Už jsem tu víc, než dva týdny

Nejprve bych se chtěla omluvit za pravopisné chyby a překlepy, co tady na blogu dělám. Byla jsem na ně upozorněna, plně si je uvědomuju a stydím se za ně! :- ) V Čechách jsem totiž většinou já ta, co druhé pucuje za chyby a náležitě si to užívá. Kdybych měla více času, klidně bych ty články procházela podrobně, ale já je většinou píšu večer a prostě už nemám sílu cokoliv opravovat, dokonce často ani přemýšlet! No nic, to jen tak na úvod.
***
A jak se mám? Naposledy jsem psala o minulém školním týdnu, tenhle týden jsem neměla čas nic psát, ale dělala jsem si poctivě poznámky na papír, abych na žádný zajímavý moment nezapomněla.
V sobotu jsme se s hostrodiči vydali do St. Louis. Na silnicích byly zácpy, ovšem to nebyly zácpy jako v Čechách. U nás se je v koloně pár malinkých autíček, ale tady jsou tisíce velkých aut, které hodiny trčí na šesti proudých dálnicích. Nejprve jsme se byli najíst v restauraci u jezera, potom jsme byli v zoo. Co mě zaujalo- neplatilo se vstupné (kolik že se platí v Praze, 300 Kč?). Nejprve jsem se tomu dost divila-z čeho jinýho tu zvěř krmí, když ne z peněz vybraných ze vstupného? V zápětí jsem to ale pochopila. Na každé lavičce, kameni, stromu, fontánce, dokonce i plotu byla cedulka: „Tohle je dar od pana/rodiny XXX, kteří žijou v městě YYY“. Nad tím jsem docela přemýšlela- proč dávat zoo lavičku? Ale ono to má cosi do sebe, je to místo, kde lidi vodí své děti a pokud se mi tam líbí a prožila jsem tam hezké chvíle, vím, že oni mi to poskytují zadarmo, proč jim nedarovat lavičku, která zpříjemní návštěvu někomu jinému? No, asi moc přemýšlím.

No každopádně, víkend byl fajn, v neděli jsme se byli podívat na violloncelový vystoupení host sestry spojené s barbecue, kdy každý něco donesl a pak se ne to všichni vrhli – já se samozřejmě zase přežrala (muffinama). Přitom jsme viděli, jak se lidi jezdí městem projet na koni-no není to romantika do Walmartu zajet na koni, místo truckem? Večer jsme grilovali pizzu, zkrátka jsem relaxovala.

Ovšem v pondělí to zase začalo, asi to vezmu po třídách, co se tak dělo.

US History
Začali jsme brát Španělsko-americkou válku, čemuž ještě relativně rozumím. Je takový nezvyklý pořád poslouchat, jak jsou Američani nejlepší, že bez nich by chudák Kuba (v tomhle případě) a i celej svět strádal. My takovou národní hrdost rozhodně nemáme. Když celá třída ráno společně přísahá věrnost americké vlajce, myslí to snad i všichni vážně. V úterý nám učitel rozdal McKinleyho dopis parlamentu na 4 stránky hustě popsaným písmem. Měli jsme to přečíst do dalšího dne, nicméně pro mě to byl trošku problém. Jednak se hrozně vykecával o tom samým jenže tisíci různými slovy=ani google to nepřeložil a druhak jsem tomu prostě nerozuměla a nemohla to najít v češtině. Ve finále se stejně ale dal celej dopis shrnout do jedné věty (prostě chtěl válku :- )).

English IV.
I tady musím neustále poslouchat, jak je Amerika dala světu jen to dobré, že nejlepší vynálezy jsou z Ameriky a všichni je kopírují a tak. Což o to, ona je to částečně pravda, ale když už mi učitelka tvrdí, že Američani vylepšili i všechno Evropské a bez nich bysme byli dost trapný (počínaje „typicky amerických“ Beatles, konče třeba jídlem). Jinak naší učitelce očividně leží dost v žaludku ta „Czech republic/Czechoslovakia“ (co se jí tam zrovna hodí, neřeší, jestli to existovalo, nebo ne). Nejprve začala tím, že díky nám začala první světová. Dneska pokračovala, že Czechoslovakia byla spojenec Německa v druhé světové-i s tím bych tak úplně nesouhlasila.:-o Zajímalo by mě, jestli ví, odkud jsem, protože teda zábrany nemá žádné.:D Zítra máme psát quiz, nejprve jsem z něho byla hrozně vyděšená (asi 20 velkých stran v učebnici), ale potom nám rozdala opakovací papíry a podrobně popsala, co se všechno máme naučit („Děti a pamatujte, Hitler byl němec!“).


Math
To je pro mě totálně ulejvací předmět. Přemýšlím, jestli si to nezměnit na AP class, protože ani tam nedělají nic nového pro mě, takže bych se tam taky nudila, ale mohla bych tvrdit, že jsem už dělala univerzitní matiku. :D Ale tady mám příjemnou učitelku (teda všichni ji nesnáší, ale na mě je milá) a když náhodou nerozumím nějakýmu pojmu (pojmu, ne učivu, to je primitivní), tak mi to vysvětlí. Učí se jak najít průsečík osy x a y např. v grafu funkce y=2x+5. Kdy my jsme to brali, tak před 4 lety?

Lunch
Tam se ani nic zajímavého nedělo, až dneska. Holky, co s nimi sedím u stolu, se mě zeptaly, jestli s nimi nechci někam jít. Nerozuměla jsem sice kam, ale tak jsem šla. Když jsme ale vešli do učebny s klavírem a zpěvníkama, zhrozila jsem se, kam jsem to zase vlezla. A ano-došlo na mé nejhorší obavy, vrazily mi do ruky zpěvník a zpívej. Tak jsem hýbala pusou, jako, že zpívám a doufala, že to brzo skončí. :D Teda, abyste to chápali, kdo mě zná, ten to ví, já jsem naprosto příšerná zpěvačka, zazpívám falešně i ovčáky čtveráky. No a i si mě někam zapsala ta vedoucí, takže teď jsem asi členka sboru :D (oni tomu říkají chorus, ale vyslovují to jako /k´rs/, nevím, jak to napsat, nicméně bych nikdy neřekla, že to je tohle slovo, což byla chyba).

Web design
Jediná věc, co mě na tomhle předmětu překvapuje je, jakej má škola přístup k šetření-myšleno tisk. Zatímco u nás v české škole si učitelé pomalu ani nemohli vytisknout písemky, aniž by z toho měli hysterickej záchvat, že po nich pude ředitel, tady se tiskne jako o život. Tak třeba, máme něco vypracovat do Web designu, ale ne, že bychom to někam uložili a učitelka si to stáhla. Třicet lidí vytiskne dokument o 4 stránkách a dá to do své složky. A tak je to skoro každý den. Ať žije ekologie!

Spanish
Myslím, že to bylo úterý, když nám učitelka řekla, že kdysi dělal chůvu Haně Montáně. Moje 13-leté spolužačky začali pištět a ječet, jak je to hrozně „awesome“. Já jsem tak celou hodinu musela poslouchat, jak byla Miley Cyrus hodná, co měla na sobě, co jí říkala, co jedla, jak byl její otec zpěvák krásnej chlap, co jí všechno podepsal. Potom kde učitelka žila, jakej je její otec, co dělá její syn, kdy má narozeniny její syn, první, druhá, třetí a čtvrtá neteř a podobně. Pak ještě přihodila, že zpívá po barech, ale že nám ve třídě nezazpívá (to totiž někdo zaječel: „Zazpívejte nám paní učitelkoooo, prosíííííííííííííííím.“) Tak urputně jsem civěla na hodinky, kdy to skončí, až se mě spolužačka vedle zeptala, jestli mi náhodou není špatně. Bylo a jak!

Theology
Už jsme stihly napsat test - i přesto, že jsem měla 92%, což by u nás byla suverénně 1, tady už jsem měla B. A to si myslím, že tak úplně nebyla moje vina (moje vina to teda není nikdy, vždycky je potřeba obvinit někoho cizího, že). No každopádně já měla naučené slovo od slova definice, aniž bych nějak přesně věděla, co to znamená a hle, učitelka změnila slova. To byla trošku podpásovka, slovník ty slovíčka neznal, takže jsem to natipovala-samozřejmě špatně. No nicméně, co jsem se tak rozhlížela po třídě, lidi okolo mě měli tak 59%. Přitom už při 69% je to F.

Angličtina III.
Tak ta mi dává! Učitelka se na začátku týdne rozhodla, že nám dá něco jako týdenní projekt. Takže v pondělí jsme měli rukou napsat nějaký náš příběh. Potom jsme měli podtrhávat, co se nám tam nelíbí. V úterý jsme šli na počítače, napsali příběh na PC a třikrát vytiskli. Ve středu jsme pak ty výtisky dali spolužákům, aby je opravili. K tomu jsme dostali i dotazník, kde lidi napíšou, co se jim na Vašem story líbilo či ne. Já jsem dostala na opravení tři eseje. Ty první dvě byli ještě docela ucházející, sice používali nespisovná slova, ale budiž. Ovšem třetí-to bylo něco. Ten člověk byl totiž úplně dementní. Já vím, že jsem odporná osoba, když tohle říkám a ještě zlejší budu, když Vám dám sem kousek k dobru. I přesto, že jsme měli psát příběh z našeho života a lekci, která nás změnila, tenhle člověk napsal prostě nesouvislou řadu blábolů. Nejprve začal popisovat školu: „The lunch is lot different from middle school too, we don’t get chocolate milk here.“ (opravdu změna roku). Nicméně pokračoval: „It was funny how I was a freshmen just a couple years ago and now I hate them.“ (k tomu jsem mu já připsala: „You are catholic, you should not hate anybody!“ z čehož měl později záchvat, prej jsem zlá :D). „On a simile note my brother is a freshman next year haha. I kinda feel bad for him.“ (Ano, výrazy jako „haha“ určitě patří do školní eseje, kde bychom měli psát formální angličtinou bez jakékoliv známky slangu či nespisovnosti). „ My and my friends do a lot of fun stuff here, some of them you might call immature.“ (Jak by mě jen mohlo napadnou nazývat nedospělou jejich oblíbenou zábavu-vyrážení učebnic a šanonů z rukou ostatních, hlavně prváků, a pak do věcí rozházených po zemi kopat.) Nejvtipnější část ovšem nastala při hodnocení. Co odpovědět na otázku: „Nezněl příběh trochu jako školní esej?“, když to, bylo to nejhorší, co jsem kdy četla? Co mám říct na otázku, jestli je v příběhu něco, co se tam nehodí a on by to měl vymazat, když odpověď by musela znít: „začátek, prostředek i konec“?
Já jsem psala story o tom, jak můj malý bráška vařil sestřičce kašičku a i přesto, že jsem tam zřetelně napsala svoje ponaučení, že“ Cesta do pekla je dlážděná dobrými skutky“, nikdo z mých spolužáků to nepochopil a mysleli si, že moje ponaučení je, ať lépe hlídám své sourozence.

V pondělí jsme měli s cross country normální trénink-běhání ve 40 stupňovém vedru rozpálenými ulicemi. V úterý jsme potom jeli na soutěž. Já jsem se neúčastnila, protože potřebuju mít vyplněných asi milion formulářů a drahou prohlídku u doktora. Nicméně když jsem viděla, s jakým nasazením všichni běhají a jak jsou rychlí, myslím, že ani nikdy soutěžit nebudu. Co já totiž úplně nesnáším je takovéto jejich: „Pojď, ty to dokážeš, seš dobrá.“ Někoho to možná nakopne, ale mě to tak maximálně naštve. No každopádně nejlepší holka od nás doběhla 3 míle za 33 minut. Pokud si pamatuju, já měla 1500 m za 8,5 minuty, takže bych byla určitě horší než ona (1500 jsem běžela na doraz, tady bych ke konci nemohla). No každopádně doběhla jako jedna z posledních, takže nechci ani vidět, jak bych dopadla já.
Ve středu jsme trénink neměli, za to ve čtvrtek naše koučka (zní to divně, vím), dotáhla nějakýho mladýho nadšenýho sportovce, který nás honil 30 minut do kola bez přestání. Já jsem samosebou to střídala s chůzí, takže jsem poslouchala: „Pojď, poběž, buď rychlejší, to zvládneš, máš na to, ty na to máš.“ Byla jsem tak naštvaná, že jsem byl i trochu sprostá (ale v češtině) :D Já nevím, mě tady to jejich povzbuzování vyloženě irituje. Já si chci běhat podle svýho, já nesnáším ten jejich styl „běhej, dokud se úplně nevyčerpáš, abys pak půl hodiny lapal do dechu“. Já si běhám, když už nemůžu, v klídku si jdu, pak si zase popoběhnu a jsem v pohodě. Ale na to se tady nehraje. Mým cílem není nic vyhrát jako je jejich cílem, moje ambice končí u toho, abych se trochu hýbala a nepřibrala tady. Bylo by pro mě asi nejlepší běhat si někde sama bez týmu, ale vím, že bych se k tomu nedokopala.

Tak, to je pro zatím všechno. Celý týden jsem si pečlivě zaznamenávala všechno, o čem chci psát, takže čekejte článek o pátku, a o různých věcech, co jsem tak postřehla :- )