V pátek se ve škole myslím nic moc zajímavého nestalo a nebo možná jo, ale nezapsala jsem si to a tak si to nepamatuju :D No každopádně ale trénink cross country mě přímo nadchnul. Tentokrát jsme neběželi ulicemi jako normálně, ale seběhli jsme kopec a šli jsme běhat k Mississippi. Vůbec nechápu, že jsme to neudělali už předtím. Jednak tam od vody foukal vítr, což bylo v tom vedru osvěžující, druhak tam je krásná cyklostezka, po který se krásně běhá. Taky je tam hrozně hezký most, odkaz zde: http://fineartphotographybylouis.com/Web Photo Alton Bridge.jpg. (Dala bych ten obrázek sem, ale nevím, nakolik je to legální.) Jenže my jsme samozřejmě nemohli běžet pomalu, abychom se mohli trochu kochat: D Všichni hnali, jako kdyby je pitbull honil, já to trochu bojkotovala a běžela za nimi svým pomalým tempem. Sice trénuju asi jenom dva týdny, ale musím říci, že určité zlepšení tam je.
Večer jsme s Host sister Molly vyrazili do kina na film „Other guys“. Sice to bylo vtipný, ale myslím, že to kino na nějakou chvíli ještě vzdám, prostě tomu moc nerozumím. Když se koukáme doma na film a oni mi k tomu pustí anglický titulky, rozumím v pohodě, když náhodou něco nevím, tak mi to vysvětlí, ale to kino ještě nezvládám.
Večer jsem nevím proč měla docela blbou náladu a bylo mi i smutno. Vlastně jsem ani nechtěla, aby to někdo viděl, ale zahlédl mě Scott a potom i Emily, tak mě utěšovali, což mi dost pomohlo :- )
V sobotu se mi podařilo spát do 11, původně jsem to neplánovala, ale asi jsem si v depresi zapomněla nastavit budík. :D Ale dost mi to prospělo, protože jsem pak měla dobrou náladu. Večer jsme vyrazili do restaurace. Nevím, jestli jsem to tu psala, ale tady to s restauracemi funguje úplně jinak. S výjimkou úplných fastfoodů jako Subway či McDonalld, nemůžete tady přijít do restaurace a jen si tak dřepnout ke stolu. V každém podniku (i sebehorším) je uvaděč, který Vás uvede na místa. Někde se čeká dost velká fronta, jako my v sobotu, na usazení jsme čekali 45 minut. Ale dostanete takovou krabičku a ta když začne svítit, jdete zpátky do restaurace a usadí Vás. Na ubrusy se tady hraje jenom fakt v těch luxusních restauracích. Už jsem tady byla asi v 6 restauracích (a to různých) a všude se dá sehnat Ceasar salad s grilovaným kuřetem. Ten byl zatím vždy výborný, někde ho dokonce mají s Guacamole a nachos-to je tak dobrý, až to hezký není! :D Jinak je tady dost patrný vliv mexické kuchyně, zmíněné nachos s Guacamole se dá sehnat v úplně každé restauraci.
V mezičase při čekání na stůl jsme šli do BestBuy (obchod s elektronikou), který je vedle. Já si tam pořádně prohlédla všechny ipody, i čtečku e-knih. Po té jsem hrozně toužila, ale ono to asi nemá moc cenu. Ta, která se mi líbí, stojí kolem 200 dolarů. Koukala jsem na ceny e-knih, a stojí stejně jako na Amazonu normální knihy. Ten Amazon je ale úžasná věc, knihy stojí i polovinu méně než v obchodech a navíc při nákupu nad 25 dolarů Vám to pošlou zadarmo! No každopádně tolik knih si zase kupovat během roku nebudu, hodně si jich můžu půjčit od své úžasné učitelky angličtiny Mrs. Kline, rodina má taky obrovskou knihovnu a těch pár (i kdyby 10), co si koupím, pošlu za 50 dolarů balíkem domů, takže ušetřím.
Večer jsem se rozhodla, že si upeču buchtu. Trošku problém byl sehnat ingredience. Tak zaprvé Solamyl: D Musela jsem na internetu najít, co to vlastně je. Když jsem přišla za rodinkou, že potřebuju koupit „potato starch“, koukali na mě jako na blázna. Nicméně v obchodě jsme to opravdu sehnali! Další nezbytná věc na „pretty pie“, jak buchtu pojmenoval Google překladač, byl tvaroh. Slovník mi vyhodil cottage cheese, tak jsem ho v obchodě dala do košíku. Ovšem když jsem to doma rozdělala, myslela jsem, že mě omyjou. Vykouklo na mě tohle http://2.bp.blogspot.com/_rBH-KT42ows/TB-00Jo4txI/AAAAAAAAAiI/bJ5WjsutVm4/s1600/Cottage+Cheese.jpg. Já vím, že to doma máme taky pod úplně stejným názvem, ale mě to prostě nedocvaklo :D No každopádně jsem to dala do mixéru, řádně osladila a i přesto, že to bylo hnusný, výsledná buchta chutnala celkem dobře :D Byla jsem pochválena, že jsem nejlepší kuchařka ze všech studentů, co tu měli :- )
Celou neděli jsem strávila se svou povinnou četbou, knížkou „Maus“. Je to román v komiksu. Nejprve jsem myslela, kdoví jaká to není kravina, ale pak jsem zjistila, že to získalo Pulitzerovu cenu. A právem, je to úžasný, vyšlo to už i v češtině.
No a pondělí-svátek práce, žádná škola. Ráno jsme si pochutnali na waflích s javorovým sirupem a slaninou (pořád tu kombinaci nechápu). Potom jsem se konečně spojila se svýma nejmilejšíma sourozencema přes skype. To mě hrozně potěšilo, protož jsem je neviděla už tři týdny a hrozně mi chyběli! Ukázala jsem jim kočky a i psa, oni mi pověděli, jak byli v zábavním parku, stihli se třikrát porvat před počítačem, kdo bude sedět na židli, takže samosebou hroznej randál. To mi tady chybí, nikdo tu neječí, že mu Betynka sebrala pravou pantofli, nikdo nepříjde nabonzovat, že „Stanislav plavděpodobně plovádí nějakou plasálnu.“ :D
Večer jsem se jela s hostsestrama Emily a Molly a Emiliným přítelem projet na kole. Ač jsem měla dospělácký, bylo v podstatě dětský velikosti a já tak vypadala vážně směšně. Pravej adrenalin ovšem přišel, když jsme jeli z kopce a já zjistila, že mi nefunguje brzda. No, musela jsem to dobržďovat botou, ještě že jsem si vzala starý, protože teď mají trošičku (úplně) sedřenou podrážku :D
Potom jsme se všichni společně koukali na film „Date night“. Je to teda hrozná kravina, ale člověk se u toho nasměje. K tomu jsme si dávali s’more, což je sušenka s čokoládou a bonbónem a je to příšerně dobrý.
No a v úterý zase škola. V Angličtině přišel nějakej chlápek, začal číst seznam jmen a mezi nimi i mě, že máme jít do Media centra na testování. Já na něj vykulila oči, protože jsem se nikam nehlásila, ale učitelka mi řekla, ať jdu. Tak jsem šla :D Vůbec jsem nevěděla o co jde, oni nám na počítači spustili nějakej test, to jsem pak až moc rychle pochopila :/ :D Byl to test z analytického nebo kritického čtení, teď si nejsem jistá, jak se to jmenovalo. Prostě to bylo takový to, že si přečtete odstavec a pak je tam výběr ze čtyř odpovědí, o čem ten odstavec byl. No, vzhledem k tomu, že několikrát jsem vůbec nechápala, o čem ten odstavec je (ale vůbec, kdyby jste se mě zeptali, jestli je to o hmyzu nebo o americkém soudnictví, nevěděla bych). No tak jsem tam vždy něco zatrhla, něco ani nebylo tak těžké, to jsem i pochytila smysl. Přišlo mi to vtipný, říkala jsem si, jak asi můžu dopadnout vedle rodilých mluvčí :D No ale po dokončení testu se zobrazil výsledek a chlápek tomu nemohl uvěřit, že prej takhle dobrých nebyla ani většina mých spolužáků :D:D To mě neskonale pobavilo, jak já můžu být lepší než rodilý mluvčí??? Zeptala jsem se Lauren, co seděla vedle, kolik má bodů a prej 39 . Hm já měla 97 :D No každopádně jsem se kvalifikovala a získala college kredity. Když jsem se ptala, na co je mi to dobrý, tak by mi to prý teoreticky pomohlo dostat se ve státech na univerzitu. To sice nemám zájem, ale třeba mi to pomůže i v Evropě.
Odpoledne na cross country se ten náš mladej trenér rozhodl, že budeme posilovat. Takže jsme proti svahu jak magoři museli držet holubičku, dělat kliky a dřepy. Přidal i pár pozic s Powerjógy, což jsem nejprve byla ráda, jelikož jsem ji naposledy cvičila doma, který ovšem dělal blbě, ať jsem ho měla chuť okřiknout, že to mrví! A ještě mě si dovolil opravovat, že já to dělám blbě, což mě teda fakt nakrklo. :D
Já mu dám!
I když nesedím sama při obědech, včera jsem na obědy přišla později a lidi, co s nima normálně sedím, zrovna odešli a tak jsem zůstala sama. Mně by to bylo vcelku šumák, ale hned za mnou přiběhla jedna holka, že si mám jít sednout k jim, tak jsem šla. Tam se mi všichni představili a byli hrozně milí, což mě fakt potěšilo. I mně nabídli, že u nich můžu příště sedět. Toho určitě využiju, protože jsem sice těm lidem, co s nima teď sedím vdečná, že mě vzali mezi sebe, na druhou stranu mám pocit, že si nemáme moc co říct. Já nepotřebuju oběd co oběd řešit, co si vezmu na homecoming, nebo jak hrozně „cheesy“ je Jessicin boyfriend.
Odpoledne jsme se pak měli fotit jako cross country team. Ještě předtím jsme ale měli trénink (jak geniální nápad fotit se spocený a ufuněný). Zase jsme posilovali. Trenér po nás chtěl, abychom tři minuty drželi most. To jsem překvapila i sama sebe, že jsem to vydržela a navíc ten těžší, kdy jste jen na rukách, nikoliv na předloktí. Ozývali se obdivující výkřiky, protože ostatní to vydrželi třeba jen 20 sekund a to ještě tu jednoduší verzi. To mi zvedlo sebevědomí :D Pak mi teda zase kleslo, protože zatímco ostatní udělali 30 přítahů ke břichu, já ani jeden.
Na focení jsem si měla obléknout dres, který jsem ještě neměla na sobě, takže jsem až těšně před focením zjistila, že mi je velkej, leze mi z něj úplně všechno a navíc je průhlednej-to bude úžasná fotka! V mezičase jsem se tam dala do řeči s jednou holkou, co jsem ji poznala u stolu při obědě. Nabídla mi, že mě kdykoliv může někam zavést, což mě fakt potěšilo :- )
Dneska jsme měli zkrácený všechny předměty jen na půl hodiny, protože jsme měli mít mši a potom fund raising. Při obědě se mě asi 5 různých lidí zeptalo, jestli půjdu na chorus. Já jsem všem tvrdošíjně tvrdila, že se musím učit, popř. že se budu poprvé radši dívat :D Ale zpívání jsem se vyhnula!
Mši jsme netradičně měli v tělocvičně. Dvě holky z chorusu předzpívávali, ale bylo to dost hrozný, zpívali vysoko a falešně (když už to říkám i já… to už je pravda). Mně jich bylo trochu líto, protože z nich celá škola měla srandu, ale tak když neumím zpívat, tak do sboru nelezu, ne? :D
Pak nám ředitel vysvětlil, co je to fund raising. Jídelna a tělocvična potřebují novou klimatizaci a škola na to potřebuje peníze. Takže nás v dešti vyhnali všechny před školu, kde si nás natočili. Potom jsme se vrátili zpět do tělocvičny, kde začala hrát nějaká školní kapela. Což o to, hráli hezky :D Ovšem pak přišlo něco, z čeho jsem měla druhý Vánoce. Víte, jak vždycky v těch Amerických filmech někdo skočí do davu a oni ho pak rukama přenáší? Tak tady jeden odvážlivec skočil, ale oni mu uhnuli, takže se rozplácl na zemi :D Nejdřív všichni zmlkli, protože to byla fakt herda, ale pak se postavil, takže se tomu můžu smát.
Tuhle akci jsem si dost užila, hlavně kvůli kratší škole a pak jsem se tam taky začala bavit s dalšíma holkama, s jednou jsme se domluvili, že půjdeme někdy nakupovat.
Skoro každej den se stává, že mi někdo pochválí moje boty, nebo náušnice. Ale dneska, to mě fakt dostalo. Prošel kolem mě kluk a povídá: „I have to say I love your shoes!“ Taky mi několikrát pochválili náušnice, obzvlášť ty s Audrey Hepburn sklidily úspěch. :- )
Žádné komentáře:
Okomentovat