Navečer jsme jeli do St. Louis na „Art Fair“. Bylo to spousta stánků s různými obrazy, fotkami (našla jsem stánek s úžasnými fotkami Prahy! Ale jinak hodně letěla Itálie), vázami a jinými věcmi.
Cestou tam jsem viděla i St. Louis’s Arch.
Čtvrť, kde jsme byli, se mi moc líbila. Mrakodrapy, hodně stromů, cihlové budovy… Krása. Ovšem byla jsem ujištěna, že ne celé St. Louis je tak pěkné. Že tohle je čtvrť právníků a bohatých firem…
Po večeři jsme si dali s Molly zmrzlinu od Ben and Jerry, procházeli jsme se mezi stánky a pěkně si popovídaly :- )
Ovšem neděle… i kdybych měla jet do Států na rok jenom kvůli tomu, co jsem dneska viděla, úplně by mi to stačilo. Možná se Vám tohle tvrzení zdá přehnané, ale bylo to nejspíš to nejúžasnější, co jsem tady viděla a i uvidím. Jsem šťastná jako blecha! Když mi Peggy řekla, že pojedeme na air show, byla jsem nadšená, ale ani v nejmenším jsem nečekala tohle!!! Pro mě, jakožto někoho, kdo hrozně obdivuje letadla a hlavně piloty :- ), nemohl být lepší program.
Když jsme přijížděli na vojenské letiště Scott Air Force Base, zahlédli jsme letadlo a parašutistu. To mě úplně odzbrojilo…
Po delším čekání jsme konečně zaparkovali, vzali jsme si židle a museli jít nejmíň kilometr či dva na místo konání akce. Letiště totiž bylo obrovské. Při vstupu nás prohlídli vojáci a pak už jsme vešli na obrovské prostranství plné letadel, ale hlavně lidí. Ač už jsem v Americe byla na více místech, nikde se zatím neplatilo vstupné a tohle nebylo výjimkou.
Kdyby mi někdo řekl, že tam bylo 50 000 lidí, nevěřila bych mu, že tak málo! Ale bylo to tam obrovské, takže jsme se nemuseli soukat davem. Šli jsme se usadit na místo před přistávací plochu, kde seděli ostatní, byli tam ampliony, kterými jsme slyšeli moderátorům komentář, co se děje před námi ve vzduchu.
(Moji host rodiče a hostsestra Molly)
Jako prvního jsme viděli akrobatického pilota. Chvíli hovořil i do amplionu (vysílání s kontrolní věží pustili nahlas). Vůbec jsem tomu nerozuměla, ale tak nevadí. :- ) K jeho výkonu pouštěli hudbu, která to krásně doplňovala.
To, co jsme viděli, jsem považovala za úžasné (a to jsem nevěděla, co bude následovat). Pilot dělal otočky, lítal střemhlav zemi, aby to otočil pár metrů nad trávou, prolítával přímo nad námi, měl takovej ten kouř, takže to vypadalo opravdu efektně. Ten den bylo absolutně bezchybné počasí. I přesto, že před pár dny pršelo, v neděli svítilo sluníčko a obloha byla naprosto bez mraků, takže vše vyniklo.
Druhý pilot v dalším letadle dělal v podstatě to samé, jen ještě efektněji! Jmenoval se Matt Chapman. Zatímco letěl střemhlav k zemi, moderátor to přepnul na něj a on nám líčil, že když byl malej kluk, taky chodil na tyhle show a potom zatoužil být pilotem… a pak se jím i stal. To bylo dojemný. Show to bylo velkolepá, z amplionu hrála hudba, on nás nadlétával, dělal otočky…
Jako další jsme viděli, něco, čemu říkali „Tora tora tora“. V podstatě to byla simulace útoku na Pearl Harbor. Nejprve se nám představil nový moderátor a povídal nám o válce, jak to začalo, jak se situace vyvíjela v Evropě, jak na to reagovali Spojené státy… A pak přesně v půli věty: „A pak… 7. prosince 1941…“ přiletěli Zera, japonská letadla, a začaly dole na zemi výbuchy, do toho hrála akční hudba…
Bylo to tak efektní, že mi naskákala husina. Moderátor vyjmenovával, kolik lidí zemřelo, do toho dole pyrotechnici vybouchávali bomby, Zera letěla přesně na sebe, aby se v poslední vteřině vyhla.
Dokonalost. Na konci moderátor řekl: „Jsme silný národ, buďte pyšní, kým jste a co naši Američtí muži a ženy dokázali za velké věci.“ Mají být na co hrdí, kdybych byla Američanka, byla bych taky pyšná :- )
Potom jsme vyrazili do jednoho asi z 1000 stánku na oběd.
Já byla nejprve zděšená, že tam mají jenom hotdogy a hranolky, ale potom jsme našli stánek s kuřecí pitou. Když jsme čekali ve frontě, řekla jsem Peggy, že bych se ráda vyfotila s nějakým pilotem.:- ) A ona na to, že rovna jeden prošel. Já byla naštvaná, ale když jsme odcházeli od stánku, šel zrovna naproti nám. Tak jsme ho poprosila o foto a on nadšeně souhlasil. I přesto, že v ruce držel sendvič s masovýma kuličkami, hned mě objal a vyfotil se. Komentoval to slovy: "It will be wonderful photo with me and this meatball sandwich" :D
Byl hrozně milej, prohodili jsme pár vět a on nás pak pozval do jeho letadla, že máme určitě přijít. Když jsme pak kolem něj prošli po druhé, dokonce mi zamával :D No co Vám budu povídat, byl to pilot, navíc tak nehorázně hezkej… :D (Tak, to byl můj pubertální výlev, pro slabší nátury- připravte se, bude ještě jeden :D) Chtěli jsme to jeho letadlo najít, já už měla připravené inteligentní dotazy, zda byl v Iráku, kde má základnu a tak, ale nenašli jsme ho :/ :D
Tak jsme to celé procházeli, já jsem si odchytla ještě mariňáka: D
Mezitím, co jsme se chodili, vzlétla do vzduchu obrovská mašina, která se ovšem jen tak prolétla po obloze a zase se vrátila.
Z té velké mašiny vyskočil chlápek.
Celá letišní plocha byla zastavěná letadly, ale byli u nich příšerné fronty, takže jsme se do žádného nedostali. (Ale aspoň jsme se vyfotili :- ))
Potom jsme si šli zase sednout. Další na programu byli stíhačky… to bylo taky úžasný. Létali nejrychleji z vystupujících letadel, takže taky dělali největší hluk. Prolétávali těsně nad našimi hlavami (jestli byli 20 metrů nad námi, tak to moc). Létali dvě, takže manévrovali spolu.
A pak… přišel hlavní bod programu! U.S. Navy Blue Angels! Před pár dny jsem vůbec nevěděla, že něco takového existuje, teď jsem z nich úplně hotová! Jako první letělo jedno vetší letadlo, kterýmu říkali: „Tlustý Albert“. To zas takové manévry dělat nemohlo, protože to bylo prostě veliký. Ovšem když nám ukázali přistávací manévr na nepřátelském území… to jsem koukala. To si představte letadlo letící docela vysoko. V letu se zastaví, začne padat stovky metrů, pak se zastaví sto metrů nad zemí a asi na 50 metrech přistane. Mě spadla pusa, když jsem to viděla…
Bylo mi trošku divný, že na sobě mělo nápis „US Navy“, ale bylo letadlo. Bylo mi vysvětleno, že i námořnictvo má vlastní letadla a dokonce je jejich elitní jednotka (Blue Angels :- )) ještě lepší než elitní jednotka US Air force.
Ovšem pak… to přišlo. Jejich letadla byla celou dobu blízko, ne jako ostatní letadla, která náhle přirolovala odněkud ze zadu.
(To bylo vyfoceno na začátku dne)
Takže k 6 letadlům přiběhlo asi 20 lidí. Chvíli kolem toho běhali, potom jako jeden muž do letadla naskákali piloti, pak letadla ostatní chlápci obíhali znovu, ani nevím proč. Pak pozemní posádka odběhla a letadla se začala rozjíždět. Čtyři vzlétla současně a ty pak létali po většinu dobu spolu. Ani snad neumím popsat, jak úžasné to bylo. Představte si čtyři letadla, jak letí úplně blizoučko u sebe. Kdyby jeden udělal chybu, jsou mrtvý všichni.
Společně nad námi prolétávali, ukazovali různé formace, společně lítali střemhlav k zemi, aby pak společně vzlétli…
Potom nastartovala i zbylá dvě letadla, která nelétala s „diamantem“, jak nazývali ty čtyři letadla. Tyhle dvě letadla ukazovali hlavně formace typu, že letí dvě letadla přímo na sebe, a v poslední vteřině se převrátí na bok a minou se o chlup. Občas se ty dvě letadla přidala k těm 4, a dělali formace spolu.
Absolutně nejúžasnější bylo, když zapnuli ty mlhomety, letěli všichni spolu ve výšce a najednou se rozlétli…
Ty čtyři letadla letěli tak přesně, ani jedno zaváhání…. Společně se otáčeli, letěli vzhůru nohama… Občas pustili vysílání z kokpitu do amplionu, takže jsme slyšeli pokyn od kapitána a všichni udělali otočku… K tomu hrála skvělá hudba. Na internetu jsem našla jejich promo video, má to dvě minuty, ale určitě to shlédněte celé (já na ně koukala na letišti hodinu a neměla jsem dost):
Nepřišlo by Vám úžasný, že někdo z tohohle videa stojí vedle Vás? Nebyli byste z toho hotový (teďto myslím bez ohledu na pohlaví :D)
A potom přistáli. Přesně v tom pořadí, v jakém vzlétli. Nejdřív z letadla vystrčili helmu, přiběhl podržtaška, helmu odnesl a piloti naráz vyskočili.
Kdybyste to viděli…20 pěkných svalnatých chlapů v uniformách a pilotskými brýlemi a při západu slunce, salutovalo, běhalo, potom šli přímo proti nám… To byla podívaná, to jen tak nezapomenu :-)(Druhý pubertální výlev...:D)
Moderátor oznámil, že piloti budou k dispozici, takže já hned utíkala na ono místo :D Byla tam příšerná řada, ale přeci sem se k němu dostala a vyfotila se :D Je to úplně neuvěřitelné, co dokáží. Shlédnutí videa vám nedá takový zážitek, ale přesto, umíte si to představit, někdo, kdo dokáže něco takového, najednou stojí vedle Vás a říká Vám: „How are you? Do you like it?“
Já z toho byla úplně hotová, rodinka na mě koukala jak na pubertálního fakana, ale pak jsem jim to vysvětlila, že žádnej Hollywoodskej herec by ve mně takové vášně nevzdbudil. :D
Kdyby přede mě postavili Juda Lawa a jednoho z pilotů a řekli vyber si, s jedním z nich si můžeš hodinu povídat. Neváhám ani minutu a bude to pilot!
Velkej zážitek to ale byl pro všechny, protože Blue Angels jsou elitní jednotka, zase tak často nevystupují, takže je vzácnost je vidět. Teda abyste tomu rozuměli, Blue Angels nejsou jenom těch 6 pilotů je jich tam víc, plus třeba doktor a k tomu další piloti, ale těhle šest jsou největší hvězdy!
Dostali jsme leták, kde byli i osobní příběhy těch lidí. Bylo mez nima i pár ženskej, pilotek. V tu chvíli jsem hořce litovala, že ze mě pilot nikdy nebude : ( Svět je někdy nespravedlivej, jenom proto, že člověk má brýle, nemůže něco dělat!
Když jsme šli k autu, ještě jsem si koupila tričko, takže mám s Blue Angels fotku, autogram a ještě tričko! :- )
(Poslední fotka s Molly)
Cestou zpátky jsem byla tak všeho plná, že jsem usnula. Bohužel jsem si ten den zapoměla opalovák, já která se maže 50 i když jde na 5 minut ven. :D Takže jsem rudá jako rak a všechno mě svědí. Ale stálo to za to!
Večer jsme zašli na Čínu a po večeři se mnou Peggy dvě hodiny dělala úkol. Co bych bez ní dělala, ona má úžasnou trpělivost! Abyste tomu rozuměli, myslím, že jsem to tady nepsala. Moje hodina Creative writing se totiž náhle změnila na Americkou literaturu. Ta mě upřímně moc nebere a navíc číst puritánskou angličtinu ze 17. Století není právě má parketa, takže mě to naštvalo. Navíc nám učitelka dala přečíst dlouhej, nudnej a těžkej text za úkol. :/
Tak, to byl můj víkend!
krásný fotky, skvělej článek! :))
OdpovědětVymazatk.