V pátek jsem musela po dlouhé době do školy, a abych řekla pravdu, ráno se mi vůbec nechtělo vstávat (no ne, že by se snad někdy chtělo, ale tohle byla extrémní nechuť). Taky jsem trochu zaspala, takže jsem snídani musela jíst v autě.
Když jsme přijížděli na zastávku, na informačním panelu autobusu, kde normálně stojí něco jako: „7 Edwardsville-Alton“ stálo: „Emergency! Call 911“. (911 je jejich 112). Já to teda nechápala, ale bylo mi to celkem šumák. Cestou teda na nás lidi divně koukali, někteří i troubili… Když jsem vystupovala, slyšela jsem, jak přes vysílačku někdo ječí na řidiče: „You Asshole, why do you have emergency there?“, načež řidič vyběhl z autobusu, vyděšeně koukal na ten svítící panel a prohodil několik sprostých slov, které netřeba interpretovat dále :D
Ještě před začátkem vyučování jsem musela zajít za učitelkou American Government, jelikož jsem předešlou noc zjistila, že jsme přes Snow days měli dělat nějaké úkoly, o kterých jsem vůbec nevěděla. Tak jsem se jí omlouvala a nechá mě to dodělat.
V US History jsme před nějakou dobou začali Druhou světovou, už jsme se učili o Pearl Harbor. Pouštěl nám jakési video, na které jsme pak psali quiz-naštěstí jsme mohli mít otevřený sešit.
V English IV. se učíme o Římě. Je to dost nuda, chce se mi v té hodině vždy hrozně spát. Učíme se nějaké bláboly, jak byla uspořádána společnost, o architektuře-což možná zní zajímavě, ale je to spíš únavný, protože zabíháme do nechutných podrobností.
V Calculusu jsme začali s integrálama, ale je to docela jednoduché. Jen je vždycky vtipný, že mám takový momenty, kdy nejsem schopná pochopit úplně primitivní věc, která ani nesouvisí s Calculusem, ale spíš s elementární algebrou-jako že se divím, kde učitelka vzala 2√3, když mě vyšlo, že odmocnina z 12 je 3√4. :D
V American government jsme začali o prezidentských volbách. Teď jsem se pobavila nad učebnicí (z roku 1996), kde bylo napsáno, že jako prezidentský kandidát nikdy nebyl jmenován Afroameričan. Jak se ty časy mění…
Ve Spanish jsme psali test v pátek na konjugaci sloves. Nebylo to tak těžký, i když jsem se vůbec neučila. Ono se totiž dost dá opsat i z jiného cvičení-jako když si nejsem jistá spellingem, tak v jiném cvičení to slovo je, ale jen v jiné osobě…
V Kompozici jsme odevzdali Esej na Hamleta a učitelka nám dala asi dvacet stránek na přečtení z učebnice... prostě bájo.
V Theology jsme museli hledat něco v Bibli, ale byla jsem překvapená, jak tomu rozumím :D
Po škole bylo v plánu, že hned nasednu na autobus a potom mě Peggy odveze k místní koordinátorce, která mě a další studenty vezme do Springfieldu na půlroční seminář.
Jenže má cesta domů nebyla bez komplikací… Tak si tak jedu autobusem a najednou slyším hroznej křik, tak se otočím a tam dva chlapy na sebe ječí a hrozí si pěstmi, jeden už se napřahoval. Když tu mezi ně vstoupila jedna ženská, která na ně začala ječet, že tu má dítě, ať se uklidní. Ty teda zmlknuli, ale pak to zase začalo… Autobus náhle sjel z trasy a zaparkoval. Nikdo nechápal, co se bude dít, mě dost vyděsila řidička, která se tvářila, jako když má 5 minut před smrtí. Myslela jsem si, že čekáme na policii, ale v tom jeden ten chlápek začal ječet na řidičku, ať ho pustí ven a ona to udělala… No nabrali jsme strašný zpoždění, takže mi můj druhej bus ujel. Musela jsem čekat n další, ale ten, aby se to nepletlo, přijel o 15 minut později… Takže jsem do Edwardsvile přijela o 50 minut později, než jsem měla…
Ale Peggy volala Winnie, což je ta koordinátorka, a ta že v pohodě. Takže jsem se doma rychle zbalila a vyrazili jsme.
Na místě setkání jsme teda ještě museli chvíli čekat, ale pak Winnie přijela. V autě byli tři další studenti-ze Švýcarska, Německa a Venezuely. Cestou jsme si povídali, oni teda našli zalíbení v řešení studenta z Čech, kterej byl v hostitelské rodině těch kluků z Venezuely a Německa (jsou to host bratři) minulý rok. Dost ho pomlouvali, což by ještě nebylo tak hrozný, ale když už to trvalo asi 30 minut… říkala jsem si, jestli jim to není trochu blbý, když jsem v tom autě i já… :D
Po asi hodině jízdy jsme dojeli do Springfieldu, před budovu, ve které byla restaurace, laser-tag, autodrom a automaty. Byli jsme tam první, ale za nedlouho přijeli zbylí studenti (typuju tak 30 nás tam bylo).
Večeře byla ve formě bufetu, ale teda jídlo nic moc. Bylo to nějaký smíchaný, do polívky někdo naházel hranolky, apple pie byl totální katastrofa… Ale tak aspoň salát tam měli. Taky jsme dostali karty, na kterých byli peníze (5 dolarů. Já tam měla si 15, což jsem vůbec nepochopila proč:-O) na atrakce.
Bylo fajn, že spoustu lidí už jsem tam znala, ale seznámila jsem se i s pár novýma. Vždycky mě přijde vtipný, jak se ty děcka „rozskupinkujou“. (Tak to totiž bylo i minule).
Pospolu drží všichni ze severu-Norové, Finové, Švédi, Dáni. Potom je tu skupinka německy mluvících-Němců, Švýcarů a Rakušanů, a nakonec asiati (Thajsko, Čína, Japonsko, Jižní Korea). No a pak jsme my, odpadlíci-já, Polka, Francouz, Belgičan, Venezuelan, kteří se k někomu vlísnout. :D
Já tedy vždycky skončím buď se Švýcarama, ale většinou s Asiatama. Kdybych teda měla říci, kteří lidi mi přijdou ze všech nejpříjemnější, jsou to určitě Asiati. Tím nechci tvrdit, že ostatní nejsou milí, ale Asiati jsou přátelštější a prostě víc v pohodě.
Já s Thajkou, Číňankou, Thajkou a Korejkou
Je ale zajímavý porovnat předsudky, které vždy máte o ostatních národech se skutečností. Třeba já jsem si vždycky myslela, že Švýcaři jsou dost namyšlení. Možná je to náhoda, ale potkala jsem tu už poměrně dost Švýcarů a všichni byli velmi milí (akorát se z nějakého záhadného důvodu vyhýbají Asiatům).
Německých exchange studentů je všude hodně a chovají se dost jako zvěř.
Potom, co jsme se najedli, jsme vyrazili se skupinkou lidí se bavit. Nejdříve jsme šli na lase-tag, což je bludiště, kde máte laserové pistole a střílíte po sobě. K nám holkám se přidal Belgičan, kterej si to náramně užíval :D Já jsem ho mírně urazila, když jsem se ho zeptala z jaké části Francie pochází (jsem myslela, že je z Francie…) To ho dost urazilo a potom na mě po zbytek večera vrhal vyčítavé pohledy :D
Potom jsme vyrazili na automaty a simulátory. Já zkusila simulátor letadla, kde úkolem bylo sestřelovat jiná letadla, to jsem teda dost projela. Potom tam byli basketbalový koše, kde jste dostali body za to, že jste nastříleli koše. Za body, které jsme mohli získat různě po herně, jste si pak mohli něco koupit.
V herně jsem byla střídavě se Švýcarkou a holkou z Rakouska, a z Thajskou a Číňankou. Taky tam byl jakoby fotostánek, kde byl foťák a vy jste si tu fotku pak dotvořili, udělalali šílený nápisy a tak.
Já a Thajka Phetch
Pak nám oznámili, že je konec. Já teda neutratila všechny peníze na kartě, ale co se dalo dělat.
Stejným autem, jako jsme přijeli, jsme i jeli na hotel. Na pokoji jsem byla s Thajkou Phetch, kterou znám už z minulého mítinku a fakt si rozumíme, potom s Japonskou a Korejkou.
Já jsem nevěděla, že je nějaký informační sraz, tak jsem šla na pokoj, kde nikdo nebyl. Tak jsem se je vydala hledat a našla jsem meeting room, kde tedy byli všichni. Ty koordinátorky na mě vrhaly hrobové pohledy, že jsem přišla pozdě :D
Na tom mítinku nám řekli, že prý na svých pokojích musíme být v 10,30. Tak jsme šli na pokoj, že ještě rychle skočíme do bazénu (bylo tak 10,15), ale když jsme pak v plavkách k tomu bazénu přišly, byl zavřenej :(
Pak jsme si chvíli na chodbě házeli s frisbee, ale to nás dlouho nebavilo, tak jsem šli na pokoj za dalšíma holkama. Ty měli ten typ pokoje, že jsou dva pokoje mezi sebou propojený dveřma, takže vlastně měly jeden velký pokoj pro 8 lidí.
Společně se Švýcarkou a Rakušankou jsme si zavzdychaly, jak bychom si daly evropský chleba, Milku a štrúdl (a alkohol) :D
Kupodivu nás koordinátorky vyhnali od nich z pokoje až ve 12, takže jsme toho probraly dost. Když na nás konečně přišly, zkoušely jsme se schovat, ale byla jsem moc nápadná, tak mně ta koordinátorka, co mě chytla řekla, že mě zabije, jestli okamžitě nezmizím. Tak jsme měly po srandě :-/
Ale tak na našem pokoji jsme se s holkama vydržely bavit asi až d 1:30… Fotily a dělaly různý kraviny.
S Korejkou, Thajkou a Japonkou
O to horší bylo ráno, kdy jsme museli vstávat o 6.30. Holky si to teda protáhly až do 7 ale já jsem chtěla sprchu, tak jsem si musela přivstat.
Snídani jsme měli v hotelu a hned po ní jsme jeli do místní střední školy na samotnou orientaci.
Vtipný teda bylo, že parkoviště před hotelem bylo totálně namrzlý, takže tak 10 lidí spadlo, zatímco jsem čekala v autě na ostatní a pozorovala je :D
Ke škole s námi ještě jel kluk s Ghany, takže jsme byli v autě dost namáčklý.
Samotnej seminář byl rozdělenej na různý sekce. Nejprve jsme rozbírali naše „attitude“ a na plátně byly různé citáty. Je pravda, že mě některé z nich opravdu donutily k zamyšlení. Už jsem psala té paní, co to řídila, jestli by mi je neposlala, pak Vám je tu třeba dám, protože byly opravdu dobré.
Potom jsme hráli scénky s různými situacemi. Naše skupinka hrála scénku, kde student propadal ve škole a my měli sehrát tu konfrontaci s rodiči (podle pravidel výměnný student musí mít max. známku C). Měli jsme zahrát jednak, jak se zachová student dobře, ale taky jak se může zachovat špatně. Nikdo v mé skupince se k ničemu neměl, tak jsem to rozdělila, nakonec hrála rodiče „zlého“ studenta. Neměli jsme vůbec čas si to připravit, jelikož než jsme to rozdělili, byl už konec přípravné doby. Z naší skupinky vedle mě pak seděl Fin, zatímco ostatní skupinky předváděli, tak jsem ho nainstruovala :D
Nevím proč, ale naše scénka všechny hrozně pobavila :D
Ještě vtipnější ale byla scénka skupiny po nás. Ta hrála situaci, že praví rodiče napíšou studentovi, že jim hrozně chybí, ať se vrátí domů. Rodiče vždycky hráli osoby stejného pohlaví, no kluk, co hrál matku, z toho udělal dost frašku. Ale tak jsme se pobavili :D
Potom jsme psali dopisy sobě, o tom, co očekáváme od druhého půl roku… Dostaneme je zpět na našem posledním setkání.
Jako poslední nás poučili, že jsme vyslanci naší země a že ti, kdo seženou nové hostitelské rodiny, dostanou mikinu Abercrombie & Fitch zadarmo.
Potom zavolali před všechny dopředu 4 kluky, který v noci chytli (jako hodně pozdě) jak se snaží dostat z hotelu a snažili se je mírně zesměšnit.
Taky jsme dělali cvičení, že jsme si stoupali podle toho, který měsíc jsme dostali rodinu –byla jsem překvapená, že během ledna až dubna se nás zvedlo asi jenom 5. Většina studentů dostala rodinu až v létě, dva dokonce až v září. Prý to bylo vtipné, prostě oni si už mysleli, že nikam nejedou, ale Yfu jim 4. září zavolalo, sbalte si, zítra jedete :D
Pak už byl konec. Původně jsme teda měli jít ještě na prohlídku Sprinegfieldu a do muzea Abrahama Lincolna, ale začalo sněžit, tak to odvolali. To jsem byla dost naštvaná, protože jsem s těma lidma chtěla strávit více času.
Bylo asi kolem 1, když jsme se poobjímali, rozloučili a vyrazili na cestu zpět (v sestavě, jako jsme sem přijeli).
Cestou jsme se stavili na oběd, ostatní chtěli do McDonalds, to jsem teda hlasitě prostestovala, takže jsme šli do restaurace, na jejíž jméno si nemůžu vzpomenout. Ale je to taky nějakej řetězec, podobný Applebees.
Cesta ubíhala docela rychle, občas teda v autě bylo ticho, jelikož jsme byli unavený.
Scott s Molly mě vyzvedli na stejném místě, jako mě den předtím Peggy vysadila, a jeli jsme domů.
Byla jsem příšerně utahaná, takže jsem šla brzo spát.
***
Teď poslední dny jsem byla pořád nějaká mrzutá a na všechno naštvaná, tohle setkání mi ale zvedlo náladu.
Je totiž skvělé se setkat se spoustou lidí, kteří mají stejné pocity jako vy. Navíc, cítila jsem se tam jako mezi kamarády, což byla příjemná změna. Ve škole se totiž cítím často spíš jako marťan. Všichni potom po setkání dali na facebook status „I’ll miss you guys“, což sice může znít jako klišé, ale po pravdě, taky mi budou chybět.
Zpět domav ČR, myslím, že jsem nebyla nesmělá a být středem pozornosti jsem si užívala. Ale tady, jsem se naopak stala hrozně nesmělou, až jsem si říkala, jestli není něco špatně se mnou.
Ale když jsem byla mezi ostatními exchange studentama, nesmělá jsem nebyla ani trochu, se všema jsem bavila a bylo to fajn. I ty nejhlučnější tam mi ale řekli, že jsou na jejich americké škole taky nesmělí.
Nevím čím to je, vím, že je to zkušenost hodně exchange studentů, ale zase to není zkušenost všech. Kluk z Belgie nám zase říkal, že doma byl podle jeho slov uťáplý a tady je naopak hrozně společenský.
Taky jsem přemýšlela nad tím, jaký jsem zažila kulturní šok. Zpět doma na předodjezdovém semináři nám říkali, že nejprve se nám bude všechno na té zemi zdát divný a potom si ji zamilujeme. U mě to teda bylo naopak. Tak do Vánoc jsme si myslela, že Amerika je úžasná. Pak ale v lednu se stalo něco, o čem tu sice psát nebudu, ale úplně to obrátilo můj pohled na věc. Amerika mě začala příšerně štvát. Začala jsem mít vlastenecký nálady, všechno Americký mi přišlo špatný. Teď se to teda začíná obracet, mám ráda domov, ale mám ráda i Ameriku. Uvidíme, jak se to bude ještě vyvíjet.
***
Jinak mám i více fotek, ale ty nebyly foceny na můj foťák, tak je musím z lidí nejprve vymámit :D
Žádné komentáře:
Okomentovat