad matikou a 2 nad tou AP Angličtinou… Navíc jsem pak měla ve čtvrtek ráno doučování, takže jsem měla na spánek asi 5 hodin a to jsem ani nemohla usnout, takže jsem spala nějaký 4 hodiny… Umíte si představit, jak jsem ve čtvrtek vypadala. Bylo mi dost blbě, nemohla jsem se na nic soustředit, dostávala jsem hysterický záchvaty, že to nezvládám, že propadnu… No ale kupodivu jsem doma spočítala asi polovinu příkladů, co jsme měli udělat. Šla jsem spát už v 9, takže jsem se pořádně vyspala.

V pátek ráno jsem zase měla doučování z matiky. Ale protože jsem byla vyspalá, měla jsem docela dobrou náladu. Na obědě mi holky, co s nima sedím řekli, že před homecomimgem bude u jedné z nich nějaká párty, že bych měla přijít. Tak jsem jim řekla, že už jsem domluvená s Lauren, která mě i vyzvedne doma a pak s nima půjdu někam se najíst. Oni ji nemají rády, takže se dost zhrozili :D Šla bych s nima ráda, jenže se tam nemám jako dostat, navíc už jsem kývla někomu jinému, takže jsem odmítla s tím, že se uvidíme až tam. Ten den jsme měli všechny hodiny kratší, protože odpoledne byla mše. Sloužil ji kněz, který dříve na tuhle střední školu chodil. Bylo to vtipný, protože říkal něco ve smyslu, že na místě, kde sedí teď senioři, on seděl před 21 lety, že je to hrozivě dávno. A najednou vykřikl: „Oh Mrs Klaus, you are still here!“ (Mrs Klaus je učitelka AJ, úžasná paní, já ji mám hned na 2 předměty). Což se celej kostel smál jako pominutej, chudák Mrs Klaus :D Pak ředitel představoval všechny učitele, kteří na tu školu taky chodili a překvapilo mě, že jich bylo fakt dost.

Potom zavolal dopředu homecoming court, což je nějakých 14 lidí, s kterých se vybere král a královna plesu. Pak jsme jim všichni museli, žehnat, což jsem vážně nepochopila proč. Aby až pudou v průvodu nezakopli o své dlouhý šaty a nespadli??

No nicméně odpoledne jsem se znovu nastěhovala učitelce do třídy a ta se mnou strávila hodinu a půl. Ale řekneme, že už tomu trochu rozumím. V pondělí píšeme už písemku, čehož se dost děsím.

Cestou v autobuse domů jsem narazila na dost divnýho chlápka. Teda, abyste rozuměli, narážím pořád na divný lidi, ale tenhle se chtěl družit, z ničeho nic mi vyprávěl o svým životě, o jeho práci, o jeho studiu, jak ztratil práci, o jeho dětech... Já urputně předstírala, že čtu učebnici, ale on to pochopil až asi za 20 minut, že mě nezajímá, no :D

Večer jsme potom měli v plánu jet s rodinkou na koncert do St. Louis Symphony orchestra. Tak jsme se nastrojili, já si vzala svoje nový boty boty (čehož jsem pak litovala, páč jsem si zrasovala nohy ještě před homecomingem). Když jsme projížděli kolem oblouku a mrakodrapů, zrovna zapadalo slunce, což byla krása, ale nějak jsem si pozapomněla vzít foťák. Když jsme přijeli na místo, trochu jsem se zhrozila, protože já s Molly jsme byli nejmladší, 90 procent lidí bylo starší 50 let. Sem tam nějací třicátníci a pak my :D Vtipný taky bylo, že já s podpatky byla vyšší, než většina chlapů. Ještě před zahájením tam prodávali dortíky, tak jsme si pošmákli : -) Ještě před začátkem tam na obrazovce dokola pouštěli: „Vypněte si mobil (samozřejmě zvonil každou chvíli), nefoťte (blýskalo to tam pořád) a vezměte si kapsli proti kašli od našich uvaděčů (to bylo snad to nejvíce iritující, pořád tam někdo kuckal, huhlal, kašlal… grrr)

Vážná hudba byla balzám na duši…. Gerswinovo „Rhapsody in blue“ hrála klavíristka, o které mi řekli, že je v Americe hodně slavná. Nikdy jsem koncert vážné hudby na živo neviděla, ale musím říci, že to bylo úžasný! Bylo tam teda dost znepříjemňujících elementů, pominuli iritující a neustávající kašlání, za zády nám pořád stála uvaděčka, která dost hlasitě pucovala lidi, ať nefotí…
Já jsem byla po tom týdnu teda dost unavená, takže jsem ke konci párkrát přistihla, že jsem usnula :D Příští týden jedeme zase, budou hrát Dvořáka, tak se moc těším!!