Jak jsem skoro urazila ředitele+nějaké fotky

Už jsem sem relativně dlouho nepsala, tak to musím zase napravit (což půjde těžko, jelikož si nic už zase nevím, co se dělo, ale zkusím si vzpomenout).

Ve středu jsem se pobavila v US History. Opakovali jsme na písemku, kterou jsme psali ve čtvrtek, učitel se nás náhodně ptal na otázky s tím, že jestli jsme odpověděli dobře, dostali jsme bonusové body do písemky, jestli špatně, tak mínusové. Konečně jsme se už dostali ke konci války, opakovali jsme vstup amerických vojsk do Německa a učitel jen tak mimochodem prohodil, že tam založili základnu a jsou tam až do dnes. Na což se spolužák nechápavě zeptal: „A co tam jako dělají?“
Učitel: „No tak pozorují situaci…“
A spolužák :“A nejsou už trochu starý, když to tam pozorujou už přes 60 let?“
Učitel: „????“
Spolužák: „Ty jo to by mě nebavilo 60 let trčet v Německu a hlídat tam něco.“
Učitel: „No tak tam nejsou ty samí lidi od druhý světový… To se obměňuje…“
Spolužák: „Aha, tak to by mě nenapadlo“.

Do konce hodiny mě pak ještě stihl učitel dvakrát naštvat. On jeho dobrým zvykem je totiž posmívat se lidem (což tu dělá většina učitelů). Ono je to vtipný, když to dělá druhým, ale mě to ještě nikdy neudělal. Řekl nám, že má otázku, kterou nikdo nebude vědět a zeptal se, na jaké hoře vojáci vztyčili vlajku po bitvě o Iwo Jimu. Když jsem mu řekla, že na Mt. Suribachi (neptejte se mě, jak to vím, sama nevím) hned začal s posměškama, že já abych něco nevěděla, to by se muselo něco stát… Ne, že by byl vyloženě zlej, ale byl nepříjemnej. :/

Když Vám teď řeknu druhý důvod, proč mě naštval, bude se ten první zdát dost malichernej. Naštval mě tím, že se o Holocaustu zmínil jen posledních 5 minut před koncem hodiny s tím, že nám řekl počet mrtvých a že to bylo násilné likvidování židů. Konec, tečka nic víc. Byla jsem dost nakrklá, protože to je něco, o čem by se měli učit do zblbnutí (Ale svou chybu napravil v pátek, takže je vše odpuštěno).

V Kompozici jsme začali prezentovat naše básničky. Mě můj „partner“ s kterým jsem to rozebírala jenom nakrknul ještě víc, a utvrdil v přesvědčení, že co si neudělám sama, to nemám. :D Dohromady jsme měli 9 otázek, on dělal 4 a já 5. Každý jsme měli ty své důkladně rozebrat a přinést do školy. Zatímco já na tom makala 3 hodiny, on jen donesl přepsané to, co už jsme spolu vymysleli v hodině…

No shrneme to, nebyl to nejlepší den. V noci jsem se nevyspala, jelikož jsem do půl jedný dělala projekt o NASA, plus jsem se učila na dvě velký písemky.

Byla jsem nevyspalá, takže ani čtvrtek nebyl nejlepší den. Ráno jsem usnula v buse, což by nebyl problém, ale normálně se sama vzbudím těsně před tím, než je bus před školou. V ten čtvrtek jsem se vzbudila, a nikdo už v buse nebyl, budil mě soused, jestli prý nechci vystoupit :D:D

Učitel v US History měl blbou náladu, takže ještě zhoršil tu moji, ale ten velkej test jsem jakžtakž napsala, zdálo se to jednoduché.

Ještě jsme psali ze Španělštiny, byl to ústní, poslech i psaný test, ale myslím docela v poho.

Doma jsem teda zjistila, že jsem si zapomněla učebnici ze které zítra píšem písemku ve škole, ale bylo mi to jedno, v 10 jsem šla spát.

Takže abych ukončila všechnu depresi a špatnou náladu, celej dnešek jsem ji měla výbornou. NA všechny jsem se smála a všichni na mě :- )
Všimli jste si někdy, že i takový banální fakt, že se někdo mračí/směje může trochu ovlivnit Váš den?? A jelikož mě pomáhali zlepšovat náladu jiní ty předchozí dny, dneska jsem se zase na všechny smála já.

V US History učitel napravil svůj prohřešek a pustil nám dost grafické video o Holocastu. Bylo to zajímavé v tom, že to neukazovalo jenom ty velké koncentrační tábory, ale i ty méně známé, kde taky zemřelo velké množství lidí (byť „jenom“ tisíce).

V English jsem se snažila přečíst ten článek v učebnici, ze kterého jsme dneska měli psát písemku. Byl docela těžkej, ale při své pozitivní náladě jsem byla nadšená, že jsem se zase naučila něco nového. Teď už totiž vím, co je to „Accountability, Equity, Fiscal Integrity and Efficiency in Federal Bureaucratic Agency“ :D

V Matice jsme dostali zpátky velký test, který jsme psali minulý týden. Jak se učitelka vyjádřila, dopadlo to prý hrozně, protože i já měla jen 90% :D Ostatní sahali až k 60%. Jiný den bych z toho byla naštvaná, ale ne dnes, dnes jsem měla dobrou náladu.

Na oběd nás učitelka pustila asi už po půl hodině, jelikož musela jít za seniorama kvůli mission tripu. Načež ani nevím jak, ale mezi spolužákama se strhla vášnivá diskuze, kolik berou jejich rodiče, jeden si stěžovat, že jeho rodiče jsou hrozně chudí, že berou jen 35 tisíc dolarů ročně. O tomhle chci napsat více, o cenách tady a o platech, článek je ve výstavbě.

V Government jsem dneska presentovala svůj projekt o NASA.


Bylo to v pohodě, tak 5 minut jsem mluvila, jen jsem nějak nemohla vyslovit slovo „Aeronautics“ i když jsem to doma trénovala. Když jsem domluvila, všichni mi začali tleskat, jako kdyby se hrozně divili tomu, že ve skutečnosti umím pár vět v angličtině (v téhle třídě jsem toho ještě moc neřekla, pravda, navíc je s juniorama). Tak 5 lidí se na mě hned sesypalo, že milují můj akcent. Tak dík!

Potom prezentovalo ještě pár dalších lidí, jedna holka mluvila o INS (Immigration and Naturalization Services). Načež se strhla vášnivá diskuze, tentokrát o Mexičanech. Ono je zajímavé, že sice na oko se všichni tváří, že jsou proti rasismu, ale za zavřenými dveřmi… No i o rasismu chystám článek.

Na konci sedmé hodiny jsme všichni měli jít do tělocvičny, že nám škola popřeje šťastnou cestu a tak (jedeme do New Orleans, psala jsem to?). Řekli nám, ať se tam chováme slušně, že tam s náma bude i nějaká dívčí škola (kluci to odmontovali: „Super, konečně si užijeme!“). Potom se kolem nás měla seskupit škola a nesenioři dostali instrukci, aby položili ruku na rameno nejbližšímu seniorovi. Já věděla, že za mnou jsou nějací junioři, proto když mě zezadu něco dost pěvně uhodilo do ramene, už jsem chtěla nadávat do idiotů. Otočím se… A kdo za mnou stojí??? Ředitel!!! Jak já jsem děkovala své prozřetelnosti, že jsem se nejprve ohlédla, než jsem dotyčnému nadala do kokotů.

Pak už byl skoro konec, tak jsem nasedla na bus a jela domů. Ve Wood River (nebo River Wood?), když jsem čekala na bus, jsem si vzpomněla, že mám v tašce foťák, tak jsem to vyfotila okolo zastávky.

Takový vodojem, jako je tu na fotce, je tu v každém městě, jen se liší tím nápisem samosebou, v každém městě je tam nápis toho města.




V Edwardsville jsem pak vyfotila ulici, kde je má oblíbená kavárna. (To je to poslední, hnědé stínítko vpravo – The Sacred Grounds Café).



Tam jsem si dala latté a pumpkin bread. Byla tam zase jiná slečna, ale taky moc milá. Ptala se mě odkud jsem, a když jsem jí to řekla, reagovala naprosto obvykle-„Oh, cool!“ Seděla jsem u stolu a zrovna jsem myslela na to, že Emily koupím taky pumpky bread, protože ona to má ráda. V tu chvíli se ke mě řítí ta slečna, že mi prý dala koncový kousek, který je menší, než ty ostatní, takže mi jeden kousek zabalila navíc. Náhoda? :- )
Sama pro sebe jsem si pak musela říci, že se tu měním. Nesežerala jsem to totiž, ale opravdu vzala domů pro Emily. Co to se mnou??? Dřív jsem se o jídlo nebylo schopná rozdělit :D:D Tuhle jsem dokonce nabídla kus sendviče kamarádce…

Pak jsem nasedla na shuttle a jela k obchoďákům, odkud to mám domů nejblíže. Ještě jsem se chtěla zastavit do obchodu s botama, protože už hrozně dlouho sháním černý baleríny (vlastně od té doby, co jsem přijela). Totiž když tady jdeme do kostela, všichni jsou ve slavnostním, jen já jak křupan musím v teniskách, protože jiné boty nemám (teda mám vysokej podpatek nebo zimní, ale to se nedá nosit do kostela). Nebyla jsem je ale schopná sehnat, jelikož jsem za ně odmítala dát víc než 15 dolarů (kdybych chtěla dát 50 , sehnala bych hned) a navíc je vždy neměli v mé velikosti, jelikož mám tak trochu specifickou. (9 je mi malá, 10 hrozně velká a 9,5 se moc nevyrábí). Světe div se, já je našla!!!! Jsou mi a navíc byli v mém cenovém rozmezí. A Abych zabila dvě mouchy jednou ranou, potřebovala jsem i nějakou pracovní kabelku, jelikož nechci do New Orleans tahat tu, co nosím do školy. Tahle stála 5 dolarů, je plátěná, takže ji nemůžu poškrábat či tak něco a můžu ji pak používat dále.

Mé úlovky:



Měli tam i nádherné boty na podpatku, byly zlevněné na 24 dolarů…. Byly fakt dokonalý, ale nechtěla jsem utrácet peníze, tak jsem si řekla, že jestli jsou mi souzený, určitě tam budou i jindy. Ještě, že jsem to udělala. U pokladny jsem totiž dostala poukázku na slevu 10 dolarů, heh. Taky jsem dostala zákaznickou kartu (už jich mám asi 10 z různých obchodů, nic to nestojí, prostě vždy, když něco nakoupíte, vám ji projedou a někdy tam máte slevu, tak to máte levněji). Akorát jsem udělala chybu, když se mě zeptala, kdy mám narozeniny, řekla jsem jí popravdě, že jsem prosinec. Svou chybu jsem si uvědomila v momentě, kdy jsem to vyřknula, kdybych řekla, že třeba v dubnu, mohla jsem dostat narozeninovou slevu :/ No tak nic.


Večer jsme šli na večeři do 54th street grill. Byla tam hodinová fronta, tak jsme skákli vedle do BestBuy (obchod s elektronikou se všema těma „kůl“ věcima jako foťáky, laptopy, čtečky knih, mp3…). Nejprve jsem se snažila pochopit McBook, ale pak jsem si uvědomila, že vlastně podvádím svého Ferdinanda /můj notebook/, tak jsem se vydala obhlédnout tašky na něj. Zbývající čas jsem strávila u iPadu a hrála hry.

Příští týden tu nebudu, neb jedu na Mission trip Do New Orleans, pomáhat obětem Katriny se svou senior class. Vůbec nevím, co od toho mám čekat, ale každopádně se tu tejden nezjevim. Možná zítra ještě napíšu, jak jsem se balila, ale spíš ne. Zatím se mějte!


Ještě přikládám několik fotek z minulého týdne, neb jsem Vám ještě neukázala, co jsem si koupila minulý víkend(aneb jak se oháknout od hlavy až k patě za 14 dolarů a ušetřit 150, viz minulý článek), ze kterých mám radost, neb to byl balzám na moji spořivou duši.

Tak tedy:
Šaty (pro normálně vysoké lidi, pro mě jenom halenka, trošku se to taky srazilo)-5 dolarů.


Tričko (všimněte si prosím souladu mašliček v uších a na triku :D)-5 dolarů


Šaty -10 dolarů (když jsem byla upozorněna na to, že jsou trochu krátké, říkala jsem, že to je možná moje jediná šance, jak v létě udělám rozdílovky :D:D) Sako – 8 dolarů



Šortky-nové, 5 dolarů; Tričko –koupené už dýl, ale hrozně se mi líbí



PS: Jak se Vám líbí nový vzhled blogu?