pondělí 23. srpna 2010

Další dny a pár rozdílů

Páteční dopoledne jsme strávili nakupováním bot. Já jsem si chtěla koupit boty na sport, tudíž jsme nasedli do auta (na co chodit pěšky, když je obchod vzdálený 800 m, že) a vyrazili. Jelikož v obchodě byla sleva „kup si jedny a druhý dostaneš za polovinu“, neodjela jsem s jedním, ale rovnou se dvěma páry. No mohla jsem tam nechat úžasně pohodlný značkový kecky jen za 220 korun????? :- )
Po obědě jsme si povídali, dozvěděla jsem se, že moje Hostmum zná Václava Havla a má tu od něj dokonce knížku (což mě potěšilo), já se neúspěšně snažila popisovat situaci v EU, zejména pak pád českého předsednictví a objevili jsme tu restauraci jménem „Neruda“. Bohužel ale není pojmenovaná po Janovi, ale po Pablovi, který Nerudu obdivoval a pojmenoval se po něm.

Potom jsme se jeli podívat na školu. Plán byl takový, že se jen podíváme zvenku a pojedeme, ale měli otevřeno, takže jsme tam vlezli. Seznámila jsem se s pár učiteli a hned se přihnal ředitel, že mě chtěl vidět. Tehdy jsem si ještě myslela, že škola je malinká-dneska jsem byla z omylu krutě vyvedena.
Večer jsem se měla setkat s local rep, což byla taková postarší paní, údajně milující kočky. Mě se zeptala na pár otázek, ale pak se bavila s Peggy. Řešili nějakého výměného studenta, kterého dost pomlouvali. Bylo mě ho vcelku líto, ale pak jsem nějak mezi řečí pochopila, že byl z Čech. To mě přišlo trochu blbé pomlouvat ho zrovna přede mnou, ale každopádně prý pár lidí přesvědčil, že češi jsou hloupí, asociální tvorové. Bájo.

V sobotu se nedělo nic zvláštního, myslím, že jsme se byli podívat do Fitnesscentra, které mám kousek od domu. Vstupné tam stojí 5 dolarů, což není tak hrozné. Můžu si taky koupit měsíční membership za 25 dolarů. Pak jsem konečně začala vybalovat, ještě jsem to nedokončila, ani v sobotu ani dnes, ale už jsem na dobré cestě. Odpoledne jsme v bazénu našli asi 35 cm želvu. Já jsem si nejprve myslela, že je to mazlíček, který někomu zdrhl, ale prý je to tu normální volně poíhající zvíře.

Neděle byla akčnější. Ráno jsme byli v kostele na mši. Čekala jsem, že to bude více akčnější, ale v zásadě to bylo stejné jako česká bohoslužba. Při kázání teda kněz vyprávěl pár vtipů, které jsem samosebou nepochopila, a děti na začátku mše odešli do nedělní školy, z které se pak vrátili v průběhu mše. Po mši jsme šli do nějaké tělocvičny, kde probíhal snídaňooběd, jehož výtěžek měl jít na nějakou školu. Tam mě naštvali, protože mi na lívanec nalili párkovou omáčku :- )
Protože celý tento týden má Peggy v nemocnici noční, odpoledne jsme nejprve strávili tím, že jsme vymýšleli, co budeme jíst na večeři po celý týden a pak jsme to jeli do obchodu koupit. Všechny jsem šokovala, když jsem prohlásila, že chci na večeři palačinky. Tady je prý vůbec nejí jako hlavní jídlo, max. na snídani. Ale prý to pro mě udělají a tak myslím zítra nebo pozítří je budeme mít. V obchodě jsem našla Pilsner mezi pivy, tak jsem to řekla Scottovi a on si hned balení koupil (doma ochutnal a prý je dobré :-))
Když jsme se vrátili z ochodu, pekli jsme s host sestrou Molly Apple pie. Nejdřív jsem se divila, co všechno za divné koření tam sype, ale po přeložení názvů jsem zjistila, že to byl jen hřebíček, nové koření a muškátový oříšek. Slíbila jsem jim, že jim někdy upeču něco českého :- )


Ještě mě napadá pár rozdílů mezi Českem a Státama, tak tady je máte:

-Když už jsme u toho nakupování, tak nikdy jsem neviděla tolik polotovarů pohromadě – polívky, hotová jídla, kousky ovoce, všechno na co si jen vzpomenete v prášku... Vím, že podobné věci máme i doma v ČR, ale rozhodně ne v takovém množství. Musím si urychleně zjistit, jak se řekne glutamát sodný, abych věděla, co nekupovat.

-Nikdy bych nevěřila, že tohle řeknu, ale začíná mi chybět český chleba… Doma ho skoro nejím ale teď bych si i dala… měkkou čerstvou enpeku… mňam.

-Sales tax. To mě upřímně dost vytáčí. Tady nemají DPH započteno v ceně nákupu jako u nás, ale u pokladny Vám připočtou navíc z celkové ceny nákupu nějaká procenta. Takže když vidíte něco za 20 dolarů, u pokladny neplatíte 20, ale třeba 23.

- Dialysis centra-V Čechách jsem nikde neviděla taková centra, kde by lidi chodili na dyalízy. Teda ano, vím, že v nemocnici mají ty přístroje, ale tady jsou na každém rohu baráky, které se na to specializují. Je pravda, že možná jsou tlustší než my, jedí nezdravě… a očividně mají hodně problémů s ledvinama.

-Američané milují neoantický styl. Hodně baráků je zdobeno dórskými a podobnými sloupy… Nevím proč, já mám pocit, že se to sem nehodí

-Po domě chodí v botech a nepřezouvají se. Myslela jsem, že mi to bude činit potíže, ale člověk si na to zvykle až moc rychle :D

-Co jsem si všimla, jsou je tu hodně oblíbné „zaplať určitou částku a užívej si, co hrdlo ráčí“- ať už jedná o neomezené telefonování, nebo pití v restauracích (ne jen ve fasfoodech, i v normální vám zdarma dolejou další pití), nebo neomezené využívání fitness za poplatek, neomezené používání busu…

-Recyklace-tady nemají žlutý, modrý, zelený a ještě kdovíjaký kontejner-tady se to všechno sype do jednoho a oni si to odvezou a vytřídí.

A je toho hodně, ale už mě nic moc nenapadá právě teď…

Žádné komentáře:

Okomentovat