Příliš mnoho jazyků...

Minulou neděli jsem strávila v klidu. Ráno jsem v 9 vstala, potom jsme jely s Emily do kostela. Na oběd jsme pak jeli všichni do jiného kostela, kde probíhal fundraising= vybírali peníze. Člověk zaplatil asi 7 dolarů a mohl sníst, co chtěl. Potkala jsem tam jednu holku od nás ze školy, tak jsme se pozdravili a ona pak za mnou ještě přišla, to bylo milé.

Odpoledne jsme potom jeli na Emillinu college, kde probíhal nějaký ceremoniál, sestřičky tam skládali přísahu (z Emily bude po vysoké zdravotní sestra). Jedna tam mluvila moc pěkně o tom, jak byla v Haity a ukazovala tam fotky. Po ceremoniálu byl menší banket (rozuměj dvě obrovské mísy cookies a k tomu bowle s limonádou). Odpoledne jsem strávila s úkolama, dočetla jsem knížku, co jsme měli mít přečtenou do angličtiny.

Večer jsme se mrkli na příšerky s. r. o. Dokonalej film! Dokonce bych ho už i byla schopná sledovat bez titulků, ale nakonec jsem je tam měla.

Přes týden se nic moc zajímavého nedělo. Psali jsme několik testů a quizů, tak jsem zvědavá, jak dopadnou.
Moje španělština mě začíná trochu štvát, protože mi přijde, že tam nic moc neděláme. V pátek jsme psali s Quiz s tím, že jsme ho nestihli, tak jsme ho odevzdali a v pondělí ho doděláme. No moc nechápu význam toho quizu, že :D

Někdy ve čtvrtek za mnou přišel vedoucí atletiky na škole, moc milý postarší pán, že se za ním mám v pátek po obědě stavit kvůli basketbalu. Jenže já na to samosebou zapomněla…. No snažila jsem se mu vyhýbat, ale on mě dostihl :/ Ale nebyl naštvanej, mám jen přijít v pondělí : -) No každopádně s koučkou na cross country jsem se dohodla, že soutěžit už nebudu, ono stejně tréninky jsou jenom do konce října, a navíc závody hlavně o víkendech, které fakt nechci strávit v dešti venku, od listopadu mi začne basketbal, takže to není potřeb hrotit s běháním. I když jsem díky cross country žádný kamarády nezískala, můžu být alespoň vděčná za nějakej pohyb, díky němuž si pořád držím svou „příjezdovou“ váhu.
Ve čtvrtek jsem taky byla nakupovat s Lauren a Amandou. Po tréninku cross country mě vyzvedly a jely jsme do nějakýho nákupního střediska v Altonu. Nejdřív jsme vlezli do JC Penny, kde mě li docela výběr. Vtipný bylo, že se tam sešlo docela asi 7 lidí od nás ze školy, takže vždycky když jsem vylezla z kabinky, oni ta všichni seděli na lavičce a komentovali to :D Našla jsem tam docela pěkný šaty asi za 34 dolarů, ale byli mi dost těsný, tak jsem je nechala na pokladně s tím, že se ještě poohlédnu jinde. Ještě, že jsem to udělala, protože v Macy’s jsem narazila na hrozně pěkný fialový šaty jen za 26 dolarů! Tak jsem byla nadšená! Holky chtěli jít kupovat ještě boty a náušnice, ale já když jsem viděla ty ceny-za náhrdelník a náušnice asi 40 dolarů, tak mě polil studenej pot. No tak jsem tak nenápadně naznačila, že jsem unavená (což byla v zásadě i pravda), musela jsem počkat než si Lauren vybere boty a pak jsme konečně jeli domů. Bylo od nich fakt milý, že mě zavezli domů, i když je to tři čtvrtě hodiny cesty. Jsem s nimi i domluvená, že mě odvezou i na homecoming, což jsem nadšená, že s tím nemusím otravovat host rodiče.

V pátek nám při obědě rozdali dress code na příští týden. Každej den je nějaké téma, co musíme nosit- a nesmíme nosit uniformu. V pondělí musíme být všichni v modrém, v úterý máme být oblečení s někým jako dvojčata, ve středu být co nejdivočejší ve vzorech, ve čtvrtek být oblečený jako super hrdina (toho se fakt budu účastnit) a v pátek je jedinej den, kdy mžeme nosit rifle. No a v sobotu homecoming.

Tenhle víkend jsme v sobotu jeli do kostela, já jsem poznala několik členů Scottovy rodiny. Na oběd jsem se tak přejedla, že jsem ani večer neměla hlad :D
Dneska jsme byli v kostele a potom jsme se stavili v KOHL’s, protože Em potřebovala koupit dárek. Já jsem tam ale objevila boty k šatům, které byli ve slevě. No podpatky mají asi 12 cm, takže já s nima mám přes 190 cm :D Hádám, že se na nich zabiju, no uvidíme. Ale každopádně jsem šťastná, že už mám všechno na homecoming, včetně náhrdelníku, kterej stál 8 dolarů! Yippee!

Večer jsem byla na oslavě narozenin Emiliný kmošky. Měli tam příšerně dobrý brownies se zmrzlinou, byla jsem ráda, když mi po dvou soustech někdo poklidil lžičku a já už nemohla jíst, protože má vůle je hodně chabá co se týče sladkého a zase bych se přežrala. Taky jsem zjistila, že začínám mít ráda cizí děti. Doma mi byly úplně ukradený, proč by mě taky měli zajímat, když mám doma dva malinký krásný sourozenečky, ale tady je nemám, tak se rozněžňuju nad cizíma :D A malého Colina jsem si mohla i pochovat : - )

I když je konec září, počasí tady máme pořád relativně dobré. Dneska teda bylo jenom 15 stupňů a pršelo, ale celý příští týden bude okolo 25 stupňů. Co se týče října, začínám se na něj dost těšit, protože mě čeká spoustu zajímavých věcí:

• Druhýho října je homecoming
• Začneme jezdit na St. Louis symphony na koncerty vážné hudby
• 11. Října máme volno
• 15. Jedeme s host sestrami do obřího zábavního parku Six Flags
• 25. Října tam jedu znovu, protože tam bude velké setkání exchange studentů, což jsem nadšená, že konečně potkám taky nějaký zahraniční studenty

Dneska mi táta řekl, že z mého blogu má pocit, jako že já si myslím o Američanech, že jsou hloupí. To není pravda. Samozřejmě, je tu pár stupidních jedinců, o kterých jsem psala, ale těch je jenom hrstka. Bohužel jsou to ale ti nejhlasitější a nejvýraznější. Chytrý jedinec ví, že když náhodou nemá ponětí, kde je Česká republika (nikdo jim to nemá za zlé), má mlčet a doma si to v tichosti vygooglit (mimochodem věděli jste, že v angličtině existuje i sloveso „yahoo it“, které má stejný význam jako „google it“?).

Taky jsem dneska zjistila, že už mám v jazykách docela bordel. Když jsem dneska skypovala, pořád jsem měla tendenci odpovídat v angličtině – což je dost divný, když mozek slyší otázku v jednom jazyce, měl by automaticky vygenerovat odpověď v tomtéž jazyce, ne? A stává se mi to i naopak, že odpovídám tady lidem v češtině :D Řidič autobusu mě má docela za magora, protože mu pravidelně říkám při odchodu „nashledanou“. :D
Tuhle se mi stala dobrá příhoda. Jdu po chodbě a nejednou mi jeden kluk řekl „Ahoj“. Tak jsem odpověděla „ahoj“ a normálně jsem pokračovala. Až asi za další půl hodiny mi došlo, že on mi to řekl v češtině! Mám nějaký pomalejší vedení, zrovna jsem totiž psala písemku a vůbec jsem na to ani nemyslela, ale najednou jak blesk z čistého nebe mi to došlo. :D

A tuhle ve španělštině se mě jedna holka ptala, jak se řekne německy „Ahoj!“. Ale v tu chvíli jsem byla tak zmatená, že jsem si na to nemohla vzpomenout. No uznejte-někdo se Vás anglicky zeptá na německé slovíčko, vy si na papír kreslíte japonský znak, musíte vnímat výklad ve španělštině a do toho přemýšlet česky o němčině!

Mějte všichni krásnej týden a o víkendu se zase ozvu!