Seriály vs. Realita

Na začátek musím dodat, že tento článek je směsice myšlenek postrádající společné téma, ale je to vlastně několik poznatků o tom, jak vidím Ameriku.

Když jsem dneska s mojí host sestrou shlédla pár dílů seriálu „Dirty Little Liars“, vzpomněla jsem si na něco, nad čím už jsem přemýšlela před tím, tedy jestli je život v Americe stejný jako ho vidíme v seriálech. A odpověď? Je a není.

Když jsem před rokem sledovala seriál Zoufalé Manželky (ne, nebudu se obhajovat), myslela jsem si, jak všechny nejsou bohaté. Pravda je, že až na výjimku Gabi, která by tu asi byla považována za bohatou, ty ostatní je prostě jenom obyčejná střední třída. Ač se nám to třeba zdá neuvěřitelné, věci jako koupelna ke každému pokoji, klimatizace, či auto pro každého člena domácnosti (včetně dětí 16 a výš) tady prostě není považováno za luxus, jsou to nezbytnosti.

Vzhledem k tomu, že platy jsou mnohonásobně větší a většina věcí mnohonásobně levnější, životní standart je tu prostě lepší. Věci jako oblečení, elektronika, benzín, auta jsou levnější. Co je dražší je zdravotní péče (ano musí platit více než 30 korun u doktora, na všechno je tu spoluúčast, jejíž výše se liší podle typu pojištění, které si platíte), vzdělaní (rok na státní, nijak výborné univerzitě přijde na 15 000 dolarů, pokud byste chtěli soukromou a vyhlášenou univerzitu, připravte se i na 50 000 dolarů).

Lidé se tu ale mají všeobecně lépe, standart střední třídy je vyšší v Americe než u nás. Pravda, když jste příslušníci střední třídy, vláda Vám nic nedá. O nějakém porodném či pastelkovném, popř. příspěvky na děti-o tom si můžete nechat zdát. (Teď nepočítám odpisy na daních, to tu lidi samozřejmě dělají).

Co tu je ale podle mě na rozhodně lepší úrovni, je péče o chudé. Sice Vám asi nikdo nevyplácí příspěvky v nezaměstnanosti i několik let, stát Vám zaplatí zdravotní péči a dá Vám důchod (střední třída ostrouhá, ta co si na důchod nenašetří za produktivního věku, to v podstatě nemají). Ale hlavně-funguje tu něco, čemu se říká společenská zodpovědnost-lidé platí velké částky na charitu a pomoc ostatní, nosí konzervy na sběrná místa, odkud se jídlo předistribuje chudým, svému kostelu dávají i 10% svého platu, velkou roli tu hraje dobrovolnictví.




Když jsem se zmínila o tom levnějším oblečení. Výběr mnohonásobně lepší a ceny někdy až směšné. Když sem poprvé přijedete a uvidíte značky, které jsou u nás všeobecně považovány za ty „lepší“, a tady jsou za úplně normální ceny, které si může dovolit každý, nemůžete uvěřit svým očím. Dám příklad. Řekněme, že u nás můžeme považovat za takovou značku, která je relativně dostupná pro všechny -HM. Tak tady jsou na podobné úrovni značky jako GAP (pokud je to outlet nebo je oblečení ve slevě, je to o hodně levnější než HM). Na trochu vyšší úrovni jsou potom třeba Ralph Lauren či Tommy Hilfiger, kteří sice jsou dražší, když jdete do obchodu a kupujete za plnou cenu (ale pořád o hodně levnější než v Čechách, kde jsou považovány za vrchol luxusu a podle toho vypadajíi ceny-pánské tričko za 1600), ale když víte kam jít (outlet nebo jeden ze řetězců, které skupují designové věci z loňských kolekcí a potom je prodávají s pořádnou slevou), můžete úplně stejné tričko pořídit za 20 dolarů. Nebo u nás tak oblíbené značky jako Converse (ne, kecky nestojí 1200, ale 36$, ve slevě i 29$), Roxy (koupila jsem si plavky za 29$, na českém eshopu jsem je našla za 1600 a ještě se tvářily, jakou na to nedávají slevu).

Abych se vrátila k seriálům, i když se leckdy může zdát, že když v jistých teen seriálech nosí „značkové oblečení“ a tím pádem se může zdát, že jsou nechutně bohaté (cokoliv to znamená), nemusí to tak být, ty „lepší“ věci si tu může dovolit i střední třída.

Abychom se ale vrátily od amerických seriálů typu Pretty Little Liars či Glee k realitě-NE, opravdu všechny holky nenosí denně do školy podpatky a dělají se s hodinovým líčením. Nechci mluvit za celou Ameriku, možná je to v Californii nebo v jiných místech jiné, ale v oblasti kde jsem já holky spíše preferují ležerní módu, nedělá jim problémy jít do školy v teplákách či pyžamu, většinou se nemalují, takže se jich po ránu i leknete a nikdo to neřeší. (Ale i kdybyste přišli v minisukni či podpadkách, je to taky každému jedno.) (Pozn. která sem nepatří: na některých školách můžou mít „dress code“ což buď znamená, že se nosí uniforma, jako to bylo na mojí škole, nebo to třeba omezí na to, že musíte mít zakrytá ramena a kolena).

Když už jsme u středních škol, musím zmínit „kult roztleskávaček“. Určitě víte, o čem mluvím, hlavní roztleskávačka je v seriálech ztvárněná jako ta nejkrásnější, nejoblíbenější a nejzákeřnější holka na škole a ostatní roztleskávačky jsou taky pohádkově krásné s perfektním tělem (Jako protiklad krásnému, svalnatému, úplně tupému kapitánovi Amerického fotbalu, s kterým hlavní roztleskávačka pravděpodobně chodí.)

Jelikož takovou představu nám Americký seriálový a filmový průmysl vnucuje, i já jsem si myslela, že to tak bude. Když jsem pak viděla tlusté roztleskávačky v upnutém trikotu, málem jsem to nerozdýchala. Zkrátka tohle je vyhnáno dost do extrému. Třeba na naší škole se roztleskávačkám ostatní spíš smáli a byly považovány za ty méně chytré.

Co ještě můžete vidět ve filmech a seriálech, že lidi často jedí někde v restauraci/fastfoodu a neustále v ruce drží kelímek od kupovaného kafe (nejlépe Starbucks).

Zatímco u nás se většinou jde někam na večeři kvůli nějaké příležitosti (ať už je to návštěva maminky nebo oslava), tady se chodí třeba jen proto, že se nechce nikomu vařit, nebo doma není žádné jídlo. Nebo to může být rituál, že určité den v týdnu se vždy jde do restaurace.

A na oběd se zajde do nějaké sendvičárny jako Jimmy Johnes nebo Subway, popř. do mé milované Panery (tomu nejúžasnějšímu fastfoodu pod sluncem-saláty, polévky, evropský chleba, sendviče se zeleninou, výborné kafe, sladké pečivo).

Náhodný fakt: Víte, kdo je nejrozšířenější fastfood na světě??? Není to starý McDonals, ale Subways! (Kdo by o byl řekl)
Co se týká řetězců s kafem, tak nejrozšířenější je Starbucks, rozšířený je i Dunkin‘ Donuts. Kafe je relativně levnější, tuším, že malé kafe stojí u Starbucks kolem 3 dolarů, což je pro Američany levné a pokud se nepletu je to i levnější než kolik stojí Starbucks kafe u nás.
Já osobně preferuji Paneru (obzvláště jejich caffe latte, popř verzi pumpkin caffe latte). Je levnější a prostě dokonalé!

Když už jsme u kafe, musím zmínit McDonalds. Ač u nás je u „Meka“ latte dobré, tady je tak hnusné, že se vám z toho chce brečet a máte pocit, že ten dolar sedmdesát, který jste za to zaplatili, byl nejpromrhanější dolar vašeho života.

Já končím a jdu si pustit pár dílů „Pretty Little Liars“ a pak napíšu, jaké další rozdíly mezi Seriály/Realitou popř. Amerikou/ČR jsem postřehla.