Dneska jsem tady přesně už měsíc! Ač se to nezdá, ten čas hrozně letí. A jaký byl můj čtvrtý školní týden? Stalo se toho hodně a hodně věcí jsem si hlavně uvědomila.
Po neděli strávené s letadly mi to nějak v hlavě zazkratovalo a má špatná nálada, kterou jsem minulý týden občas měla, najednou zmizela. Na předodjezdovém semináři nám říkali, že přijde období, kdy se nám v hostitelské zemi bude zdát všechno špatně. Dalo by se říct, že jsem něco takového měla. Po té air show ale tohle všechno najednou zmizelo a už mi ty věci nevadí. Vlastně to bylo tisíce malých drobností jako, že DPH není tady připočítané ke ceně zboží, na klávesnicích mají přehozené y a z, komolí moje jméno, nebo že na přechodu Vám tady řidiči nikdy nezastaví. Já vím, jsou to vlastně blbosti, ale ono, když je jich hodně, tak se to znásobí. Jak se mi tady zase začalo tak líbit, začala jsem se i víc bavit se spolužáky a uvědomila si, že oni vlastně vůbec nejsou tak nepříjemné příšery, jak jsem si předtím myslela. :D Takže by se to dalo vlastně shrnout, že to byl docela přelomový týden.
Největší událostí asi bylo, když mi v úterý přišla Report card (něco jako mini vysvědčení za první měsíc). No z 6 předmětů mám 100% (U.S. History, English IV., Math IV., Web Design, Spanish I. a English III.) a z Theology jen 97% : / Připadám si tady extrémně inteligentní :D Vím, v Čechách jsem taky patřila k nejlepším (ta má skromnost :D), ale tady si toho cením ještě o trochu více, protože přeci jenom všechno je v angličtině. Nemůžu říct, že bych rozuměla úplně všechno, třeba mám trochu problém, když učitel mluví a já si z toho rychle mám udělat výpisky (což se děje hlavně v U. S. History). Než vymyslím, jak to napsat co nejjednodušeji, on už mluví o něčem jiném. Naštěstí už jsem si stačila v těch třídách najít dobré duše, které mi půjčují své sešity.
Učitele jsem si už zaškatulkovala do dvou skupin. První skupina-milí, vtipní, co svůj výklad umějí skvěle podat a navíc jsou na mě extrémně hodní-to jsou učitelé mých prvních dvou hodin-U.S. History a English IV.
V U.S. History jsme teď dobrali Theodora Roosevelta, neboli „TR“. Začali jsme s „Muckrakers“, což jsou lidé, převážně žurnalisté, kteří na začátku 20. století „odhalovali negativní stránky americké společnosti“, jak říká učebnice. Jednu hodinu jsme byli na počítačích, kde jsme něco hledali a doplňovali do pracovních listů, já jsem na konci hodiny šla na seznam.cz (ostatně někteří „chlapci“ od nás ze třídy celou hodinu hráli hry a nedělali vůbec nic). Učitel mě viděl, tak se zaujetím ptal, co to je :- ) Chvíli jsme si povídali, on se mě ptal, jestli mi chybí domov a tak.
V English IV. teď bereme funkcionalismus v Americe. Jednak je to zajímavá látka, druhak žeru naši učitelku :D Ona je geniální v tom, že některé slabomyslné jedince dokáže totálně urazit, aniž by si toho oni sami všimli :D (a ještě se smějou, jakej učitelka řekla vtip). Líčila nám svůj příběh, že její prarodiče jsou z Československa, ale tak jako to dělala spousta imigrantů, nikdy ji neučili Česky, protože chtěli, aby co nejlíp zapadla do americké společnosti, na své kořeny zapomněla a byla z ní hrdá americká občanka.
Učitelé z dalších předmětů patří do skupiny druhé. Tedy na mě samozřejmě hodní, na ostatní už tak ne, ale u některých výklad trochu vázne a je to nuda (to platí hlavně pro Theology).
Ve webdesignu děláme podle učebnice, která má naštěstí hodně obrázků, takže i když text moc nečtu, zhruba vím, co mám dělat.
Ve Spanish jsme vlastně za celej týden neudělali nic. Asi dvě hodiny jsem si zase musela vyposlechnout nějaký story –o tom, jak učitelce zemřela sestra, což je sice velmi smutné, ovšem v hodině španělštiny trochu nevhodné a potom o učitelčině příteli. Zrovna když vyprávěl nějaký takový story, lehla jsem si na lavici a klimbala. To si tak pochrupávám a najednou se z ničeho nic ozve příšerně vysoký a hlasitý tón. Já nadskočila asi metr. No měli jsme požární cvičení, takže nás vyhnali ze školy. Když už jsme jeden den teda konečně něco dělat začali, učitelka začala příšerně ječet a ukazovat k oknu. Já si říkala, soudě podle jejího výrazu, že tam je nejmíň king kong nebo mamut, ale ne, bylo to něco ještě horšího. Ona nám prosím do třídy vletěla včela! Tak jsme si vyslechli, že její kamarádky manžel umřel na včelí štípnutí…
No každopádně tahle hodiny si moc neužívám. Trochu k tomu přispívají moje spolužačky, které jsou o 3 roky mladší. Dobře, některé jsou v pohodě a normálně se s nima bavím, ovšem některé bych nejradši přiškrtila (ano, probouzejí ve mně násilnické sklony!). Když nám učitelka asi po 14 dnech rozdala neopravený test s tím, že ho opravíme sami, na mě zbyl test jediného spolužáka v té třídě. Ovšem děvenky včetně učitelky začali ječet: „Oh my gosh, this is so romantic!“ nebo „Look at her-she is red!“ Ano byla jsem červená, protože jsem se v neděli přismahla na sluníčku, vy nány pitomý! Po celý zbytek hodiny na mě byly vrhány významné pohledy ze všech stran. Ano milá děvčata, to jste to vystihly-já totiž hrozně toužím (v noci kvůli tomu nespím) po mém 14-tiletém spolužákovi, který je o půl metru menší než já, má rovnátka a jeho nejoblíbenější zábava je píchat tužkou do spolužačky před ním.
V Theology se zase nic nedělo, pořád opisujeme z tabule. V úterý už píšeme test na první tři kapitoly-což je nějakých 40 stran výpisků. Prostě bájo.
V English III. se mi podařilo perlit v pátečním quizu. Psali jsme na slovní zásobu a jeden z úkolů byl vytvořit z podstatného jména jméno přídavné. Jako jedná ze třídy jsem to měla dobře, včetně toho, že to prý nevěděla ani samotná učitelka a hledala to ve slovníku :D Vtipný je, že já jsem to slovo vůbec ani neznala, prostě jsem ho napsala s těma koncovkama, co znám, vybrala to, co vypadá nejlíp a napsala to do testu :D Jinak mám samosebou 100% (vlastně ještě víc, protože mám dobře i extra credit-bonusové otázky.)
V cross country jsem tenhle týden nic moc nedělala. V pondělí trénink nebyl, ale nikdo mi to neřekl. Takže jsem se převlíkla a čekala, po 10 minutách šel kolem ředitel, kterej nechápal, co tam straším a řekl, že dneska nic. V úterý jeli na soutěž, ale mně se nechtělo, tak jsem jela místo toho domů. Ve středu jsme měli trénink. Já jsem si něco udělala s lýtkem, který mě bolí doteď. Ve čtvrtek měli zase soutěž, tak jsem jela domů. Jela jsem dřívějším busem, kterým jezdí i lidi z naší školy, tak sem se seznámila s novýma lidma. V pátek jsem běhala jak magor do kopců ( 15 kopců jsme museli běhat!!!), příšerně mě bolelo lýtko a navíc jsem si něco udělala s kotníkem. No, jak se říká, sportem ke zdraví.
Jinak jsem si všimla, že jsou tady hrozným hitem mezi spolužačkami takové nazouvací pantofle. Což o to, to samo o sobě není tak zajímavé, ovšem oni do toho nosí každou ponožku jinou! Včetně toho, že jedna je kotníčková a druhá podkolenka. A mně se v Čechách smáli, když jsem nosila dvě stejné ponožky, ale jednou v zeleném a podruhé v šedém provedení :/ :D
Taky se blíží homecoming, s jedněma holkama jsem domluvená, že půjdeme kupovat šaty. Když jsem jim řekla, svou oblíbenou barvu začali ječet: "It is so exciting!" :D No víc jak 20 dolarů ze mě teda nikdy za šaty nevytáhne.
Taky jsme byli v bance. Sice už u jedné účet mám, ale je úplně na nic, takže jsme to museli změnit. A jsem za to neskonale ráda. Všem budoucím exchange studentům radím, pokud si někdy budete dělat v Americe účet-vždycky v Bank of America! Nedejte na doporučení vaší host rodiny a účet si neotvírejte v nějaké lokální bance, protože rodiče Vám na něj nebudou moc poslat peníze. I kdyby to neměla být Bank of America, hlavně ať je to nějaká velká banka, která je po celých státech. Mě nicméně moje nová banka nadchla. Tak zaprvé za to, že jsem složila určitou částku v hotovosti ( a nebyla nijak velká) a za to, že použiju svou kartu v průběhu 30 dní ke placení jedno čeho a jaké hodnoty, získám 25 dolarů. Vedení účtu nic nestojí a ještě Vám vytvoří zadarmo spořící učet, kde se Vám budou násobit centy z nákupu. Navíc tady je příšerně drahý, když jdete s penězi na účtu do mínusu, tak Vám to zadarmo Váš spořící účet překryje. Co mě přijde jako nejúžasnější věc (a taky pravděpodobně nejmíň praktická :D), je výběr vzoru platební karty. Když přede mě úřednice dala katalog, ať si vyberu, jak bude má karta vypadat, koukala jsem na ní trochu jako na blázna (ona zase koukala divně, když jsme jí říkala, že v Čechách nepoužíváme šeky-prej a čím jako platíte? :D). No každopádně výběr byl obrovský, na konci byl seznam asi na 5 stránek různých sportovních klubů, jejichž logo vám můžou vytisknout na kartu. Peggy zaujali karty s kytičkami a přírodou. Dokonce mimino od Annie Gedes jste tam mohli mít! Já vím, že u KB v Čechách si na kartu můžete dát vlastní obrázek, ale stojí to hrozný peníze. Tady je to zdarma a automaticky. No já měla vybraný tři motivy-stíhačka, letadlo při západu slunce a fotka pilota. Ovšem úřednice mě zklamala, protože všechny byli z pravého sloupečku, tudíž sloupeček kreditních karet. Já mám debetní, ani nevím pořádně, co to znamená. No tak nakonec budu mít kartu s helikoptérou při západu slunce. Dost sem musela polevit ze svých požadavků :D
V pátek jsme hned po škole vyrazili do St. Louis na balónovou show. Ovšem doprava byla příšerná, všechno ucpaný. Museli jsme zaparkovat hrozně daleko od parku, kde se akce konala, asi 3 kilometry. Když jsme konečně k balónům došli, byla tma. Nemohli jsme se sice u nich vyfotit, ovšem stejně to bylo krásný. Jak občas v nich pouštěli hořáky, tak se postupně rozsvěcovaly a zhasínaly. Bylo tam asi třicet balónů různých tvarů-od normálních až po plechovku pepsi, láhev piva, obrovského zajíce a jednoho ve tvaru krabice s popcornem. Potom byl ještě ohňostroj. Mě začal příšerně bolet kotník, takže jsem si zpáteční tři kilometry k autu fakt užila. Cestou autem zpět do Edwardsville jsem samosebou usnula. Když jsem o půl 12 zaparkovali před restaurací, že jdeme na večeři, byla jsem dost překvapená :D
Sobotní dopoledne jsem strávila úklidem a praním, odpoledne jsem si volala s domovem. Taky mi konečně došla mp3, popovídala jsem si s Emily, taa když odjela a přijela Molly, tak pro změnu s ní. Na večeři jsme byli v Číně. Večer jsem si do mp3 stáhla podcasty s výukou AJ a Španělštiny. Chtěla jsem si stáhnout i video podcasty s Japonštinou, ale nějak mi to nešlo a nebavilo mě to, tak to zkusím zítra.
Co jsem si tak všimla (a Peggy mi to potvrdila), když se Vám tady něco zadaří, lidi Vás ocení „You are luck“. To mi řekla má spolužačka, potom co jsem úspěšně napsala test na college kredity, taky mi to někdo řekl potom, co jsem dostala 100% z písemky. Nebo jinej příklad. Jedna holka mi říkala, že její strejda lítal s Blue Angels, že byl prý „luck“. Problém trochu je, že to, že se někomu něco povede, většinou neleží ve štěstí, ale ve tvrdé dřině. To, že jsem písemku napsala na 100% není „luck“, ale dvě hodiny učení se. To, že jsem zvládla test z AJ, jsou hodiny a hodiny, co jsem doma nad tou ajinou strávila. To, že se někdo dostane k Blue Angels, tak to už není ani trochu „luck“. To musím být ten nejlepší z těch nejlepších. Asi si zkrátka nechtějí připustit, že ten druhý je úspěšnější, protože je schopnější, ale protože měl prostě větší štěstí.
Taky jsem si všimla, že když mám na sobě něco hezkého, téměř vždycky mi to chválí kluci-ať už jsou to náušnice, boty, nebo něco jiného. Jednou se mi teda stalo, že na mě ženská přes celou ulici zaječela, že se jí líbí moje boty (ty teda tady válí dost :D))
Byla jsem tu poprvé nakupovat oblečení:D (Uniformu nepočítám). Jeli jsme do KOHL’s, ale teda moc mě to nenadchlo. Nijak extra levný to nebylo, ale něco jsem si koupila. Ale říkala jsem si, že takových typicky amerických věcí tady nedělám-moc nenakupuju, ještě jsem tu neměla hranolky, kolu, hamburger či hot dog (ani to neplánuju), ani v McDonaldovi jsem tu ještě nebyla!
Budu se snažit napsat, co nejdříve. Nejpozději o víkendu tu máte nový článek!
Žádné komentáře:
Okomentovat