Halloween weekend

Vím, že Vám dlužím asi milion článků, ale tohle je nejnovější a navíc jsem líná stahovat fotky, taky teda nestíhám, takže to sem budu dávat postupně.

Poznámka pro nejmenovanou Evu H.: Jsem velice pracovně vytížená, abys věděla!!!

Jen tak na okraj jaké jsou dnešní žhavé novinky: Rozhodla jsem se, že nebudu hrát basketball. Už sice jsou vyplněné všechny papíry (a to bylo něco, 17 stránkový formulář)!, už je pro mě objednaný i dres, ale nakonec jsem couvla. Trénují každý den 3,5 hodiny, včetně soboty. Domů bych jezdila až po 8 hodiny každý den. Vzhledem k tomu, že už ani tak jsem nestíhala po cross country, a to jsem doma byla v 5:30, těžko můžu doufat, že bych stíhala tohle. Navíc nemám vůbec část ani si přečíst knížku, co mi asi před 14 dny přišla z Amazonu a ještě jsem na nic ani nešáhla; taky bych se měla připravovat na ACT… je toho hodně, času málo… Prostě to není v mých silách.

Dneska jsme v AP Kompozici dostala opravený můj první esej v Aj. Dost mě to nakrklo, protože jsem s tím strávila několik dní, čistého času tak 10 hodin, Peggy strávila 2 hodiny opravováním… A Výsledek? C-!!! Pravda, nebyl to příběh, to by bylo asi jednodušší napsat, tohle bylo vyjádření mého názoru na knížku v angličtině na 3 strany!!! Jak jsem tu učitelku měla hrozně ráda, už mě začíná štvát. Strhla mě body i za nadpis, protože jsem místo „prompt“ napsala „essay“. Grrrrr!! Taky jsme začali číst knížku „As I lay dying“ Od Williama Faulknera a popravdě jsem dost v háji. Dostáváme otázky na vypracování o té knížce, musíme denně přečíst 50 stran (já čtu jenom výtah, jelikož to nezvládám…). Už jsme na to psali i quiz, no samozřejmě jsem měla F :D Dost si vyčítám, že jsem do tý třídy lezla, mám 86% a to tam ještě nejsou započítaný ty blbý známky. Jestli já dostanu v pololetí B, bude ze mě velice šťastná osoba.

V normální AJ sledujeme Mumie se vrací, či jak se to jmenuje. Rozumějte, zrovna jsme probrali Egypt, tak v tý souvislosti. Dost mě pobavil spolužák, kterej se úplně vážně zeptal, jestli ty mumie opravdu můžou oživnout :D

Do Španělštiny musím umět „Otče náš“ ve španělštině což je docela vtipný, když to ještě ani neumím pořádně v AJ. Jinak pořád probíráme rozdíl mezi vykáním a tykáním, kterej spolužáci nechápou. Na jednu stranu jim rozumím, že se s tím nikdy nesetkali, tak neví, o co jde, na druhou je to pro mě unavující pořád poslouchat dotazy typu: „No a když dospělé osoby máme oslovovat formálněji (rozuměj vykat), proč rodiče nemusíme?“ Učitelka si taky vymyslela, že budeme mít „party“ ke „Day of the Dead“. Všichni máme donést jídlo, já jsem ve čtvrtek neprozřetelně navrhla, že bych mohla upéct české cukroví a ostatní že to hrozně chtějí ochutnat. To jsem nakonec neudělala, jelikož jsem si díky své inteligenci zmrzačila ruku, ale o tom později.

No a konečně k víkendu. V pátek jsme měli volno, to jsem skoro nic nedělala a hlavně jsem doháněla spánkový deficit, poněvadž jsem týden předtím spala tak 6 hodin denně.

V sobotu ráno měl být nepovinný trénink basketballu. Já se rozhodovala, jestli jít, protože tu v zásadě byli dvě možnosti-jít, vstávat brzo ráno, ztratit celé dopoledne, nebo nejít, vyspat se a mít dopoledne k dobru. No samozřejmě já aktivní blbec šla. Asi po dvou minutách tréninku, když mi někdo nahrál míč, jsem ho blbě chytla, což dost zabolelo. Myslela jsem, že to bude v pohodě, prostě krátkodobá bolest. Jenže ono to bolelo čím dál tím víc, i když jsem se snažila toho nevšímat. Když jsem pak po chvíli začala tu hnátu zkoumat, zjistila jsem, že prst je dvakrát takovej. Tak jsem to rychle šla chladit a trochu to splasklo, i když to příšerně bolelo. Když jsem pak už seděla v autobuse, zjistila jsem, že sice kloub na prstu je dobrej, ale že mi otekl kloub na ruce. Otok se zvětšovat, že jste ani nebyli schopni rozpoznat kloub. No špatné bylo, že to byla pravá ruka a že jsem s tím ani nemohla psát, nic. Vzala jsem si prášky na bolest a ledovala to, moc jsem s tím nemohla hýbat, vyslechla si cosi o kryplovi od milých hostsestřiček a byla na sebe naštvaná. Ale jsem ponaučená pro příště: Když si mám vybrat mezi spánkem a aktivitou, vždycky budu spát, protože tím většinou nic nepokazím.

Večer byl u nás ve městě Den D pro všechny malé děti. Navlékli se do kostýmů, my jsme ve Walmartu koupili tři kýble sladkostí a po setmění to mohlo začít :- ) Lidi nazdobili domy dýněma, dost efektní byli postavy smrti, popřípadě jsem viděla umělej mlhovač a svítící lebky. Mám to vyfocený, tak to jsem někdy (možná) dám. My jsme si dali židle před dům, vzali sladkosti a děti za námi chodily, řekli „Trick or treat“ a já jim přidělila sladkosti. Scott se jich ptal, co jsou, jedna „dívenka“ nám řekla, že je „escort girl“. :D Přišel tam i polonahej opravdu vysvalenej kluk, kterýho Molly urazila, když se zeptala jestli je Jacob (pozn. pro neznalé: věčně polonahej chlap se svalama z jedné dívčí knihy). On jí na to řekl: „I am Jackie Chan, dude.“, čemuž jsme se smáli další půlhodinu. Byla jsem trochu zděšená, když ke mně přistoupil asi 40-letech chlap s igelitkou a řekl mi: „Trick or treat, man“. Ostatní se ho ptali, za co je, na což já jsem měla chuť odpovědět, že zřejmě za retarda, ale mlčela jsem :D (ten chlap měl dva metry).
Potom se Emily s Adamem převlékli za piráty, načež jsme si dělali z Emily srandu, že vypadá jako bavorská hospodská a šli jsme se projít. Bylo to takové docela příjemně strašidelné, když na mě poprvé bafnul chlap převlečený za smrt, ječela jsem. Když jsem pak viděla těch smrtí asi 10, už to trochu ztratilo efekt.

V neděli pak byla V Edwardsville „parade“. Ještě předtím jsme se pobavili, když Molly musela zaparkovat paralelně mezi auta a Sarah, její kamarádka ji navigovala. Takový průvod jsem ale každopádně ještě neviděla. Představovala jsem si pár lidí převlečených za něco, že kolem nás projdou a za 10 minut je konec. Omyl. Trvalo to 2,5 hodiny. V průvodu vždycky jelo šnečí rychlostí auto, které bylo doprovázeno lidmi, kteří rozhazovali bonbóny. Auta, kterých bylo celkem 100(!), patřili opravdu rozličným grupám-podnikům a obchodům, kostelním sborům, školním týmům ( a to každý tým měl svoje auto), politikům, …. Většinou jel truck, za ním zapřáhlý nazdobený přívěs. Lidi rozhazovali sladkosti, ale většinou jen prvním řadám. Děti, co byly vepředu, nasbíraly velkou igelitku sladkostí asi za 15 minut. Mě to nejprve nudilo, ale když po hodině odešly děti, my se dostali dopředu a mohli si chytat sladkosti, bylo to lepší. Kromě sladkostí mám čepici jako má socha svobody, držák na konzervu, kelímky, náramky… Někdo rozhazoval i plyšáky, hopíky… Lidi na nás koukali jak na retardy, že se vrháme na silnici, abychom posbírali bonbóny, co nebyly dohozeny k nám…. Ale byla to sranda.

Foťák se mi sice vybil, ale našla jsem tohle video: Tady ke shlédnutí

Uvidíme tam všechno, jak byli nazdobené auta, lidi s igelitkou, jak děti lozí po zemi a sbírají sladkosti a jak lidi sladkosti rozhazují…Je to docela dlouhý, ale stojí to za to!

Začíná mě příšerně bolet moje namlácená ruka, takže budu končit. Mějte se krásně!

PS: Teď jsem si vzpomněla, že pár lidí na škole mělo autonehodu. Jedna z nich se mnou má Španělštinu. Když se to minulej čtvrtek stalo, hrozně se to řešilo… Dneska jsem tu holku viděla, má obrovskou jizvu přes celý čelo. Prý to ale jejich chyba nebyla, protože do nich někdo napálil. No, ale jsou všichni v pořádku, takže je to dobré!