Prom

Jsem ztahaná jako pes, ale musím sem napsat ještě dneska, jelikož bych to pak odkládala a kdoví jestli bych se k tomu dostala.

Pro většinu holek je tu prom obrovská událost. Jsou schopny za šaty utratit i 1000 dolarů, své účesy si chodí nechat dělat ke kadeřnici, dají si nastříkat opálení a samosebou manikúra. Dokonce se spolčují a snaží se vehementně zhubnou do šatů, aby byli dokonalé. Někdy si objednávají limuzínu a podobné srandy (jako „party busy“), ale to se na našem plese nedělalo. Samotné plesy mají různá témata a podle toho by se měli hlavně holky obléci. Na rozdíl od jiných plesů jako homecoming, je prom více formálnější a většinou na ní můžou jen junioři a senioři.

Já jsem celou přípravu nijak nehrotila, Emily mi udělala vlasy, pak jsem se rychle namalovala a udělali jsme pár fotek.

U Klavíru


Detail vlasů


Pak už jsme vyrazili na cestu. Sál byl vyzdobený moc hezky, naše téma bylo „Fire and Ice“. Měli jsme ledovou sochu s tímto nápisem.



Stoly měly červený průsvitný obrus, na stole byly rozsypány malé krystalky, jmenovky byly jakože ve tvaru krystalu. Kolem byli závěsy ve tvaru červených a bílých krystalů.



U našeho stolu jsme seděli asi sedm holek a dva kluci, třeba u vedlejšího to bylo naopak, mnohem více kluků a asi jedna holka. Takže nějaký zvaní tu nikdo nehrotil, dvojice šli spolu jenom když to byl opravdu pár.

Ještě před večeří jsme se vyfotily. Všimněte si toho, že nejsem ta nejbledější (historický okamžik!, normálně jsem já ta bledá) a dokonce vypadám i opáleně (Evino to koukáš, co??? ):D



Ještě před večeří jsme si mohli dát ovoce namočené v čokoládě, ale bylo to trošku nevymyšlené, jahody byli namočené i se stopkou, takže když jste jí chtěli sundat, měli jste čokoládu všude, k tomu jsme to ani nemohli jít příbory, ale jenom párátkem…. No takže jsem si samozřejmě zasvinila šaty hned po 10 minutách tam.

Jídlo bylo ve formě švédských stolů, byl steak, brambory, těstoviny a césar salad. Měla jsem hlad, ale i tak mi to chutnalo. U večeře se mě ostatní u stolu ptali, jak vypadají naše plesy. Když jsem jim řekla, že tam můžeme pít alkohol, byly s toho úplně odvázaný :D Když jsem ještě dodala, že pijou i učitelé, to už na ně bylo moc. Někdo taky nyvrhl, že by měli jet do Evropy. Já jim řekla, ať přijedou do Prahy, že jím to ukážu. Jedna děvčice všechny pobavila tím, že se mě zeptala, co je to Praha. Chudák, ty jí pak dali :D

Po večeři se setmělo a začalo se „tancovat“. Bylo to hrozně vtipný sledovat, jelikož několik holek mělo takové ty obrovské šaty, metr a půl v průměru sukně, ty se na parketě divoce natřásali a smetli všechny okolo při každém prudším pohybu.

Tady je taneční parket, když tam ještě skoro nikdo nebyl.



My jsme se v mezičase vyfotili, potom jsme jen tak seděli a povídali si.



Kdyby Vám bylo divné, proč máme skoro všechny modré šaty, tak je to kvůli tématu. Mě by to teda bylo vcelku jedno, prostě se tak přihodilo, že šaty co mi seděli byly modré.


S Mallory


S Grace, která je taková maloučká, roztomiloučká, tak jsem se skrčila, abych jí to ulehčila


Se Zackem

Měli tam i takový automat, kdy jste vlezli, vyfotili se a ono vám to rovnou vytisknou fotku.



I když bylo přísně zakázáno odcházet z budovy (učitelé se bojí, že se dětičky půjdou někam opít), někteří lidi (hlavně senioři) se prostě zvedli a odešli. Když už začal masový odchod, učitelé to zpozorovali a zastavili to, byli teda příšerně naštvaní. Senioři, kteří neutekli, pak znuděně seděli u stolů a velmi hlasitě komentovali, že je to tu nudí. Pořád opakovali, že to minulej rok bylo lepší, že tohle není žádná zábava… Měla jsem chuť říct, že zábava je to taková, jakou si to udělají… Když budou znuděně sedět a házet po sobě dekorativníma krystalama ze stolů, nemůžou se divit.

Kolem 10,30 začala korunovace. Prom court šel po dvojicích na podium a potom se vyhlašovalo. Prom King byl vyhlášen president seniorské třídy. Pro toho jsem hlasovala taky, jelikož sedí za mnou v matice a občas mi pomohl s nějakým příkladem. Královna se stala kapitánka roztleskávaček (jaké klišé, že). Fotky jsem zkoušela udělat, ale jsou nic moc, tak až je někdo dá na facebook, přidám je sem. Potom už se lidi začali rozcházet, já jsem počkala na Peggy, až mě vyzvedne. Abych nečekala se mnou, počkala se mnou jedna kamarádka, tak jsme si povídali.

Všichni se mě pořád ptali, jak se mi to líbí a tak, jestli jsem zklamaná (oni byli). Já nevím, já jsem od toho ani nic moc nečekala, takže zklamaná nejsem a i se mi to docela líbilo. Pravda, kdybych chtěla takovej ten filmovej prom s limuzínou, krásnou halou, romantickou atmosférou (viz moderní popelka, altánek se osobním houslistou), byla bych hodně zklamaná. Ve skutečnosti to totiž nikdo tak neprožívá, naopak lidi znuděně seděli u stolů. Taky ani pro „zamilované“ tam nehráli nejlepší písničky. Ploužák tam byl asi jeden, plus to nebylo v úplný tmě, takže taky pro ně asi nic moc. Ale ne všechny prom vypadají tak, věřím tomu, že jsou i ty dokonalé.

Volby a Svatba

Vím, je to nezvyk, že píšu dva dny po sobě, ale dneska jsem s úkolama skončila a je jenom 11:20, tak sem píšu :D

Dneska jsem se vážně pobavila, ve škole brzy budou volby o „student president“, tak jsou všude letáky s fotkami a nápisy jako: „Volte mě, já jsem nejlepší, já vám zařídím párty, já mám nejvíce dobrovolnických hodin…“ No musím to vyfotit, jelikož je to vtipné. Obzvláště když porovnáte ten kontrast v Čechách, kdy na začátku roku se všichni vehementně bránili, když měli dělat předsedu :D

V náboženství vypukla dneska prudká debata /bavíme se o manželství/, jelikož jeden spolužák si velice hlasitě stěžoval, že je nespravedlivé, že prý kluk musí holce kupovat tři drahý prstýnky /tady se dává často něco jako „promise ring“, jako že si ji asi vezme, pak zásnubní a snubní/ a holky prý klukům nedávají nic. To na něj samosebou holky začaly útočit a ječet na něj. Já seděla uprostřed a jen nevěřícně sledovala. Následovala debata, o tom, že zásnubní prsten by měl stát 3 měsíční platy. („nad komentářem mého souseda, že „to by musela mít sakra prsa, abych do ní vrazil tolik peněz“ jsem už ani nežasla). Když pak vypukla další diskuze, kolik stál zásnubní prstýnek prince Williama ( pro případ, že byste nevěděli, dal ho Kate po mámě Dianě … :- ) Já to vím jenom proto, že se o tom mluví všude a tím myslím VŠUDE)) Když se jedna děvčice se zeptala, kdo je princ William, učitelce došla trpělivost a debata skončila. :D

Neznalost kdo je princ William je zrovna tady docela zarážející, protože tady se o tom mluví neustále, ve zprávách, časopisy vydávají zvláštní čísla jenom o celé svatbě, lidi řeší, jestli se budou koukat… Taky je z toho doma takovej poprask???

Dneska jsem úplně náhodou narazila na internetu na šaty, které se mi tuhle tak líbili v Macy‘s, ale o 70 dolarů levnější. No kdyby mi je slevnily tak na 50 dolarů, vůbec by mi to nevadilo. :D No uvidíme, sezona je skoro u konce, mohli by mít slevy… Jinak jsem si vzpomněla, jak když jsme chodili do tanečních, bylo úplně tragické sehnat krásné šaty. Tady jsou v obchodech stovky a stovky krátkých slavnostních šatů, všechny směšně levný, kolem 20 dolarů (při dnešním kurzu 330 korun, o tom by se mi mohlo tehdy tak leda zdát). Teď to mám před sebou, a zrovna krátký šaty nepotřebuju :(

Taky pracuju na článku pro naše školní noviny o českých velikonocích (já vím, trochu s kytkou po funuse), ale hledám nějaký vtipný tradice, který bych mohla zmínit. Napadá vás něco (kromě klasiky jako mrskání a polívání se vodou)?

Velikonoce a tornáda

Teď jsme tu měli trochu vzrůša v podobě bouřek, tornád a záplav. Za minulý týden bylo těch bouřek nejmíň 4. Jedna byla ráno, to bylo docela děsivý, když jsme jeli ráno na bus do školy okolo sedmé, to už má být světlo, ale byla taková tma, jako v noci. K tomu samosebou hřmělo a blýskalo se, plus mohutně pršelo. Když jsme s busem byli v půli cesty, město, přes které jsme projížděli, mělo na silnici tak 30 cm vody, pro bus to nebyl problém, ale osobní auta se zastavovala, což jen tvořilo další kolony. Dopadlo to tak, že jsem druhý bus nestihla a musela čekat na zastávce na další. Do školy jsem přijela pozdě, ale všem to bylo šumák.

Jedna bouřka byla fakt vážná, to byl myslím pátek. Začali houkat sirény s tím, že máme jít okamžitě do sklepa. Tak jsme šli, na internetu jsem sledovala, jak varují, že tornádo se žene přímo na nás (to dodá pocit klidu), ale nakonec se nic nestalo. Hluk to byl ale pořádný. Tak půl hodiny jsme byli ve sklepě a potom jsme vyšli, venku hrozivý ticho. Ještě jsme průběžně sledovali jak v rádiu hlásili, že tornádo rozmetalo letiště v St. Louis. Jedno letadlo na ranveji to dost pocuchalo, v jednom terminále to vyrazilo všechny okna. Dokonce o tom psali i v českých zprávách. Článek ZDE Jinak tornádo dost poničilo některá místa, kterýma se to prohnalo, pro fotky a článek v angličtině se mrkněte TADY.


Ty bouřky jsou tady vůbec divný. U nás je to podle mě většinou tak, že přes den je horko, v noci je pak bouřka. Tady bouřka je klidně brzo ráno, nebo v průběhu dne.

Jinak taky teď byli Velikonoce, prázdniny jsme měli od čtvrtka. Byla jsem překvapená tím, jak jsme ani nic neslavili, v domě nebyla jediná velikonoční dekorace. V Pátek jsme tedy byli v kostele a v neděli měli slavností oběd, ale tím to haslo. Musím říct, že české velikonoce mi možná chyběli více, než Vánoce. Přeci jenom Vánoce jsem tady zažila zase jiný se všema zvykama, ale teď přes Velikonoce tady jak se nedělo nic, tak jsem myslela na ty naše. Na to, jak jsme s mámou zdobily barák s vajíčky, jak jsme loni s malou sestrou vajíčka malovali, jak jsme trhali kočičky, pekli beránky, šli k babičce na oběd…. A to nemluvím o velikonočním pondělí, že. Když jsem naše svátky popisovala tady, nikdo mě nechápal, že je to prý sexistický. Když jsem navíc dodala, že jíme králíky, to už někteří nerozdýchali :D Oni je tu nejí, považují je za domácí mazlíčky, takže je to něco, jako kdybychom si upekli kočku.

Dnešek jsme strávili tím, že jsme sháněli šaty na Prom. Nejprve jsme šli do Macys, kde měli nádherný šaty, bílý se zlatýma vetkanými proužky, takové jsem vždy chtěla, ale ta cena… : ( Hledat jsme ale neměli dlouho čas, protože jsme museli jít do jiného obchoďáku, kde mají kino, na film Jane Eyre. Byl to britský film, já byla překvapená, jak jsem rozuměla. I když to bylo temné, moc se mi to líbilo. To kino samotné mě ale nadchlo. Nehrají tam klasické trháky, ale takové filmy ze staré školy, filmy z festivalů, které jsou výborné, ale třeba neznámé. Třeba zrovna opakovali Amélii, nebo běžela upoutávka na francouzskou komedii s Catherine Deneuve… Ten obchoďák ale taky nebyl klasický, ale jakože tam byli jen luxusní značky typu Louis Vuitton a tak.

Po filmu jsme jeli domů, vysadili holky a jeli zpět nakupovat šaty. Nejprve jsme zastavili v jednom obchodě tady u nás ve městě. Zrovna si tam holka zkoušela asi ty nejošklivější šaty, jaké jsem kdy viděla. Tyhle jsou proti nim ještě krásné šaty, i když vypadali podobně, akorát měli na sobě různé barevné střapce, nášivky, korálky… prostě divočina.

Nakonec jsme jeli ještě do obchoďáku, ale pro změnu do úplně jiného, dneska třetího. Tam jsem si v Macys zkusila pár šatů, překvapilo mě to, že i když je to stejný obchod, věci tam mají jiné. Nic moc tam ale neměli, tak jsme šli do posledního shopu a tam jsem konečně našla hezké šaty za přijatelnou cenu. Byla jsem nadšená. Cestou zpět jsme dost zmokli, protože ZASE pršelo (zmínila jsem se, že tu teď prší každý den?).

No nic, zítra mám zase školu. Ale letí to jako blázen, čeká mě už jenom 14 plných školních dnů!

Hawaii, den první-část 2.

Tak minule jsem skončila s vyprávěním na letišti v LA. Cesta do Honolulu byla docela v pohodě, myslím, že jsem počítala cestou Calculus. Vedle mě seděl takovej docela milej kluk, kterej ale udělal něco, co mě naprosto šokovalo. Pořád něco divného pil a potom otevřel krabičku, v které bylo něco hnědého a nechutného, smrdělo to a vypadalo jako rašelina. On si to nacpal do pusy a tvářil se, že mu to dost chutná. Z mého vyděšeného případu měl dost srandu. (Ale nekomentoval to… takže nevím, co to bylo, nějak jsem neměla odvahu se zeptat).

Když jsme přilétali do Honolulu, překvapilo mě, že přistávací dráha je hned vedle moře. Takže když už jsme byli nebezpečně blízko hladiny, a pevnina nikde, dost mě to vyděsilo. No, jsem pořád na tomto světě, takže vás asi nepřekvapí, že ranvej se nakonec zjevila.

Když jsme přistáli, vydala jsem se hledat zavazadla. Musela jsem projít venkem, neb tady není moc důvod ty haly zavírat, takže buď je tam jen střecha, nebo úplně chybí okna. Vzduch byl horký a zrovna pršelo.




Našla jsem pás, kde jsem si vyzvedla zavazadla a potom se vydala hledat místo, kde jsme se měli sejít. Tam nikdo nebyl, tak jsem si sedla, potom mi to začalo být divné, tak jsem si stoupla a popošla a uviděla jsem nápis mojí organizace.

Byla jsem první, tak jsme museli čekat na několik dalších lidí. Přišla ještě Rakušanka Conni a Číňanka, plus skupinka Dánů. Potom se slečna, co tam na nás čekala, usnesla, že jsme všichni a šli jsme před letištní halu. Tam na nás čekal šok. Naše vozidlo, které nás mělo přivést do hotelu, byla limuzína! Abyste to teda pochopili, my jsme přilétli po časovém limitu, co jsme přilétnout měli, normálně lidi jeli autobusem. Ale i ostatní, co přijeli pozdě, nejeli limuzínou, ale třeba minibusem.





Když jsme dojeli na hotel, bylo už kolem půl deváté. Ani jsme se nešli ubytovat, ale vyrazili za ostatníma na večeři. Došli jsme do velké místnosti, kde bylo tak 60 dalších studentů a jídlo ve formě švédských stolů. My tedy zasedli a jedli, mezitím se nám představil hlavní organizátor, Rafael. Poučil nás o tom, co dělat nemáme, co máme, neustále nám opakoval, že se máme mazat opalovákem a přidal pár nechutných obrázků lidí se spáleninami a puchýři.
No, byla to mňamka sledovat to a u toho jíst. Jídlo byla ale moc dobré, obzvláště desert-guava pie.



Potom už následovalo představování. Rafael vždy ukázal vlajku a lidi, kteří byli z toho státu se měli postavit a zařvat jméno země. Samosebou němci byli nejhlučnější :D Já trochu nedávala pozor, takže jsem si stoupla trochu pozdě a lidi už vykřikovali „Czechoslovakia“ (!). Nejhorší na tom ale je, že tito lidé nebyli z Ameriky, ale z 99% Evropani!!! Tak jsem je opravila, že je to ve skutečnosti „Czech republic.“ Jaké bylo moje překvapení, když ukázali slovenskou vlajku a stoupli si dva Slováci.

Když jsme skončili, bylo už kolem 11. Ještě rozdávali kupony na snídani, mně je teda nějak nevytiskli. :/ Ale dali mi provizorní. Po večeři jsme se my pozdě příchozí museli jít zaregistrovat, vyplnit formuláře, dostali jsme samolepky s naším jménem na naše věci (foťák, mobil). Taky jsme vyfasovali tričko a kartu na pokoj. Než jsem to vybavila, byla už skoro půlnoc. Seznámila jsem se se svou spolubydlící, která byla z Dánska a k půl jedný jsem zalehla a spala jako nemluvně.

(musím letět, volají mě na večeři, dopíšu to později)

Omluva

Omluva
Já vím, že vždy slibuju, že napíšu a pak nenapíšu. Dlužím Vám ty nejzajímavější články-Díkuvzdání, příjezdový seminář, Washington, New Orleans, Hawaii…:(

Ale na mou obhajobu, teď to tu bylo šílený. Měli jsme strašnou spoustu úkolů, plus jsem musela dodělávat to, co jsem zameškala, takže jsem tak s úkolama denně skončila okolo 1 v noci, před šestou musela vstávat… No ve škole jsem mírně spala, dokonce se mi stalo, že jsem usnula v buse a paní mě musela budit, jestli jsem tady náhodou nechtěla vystoupit :D

Některý učitelé mi navíc díky tomu, že jsem byla pryč, dávali docela kapky.
Minulý víkend jsme měli YFU seminář, jakože předodjezdovej. Když nám tam řekli, že si prý máme vzít pas, až pojedeme zpátky, začala jsem se hrozně smát, protože jsem myslela, že je to vtip. Ale on nebyl. Prý v minulosti byli tací, co si pas nevzali. Eh. :-O

Taky tam rozdávali kufry, jakože steré, tak jsem si jeden vzala, neb bych si stejně musela kupovat, jelikož své krámy nenacpu jenom do jednoho. Ale on je teda ten kufr sám o sobě dost těžký, tak nevím, jestli ho nakonec použiju. Taky jsme si měli donést trička, a navzájem jsme si je s ostatníma popsali. Já si na triko od ostatních vždy nechala napsat pozdrav v jejich jazyce, jejich jméno a zemi. Plus někteří mi tam napsali „Jak se máš“ v jejich jazyce. Bylo to milé, trochu nostalgické, neb se už asi neuvidíme. Tak jsme se poobjímali, slíbili si, že se určitě v Evropě navštívíme a jeli domů.

Během týdny jsem si koupila vstupenky na prom, kam se mi sice moc jít nechtělo, ale ostatní mě přesvědčili. Taky jsem byla ostatními přesvědčena koupit si lístky na Cardinals, baseball, kam půjdeme s pár lidma někdy v květnu. V pátek jsem pak ještě dostala dva lístky zadarmo, jelikož Cardinals tak odměňují dobré studenty. Tak na ně asi půjdu znova, s rodinou.

V Pátek jsem šli do Symfonie, ale já byla tak vyčerpaná, že jsem to tam skoro zalomila. Na večeři jsme zašli do malé restaurace poblíž, kde měli možná ten nejlepší sendvič, který jsem kdy jedla. Navíc tam měli domácí zmrzlinu…. Dala jsem si černou třešeň a ještě teď na ni musím myslet : - )

Tenhle víkend jsem si konečně odpočinula, vyspala se a odbarvila si hlavu. Ještě chci jít k holiči, tak jsem pak možná hodím foto. :- )