4. května jsem měla zkoušku z AP Calculusu. Nevím, jestli jsem někdy vysvětlovala podstatu AP tříd, tak jenom v rychlosti. Jejich původní myšlenka je, že si vezmete těžkou třídu už na střední škole a na závěr roku Vás čeká zkouška. Podle toho jak se Vám povede, dostanete kredity, a ty pak můžete použít na Americké univerzitě a získáte tak univerzitní kredity (tu danou třídu už si nemusíte vzít znovu na vysoké). Aby to dávalo ještě větší smysl: Když v Americe studujete na college, první dva roky ani nemusíte pořádně vědět, co chcete dělat. Teda respektive trochu byste jasno mít měli, ale můžete názor změnit, protože si berete všeobecné třídy. Třeba moje host sestra studuje na univerzitě na zdravotní sestru, ale i ona si musí vzít předměty jako ekonomiku, výtvarné umění a tak. AP předmětů je tedy hrozná spousta, od Španělské literatury až po Digitální fotografii, je jenom na škole, které předměty bude vyučovat. Já jsem tento rok chodila ještě do AP Composition (psaní esejů na knížky, co jsme přečetli) a AP American Government (jenom druhý semestr). Z těchto dvou předmětů jsem zkoušky nedělala, ale z matiky ano.
Asi týden před zkouškou nás učitelka začala připravovat, já propadla depresi. Samotná zkouška byla samosebou těžká, ale Mrs Sands mě uklidnila, že se to neskóruje na body, ale porovnává se to s tím, jak dopadli ostatní. Takže jestli je příklad, který nespočítal nikdo po celých státech, co se ta zkouška bere, tak to že sem ho nespočítala já, nesníží mé skóre. Na naší škole je tradice (nevím jak ojedinělá, možná je to všude), že nás učitel musí po zkoušce nakrmit. Mrs. Sands nám přinesla pizzu, měla to namyšleno tak, že každý bude mít půlku pizzy. Samosebou někdo měl jeden malý trojúhelníček (já) a někdo zdlábl pizzy dvě, odvojávající se na to, že ho ta zkouška hrozně duševně vyčerpala.
6. května bylo School Assembly, tedy něco jako školní shromáždění. Řeknu Vám-já vím, proč tyhlety akce nesnáším, vždycky Vám to sníží sebevědomí. Předávali se ceny, hlavně za dobrovolnické hodiny. Umíte si představit, že někteří senioři za 4 roky nasloužili 1000 dobrovolnických hodin. Musela jsem se zamyslet, kolik jsem toho nasloužila já a hned jsem se cítila špatně. Oni servis komunitě prostě vnímají jako společenskou zodpovědnost a to je podle mě dobře. Dokonce škola Vás nepustíé do dalšího ročníku pokud nemáte určité množství dobrovolnických hodin. Ty hodiny můžete odsloužit různými způsoby-můžete pomáhat v komunitním centru, postiženým, v nemocnici, v místním muzeu, svému kostelu, škole… Ale všechno je to neplacené. To by podle mě měli zavést i u nás, nikomu to neuškodí, pomůže se tím společnosti a posílí to charakter.
Večer jsme pak šli s holkama ven, pomatuju si to hlavně proto, že jsme viděli film „Something Borrowed“, což byl jeden s nejhorších filmů, kterej sem tu viděla.
7. května jsme s kamarády ze školy šli na baseballový zápas. Šli jsme se podívat na zápas týmu Cardinals, kteří jsou jedni z nejlepších ve Státech a v St. Louis mají obrovský stadion (kolem 40 000 lidí se tam vejde). Zápas jsem moc nechápala, ale ta atmosféra byla skvělá. Všichni nosili červené věci nebo věci s logem „Cardinals“, fandili týmu, v přestávkách pouštěli hudbu, samosebou tam byla „kiss cam“.
S holkama, v pozadí si všimněte oblouku
Po zápase oficiálním, který „naši“ Cardinals prohráli, následoval zápas naší škole proti jiné škole z okolí. Ten jsme samosebou taky prohráli.
13. května byl školní piknik. Nikdo se neučil, ráno jsme do školy dorazili na 9 a potom jsme hned šli do Parku, kde na nás čekali jídlo a atrakce typu –nafukovací ring, tetovací salón (samosebou jen dočasná tetování), válka s vodními balonky, badminton, a moje nejoblíbenější-házení dortů po učitelech. To se někteří učitelé nabídli, potom byla na školním shromážděním dražba a kdo si učitele vydražil, měl možnost si po něm 3krát hodin šlehačkovým dortem. Peníze potom šli na dobročinné účely. Bylo vtipné pozorovat, jak si nikdo chtěl koupit ty milé učitele a naopak za ředitele dal kdosi 200(!) dolarů.
Já v ringu s Kathryn
Učitelka španělštiny to chudák schytala
Já s ředitelem
I ředitel to schytal
S holkama, ale na téhle fotce je zajímavé to, co drží Grace, tedy naší ročenku. Ano, takhle vypadá
Park, kde se to konalo
Po pikniku jsem se ještě stavila do školy a protože tam nikdo nebyl, udělala jsem pár fotek.
Školní vestibul
Naše obstarožní umyvadlo na holčičích záchodech
Chodba vedoucí k třídě Mrs. Klaus, moje skříňka je na levo.
Moje skříňka
Schodiště
Tělocvična
16. května mi přijeli moji rodiče a malí sourozenci. Tady je fotka z toho, jak se na mě vrhli, když mě poprvé po roce uviděli.
17. května jsem složila svoji poslední zkoušku z AP Government. Ten den jsme ještě oběhla všechny učitele, rozdala jim malé zvonečky z Čech jako dárečky a děkovné přání, ještě jim individuálně poděkovala za jejich podporu, pak jsme se pozobjímali, s některými dojmuli, jak si budeme chybět a bylo to.
19. a 20. byla mše a graduace, to si ale zaslouží samostatný článek.
22. května měla kamarádka Grace graduační párty. Bylo to ve velkém, živá kapela, spoustu jídla a lidí (nejenom spolužáků, ale i její rodina). Měla výborné cupcaky (muffiny s vrchní čokoládovou vrstvou a zdobením). Já jsem jí donesla bonboniéru a přání, ale ostatní spolužáci nedonesli nic. Její příbuzní buď donesli dárek a nebo-to bylo častější-šek s větší či menší částkou. Co se mi na tom líbilo: 1) Tradice udělat graduační párty pro rodinu a kamarády, tu tedy chci mít taky. 2) Kdekoliv někam dete, buď na oslavu nebo třeba na graduační párty a donesete dárek, vždycky jsme potom dostala poštou děkovné přáníčko. Možná se to dělá i jinak, ale co sem takhle byla na oslavách, nikdy si oslavenec dárky nerozdělal rovnou, ale počkal až všichni odejdou (takže jste ho samosebou museli podepsat, aby bylo jasné, od koho je). Dostala jsem potom ještě spoustu pozvánek na párty, jenže jsem ty následující dva týdny(a hlavně víkendy), kdy se to většinou konalo, byla odjetá, takže jsem to prošvihla :( No nic, zase jsem viděla kus Ameriky.
27. května jsme se potom vydali s rodiči na malou cestu Amerikou.
V mezičase ještě před tím, než jsme odjeli, jsme ještě prolezli snad celé St. Louis, všechny jeho muzea, zažili jsme si tornádo, ale o tom až příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat