Hawaii Adventure, Day 1

Jen ve zkratce, co předcházelo celému výletu. Podívat se na Hawaii byl vždycky můj obrovský sen, takže když jsem měla na výběr z YFU výletů mezi Hawaií, NY+Washington D.C. nebo Californií, sice jsem trochu váhala, protože San Francisco a New York bych taky ráda viděla, ale když jsem si přečetla, co všechno budu dělat na Hawaii, bylo rozhodnuto. A tak díky mým milovaným rodičům jsem mohla začít si plnit sen : - )

Musela jsem výlet zarezervovat a potom koupit letenku. Nikdy bych neřekla, jaká je to ale věda :D Ceny letenek se mění každý den, přičemž rozdíl může být až 200 dolarů. Já jsem vyčkávala, protože mi to poradil chlápek z cestovní agentury, ceny rostly, já byla absolutně na nerv, ale potom to naštěstí zase spadlo, já se uklidnila a letenku koupila. :D

Zjistila jsem, že pokud to kupujete v předstihu, American Airlines je asi nejlevnější. Je to nízkonákladovka, kde platíte úplně za všechno, počínaje zavazadly, konče jídlem na palubě.

Když už jsem měla letenku, musela jsem vyplnit všechny formuláře (teda mezi tím byla asi 2 měsíční pauza). To nebylo až tak obtížné, jeden formulář musel vyplnit táta, druhý já, host rodiče a škola. Protože jsem dobrý student, škola neměla žádný problém mě pustit. Přes týden jsem tedy zašla za všemi učiteli, řekla jim, že budu pryč a ptala se, co mám dělat.

V US History budou prezentovat prezentace (Moje, o televizi nebude prezentovaná, ale udělat jsem si musela). Test na to ale psát nebudou, takže přijdu jen o informace.

V English budou psát test a něco číst, ale to budu řešit, až se vrátím.

V Calculusu začnou opakovat na velký test a brát nové věci. Jsem asi magor, ale učebnici Calculusu jsem si vzala s sebou na Hawaii :D

V Government budou psát eseje, které bych stejně nepsala, protože jsem tam minulý půlrok nebyla, takže o nic nepřijdu.

Ve Spanish často nic moc neděláme, popř. se učíme tancovat „Bachatu“, takže tam se nebojím, že o tolik přijdu.

Problém bude kompozice, kde mi učitelka sice vypsala, co budou dělat příští týden-asi 10 básniček, ale to asi taky neudělám během týdne.

V náboženství mi učitelka vytiskla poznámky, abych se je mohla naučit, třeba v letadle.

V pátek jsme neměli školu, jelikož byl Teacher’s Inservice Day (radí se o tom, co učí), což mi dost usnadnilo balení. Kromě toho jsem měla v plánu ještě dodělat něco do školy. Původně jsem měla v plánu udělat básničky do Kompozice, projít matiku, kterou budou brát příští týden a ještě udělat dvě prezentace. Nakonec jsem udělala jen ty dvě prezentace:D (jedna mi zabrala 2 hodiny, druhá tak 5)

Dopoledne jsem dělala prezentaci „Television in 1950s“, kterou mi pak Peggy opravila.

Na oběd jsme zašli do mé milované Panery, tam dělají ty nejlepší sendviče a výbornou tomatovou polévku. Nejlepší je s mozarellou a rajčatama, pěkně rozpečený…

Po obědě jsme chvíli byly doma, potom jsme vyrazily nakupovat. Holky šly do Old Navy, já potřebovala jít do Michael’s, což je jak to někdo nazval „Shop jen pro baby“. Najdete tam všechno spojené s ženským kutilstvím-barevné papíry a čtvrtky, umělé kytice na vázání, samolepky, barvy na oblečení, věci na vylepšení oblečení, korálky, barvy na sklo…
Já jsem tam potřebovala papír na origami, neb to bude můj projekt do humanit (japonská zahrada s origami zvířátkama, náš závěrečný projekt). Taky tam měli vodní bomby, tak jsem je přihodila, ty se vždy u moře hodí :D


Potom hostrodiči odjeli, jelikož měli obchodní cestu přes víkend. Emily odjela někam pryč, tak jsme s Molly byly sami. Na večeři jsme si objednali z Buffalo Wild Wings, kde dělají smažený kuřecí kousky asi na 20 různých způsobů. Já měla samosebou Ceasar salad a Molly jsem ukradla kousek kuřete. I když normálně smažený nejím, tohle je docela dobré, je to ostré a má to nezvyklou chuť.

Balení mi trvalo docela dlouho, ale nakonec jsem se zabalila někdy kolem 10 večer. Do toho jsem totiž musela dělat svoji další prezentaci o Španělsku do Španělštiny. Molly se už na mě nemohla dívat, tak mi pomáhala :D

Potom jsme ještě vyrazili do KOHL’s, neb Molly si chtěla jít něco koupit, taky jsme jeli natankovat, protože Molly mě dneska hodila na letiště. Já měla zase příšernou chuť na ledový čaj z quicktripu, který je hrozně dobrý, navíc litrový kelímek stojí 69 centů. K mému naštvání ho neměli zrovna vyrobenej, tak jsem si dala zelený čaj (který byl ale slazený, fuj).

Pak jsem dokončila prezentaci, šla spát, ale nemohla jsem vůbec usnout. Vím, že jsem se koukla na hodiny, bylo 1,30 a já ještě nespala. Dost k tomu přispívalo, že jsem si vždycky na něco vzpomněla, co jsem si nevzala-jako českou vlajku, nůžtičky, dezinfekční gel, paralen…. K tomu jsem se pořád budila… NO když mi v 5,45 zazvonil budík, vyspaná jsem nebyla :D

Ráno jsem ještě vytiskla boarding pass, dobalila poslední věci, nervózně kontrolovala, jestli zavazadlo není moc těžký (uff, nebylo). Potom jsem hodila rychlou sprchu, rychle něco zhltla, Molly mi dokontrovávala prezentaci a kolem 7:20 jsme vyrazili. Naštěstí letiště je blízko, tak půl hodiny cesty, takže před osmou jsme tam byli. Zaparkovali, venku byla příšerná kosa, tak jsme rychle přeběhly do terminálu.
V hale jsme museli najít American Airlines přepážky, já si u jednoho z jejich počítačů vytiskla letenku a musela zaplatit poplatek za zavazadlo. Pak jsem čekala, až mě chlápek zavolá a já mu mohla dát kufry, v mezičase jsem ještě rychle naškrábala cedulku s adresou a připevnila ji ke kufru. Potom konečně odbavila zavazadlo, rozloučila se s Molly a zamířila na bezpečností kontrolu.

Musela jsem vyndat elektroniku z tašek, sundat si pásek, mikinu, boty. Mírně nevrlá paní mě zdržela, když jsem chtěla projít panelem, že musím počkat, než mé věci projedou. Do toho tam nějaká ženská ječela, že letí poprvé, že vůbec neví, co má dělat, že je ztracená. Což o to, každý máme své problémy, ale ne všichni je musíme sdělovat tak hlasitě, že i na druhé straně obrovské haly je nás slyšet.

Když jsem byla hotová, zašla jsem do Starbucks na kafe, jelikož jsem byla ospalá a na blueberry muffin, jelikož jsem měla hlad a jelikož oni ho mají nejlepší. Marně jsem se snažila po celém letišti najít vodu, která by stála míň než 2,75$, ale neuspěla jsem a musela koupit, co bylo.
Ještě jsem chtěla zajít do trafiky pro noviny, ale můj zrak upoutal titul s názvem „Best Colleges 2011L od US Neews, tak jsem vzala to.

Už byl skoro boarding time (jak je to česky, naloďování??) mé skupiny, takže jsem se vydala ke gatu. To, že lidi nastupují do letadla podle skupin, bylo pro mě nové v Chicagu, při příjezdu do Ameriky, kde mě chlap seřval, že zrovna nastupuje skupina 2 a já jsem skupina 3. Tentokrát jsem byla poučená a vydala se k přepážce až když vyhlásili mou skupinu.

Nastoupila jsem, kupodivu jsme nemuseli ani dlouho čekat, a letadlo se vydalo na ranvej. Myslete si, že jsem blázen, ale vždy když se letadlo začne hýbat, přepadne mě takový pocit štěstí a dobré nálady. Jednak to většinou znamená, že jedu poznávat něco nového, plus moje láska k letadlům tomu taky přidává.

Na Boarding passu jsem měla napsáno, že na palubě je WIFI. Hned mě napadlo, že v tom bude háček a taky že byl. Samosebou to bylo placené… Takže vám teď píšu z letadla, a doufám, že v Los Angeles, kde mám přestupní stanici, bude někde free Wi-Fi.

Jinak vedle mě sedí milá paní s dcerou, které mi pořád něco nabízí, sušenky s čokoládou, které sice miluju, ale přes lent ji nemůžu. Taky letí poprvé, takže jsou z toho tak roztomile nadšení.

Zrovna teď už podruhé prochází s pitím, což mě překvapilo, vzhledem k tomu že to hrajou na nízkonákladovku. Právě letíme nad nějakýma velikýma horama, jsme v půlce cesty, tak hádám, že letíme nad Coloradem a Rocky Mountains.
Mám chuť si trochu schrupnout, takže zase napíšu až z Los Angeles Airport, kde budu pár hodin čekat.



Los Angeles, 13:20 místního času
Tak na wifi jsem se nepřipojila, jelikož je placená. :(
Přistání proběhlo hladce, navíc mám krásné fotky mraků ještě před přistáním.

Po tom, co jsem vystoupila, chvíli jsem čekala a potom jsem se vydala směr výdej zavazadel. Moje tam nebylo. Už jsem si říkala, že já snad nemůžu doletět někam bez toho, aniž by mi ztratili zavazadlo (při cestě z Evropy do Ameriky mi kufr ztratily). Už jsem se těšila, že budu ječet na úředníky z American Airlines. Než jsem se ale stačila nadechnout, řekli mi, že pokud tohle není moje konečná destinace, kufry tam mít nebudu, až v Honolulu. Nevím proč jsem žila v tom, že si je musím znovu odbavit.

Pak jsem zjistila, že nevím kde sem, tak jsem se musela poptat. Taky jsem se zeptala, co tu můžu dělat, protože tu musím čekat 4 hodiny a paní mě poslala do food courtu ve vedlejší budově. Z toho se vyklubal terminál asijských společností, podle toho tady taky vypadá složení lidí, co tu čekají. Když se rozhlídnu, nějak nevidím nikoho jiného, kdo by nebyl z Asie.

Na oběd jsem tedy zašla k Číňanovi na kuře, potom jsem dostala hroznou chuť na smoothie, ale není tu ani Orange Julius, ani jinej stánek, co by je dělal. Chtěla jsem jít na něj tedy aspoň do Mekáče, ale i když ho normálně v menu mají, tady ne. Tak jsem zašla na jablečnou taštičku. Tu jsem neměla nejmíň 5 let a teda dost se změnila. Už to není ten smažený hnus, ale opravdu jablečný koláč (teda tady, nevím jak v Čechách).
Teď tu sedím u velkého proskleného okna a pozoruju letadla, jak tam strkají kufry. Mám ještě 2,5 hodiny do začátku boarding time, tak tu tak hoďku posedím, mám v plánu dělat Calculus a pak se vydám čekat ke své bráně.
Let do Honolulu trvá 6 hodin, tak zase napíšu odtamtud.



Pozn. Ke zbytku jsem se nedostala, ale zítra ráno chci brzo spát a doplnit to. Mám se tu totiž úžasně, tak to chci zdokumentovat!