Life in the USA, Illinois

Prague, here I come!

2011-06-21T06:13:00.001+02:00

Tak je to tady, zítra v 8 ráno vyrazíme na letiště. Je to zvláštní jak rychle ten rok uběhl. Všichni mi říkali, že to půjde rychle. Já jim nevěřila. Ale ono to šlo rychle. Až směšně rychle.

S mojí host rodinou už jsem tak napůl rozloučená. Molly odjela na tábor už v neděli, takže s ní jsem se loučila v sobotu večer. Dostala ode mě pár dárečků, mimo jiné tričko z Prahy.

Dneska jsem předala dárky ostatním. Host rodičům jsem dala čokoládu, fotoknihu, pilník a magnet. Emily jsem dala zvoneček z Čech, tričko a tašku.

Největší radost udělala všem fotokniha s fotkami nás všech z celého roku a mým komentářem k tomu.

Taky jsem dokončovala balení, což mi dělalo větší problémy, než jsem si myslela. Nevím proč, ale jsem dost fixovaná na blbosti, které normální lidi bez problémů vyhodí-vstupenky z kina, plyšák z tomboly, nebo zničené žabky. Ne, že by mi tolik šlo o ty věci, ale vždy když se na ně podívám, něco mi připomínají, něco co jsem tady zažila. Takže jsem si při balení a vyhazování i pobrečela (hlavně vzteky). Trochu mě vyléčilo, když jsem se podívala na stránky letecké společnosti, kolik stojí nadváha-to jsem se znovu směle vrhla na vyhazování.

Hodně věcí jsem taky darovala hostsestrám-jako školní pomůcky, nebo šampóny, na které už nemám místo.

Jediné, co mi teď zbývá, je věřit, že vše dobře dopadne, jelikož mám dost zavazadel. Dvě na odbavení, jeden příruční kufr, který váží třikrát tolik, než by měl. Jelikož byl můj kufr těžkej, dala jsem do igelitky dva svetry, župan, mikinu a zimní kabát. Když mě budou honit, že mám moc věcí, prostě si to obleču na sebe- a budu za retarda-a odvezu to tak. Dost jsem se nervovala, ale od určité chvíle jsem to vzdala, nasadila pozitivní náladu a věřím, že všechno půjde podle plánu.

Teď večer jsme ještě měli poslední rozlučkovou večeři, mohla jsem si vybrat, kam půjdeme. Ani jsem to nemusela promýšlet a věděla jsem, že chci do Panery. Proč? Protože je úžasná, kdo zkusí, už nikdy nechce jinam. Rodinka mi koupila pumpkin muffin na cestu, protože všichni ví, jak je miluju.

Doufám, že se dostanu do postele aspoň kolem 1, ať spím aspoň těch 5 hodin.

Příště už napíšu z domova. Už se těším!

Jsem zvědavá, jak budu reagovat, až přijedu. Prý mají studenti větší kulturní šok, když se vrátí domů, než když odjeli do cizí země. Je to prý proto, že oni se za ten rok změnili-zestárli, dospěli, pochopili, jak se žije jinde, ujasnili si, co v životě chtějí dělat, zjistili, že věci můžou fungovat jinak (a mnohdy lépe) než u nich v domovině. Zatímco studenti se změnili, všechno doma zůstalo úplně stejné.

Dneska se mě můj hostdad ptal, jestli jsem ráda, že jsem jela. Řekla jsem, že ano, ale ve skutečnosti to zdaleka nevyjadřuje to, jak jsem vděčná a jak jsem ráda, že jsem tu mohla být. Jsem vděčná svým rodičům, že mi to umožnili a že mě podporovali. I když jsem si před rokem myslela, že v podstatě jediný smysl exchange programu je naučit se jazyk, dneska vím, že to není zdaleka jediný, ale hlavně to není ani to nejpodstatnější.

Podstatné totiž je, že jsem dokázala se postavit na vlastní nohy v úplně cizí zemi, kde jsem ze začátku moc nerozuměla, lidé tu mají jinou mentalitu a já tu byla bez jediného mě dosud známého člověka. Dneska už vím, že se můžu přestěhovat kamkoliv po světě a tam můžu začít a nemusím se bát, že to nezvládnu. Vím, že to nebude lehké-ani tento rok nebyl vždy jednoduchý. I já, která normálně pláče jen zřídka, jsem tu probrečela pár kapesníků. Úžasné na tom ale bylo, že když jsem se dokázala přes problém přenést-třeba, že ve škole nikoho neznám-na konci jsem byla jenom silnější.

Ještě před odjezdem nám naše exchange organizace řekla, že už nikdy nebudeme vidět svět stejně. To je svatá pravda. Tento rok jsem se naučila, že věci můžou fungovat i jinak než jsem zvyklá, a že jenom proto, že jsou odlišné, nemusí být nutně špatné. Naučila jsem se trpělivosti a respektovat druhé. Tedy lekci, která se mi bude hodit celý život.

Jak jsem na tom s balením

2011-06-17T18:49:00.001+02:00

Abych tak řekla jedním slovem-bledě :D Ne, to je přehnané, ale je to samosebou těžké.

Jeden kufr jsem už poslala s našima domů, takže se mi trochu ulevilo.

Z kufrů, co beru s sebou já, už mám jeden sbalený. Tento extra kufr jsem získala tak, že mi ho dala moje YFU rep, abych si nemusela kupovat další. Jeho nevýhoda je, že je to takový ten loďák, 40 let starý a sám o sobě má asi 5 kilo (což když to má mít 23 kg celkově, je dost).

Tenhle kufr jsem nacpala knížkami a oblečením. Oblečení jsem balila tak, že jsem si koupila takové ty pytle, kterým vysajete vzduch vysavačem a tím pádem se zmenší objem a pokud máte jako já starý smradlavý kufr, oblečení Vám nenačuchne.

Takže mám v podstatě jeden volný kufr a jeden příruční, kam musím dobalit zbytek-zbytek oblečení, všechny boty, dárky, a různé jiné krámy, které jsem si koupila a odmítám bez nich Ameriku opustit-jako plakát letadla, nebo falešnou havajskou poznávací značku a tak.

Čeho se děsím, že budu muset spoustu věcí vyházet. Už se tak i stalo-vyhazovala jsem hlavně školní pomůcky jako staré sešity a pracovní listy, i když s těžkým srdcem-takové úsilí mě to stálo! No ale co s tím, že.

No, jestli to někdy v životě zabalím, dám vědět, teď se jdu vrátit k balení.

Řeším ještě další problém (teda řeším spoustu dalších problémů, ale tenhle s tím souvisí): Co mám koupit rodině jako rozlučkový dárek??

Květen

2011-06-17T17:36:00.018+02:00

Celý květen jsem psaní zanedbávala, takže sem dám přehled toho, co se stalo. Některé kratší události popíšu tady rovnou, jiné si zaslouží vlastní článek.

4. května jsem měla zkoušku z AP Calculusu. Nevím, jestli jsem někdy vysvětlovala podstatu AP tříd, tak jenom v rychlosti. Jejich původní myšlenka je, že si vezmete těžkou třídu už na střední škole a na závěr roku Vás čeká zkouška. Podle toho jak se Vám povede, dostanete kredity, a ty pak můžete použít na Americké univerzitě a získáte tak univerzitní kredity (tu danou třídu už si nemusíte vzít znovu na vysoké). Aby to dávalo ještě větší smysl: Když v Americe studujete na college, první dva roky ani nemusíte pořádně vědět, co chcete dělat. Teda respektive trochu byste jasno mít měli, ale můžete názor změnit, protože si berete všeobecné třídy. Třeba moje host sestra studuje na univerzitě na zdravotní sestru, ale i ona si musí vzít předměty jako ekonomiku, výtvarné umění a tak. AP předmětů je tedy hrozná spousta, od Španělské literatury až po Digitální fotografii, je jenom na škole, které předměty bude vyučovat. Já jsem tento rok chodila ještě do AP Composition (psaní esejů na knížky, co jsme přečetli) a AP American Government (jenom druhý semestr). Z těchto dvou předmětů jsem zkoušky nedělala, ale z matiky ano.

Asi týden před zkouškou nás učitelka začala připravovat, já propadla depresi. Samotná zkouška byla samosebou těžká, ale Mrs Sands mě uklidnila, že se to neskóruje na body, ale porovnává se to s tím, jak dopadli ostatní. Takže jestli je příklad, který nespočítal nikdo po celých státech, co se ta zkouška bere, tak to že sem ho nespočítala já, nesníží mé skóre. Na naší škole je tradice (nevím jak ojedinělá, možná je to všude), že nás učitel musí po zkoušce nakrmit. Mrs. Sands nám přinesla pizzu, měla to namyšleno tak, že každý bude mít půlku pizzy. Samosebou někdo měl jeden malý trojúhelníček (já) a někdo zdlábl pizzy dvě, odvojávající se na to, že ho ta zkouška hrozně duševně vyčerpala.

6. května bylo School Assembly, tedy něco jako školní shromáždění. Řeknu Vám-já vím, proč tyhlety akce nesnáším, vždycky Vám to sníží sebevědomí. Předávali se ceny, hlavně za dobrovolnické hodiny. Umíte si představit, že někteří senioři za 4 roky nasloužili 1000 dobrovolnických hodin. Musela jsem se zamyslet, kolik jsem toho nasloužila já a hned jsem se cítila špatně. Oni servis komunitě prostě vnímají jako společenskou zodpovědnost a to je podle mě dobře. Dokonce škola Vás nepustíé do dalšího ročníku pokud nemáte určité množství dobrovolnických hodin. Ty hodiny můžete odsloužit různými způsoby-můžete pomáhat v komunitním centru, postiženým, v nemocnici, v místním muzeu, svému kostelu, škole… Ale všechno je to neplacené. To by podle mě měli zavést i u nás, nikomu to neuškodí, pomůže se tím společnosti a posílí to charakter.

Večer jsme pak šli s holkama ven, pomatuju si to hlavně proto, že jsme viděli film „Something Borrowed“, což byl jeden s nejhorších filmů, kterej sem tu viděla.

7. května jsme s kamarády ze školy šli na baseballový zápas. Šli jsme se podívat na zápas týmu Cardinals, kteří jsou jedni z nejlepších ve Státech a v St. Louis mají obrovský stadion (kolem 40 000 lidí se tam vejde). Zápas jsem moc nechápala, ale ta atmosféra byla skvělá. Všichni nosili červené věci nebo věci s logem „Cardinals“, fandili týmu, v přestávkách pouštěli hudbu, samosebou tam byla „kiss cam“.

S holkama, v pozadí si všimněte oblouku

Po zápase oficiálním, který „naši“ Cardinals prohráli, následoval zápas naší škole proti jiné škole z okolí. Ten jsme samosebou taky prohráli.

13. května byl školní piknik. Nikdo se neučil, ráno jsme do školy dorazili na 9 a potom jsme hned šli do Parku, kde na nás čekali jídlo a atrakce typu –nafukovací ring, tetovací salón (samosebou jen dočasná tetování), válka s vodními balonky, badminton, a moje nejoblíbenější-házení dortů po učitelech. To se někteří učitelé nabídli, potom byla na školním shromážděním dražba a kdo si učitele vydražil, měl možnost si po něm 3krát hodin šlehačkovým dortem. Peníze potom šli na dobročinné účely. Bylo vtipné pozorovat, jak si nikdo chtěl koupit ty milé učitele a naopak za ředitele dal kdosi 200(!) dolarů.

Já v ringu s Kathryn

Učitelka španělštiny to chudák schytala

Já s ředitelem

I ředitel to schytal

S holkama, ale na téhle fotce je zajímavé to, co drží Grace, tedy naší ročenku. Ano, takhle vypadá

Park, kde se to konalo

Po pikniku jsem se ještě stavila do školy a protože tam nikdo nebyl, udělala jsem pár fotek.

Školní vestibul

Naše obstarožní umyvadlo na holčičích záchodech

Chodba vedoucí k třídě Mrs. Klaus, moje skříňka je na levo.

Moje skříňka

Schodiště

Tělocvična

16. května mi přijeli moji rodiče a malí sourozenci. Tady je fotka z toho, jak se na mě vrhli, když mě poprvé po roce uviděli.

17. května jsem složila svoji poslední zkoušku z AP Government. Ten den jsme ještě oběhla všechny učitele, rozdala jim malé zvonečky z Čech jako dárečky a děkovné přání, ještě jim individuálně poděkovala za jejich podporu, pak jsme se pozobjímali, s některými dojmuli, jak si budeme chybět a bylo to.

19. a 20. byla mše a graduace, to si ale zaslouží samostatný článek.

22. května měla kamarádka Grace graduační párty. Bylo to ve velkém, živá kapela, spoustu jídla a lidí (nejenom spolužáků, ale i její rodina). Měla výborné cupcaky (muffiny s vrchní čokoládovou vrstvou a zdobením). Já jsem jí donesla bonboniéru a přání, ale ostatní spolužáci nedonesli nic. Její příbuzní buď donesli dárek a nebo-to bylo častější-šek s větší či menší částkou. Co se mi na tom líbilo: 1) Tradice udělat graduační párty pro rodinu a kamarády, tu tedy chci mít taky. 2) Kdekoliv někam dete, buď na oslavu nebo třeba na graduační párty a donesete dárek, vždycky jsme potom dostala poštou děkovné přáníčko. Možná se to dělá i jinak, ale co sem takhle byla na oslavách, nikdy si oslavenec dárky nerozdělal rovnou, ale počkal až všichni odejdou (takže jste ho samosebou museli podepsat, aby bylo jasné, od koho je). Dostala jsem potom ještě spoustu pozvánek na párty, jenže jsem ty následující dva týdny(a hlavně víkendy), kdy se to většinou konalo, byla odjetá, takže jsem to prošvihla :( No nic, zase jsem viděla kus Ameriky.

27. května jsme se potom vydali s rodiči na malou cestu Amerikou.

V mezičase ještě před tím, než jsme odjeli, jsme ještě prolezli snad celé St. Louis, všechny jeho muzea, zažili jsme si tornádo, ale o tom až příště.

Seriály vs. Realita

2011-06-17T04:01:00.000+02:00

Na začátek musím dodat, že tento článek je směsice myšlenek postrádající společné téma, ale je to vlastně několik poznatků o tom, jak vidím Ameriku.

Když jsem dneska s mojí host sestrou shlédla pár dílů seriálu „Dirty Little Liars“, vzpomněla jsem si na něco, nad čím už jsem přemýšlela před tím, tedy jestli je život v Americe stejný jako ho vidíme v seriálech. A odpověď? Je a není.

Když jsem před rokem sledovala seriál Zoufalé Manželky (ne, nebudu se obhajovat), myslela jsem si, jak všechny nejsou bohaté. Pravda je, že až na výjimku Gabi, která by tu asi byla považována za bohatou, ty ostatní je prostě jenom obyčejná střední třída. Ač se nám to třeba zdá neuvěřitelné, věci jako koupelna ke každému pokoji, klimatizace, či auto pro každého člena domácnosti (včetně dětí 16 a výš) tady prostě není považováno za luxus, jsou to nezbytnosti.

Vzhledem k tomu, že platy jsou mnohonásobně větší a většina věcí mnohonásobně levnější, životní standart je tu prostě lepší. Věci jako oblečení, elektronika, benzín, auta jsou levnější. Co je dražší je zdravotní péče (ano musí platit více než 30 korun u doktora, na všechno je tu spoluúčast, jejíž výše se liší podle typu pojištění, které si platíte), vzdělaní (rok na státní, nijak výborné univerzitě přijde na 15 000 dolarů, pokud byste chtěli soukromou a vyhlášenou univerzitu, připravte se i na 50 000 dolarů).

Lidé se tu ale mají všeobecně lépe, standart střední třídy je vyšší v Americe než u nás. Pravda, když jste příslušníci střední třídy, vláda Vám nic nedá. O nějakém porodném či pastelkovném, popř. příspěvky na děti-o tom si můžete nechat zdát. (Teď nepočítám odpisy na daních, to tu lidi samozřejmě dělají).

Co tu je ale podle mě na rozhodně lepší úrovni, je péče o chudé. Sice Vám asi nikdo nevyplácí příspěvky v nezaměstnanosti i několik let, stát Vám zaplatí zdravotní péči a dá Vám důchod (střední třída ostrouhá, ta co si na důchod nenašetří za produktivního věku, to v podstatě nemají). Ale hlavně-funguje tu něco, čemu se říká společenská zodpovědnost-lidé platí velké částky na charitu a pomoc ostatní, nosí konzervy na sběrná místa, odkud se jídlo předistribuje chudým, svému kostelu dávají i 10% svého platu, velkou roli tu hraje dobrovolnictví.

Když jsem se zmínila o tom levnějším oblečení. Výběr mnohonásobně lepší a ceny někdy až směšné. Když sem poprvé přijedete a uvidíte značky, které jsou u nás všeobecně považovány za ty „lepší“, a tady jsou za úplně normální ceny, které si může dovolit každý, nemůžete uvěřit svým očím. Dám příklad. Řekněme, že u nás můžeme považovat za takovou značku, která je relativně dostupná pro všechny -HM. Tak tady jsou na podobné úrovni značky jako GAP (pokud je to outlet nebo je oblečení ve slevě, je to o hodně levnější než HM). Na trochu vyšší úrovni jsou potom třeba Ralph Lauren či Tommy Hilfiger, kteří sice jsou dražší, když jdete do obchodu a kupujete za plnou cenu (ale pořád o hodně levnější než v Čechách, kde jsou považovány za vrchol luxusu a podle toho vypadajíi ceny-pánské tričko za 1600), ale když víte kam jít (outlet nebo jeden ze řetězců, které skupují designové věci z loňských kolekcí a potom je prodávají s pořádnou slevou), můžete úplně stejné tričko pořídit za 20 dolarů. Nebo u nás tak oblíbené značky jako Converse (ne, kecky nestojí 1200, ale 36$, ve slevě i 29$), Roxy (koupila jsem si plavky za 29$, na českém eshopu jsem je našla za 1600 a ještě se tvářily, jakou na to nedávají slevu).

Abych se vrátila k seriálům, i když se leckdy může zdát, že když v jistých teen seriálech nosí „značkové oblečení“ a tím pádem se může zdát, že jsou nechutně bohaté (cokoliv to znamená), nemusí to tak být, ty „lepší“ věci si tu může dovolit i střední třída.

Abychom se ale vrátily od amerických seriálů typu Pretty Little Liars či Glee k realitě-NE, opravdu všechny holky nenosí denně do školy podpatky a dělají se s hodinovým líčením. Nechci mluvit za celou Ameriku, možná je to v Californii nebo v jiných místech jiné, ale v oblasti kde jsem já holky spíše preferují ležerní módu, nedělá jim problémy jít do školy v teplákách či pyžamu, většinou se nemalují, takže se jich po ránu i leknete a nikdo to neřeší. (Ale i kdybyste přišli v minisukni či podpadkách, je to taky každému jedno.) (Pozn. která sem nepatří: na některých školách můžou mít „dress code“ což buď znamená, že se nosí uniforma, jako to bylo na mojí škole, nebo to třeba omezí na to, že musíte mít zakrytá ramena a kolena).

Když už jsme u středních škol, musím zmínit „kult roztleskávaček“. Určitě víte, o čem mluvím, hlavní roztleskávačka je v seriálech ztvárněná jako ta nejkrásnější, nejoblíbenější a nejzákeřnější holka na škole a ostatní roztleskávačky jsou taky pohádkově krásné s perfektním tělem (Jako protiklad krásnému, svalnatému, úplně tupému kapitánovi Amerického fotbalu, s kterým hlavní roztleskávačka pravděpodobně chodí.)

Jelikož takovou představu nám Americký seriálový a filmový průmysl vnucuje, i já jsem si myslela, že to tak bude. Když jsem pak viděla tlusté roztleskávačky v upnutém trikotu, málem jsem to nerozdýchala. Zkrátka tohle je vyhnáno dost do extrému. Třeba na naší škole se roztleskávačkám ostatní spíš smáli a byly považovány za ty méně chytré.

Co ještě můžete vidět ve filmech a seriálech, že lidi často jedí někde v restauraci/fastfoodu a neustále v ruce drží kelímek od kupovaného kafe (nejlépe Starbucks).

Zatímco u nás se většinou jde někam na večeři kvůli nějaké příležitosti (ať už je to návštěva maminky nebo oslava), tady se chodí třeba jen proto, že se nechce nikomu vařit, nebo doma není žádné jídlo. Nebo to může být rituál, že určité den v týdnu se vždy jde do restaurace.

A na oběd se zajde do nějaké sendvičárny jako Jimmy Johnes nebo Subway, popř. do mé milované Panery (tomu nejúžasnějšímu fastfoodu pod sluncem-saláty, polévky, evropský chleba, sendviče se zeleninou, výborné kafe, sladké pečivo).

Náhodný fakt: Víte, kdo je nejrozšířenější fastfood na světě??? Není to starý McDonals, ale Subways! (Kdo by o byl řekl)
Co se týká řetězců s kafem, tak nejrozšířenější je Starbucks, rozšířený je i Dunkin‘ Donuts. Kafe je relativně levnější, tuším, že malé kafe stojí u Starbucks kolem 3 dolarů, což je pro Američany levné a pokud se nepletu je to i levnější než kolik stojí Starbucks kafe u nás.
Já osobně preferuji Paneru (obzvláště jejich caffe latte, popř verzi pumpkin caffe latte). Je levnější a prostě dokonalé!

Když už jsme u kafe, musím zmínit McDonalds. Ač u nás je u „Meka“ latte dobré, tady je tak hnusné, že se vám z toho chce brečet a máte pocit, že ten dolar sedmdesát, který jste za to zaplatili, byl nejpromrhanější dolar vašeho života.

Já končím a jdu si pustit pár dílů „Pretty Little Liars“ a pak napíšu, jaké další rozdíly mezi Seriály/Realitou popř. Amerikou/ČR jsem postřehla.

Hokej

2011-05-12T05:14:00.000+02:00

Už jsem tu zase dlouho nepsala, jak tak koukám. Dneska jsem příšerně unavená a minulý týden se toho stalo hodně, takže to zkrátím jen na zprávu, co o mistrovství světa v hokeji ví Američané. Odpověď: Vůbec nic, ani neví, že nějaké je. Dneska jsem se tím, že jsme porazili Američany chlubila asi dvaceti lidem. Z toho 19 o nějakém mistrovství ani neměli páru. Jeden člověk věděl, že to probíhá a že je Kanada porazila, ale vůbec nevěděl, že je to „v nějakém Slovensku“. (A toto věděl jenom proto, že je hokejový nadšenec). Teď jsem se koukala na CNN a zprávu o tom, že Češi USA porazili jsem tam ani nenašla (natož nějaká první strana..)

Vzpomněla jsem si na situaci před pár lety, kdy u nás ve škole v hodině dějepisu se všichni pustili do učitele, když prohlásil, že ve světě vůbec nikoho nějaký český hokejový tým nezajímá. Všichni mu tvrdili, že ten přeci zajímá všechny… HaHa.

Taky jsem někde četla, že nějaký Čech byl v Americe a prý tam všichni znají Jágra. Ehm.. Za celý rok jsem potkala jednoho jediného člověka, který měl o tom jméně ponětí, ale tvrdil mi, že Jágr je z Jugoslávie…

I když to možná vyznívá jako kritika, tak to není. Upřímně… Kdybych se Vás zeptala, jaký je národní sport v Srbsku, nebo i na hlavní město, ví to někdo z Vás? Je to země počtem obyvatel srovnatelná s tou naší, z pohledu Ameriky jsme skoro vedle sebe… A když tyhle věci nevíme my, o zemi blízko nás, proč by o nás měli vědět v Americe, tisíce kilometrů daleko?

Tím vším jsem chtěla poukázat na to, že z nás ve světě nejsou hotoví, jak si někteří myslí a máme před sebou ještě hodně práce si vybudovat dobré jméno (čemuž někteří nejmenovaní jedinci, co jsou tu prezidentem moc nepomáhají).

A Američany hokej prostě tak nebere… Mají NHL, ale ta lidi zas tak netrápí. Tady to žije baseballem, amerických fotbalem a basketballem.

Když mluvíme o baseballu… v sobotu jsem byla na dvou zápasech, skvělej zážitek, musím to sem někdy napsat.

Prom

2011-05-01T07:13:00.010+02:00

Jsem ztahaná jako pes, ale musím sem napsat ještě dneska, jelikož bych to pak odkládala a kdoví jestli bych se k tomu dostala.

Pro většinu holek je tu prom obrovská událost. Jsou schopny za šaty utratit i 1000 dolarů, své účesy si chodí nechat dělat ke kadeřnici, dají si nastříkat opálení a samosebou manikúra. Dokonce se spolčují a snaží se vehementně zhubnou do šatů, aby byli dokonalé. Někdy si objednávají limuzínu a podobné srandy (jako „party busy“), ale to se na našem plese nedělalo. Samotné plesy mají různá témata a podle toho by se měli hlavně holky obléci. Na rozdíl od jiných plesů jako homecoming, je prom více formálnější a většinou na ní můžou jen junioři a senioři.

Já jsem celou přípravu nijak nehrotila, Emily mi udělala vlasy, pak jsem se rychle namalovala a udělali jsme pár fotek.

U Klavíru

Detail vlasů

Pak už jsme vyrazili na cestu. Sál byl vyzdobený moc hezky, naše téma bylo „Fire and Ice“. Měli jsme ledovou sochu s tímto nápisem.

Stoly měly červený průsvitný obrus, na stole byly rozsypány malé krystalky, jmenovky byly jakože ve tvaru krystalu. Kolem byli závěsy ve tvaru červených a bílých krystalů.

U našeho stolu jsme seděli asi sedm holek a dva kluci, třeba u vedlejšího to bylo naopak, mnohem více kluků a asi jedna holka. Takže nějaký zvaní tu nikdo nehrotil, dvojice šli spolu jenom když to byl opravdu pár.

Ještě před večeří jsme se vyfotily. Všimněte si toho, že nejsem ta nejbledější (historický okamžik!, normálně jsem já ta bledá) a dokonce vypadám i opáleně (Evino to koukáš, co??? ):D

Ještě před večeří jsme si mohli dát ovoce namočené v čokoládě, ale bylo to trošku nevymyšlené, jahody byli namočené i se stopkou, takže když jste jí chtěli sundat, měli jste čokoládu všude, k tomu jsme to ani nemohli jít příbory, ale jenom párátkem…. No takže jsem si samozřejmě zasvinila šaty hned po 10 minutách tam.

Jídlo bylo ve formě švédských stolů, byl steak, brambory, těstoviny a césar salad. Měla jsem hlad, ale i tak mi to chutnalo. U večeře se mě ostatní u stolu ptali, jak vypadají naše plesy. Když jsem jim řekla, že tam můžeme pít alkohol, byly s toho úplně odvázaný :D Když jsem ještě dodala, že pijou i učitelé, to už na ně bylo moc. Někdo taky nyvrhl, že by měli jet do Evropy. Já jim řekla, ať přijedou do Prahy, že jím to ukážu. Jedna děvčice všechny pobavila tím, že se mě zeptala, co je to Praha. Chudák, ty jí pak dali :D

Po večeři se setmělo a začalo se „tancovat“. Bylo to hrozně vtipný sledovat, jelikož několik holek mělo takové ty obrovské šaty, metr a půl v průměru sukně, ty se na parketě divoce natřásali a smetli všechny okolo při každém prudším pohybu.

Tady je taneční parket, když tam ještě skoro nikdo nebyl.

My jsme se v mezičase vyfotili, potom jsme jen tak seděli a povídali si.

Kdyby Vám bylo divné, proč máme skoro všechny modré šaty, tak je to kvůli tématu. Mě by to teda bylo vcelku jedno, prostě se tak přihodilo, že šaty co mi seděli byly modré.

S Mallory

S Grace, která je taková maloučká, roztomiloučká, tak jsem se skrčila, abych jí to ulehčila

Se Zackem

Měli tam i takový automat, kdy jste vlezli, vyfotili se a ono vám to rovnou vytisknou fotku.

I když bylo přísně zakázáno odcházet z budovy (učitelé se bojí, že se dětičky půjdou někam opít), někteří lidi (hlavně senioři) se prostě zvedli a odešli. Když už začal masový odchod, učitelé to zpozorovali a zastavili to, byli teda příšerně naštvaní. Senioři, kteří neutekli, pak znuděně seděli u stolů a velmi hlasitě komentovali, že je to tu nudí. Pořád opakovali, že to minulej rok bylo lepší, že tohle není žádná zábava… Měla jsem chuť říct, že zábava je to taková, jakou si to udělají… Když budou znuděně sedět a házet po sobě dekorativníma krystalama ze stolů, nemůžou se divit.

Kolem 10,30 začala korunovace. Prom court šel po dvojicích na podium a potom se vyhlašovalo. Prom King byl vyhlášen president seniorské třídy. Pro toho jsem hlasovala taky, jelikož sedí za mnou v matice a občas mi pomohl s nějakým příkladem. Královna se stala kapitánka roztleskávaček (jaké klišé, že). Fotky jsem zkoušela udělat, ale jsou nic moc, tak až je někdo dá na facebook, přidám je sem. Potom už se lidi začali rozcházet, já jsem počkala na Peggy, až mě vyzvedne. Abych nečekala se mnou, počkala se mnou jedna kamarádka, tak jsme si povídali.

Všichni se mě pořád ptali, jak se mi to líbí a tak, jestli jsem zklamaná (oni byli). Já nevím, já jsem od toho ani nic moc nečekala, takže zklamaná nejsem a i se mi to docela líbilo. Pravda, kdybych chtěla takovej ten filmovej prom s limuzínou, krásnou halou, romantickou atmosférou (viz moderní popelka, altánek se osobním houslistou), byla bych hodně zklamaná. Ve skutečnosti to totiž nikdo tak neprožívá, naopak lidi znuděně seděli u stolů. Taky ani pro „zamilované“ tam nehráli nejlepší písničky. Ploužák tam byl asi jeden, plus to nebylo v úplný tmě, takže taky pro ně asi nic moc. Ale ne všechny prom vypadají tak, věřím tomu, že jsou i ty dokonalé.

Volby a Svatba

2011-04-27T06:42:00.000+02:00

Vím, je to nezvyk, že píšu dva dny po sobě, ale dneska jsem s úkolama skončila a je jenom 11:20, tak sem píšu :D

Dneska jsem se vážně pobavila, ve škole brzy budou volby o „student president“, tak jsou všude letáky s fotkami a nápisy jako: „Volte mě, já jsem nejlepší, já vám zařídím párty, já mám nejvíce dobrovolnických hodin…“ No musím to vyfotit, jelikož je to vtipné. Obzvláště když porovnáte ten kontrast v Čechách, kdy na začátku roku se všichni vehementně bránili, když měli dělat předsedu :D

V náboženství vypukla dneska prudká debata /bavíme se o manželství/, jelikož jeden spolužák si velice hlasitě stěžoval, že je nespravedlivé, že prý kluk musí holce kupovat tři drahý prstýnky /tady se dává často něco jako „promise ring“, jako že si ji asi vezme, pak zásnubní a snubní/ a holky prý klukům nedávají nic. To na něj samosebou holky začaly útočit a ječet na něj. Já seděla uprostřed a jen nevěřícně sledovala. Následovala debata, o tom, že zásnubní prsten by měl stát 3 měsíční platy. („nad komentářem mého souseda, že „to by musela mít sakra prsa, abych do ní vrazil tolik peněz“ jsem už ani nežasla). Když pak vypukla další diskuze, kolik stál zásnubní prstýnek prince Williama ( pro případ, že byste nevěděli, dal ho Kate po mámě Dianě … :- ) Já to vím jenom proto, že se o tom mluví všude a tím myslím VŠUDE)) Když se jedna děvčice se zeptala, kdo je princ William, učitelce došla trpělivost a debata skončila. :D

Neznalost kdo je princ William je zrovna tady docela zarážející, protože tady se o tom mluví neustále, ve zprávách, časopisy vydávají zvláštní čísla jenom o celé svatbě, lidi řeší, jestli se budou koukat… Taky je z toho doma takovej poprask???

Dneska jsem úplně náhodou narazila na internetu na šaty, které se mi tuhle tak líbili v Macy‘s, ale o 70 dolarů levnější. No kdyby mi je slevnily tak na 50 dolarů, vůbec by mi to nevadilo. :D No uvidíme, sezona je skoro u konce, mohli by mít slevy… Jinak jsem si vzpomněla, jak když jsme chodili do tanečních, bylo úplně tragické sehnat krásné šaty. Tady jsou v obchodech stovky a stovky krátkých slavnostních šatů, všechny směšně levný, kolem 20 dolarů (při dnešním kurzu 330 korun, o tom by se mi mohlo tehdy tak leda zdát). Teď to mám před sebou, a zrovna krátký šaty nepotřebuju :(

Taky pracuju na článku pro naše školní noviny o českých velikonocích (já vím, trochu s kytkou po funuse), ale hledám nějaký vtipný tradice, který bych mohla zmínit. Napadá vás něco (kromě klasiky jako mrskání a polívání se vodou)?

Velikonoce a tornáda

2011-04-26T06:33:00.002+02:00

Teď jsme tu měli trochu vzrůša v podobě bouřek, tornád a záplav. Za minulý týden bylo těch bouřek nejmíň 4. Jedna byla ráno, to bylo docela děsivý, když jsme jeli ráno na bus do školy okolo sedmé, to už má být světlo, ale byla taková tma, jako v noci. K tomu samosebou hřmělo a blýskalo se, plus mohutně pršelo. Když jsme s busem byli v půli cesty, město, přes které jsme projížděli, mělo na silnici tak 30 cm vody, pro bus to nebyl problém, ale osobní auta se zastavovala, což jen tvořilo další kolony. Dopadlo to tak, že jsem druhý bus nestihla a musela čekat na zastávce na další. Do školy jsem přijela pozdě, ale všem to bylo šumák.

Jedna bouřka byla fakt vážná, to byl myslím pátek. Začali houkat sirény s tím, že máme jít okamžitě do sklepa. Tak jsme šli, na internetu jsem sledovala, jak varují, že tornádo se žene přímo na nás (to dodá pocit klidu), ale nakonec se nic nestalo. Hluk to byl ale pořádný. Tak půl hodiny jsme byli ve sklepě a potom jsme vyšli, venku hrozivý ticho. Ještě jsme průběžně sledovali jak v rádiu hlásili, že tornádo rozmetalo letiště v St. Louis. Jedno letadlo na ranveji to dost pocuchalo, v jednom terminále to vyrazilo všechny okna. Dokonce o tom psali i v českých zprávách. Článek ZDE Jinak tornádo dost poničilo některá místa, kterýma se to prohnalo, pro fotky a článek v angličtině se mrkněte TADY.

Ty bouřky jsou tady vůbec divný. U nás je to podle mě většinou tak, že přes den je horko, v noci je pak bouřka. Tady bouřka je klidně brzo ráno, nebo v průběhu dne.

Jinak taky teď byli Velikonoce, prázdniny jsme měli od čtvrtka. Byla jsem překvapená tím, jak jsme ani nic neslavili, v domě nebyla jediná velikonoční dekorace. V Pátek jsme tedy byli v kostele a v neděli měli slavností oběd, ale tím to haslo. Musím říct, že české velikonoce mi možná chyběli více, než Vánoce. Přeci jenom Vánoce jsem tady zažila zase jiný se všema zvykama, ale teď přes Velikonoce tady jak se nedělo nic, tak jsem myslela na ty naše. Na to, jak jsme s mámou zdobily barák s vajíčky, jak jsme loni s malou sestrou vajíčka malovali, jak jsme trhali kočičky, pekli beránky, šli k babičce na oběd…. A to nemluvím o velikonočním pondělí, že. Když jsem naše svátky popisovala tady, nikdo mě nechápal, že je to prý sexistický. Když jsem navíc dodala, že jíme králíky, to už někteří nerozdýchali :D Oni je tu nejí, považují je za domácí mazlíčky, takže je to něco, jako kdybychom si upekli kočku.

Dnešek jsme strávili tím, že jsme sháněli šaty na Prom. Nejprve jsme šli do Macys, kde měli nádherný šaty, bílý se zlatýma vetkanými proužky, takové jsem vždy chtěla, ale ta cena… : ( Hledat jsme ale neměli dlouho čas, protože jsme museli jít do jiného obchoďáku, kde mají kino, na film Jane Eyre. Byl to britský film, já byla překvapená, jak jsem rozuměla. I když to bylo temné, moc se mi to líbilo. To kino samotné mě ale nadchlo. Nehrají tam klasické trháky, ale takové filmy ze staré školy, filmy z festivalů, které jsou výborné, ale třeba neznámé. Třeba zrovna opakovali Amélii, nebo běžela upoutávka na francouzskou komedii s Catherine Deneuve… Ten obchoďák ale taky nebyl klasický, ale jakože tam byli jen luxusní značky typu Louis Vuitton a tak.

Po filmu jsme jeli domů, vysadili holky a jeli zpět nakupovat šaty. Nejprve jsme zastavili v jednom obchodě tady u nás ve městě. Zrovna si tam holka zkoušela asi ty nejošklivější šaty, jaké jsem kdy viděla. Tyhle jsou proti nim ještě krásné šaty, i když vypadali podobně, akorát měli na sobě různé barevné střapce, nášivky, korálky… prostě divočina.

Nakonec jsme jeli ještě do obchoďáku, ale pro změnu do úplně jiného, dneska třetího. Tam jsem si v Macys zkusila pár šatů, překvapilo mě to, že i když je to stejný obchod, věci tam mají jiné. Nic moc tam ale neměli, tak jsme šli do posledního shopu a tam jsem konečně našla hezké šaty za přijatelnou cenu. Byla jsem nadšená. Cestou zpět jsme dost zmokli, protože ZASE pršelo (zmínila jsem se, že tu teď prší každý den?).

No nic, zítra mám zase školu. Ale letí to jako blázen, čeká mě už jenom 14 plných školních dnů!

Hawaii, den první-část 2.

2011-04-18T03:15:00.006+02:00

Tak minule jsem skončila s vyprávěním na letišti v LA. Cesta do Honolulu byla docela v pohodě, myslím, že jsem počítala cestou Calculus. Vedle mě seděl takovej docela milej kluk, kterej ale udělal něco, co mě naprosto šokovalo. Pořád něco divného pil a potom otevřel krabičku, v které bylo něco hnědého a nechutného, smrdělo to a vypadalo jako rašelina. On si to nacpal do pusy a tvářil se, že mu to dost chutná. Z mého vyděšeného případu měl dost srandu. (Ale nekomentoval to… takže nevím, co to bylo, nějak jsem neměla odvahu se zeptat).

Když jsme přilétali do Honolulu, překvapilo mě, že přistávací dráha je hned vedle moře. Takže když už jsme byli nebezpečně blízko hladiny, a pevnina nikde, dost mě to vyděsilo. No, jsem pořád na tomto světě, takže vás asi nepřekvapí, že ranvej se nakonec zjevila.

Když jsme přistáli, vydala jsem se hledat zavazadla. Musela jsem projít venkem, neb tady není moc důvod ty haly zavírat, takže buď je tam jen střecha, nebo úplně chybí okna. Vzduch byl horký a zrovna pršelo.

Našla jsem pás, kde jsem si vyzvedla zavazadla a potom se vydala hledat místo, kde jsme se měli sejít. Tam nikdo nebyl, tak jsem si sedla, potom mi to začalo být divné, tak jsem si stoupla a popošla a uviděla jsem nápis mojí organizace.

Byla jsem první, tak jsme museli čekat na několik dalších lidí. Přišla ještě Rakušanka Conni a Číňanka, plus skupinka Dánů. Potom se slečna, co tam na nás čekala, usnesla, že jsme všichni a šli jsme před letištní halu. Tam na nás čekal šok. Naše vozidlo, které nás mělo přivést do hotelu, byla limuzína! Abyste to teda pochopili, my jsme přilétli po časovém limitu, co jsme přilétnout měli, normálně lidi jeli autobusem. Ale i ostatní, co přijeli pozdě, nejeli limuzínou, ale třeba minibusem.

Když jsme dojeli na hotel, bylo už kolem půl deváté. Ani jsme se nešli ubytovat, ale vyrazili za ostatníma na večeři. Došli jsme do velké místnosti, kde bylo tak 60 dalších studentů a jídlo ve formě švédských stolů. My tedy zasedli a jedli, mezitím se nám představil hlavní organizátor, Rafael. Poučil nás o tom, co dělat nemáme, co máme, neustále nám opakoval, že se máme mazat opalovákem a přidal pár nechutných obrázků lidí se spáleninami a puchýři.
No, byla to mňamka sledovat to a u toho jíst. Jídlo byla ale moc dobré, obzvláště desert-guava pie.

Potom už následovalo představování. Rafael vždy ukázal vlajku a lidi, kteří byli z toho státu se měli postavit a zařvat jméno země. Samosebou němci byli nejhlučnější :D Já trochu nedávala pozor, takže jsem si stoupla trochu pozdě a lidi už vykřikovali „Czechoslovakia“ (!). Nejhorší na tom ale je, že tito lidé nebyli z Ameriky, ale z 99% Evropani!!! Tak jsem je opravila, že je to ve skutečnosti „Czech republic.“ Jaké bylo moje překvapení, když ukázali slovenskou vlajku a stoupli si dva Slováci.

Když jsme skončili, bylo už kolem 11. Ještě rozdávali kupony na snídani, mně je teda nějak nevytiskli. :/ Ale dali mi provizorní. Po večeři jsme se my pozdě příchozí museli jít zaregistrovat, vyplnit formuláře, dostali jsme samolepky s naším jménem na naše věci (foťák, mobil). Taky jsme vyfasovali tričko a kartu na pokoj. Než jsem to vybavila, byla už skoro půlnoc. Seznámila jsem se se svou spolubydlící, která byla z Dánska a k půl jedný jsem zalehla a spala jako nemluvně.

(musím letět, volají mě na večeři, dopíšu to později)

Omluva

2011-04-18T03:14:00.001+02:00

Omluva
Já vím, že vždy slibuju, že napíšu a pak nenapíšu. Dlužím Vám ty nejzajímavější články-Díkuvzdání, příjezdový seminář, Washington, New Orleans, Hawaii…:(

Ale na mou obhajobu, teď to tu bylo šílený. Měli jsme strašnou spoustu úkolů, plus jsem musela dodělávat to, co jsem zameškala, takže jsem tak s úkolama denně skončila okolo 1 v noci, před šestou musela vstávat… No ve škole jsem mírně spala, dokonce se mi stalo, že jsem usnula v buse a paní mě musela budit, jestli jsem tady náhodou nechtěla vystoupit :D

Některý učitelé mi navíc díky tomu, že jsem byla pryč, dávali docela kapky.
Minulý víkend jsme měli YFU seminář, jakože předodjezdovej. Když nám tam řekli, že si prý máme vzít pas, až pojedeme zpátky, začala jsem se hrozně smát, protože jsem myslela, že je to vtip. Ale on nebyl. Prý v minulosti byli tací, co si pas nevzali. Eh. :-O

Taky tam rozdávali kufry, jakože steré, tak jsem si jeden vzala, neb bych si stejně musela kupovat, jelikož své krámy nenacpu jenom do jednoho. Ale on je teda ten kufr sám o sobě dost těžký, tak nevím, jestli ho nakonec použiju. Taky jsme si měli donést trička, a navzájem jsme si je s ostatníma popsali. Já si na triko od ostatních vždy nechala napsat pozdrav v jejich jazyce, jejich jméno a zemi. Plus někteří mi tam napsali „Jak se máš“ v jejich jazyce. Bylo to milé, trochu nostalgické, neb se už asi neuvidíme. Tak jsme se poobjímali, slíbili si, že se určitě v Evropě navštívíme a jeli domů.

Během týdny jsem si koupila vstupenky na prom, kam se mi sice moc jít nechtělo, ale ostatní mě přesvědčili. Taky jsem byla ostatními přesvědčena koupit si lístky na Cardinals, baseball, kam půjdeme s pár lidma někdy v květnu. V pátek jsem pak ještě dostala dva lístky zadarmo, jelikož Cardinals tak odměňují dobré studenty. Tak na ně asi půjdu znova, s rodinou.

V Pátek jsem šli do Symfonie, ale já byla tak vyčerpaná, že jsem to tam skoro zalomila. Na večeři jsme zašli do malé restaurace poblíž, kde měli možná ten nejlepší sendvič, který jsem kdy jedla. Navíc tam měli domácí zmrzlinu…. Dala jsem si černou třešeň a ještě teď na ni musím myslet : - )

Tenhle víkend jsem si konečně odpočinula, vyspala se a odbarvila si hlavu. Ještě chci jít k holiči, tak jsem pak možná hodím foto. :- )

Hawaii Adventure, Day 1

2011-03-29T11:18:00.001+02:00

Jen ve zkratce, co předcházelo celému výletu. Podívat se na Hawaii byl vždycky můj obrovský sen, takže když jsem měla na výběr z YFU výletů mezi Hawaií, NY+Washington D.C. nebo Californií, sice jsem trochu váhala, protože San Francisco a New York bych taky ráda viděla, ale když jsem si přečetla, co všechno budu dělat na Hawaii, bylo rozhodnuto. A tak díky mým milovaným rodičům jsem mohla začít si plnit sen : - )

Musela jsem výlet zarezervovat a potom koupit letenku. Nikdy bych neřekla, jaká je to ale věda :D Ceny letenek se mění každý den, přičemž rozdíl může být až 200 dolarů. Já jsem vyčkávala, protože mi to poradil chlápek z cestovní agentury, ceny rostly, já byla absolutně na nerv, ale potom to naštěstí zase spadlo, já se uklidnila a letenku koupila. :D

Zjistila jsem, že pokud to kupujete v předstihu, American Airlines je asi nejlevnější. Je to nízkonákladovka, kde platíte úplně za všechno, počínaje zavazadly, konče jídlem na palubě.

Když už jsem měla letenku, musela jsem vyplnit všechny formuláře (teda mezi tím byla asi 2 měsíční pauza). To nebylo až tak obtížné, jeden formulář musel vyplnit táta, druhý já, host rodiče a škola. Protože jsem dobrý student, škola neměla žádný problém mě pustit. Přes týden jsem tedy zašla za všemi učiteli, řekla jim, že budu pryč a ptala se, co mám dělat.

V US History budou prezentovat prezentace (Moje, o televizi nebude prezentovaná, ale udělat jsem si musela). Test na to ale psát nebudou, takže přijdu jen o informace.

V English budou psát test a něco číst, ale to budu řešit, až se vrátím.

V Calculusu začnou opakovat na velký test a brát nové věci. Jsem asi magor, ale učebnici Calculusu jsem si vzala s sebou na Hawaii :D

V Government budou psát eseje, které bych stejně nepsala, protože jsem tam minulý půlrok nebyla, takže o nic nepřijdu.

Ve Spanish často nic moc neděláme, popř. se učíme tancovat „Bachatu“, takže tam se nebojím, že o tolik přijdu.

Problém bude kompozice, kde mi učitelka sice vypsala, co budou dělat příští týden-asi 10 básniček, ale to asi taky neudělám během týdne.

V náboženství mi učitelka vytiskla poznámky, abych se je mohla naučit, třeba v letadle.

V pátek jsme neměli školu, jelikož byl Teacher’s Inservice Day (radí se o tom, co učí), což mi dost usnadnilo balení. Kromě toho jsem měla v plánu ještě dodělat něco do školy. Původně jsem měla v plánu udělat básničky do Kompozice, projít matiku, kterou budou brát příští týden a ještě udělat dvě prezentace. Nakonec jsem udělala jen ty dvě prezentace:D (jedna mi zabrala 2 hodiny, druhá tak 5)

Dopoledne jsem dělala prezentaci „Television in 1950s“, kterou mi pak Peggy opravila.

Na oběd jsme zašli do mé milované Panery, tam dělají ty nejlepší sendviče a výbornou tomatovou polévku. Nejlepší je s mozarellou a rajčatama, pěkně rozpečený…

Po obědě jsme chvíli byly doma, potom jsme vyrazily nakupovat. Holky šly do Old Navy, já potřebovala jít do Michael’s, což je jak to někdo nazval „Shop jen pro baby“. Najdete tam všechno spojené s ženským kutilstvím-barevné papíry a čtvrtky, umělé kytice na vázání, samolepky, barvy na oblečení, věci na vylepšení oblečení, korálky, barvy na sklo…
Já jsem tam potřebovala papír na origami, neb to bude můj projekt do humanit (japonská zahrada s origami zvířátkama, náš závěrečný projekt). Taky tam měli vodní bomby, tak jsem je přihodila, ty se vždy u moře hodí :D

Potom hostrodiči odjeli, jelikož měli obchodní cestu přes víkend. Emily odjela někam pryč, tak jsme s Molly byly sami. Na večeři jsme si objednali z Buffalo Wild Wings, kde dělají smažený kuřecí kousky asi na 20 různých způsobů. Já měla samosebou Ceasar salad a Molly jsem ukradla kousek kuřete. I když normálně smažený nejím, tohle je docela dobré, je to ostré a má to nezvyklou chuť.

Balení mi trvalo docela dlouho, ale nakonec jsem se zabalila někdy kolem 10 večer. Do toho jsem totiž musela dělat svoji další prezentaci o Španělsku do Španělštiny. Molly se už na mě nemohla dívat, tak mi pomáhala :D

Potom jsme ještě vyrazili do KOHL’s, neb Molly si chtěla jít něco koupit, taky jsme jeli natankovat, protože Molly mě dneska hodila na letiště. Já měla zase příšernou chuť na ledový čaj z quicktripu, který je hrozně dobrý, navíc litrový kelímek stojí 69 centů. K mému naštvání ho neměli zrovna vyrobenej, tak jsem si dala zelený čaj (který byl ale slazený, fuj).

Pak jsem dokončila prezentaci, šla spát, ale nemohla jsem vůbec usnout. Vím, že jsem se koukla na hodiny, bylo 1,30 a já ještě nespala. Dost k tomu přispívalo, že jsem si vždycky na něco vzpomněla, co jsem si nevzala-jako českou vlajku, nůžtičky, dezinfekční gel, paralen…. K tomu jsem se pořád budila… NO když mi v 5,45 zazvonil budík, vyspaná jsem nebyla :D

Ráno jsem ještě vytiskla boarding pass, dobalila poslední věci, nervózně kontrolovala, jestli zavazadlo není moc těžký (uff, nebylo). Potom jsem hodila rychlou sprchu, rychle něco zhltla, Molly mi dokontrovávala prezentaci a kolem 7:20 jsme vyrazili. Naštěstí letiště je blízko, tak půl hodiny cesty, takže před osmou jsme tam byli. Zaparkovali, venku byla příšerná kosa, tak jsme rychle přeběhly do terminálu.
V hale jsme museli najít American Airlines přepážky, já si u jednoho z jejich počítačů vytiskla letenku a musela zaplatit poplatek za zavazadlo. Pak jsem čekala, až mě chlápek zavolá a já mu mohla dát kufry, v mezičase jsem ještě rychle naškrábala cedulku s adresou a připevnila ji ke kufru. Potom konečně odbavila zavazadlo, rozloučila se s Molly a zamířila na bezpečností kontrolu.

Musela jsem vyndat elektroniku z tašek, sundat si pásek, mikinu, boty. Mírně nevrlá paní mě zdržela, když jsem chtěla projít panelem, že musím počkat, než mé věci projedou. Do toho tam nějaká ženská ječela, že letí poprvé, že vůbec neví, co má dělat, že je ztracená. Což o to, každý máme své problémy, ale ne všichni je musíme sdělovat tak hlasitě, že i na druhé straně obrovské haly je nás slyšet.

Když jsem byla hotová, zašla jsem do Starbucks na kafe, jelikož jsem byla ospalá a na blueberry muffin, jelikož jsem měla hlad a jelikož oni ho mají nejlepší. Marně jsem se snažila po celém letišti najít vodu, která by stála míň než 2,75$, ale neuspěla jsem a musela koupit, co bylo.
Ještě jsem chtěla zajít do trafiky pro noviny, ale můj zrak upoutal titul s názvem „Best Colleges 2011L od US Neews, tak jsem vzala to.

Už byl skoro boarding time (jak je to česky, naloďování??) mé skupiny, takže jsem se vydala ke gatu. To, že lidi nastupují do letadla podle skupin, bylo pro mě nové v Chicagu, při příjezdu do Ameriky, kde mě chlap seřval, že zrovna nastupuje skupina 2 a já jsem skupina 3. Tentokrát jsem byla poučená a vydala se k přepážce až když vyhlásili mou skupinu.

Nastoupila jsem, kupodivu jsme nemuseli ani dlouho čekat, a letadlo se vydalo na ranvej. Myslete si, že jsem blázen, ale vždy když se letadlo začne hýbat, přepadne mě takový pocit štěstí a dobré nálady. Jednak to většinou znamená, že jedu poznávat něco nového, plus moje láska k letadlům tomu taky přidává.

Na Boarding passu jsem měla napsáno, že na palubě je WIFI. Hned mě napadlo, že v tom bude háček a taky že byl. Samosebou to bylo placené… Takže vám teď píšu z letadla, a doufám, že v Los Angeles, kde mám přestupní stanici, bude někde free Wi-Fi.

Jinak vedle mě sedí milá paní s dcerou, které mi pořád něco nabízí, sušenky s čokoládou, které sice miluju, ale přes lent ji nemůžu. Taky letí poprvé, takže jsou z toho tak roztomile nadšení.

Zrovna teď už podruhé prochází s pitím, což mě překvapilo, vzhledem k tomu že to hrajou na nízkonákladovku. Právě letíme nad nějakýma velikýma horama, jsme v půlce cesty, tak hádám, že letíme nad Coloradem a Rocky Mountains.
Mám chuť si trochu schrupnout, takže zase napíšu až z Los Angeles Airport, kde budu pár hodin čekat.

Los Angeles, 13:20 místního času
Tak na wifi jsem se nepřipojila, jelikož je placená. :(
Přistání proběhlo hladce, navíc mám krásné fotky mraků ještě před přistáním.

Po tom, co jsem vystoupila, chvíli jsem čekala a potom jsem se vydala směr výdej zavazadel. Moje tam nebylo. Už jsem si říkala, že já snad nemůžu doletět někam bez toho, aniž by mi ztratili zavazadlo (při cestě z Evropy do Ameriky mi kufr ztratily). Už jsem se těšila, že budu ječet na úředníky z American Airlines. Než jsem se ale stačila nadechnout, řekli mi, že pokud tohle není moje konečná destinace, kufry tam mít nebudu, až v Honolulu. Nevím proč jsem žila v tom, že si je musím znovu odbavit.

Pak jsem zjistila, že nevím kde sem, tak jsem se musela poptat. Taky jsem se zeptala, co tu můžu dělat, protože tu musím čekat 4 hodiny a paní mě poslala do food courtu ve vedlejší budově. Z toho se vyklubal terminál asijských společností, podle toho tady taky vypadá složení lidí, co tu čekají. Když se rozhlídnu, nějak nevidím nikoho jiného, kdo by nebyl z Asie.

Na oběd jsem tedy zašla k Číňanovi na kuře, potom jsem dostala hroznou chuť na smoothie, ale není tu ani Orange Julius, ani jinej stánek, co by je dělal. Chtěla jsem jít na něj tedy aspoň do Mekáče, ale i když ho normálně v menu mají, tady ne. Tak jsem zašla na jablečnou taštičku. Tu jsem neměla nejmíň 5 let a teda dost se změnila. Už to není ten smažený hnus, ale opravdu jablečný koláč (teda tady, nevím jak v Čechách).
Teď tu sedím u velkého proskleného okna a pozoruju letadla, jak tam strkají kufry. Mám ještě 2,5 hodiny do začátku boarding time, tak tu tak hoďku posedím, mám v plánu dělat Calculus a pak se vydám čekat ke své bráně.
Let do Honolulu trvá 6 hodin, tak zase napíšu odtamtud.

Pozn. Ke zbytku jsem se nedostala, ale zítra ráno chci brzo spát a doplnit to. Mám se tu totiž úžasně, tak to chci zdokumentovat!

Minulý týden

2011-03-28T10:31:00.000+02:00

Největší událostí bylo, že jsem dostala D ve škole. Byla jsem z toho dost hotová, jelikož je tu ze mě hrozný šprt, který je naštvaný i za B, natož za D.

Ale zase jsem dostala 100% z quizu z Calculusu, tak se pořád uklidňuji tím, že když už jsem tupá na gramatiku, matematika mi pořád ještě jde. :D

V US History jsme dobrali Korean War a sledovali video o 1950s. Na exchange pobytu miluju, že máte možnost se učit o historii z úplně jiného pohledu. Najednou je z „Američani udělali“ obrácené „My jsme udělali…“. A nebo naopak, najednou slyšíte o nás mluvit jako o „těch evropanech“. Pravda, taky jsem se párkrát dost zhrozila, když jsem v Humanitě slyšela, že první světová byla způsobená Českou republikou. :D

V úterý jsem cvičila, což sice je absolutně nezajímavé, ale tak jsem se zničila, že ještě v pátek jsem to cítila.

Taky jsem si byla koupit plavky a opalovák, jelikož mi to chybělo.

Počasí je teď fakt šílený. V Pondělí bylo kolem 20C (můj odhad, přesně bylo 70F). V úterý bylo podobně. Já jsem entusiasticky začala nosit školní sukni. Vzala jsem si ji i ve středu, kde už bylo kolem 60F, což už není tak slavné, plus foukal studený vítr. Domnívající se, že přece nemůže být taková kosa, jsem si ji vzala i ve čtvrtek … Ale. Ráno bylo kolem 45F, tak jsem si říkala, že to stoupne. Ale ono to odpoledne kleslo k 35, což je jen mírně nad nulou. Myslela jsem, že umrznu. Aby se to nepletlo, v pátek sněžilo :D:D

Vtipný bylo, že jak bylo teď teplo, všechny markety vytáhly ven kytičky, lehátka a houpačky (však víte jak hobbymarkety jako OBI to u nás taky dělají). Když jsme někdy ve středu šli do Walmartu, jen jsem prohodila, že by bylo vtipný, kdyby jim do toho nasněžilo. A ono fakt nasněžilo: D

V English jsem se pobavila. Ve třídě mámy kluky, kteří jsou podle mě docela drzý, ale učitelka jim to toleruje. Oni si jí pořád dobírají, kvůli historce o tom, jak spadla na běžeckém pásu, pořád na ní, že si s ní chtějí vyjít, dokonce ji volají v noci :D Ona na to, že by si přála, aby na ně taky něco měla, kvůli čemu by si je mohla dobírat (teda jednomu pořád říká, že je tlustý, ale on není, takže ne, že by se navážela do jeho postavy). Jeden kluk se tedy přihlásil a řekl jí o tom jednom drzém, že byl dvakrát zadržený. Jedna za vykonávání potřeby na veřejnosti, podruhé za dělání párty v opuštěném cizím domě. Očividně to ale byla nová informace jenom pro mě a pro učitelku, jelikož nikdo jiný se netvářil překvapeně.

Změna vzhledu

2011-03-22T04:22:00.004+01:00

Musela jsem změnit vzhled, i když se mi ten předchozí líbil. Ty bobónky mi ale připomínaly skittles, nejlepší bonbóny na světě, a pokaždé, když se se na blog podívala jsem na ně začala mít chuť, což je špatně, když je teď nejím. (Už jsem to vydržela dva dny, yeah!)

Co se tu děje

2011-03-22T03:30:00.021+01:00

Děje se toho jako vždy dost, ale nějak jsem byla líná sem psát.

Předminulý víkend jsem si užila gastronomické orgie. V sobotu jsem s Peggy byla v japonské restauraci a měly jsme výborné sushi. Samosebou jsem trochu zápasila s hůlkami, začínám mít podezření, že se to nikdy nenaučím :D A to mě to učilo asi 5 rodilých japonců :D Taky jsem všechny pobavila, když jsem si nacpala do pusy něco, co jsem považovala za sýr, ale on to byl plátek horského křenu. Já myslela, že v tu chvíli umřu, jak mě vše pálilo. Navíc mě příšerně začalo téct z očí takže se mi řasenka roztekla po celém obličeji, zkrátka jsem zase všechny pobavila :D

V neděli jsme na brunch (breakfast+lunch) zašly do jedné z restaurací do St. Louis. Je na vrcholku mrakodrapu a otáčí se, takže za necelé dvě hodiny vidíte město ze 360 stupňů. Bylo to formou švédských stolů, takže jsem se samosebou přežrala jako zvíře.
My jsme byly nastrojené, protože jsme si myslely, jaké to nebude nóbl. Nóbl to bylo, ale lidi tam byli v džínách. Chtěla sem si vzít foťák, ale zase, nechtěla jsem být za debila (ve finále by se nic nestalo, kdybch ho vzala. Ale na internetu jsem našla obrázky.

Taky jsem objevila, že v dubnu je v St. Louis Czech festival. Hned jsem napsala, že tam chci dělat dobrovolníka, pán mě odepsal, že mě tam hrozně chtějí! Hned bych šla, bylo by to zajímavé, možná bych snědla i ten guláš, až tak mi chybí česká kuchyně :D Ale bohužel jsem zjistila, že ve stejný den mám YFU seminář, takže asi nemůžu jet :(

Co mě ale úplně rozsekalo, když jsem zjistila, že v St. Louis je Sokol club :D:D Tomu jsem se smála asi půl hodiny. Sokol v Americe, heh.

Minulý týden byl šílený, učitelé se zbláznili, psali jsme asi 10 různých testů. Nejvíc času jsem strávila nad testem z US History, učitel nám dal 75(!) pojmů, které jsme měli identifikovat a potom jsme na to psali test s tím, že se můžeme dívat do poznámek. No nad děláním těch poznámek jsme strávila asi 5 hodin, ale stejně jsem spoustu otázek v tom testu nevěděla, neb jsem si třeba nepoznamenala to, co on chtěl. Ale ono je to docela těžké, když máte tak široký pojem jako „Televize“.

V pondělí dokonce sněžilo, ve středu bylo 23C, takže počasí trochu šílenost.

Ve čtvrtek jsme s Molly šly do kina na "Rango“, nový animák s Johny Deppem. Mně se to moc líbilo. Trochu jsem vytuhla, takže jsem zmeškala prostředek, ale jinak moc pěkný.
V pátek jsme měli volno, tak jsem se alespoň vyspala. Večer jsme jeli do symfonie. Já jsem o tom ani nepřemýšlela, napila se coly a až potom mi došlo, že jsem se toho neměla ani dotknout, neboť jsem si to na 40 dní odřekla :/ Taky jsem zjistila, že 4 lidi od nás ze školy hrají v St. Louis Youth Symphony Orchestra, což je hrozná čest.

V sobotu jsme jeli do nákupního centra, já jsem měla za úkol sehnat následující věci: džínové šortky, trička na ramínka, klobouk. Sehnala jsem, takže jsem byla šťastná. Trochu mě naštvali v Aeropostale, jelikož jsem měla z netu vytištěný kupon na slevu a oni mi ho nechtěli uznat :/

Taky jsem mluvila s rodičema a sourozencema. Bratr mě dost nakrkl, když mi řekl, že vpadám tlustě :D On je to takový drobeček, 4-letý malý blonďatý andílek, od toho byste takovou zákeřnost nečekali :D Měl teda pravdu, trošku jsem se spravila, tak o 10 liber, ale já teda preferuji říkat, že jsem jen mírně vyrostla :D Ale to teda až za poslední měsíc, předtím jsem si držela svou váhu. Hned ten denjsem cvičila jak divá, ještě dneska mě bolí každej sval. Ale mám teď naordinovou dietu (to znamená nejíst muffiny a skittles), tak to musí jít zase dolů :D

V neděli jsem trochu podcenila náročnost eseje, myslela jsem, že to za hodinku budu mít, ale to se nějak nekonalo. Bylo to na básničku a trošku mi trvalo to pochopit. Nakonec jsem nad tím strávila tři hodiny, pak jsem dneska stávala o pěti a ještě to dopisovala ve škole.

Ale jsem na sebe pyšná, je to můj první esej, kterej mi nikdo neopravoval, tak jsem na sebe zvědavá.
Učitelka v AP Kompozici nám nedávno říkala, že když už nic, tak nás ta kompozice naučí psát eseje snáze, protože na univerzitě je budeme psát každou chvíli. Je pravda, že se v tom zlepšuju. Na začátku roku mi to trvalo tak týden, a ještě jsme to spolu s Peggy tak tři hodiny opravovaly. Teď už to zvládnu i sama, s drobnějšíma chybama.

Dneska mi nevím proč bylo celý den špatně, pár lidí mi řeklo, že vypadám divně :/ :D V US jsme dostali zpět testy, z toho open-notes testu mám jen 87% :( Brali jsme válku v Severní Koreji. Co jsem netušila byl fakt, že prý kdyby generál MacArthur skutečně shodil atomovou bombu na Čínu, nejspíš by to začalo WWIII.

Ve španělštině jsme se učili Bachatu, ale bylo to dost tragický (to říká člověk který v tanečních neexceloval). Jedny holky nám ukazovali, jak byli na kurzu jive, to jsem se zhrozila ještě víc. To by nám Jiří s Marcelkou dali, kdybychom to tancovali takhle :D Boky jim nic neříkaly, jen tak poskakovaly.

Pak jsem museli asi 5x poslouchat tuhle písničku, protože obsahuje přítomný průběhový čas, o kterém jsme se zrovna učili. Museli jsme si různě stoupat, jak jsme to poslouchali. No abych řekla pravdu, už mi z toho pak hrabalo (ještě k tomu ten bezduchej text).

V Kompozici jsme jak jinak rozebírali básničky, Já nevím, nehledě na to jak moc se snažím, stejně nikdy neodhadnu, co tím chtěl básník říci. Někdy nejsem ani poblíž. :D Jak mi bylo řečeno jsem moc povrchní. To jsme třeba měli básničku o tom, jak na poušti ležela stará socha. Já tvrdila, že hlavní myšlenka je v tom, že na poušti nemáme nic nechávat, neb to zavane písek. Učitelka tvrdila, že je o pomíjivosti lidského života. Já si stejně myslím, že pravdu jsem měla já. :/

Odpoledne jsem strávila s tím, že jsem přečetla všechny články na iDnesu o konfliktu v Libii. Konečně jsem tak pochopila joke ze Saturday Night Live o Kaddafím.

Video ZDE

(alternativa youtube-mizerný zvuk)

Vysvětlivka: John Galliano byl vyhozen od Diora, protože na veřejnosti prohlásil: „I love Hitler.“

Jinak mě dostává tohle video, už jsem ho viděla asi 50X, ale stejně mě baví.

Ten „Zprávař“ je náš nový objev, kterého s Molly milujeme. :D

Video ZDE.

(Tady jsem to našla na youtube, protože hulu prý v čechách nefunguje, kvalita je ale mizerná ZDE)

Nevím, jestli víte, co je to Westboro Babtist Church. To je církev, která protestuje na vojenských pohřbech, že všechno neštěstí v Americe způsobují Gayové. Je kolem toho hodně kontroverze, lidem se jednak nelíbí jejich názor, ale horší je, že protestují na pohřbech, kde by mohli zachovat trochu důstojnosti. Nedávno ale nejvyšší soud rozhodl, že je to jejich právo to dělat a můžou to dělat nadále.

Zrovna nedávno tu byl jeden pohřeb, kde oni byli. Abyste rozuměli, nedaleko je obrovská vojenská základna a jeden voják byl zabit teroristou v Německu. Více ZDE

Tak před týdnem tu měl jeden z těch hochů pohřeb. Samosebou tam byli z Westboro Babtist Churhch. Vojáci to ale udělali tak, že kole průvodu jezdila garda na harlejích, takže ty z Westboro Babtist Church nebylo slyšet. Článek o nich na anglické wikipedii.

Pozn. Teď jsem o tom zkoušela hledat článek v češtině, ale nepodařilo se mi to. To se o tom v Čechách vůbec nepíše???

Taky jsem objevila seriál Scrubs, což ale moc ráda nejsem, protože se na to teď musím dívat. :(

Jinak teď tu máme krásné počasí, tak doufám, že to vydrží.

Ještě přidávám písničku, kterou si pořád musím zpívat.

Tahle je tu teď hrozně populární, já ji nesnáším. Jednak je to Lady Gaga, druhak je to prostě debilní (netvrdím, že ta první písnička je inteligentní)

Lent

2011-03-11T03:02:00.001+01:00

Minule jsem zapomněla napsat, že tady v Illinois bylo tornádo! Bylo tu minulý týden, když jsem byla v New Orleans. Prý byl hrozný vítr a nejednou se začala ozývat siréna, tak rodinka šla do sklepa. Tam strávili tak půl hodiny a čekali, až to přejde. To Tornádo sice nebylo v naší ulici, tady byl jenom velmi silný vítr (a to až takový, že lidem uletěly části střech, byly polámané stromy). Ale ve vedlejším městě bylo opravdové tornádo a zlikvidovalo pár domů. Hodně lidem ta střecha ale tak nevadí, jelikož stačí, aby byla zničená jen trochu a pojišťovna zaplatí komplet výměnu.

To se stalo někdy minulé pondělí, takže když jsem přijela v pátek, stromy už byly odklizené a střechy opravené.

Byla jsem ale uklidněna, že mě nemusí mrzet, že jsem přišla o vzrůšo, že je to tu celkem časté. :D

Tenhle týden jsem musela dohánět, co jsem zameškala, když jsem byla v New Orleans.

Taky jsem zašla za svou školní poradkyní, což je moc milá dáma a měla jsem dotazy ohledně studia na univerzitě tady. Ta mě hlavně uklidňovala, protože jsem měla menší hysterický záchvat, že mě nikam nepřijmou, a jestli přijmou, nedají stipendium :D Taky mi radila, co mám ještě udělat, když jsem v USA. Budu muset znova dělat ACT i s esejí, taky mám požádat profesory, aby mi napsali doporučující dopis. Ona se hned nabídla, že mi ho napíše. Prý mám požádat i ředitele, že mě zná a taky mi s radostí napíše dobrý doporučující dopis. : )

Ve středu jsme měli mši, ale ještě předtím school assembly. Ředitel si nás zavolal do tělocvičny a měl dlouhou řeč o tom, jak je zklamaný, jelikož v pátek při basketbalové hře naši studenti řvali na studenty protihráčské školy sprostá slova. Mluvil o tom, že jsme škola pověstná tím, že jsou tu milé lidi a je tu dobré prostředí a oni to zničili. Pak taky hodně mluvil o tom, že tenhle rok dostává hodně emailů, že je tu na škole šikana. To jsem docela koukala. Vím o tom, že třeba oblíbená zábava (některých) seniorů vyrážet prvákům z ruky učebnice. Ale nikdy jsem si nemyslela, že by mohli jít i dál. Očividně šli… U nás na škole to hodně hrajou na školní pýchu, mnoho učitelů jsou bývalí studenti. Ředitel mluvil o tom, jak jsme ho zklamali… No samosebou jak se to rozpustilo, někteří jedinci se tomu jen smáli :/

Nevím, jestli jsem to už psala, ale vždy po 3 hodině mám tak půlhodiny času, který je normálně na oběd, ale já ho často trávím v učebně matiky, kde zoufale chodím na Mrs. Sands, aby mi něco vysvětlila, přičemž si svačinu můžu sníst tam. Takhle to dělá spousta lidí, ale většinou skončím s tou samou skupinkou kluků a musím poslouchat jejich duchaplné rozhovory. Oni jsou přesvědčení, že jsem zlá, jelikož si samozřejmě neodpustím poznámky, když je slyším. Podle jejich názoru je to ale jenom znak toho, že je mám všechny ráda, a proto jsem na ně zlá. :D (A to jsem s dvěma ještě byla v New Orleans ve stejné pracovní skupině, to jsme si všichni fakt užívali :D). Včera Zach, jeden z těch kluků, na Mrs. Sands, která byla ve třídě: „Mrs. Sands, Eva said that I am annoying!“ A ona mu na to řekla: „Well, she is right.“ Tomu jsme se smála až do konce dne, jak já Mrs. Sands miluju! Pak se spolu ještě dohadovali, jestli jsem „mean“ nebo ne, on tvrdil, že ano, ona tvrdila, že jsem hrozně milá. Cožpak o to, já jsem milá, když mě tak hrozně baví si ho dobírat. A nejlepší je, že se ani nebrání, když mu něco řeknu. Ostatní z té partičky se aspoň pokusí (neúspěšně) mi to vrátit (jeden z těch kluků je o hlavu menší než já, ten tedy taky nemá šanci).

Dneska znovu Zach přilítl s tím, že má oficiálně potvrzeno, že jsem jeho kamarádka. Očividně byla na škole mezi seniorama anketa (kterou jsem ani nepostřehla), kde z různých kategorií vyberou seniora-jednoho kluka a holku, pak je spolu vyfotí a dá se to do ročenky. Jsou to kategorie jako Dream Girl/Boy (což samosebou vyhrála kapitánka roztleskávaček +fotbalový kapitán), Worst Driver, Biggest Klutz, Best Smile, Best Artist, Best Dancer, Best Legs , Class clown… Já vyhrála „Friend with everyone“, což ani nevím, jak sem si zasloužila, ale proč ne:D

Nejvtipnější pak bylo, jak se děvčata rozčilovala, že nevyhrála „Best legs“, zato vyhrála „Worst driver“. Mě by třeba nejvíce potěšilo vítězství v kategorii „Most likely to succeed“. No, asi máme každý jiné priority…

Je tu hrozná tradice, že o Lentu si všichni něco zakazují. Že se to má dělat jsem sice věděla, ale tady to dělají masivně všichni. Já jsem na sebe šla tvrdě, na 40 dní si zakázala čokoládu a budu běhat 3x do týdne. Nejsem na to sama, Molly se ke mně přidala :D K tomu jsem si teda ještě zakázala všechny bublinkové nápoje, v mém případě hlavně Pepsi light. Abych toho neměla málo a mohla správně trpět, ještě jsem k tomu přidala Cheez-it, což jsou sýrové lupínky, ale hrozně dobré. Tak jsem na sebe zvědavá :D

Vážení...

2011-03-08T03:16:00.000+01:00

…jsem zpět!
Z Mission tripu jsme se vrátili někdy v pátek okolo 9. ráno a musím říci, že byl naprosto úžasný!!! Už o něm píšu článek, ale asi to rozdělím na části, jelikož toho je hodně a navíc nemám čas to napsat najednou.

Zbytek pátku jsem se vybalovala a taky jsem chvíli spala, jelikož jsem po noci v buse byla dost hotová. Večer jsme se pak vyrazili bavit.
Nejprve jsme s Em, Molly a Adamem šli na bowling. Dost teda pršelo, takže jsme byli všichni mokrý, i za těch 50 metrů, co jsme museli uběhnout od auta.

Byla to sranda, nejprve jsme jednu hru hrály normálně (neprohrála jsem, jsem dobrá), potom druhou tak, že jste to mohli hrát jakkoliv, jen ne normálně. Já povětšinou zvolila „granny style“ (neboli machovky styl :- ), ale Zuzanko, víš že tě mám ráda : )) ), tedy vzít kouli oběma rukama a hodit. Vtipný bylo, když mě zastavil úplně cizí pán a řekl mi, že si myslí, že jako já bude vypadat jeho vnučka, až vyroste. Pak mi ji dal do ruky (fakt roztomilý mrňavý blonďátko) a vyfotil si nás dohromady :D

Po bowlingu jsme se s Molly vydaly na film „King’s speech“, kde hrál můj milovaný Colin Firth. V kině jsem se dost cejtila, protože ani po mně nechtěli ukázat občanku. Film byl totiž hodnocený jako nepřístupný (používají tam „f-word“), a ten je až od 17 let, takže ji po hodně lidech, kteří vypadají mladší, chtějí.

Film byl úžasnej, Colin byl dokonalej (není div, že vyhrál Oscara), určitě doporučuji na to jít!! Nejvíc mě překvapilo, že jsem tomu i rozuměla (až na nějaké detaily), což je úžasné vzhledem k tomu, že to je navíc Britská angličtina… Dorazila mě tahle hláška, smála jsem se daších 5 minut :D

Lionel Logue: [as George "Berty" is lighting up a cigarette] Please don't do that.
King George VI: I'm sorry?
Lionel Logue: I believe sucking smoke into your lungs will kill you.
King George VI: My physicians say it relaxes the throat.
Lionel Logue: They're idiots.
King George VI: They've all been knighted.
Lionel Logue: Makes it official then.

V sobotu a neděli jsem více méně relaxovala, dělala věci do školy, volala domů a tak. V Sobotu večer jsme byli v Red Lobster a já jedla snad to nejúžasnější jídlo tady. Jejich bochníčky se sýrem byly úžasný! Potom jsem měla lososový steak a krevety v parmazánové omáčce. Bylo to tak dobrý, že jsem se přecpala jako zvíře.

A dneska poprvé do školy zase…
Ráno mě Emily odvezla dříve, tak jsem se stavila na latté v kavárně vedle zastávky.
V buse jsem si potom chtěla sníst tyčinku, ale byl tam nějakej cizí řidič a hned mi začal říkat, že v autobuse se nesmí jíst a tak. To mě teda překvapil, protože když jedu s tím „mým“ obvyklým řidiče, jím v buse pořád.

V US history jsem se hned ráno ptala, co jsem zameškala a co mám dohnat, učitel mi řekl, že se na to mám vybodnout, že mi dá body i tak :D Tak jo. Ostatní psali písemku, tak jsem si dodělávala španělštinu.

V English mluvila o středověku, o tom jak se rozšířilo křesťanství.

V Calculusu jsme dělali „antiderivatives“, což nevím, jak se řekne v češtině a nemůžu to najít. Že by antiderivace?

V Government jsme dělali soudní kauzy, které změnily USA, což je dost zajímavé, někdy o tom možná napíšu více. Dneska se to musím všechno naučit, protože je zítra test.

Ve Spanish jsme opakovali na test, který ostatní budou psát zítra. Je o latinoamerických zemích, kde leží, jejich hlavní města a tak. Uprostřed hodiny jsme šli do jídelny, kde je na zdi obrovská mapa světa a dostali plácačky. Učitelka vždycky řekla název země a my měli na ni plácnout. Po hodině jsem šla za učitelkou, ta mi dala práci, kterou jsem zameškala, neboli „make up work“. Ptala se mě, jak jsem se měla v New Orleans, asi jako dneska každej (kdo tam nebyl).

V Composition jsme rozebírali básničky, potom jsme se nevím jak dostali k veverkám a učitelka nám líčila, jak je věšela :D Prej se jim na zahradě přemnožily (jako že jich tam mají i kolem 100) a překusujou jim dráty, hlasitě se páří a tak… tak nám popisovala jak se jich snažili zbavit. Byla docela krutá, prej si půjčila dětskou kuličkovou pistolku a sestřelovala je :D:DD

V náboženství nám ukazovala hostie a popisovala, jak se vyrábí. Taky nám líčila, jak se před několika lety někdo vloupal do školy a všechno postříkal práškovým hasícím přístrojem, který je toxický, tak to pak museli složitě čistit. Postříkal i přeměněné hostie v kapli (respektive prach z přístroje se dostal i na ně) a to byste nevěřili jak je složité s takovými hostiemi naložit. Vyhodit se nemůžou, musí se rozpustit ve vodě a potom vylít do posvátného odpadu, či jak se to mu říká. Taky na chvíli přišel ředitel nás zkontrolovat.

Po škole jsem sedla na bus, potom na shuttle a ještě se stavila v Targetu. Už mi totiž došli mandle a cereální tyčinky, taky jsem dostala chuť na dietní pepsi. Hádejte, co jsem neobjevila. I kdy jsem ji tam hledala tisíckrát…. Dneska tam byla…. MILKA!!!! No, už je skoro sežraná.
Taky jsem tam narazila na čelenku s mašličkou asi za 50 centů. Moje nová mašličková vášeň mi nedala a říkající si, že to vlastně kupuju pro baby sestru, vzala jsem jí s tím, že si ji občas pučím (zítra si ji chci vzít do školy).

Taky jsem začala sbírat čtvrťáky a dolarové mince. Čtvrťáky mají vzadu státy USA a jimi ovládané území, dolarové mince mají presidenty USA (zatím asi jen prvních 14).
Na zastávce máme rozměňovač, tak jsem tam dneska nasypala asi 11 dolarů. Vyhodilo mi to teda asi 8 Lincolnů (dolarová mince), potom různý drobáky, ale taky čtvrťák ze Severních Marian, což je podle mě docela vzácnost.

Už mám 3 různé dolarové mince a 15 čtvrťáků. Však já to posbírám všechno :D Jen musím platit kešem, jelikož doteď jsem všechno, co se dalo platila kartou.

Jak jsem skoro urazila ředitele+nějaké fotky

2011-02-26T07:53:00.016+01:00

Už jsem sem relativně dlouho nepsala, tak to musím zase napravit (což půjde těžko, jelikož si nic už zase nevím, co se dělo, ale zkusím si vzpomenout).

Ve středu jsem se pobavila v US History. Opakovali jsme na písemku, kterou jsme psali ve čtvrtek, učitel se nás náhodně ptal na otázky s tím, že jestli jsme odpověděli dobře, dostali jsme bonusové body do písemky, jestli špatně, tak mínusové. Konečně jsme se už dostali ke konci války, opakovali jsme vstup amerických vojsk do Německa a učitel jen tak mimochodem prohodil, že tam založili základnu a jsou tam až do dnes. Na což se spolužák nechápavě zeptal: „A co tam jako dělají?“
Učitel: „No tak pozorují situaci…“
A spolužák :“A nejsou už trochu starý, když to tam pozorujou už přes 60 let?“
Učitel: „????“
Spolužák: „Ty jo to by mě nebavilo 60 let trčet v Německu a hlídat tam něco.“
Učitel: „No tak tam nejsou ty samí lidi od druhý světový… To se obměňuje…“
Spolužák: „Aha, tak to by mě nenapadlo“.

Do konce hodiny mě pak ještě stihl učitel dvakrát naštvat. On jeho dobrým zvykem je totiž posmívat se lidem (což tu dělá většina učitelů). Ono je to vtipný, když to dělá druhým, ale mě to ještě nikdy neudělal. Řekl nám, že má otázku, kterou nikdo nebude vědět a zeptal se, na jaké hoře vojáci vztyčili vlajku po bitvě o Iwo Jimu. Když jsem mu řekla, že na Mt. Suribachi (neptejte se mě, jak to vím, sama nevím) hned začal s posměškama, že já abych něco nevěděla, to by se muselo něco stát… Ne, že by byl vyloženě zlej, ale byl nepříjemnej. :/

Když Vám teď řeknu druhý důvod, proč mě naštval, bude se ten první zdát dost malichernej. Naštval mě tím, že se o Holocaustu zmínil jen posledních 5 minut před koncem hodiny s tím, že nám řekl počet mrtvých a že to bylo násilné likvidování židů. Konec, tečka nic víc. Byla jsem dost nakrklá, protože to je něco, o čem by se měli učit do zblbnutí (Ale svou chybu napravil v pátek, takže je vše odpuštěno).

V Kompozici jsme začali prezentovat naše básničky. Mě můj „partner“ s kterým jsem to rozebírala jenom nakrknul ještě víc, a utvrdil v přesvědčení, že co si neudělám sama, to nemám. :D Dohromady jsme měli 9 otázek, on dělal 4 a já 5. Každý jsme měli ty své důkladně rozebrat a přinést do školy. Zatímco já na tom makala 3 hodiny, on jen donesl přepsané to, co už jsme spolu vymysleli v hodině…

No shrneme to, nebyl to nejlepší den. V noci jsem se nevyspala, jelikož jsem do půl jedný dělala projekt o NASA, plus jsem se učila na dvě velký písemky.

Byla jsem nevyspalá, takže ani čtvrtek nebyl nejlepší den. Ráno jsem usnula v buse, což by nebyl problém, ale normálně se sama vzbudím těsně před tím, než je bus před školou. V ten čtvrtek jsem se vzbudila, a nikdo už v buse nebyl, budil mě soused, jestli prý nechci vystoupit :D:D

Učitel v US History měl blbou náladu, takže ještě zhoršil tu moji, ale ten velkej test jsem jakžtakž napsala, zdálo se to jednoduché.

Ještě jsme psali ze Španělštiny, byl to ústní, poslech i psaný test, ale myslím docela v poho.

Doma jsem teda zjistila, že jsem si zapomněla učebnici ze které zítra píšem písemku ve škole, ale bylo mi to jedno, v 10 jsem šla spát.

Takže abych ukončila všechnu depresi a špatnou náladu, celej dnešek jsem ji měla výbornou. NA všechny jsem se smála a všichni na mě :- )
Všimli jste si někdy, že i takový banální fakt, že se někdo mračí/směje může trochu ovlivnit Váš den?? A jelikož mě pomáhali zlepšovat náladu jiní ty předchozí dny, dneska jsem se zase na všechny smála já.

V US History učitel napravil svůj prohřešek a pustil nám dost grafické video o Holocastu. Bylo to zajímavé v tom, že to neukazovalo jenom ty velké koncentrační tábory, ale i ty méně známé, kde taky zemřelo velké množství lidí (byť „jenom“ tisíce).

V English jsem se snažila přečíst ten článek v učebnici, ze kterého jsme dneska měli psát písemku. Byl docela těžkej, ale při své pozitivní náladě jsem byla nadšená, že jsem se zase naučila něco nového. Teď už totiž vím, co je to „Accountability, Equity, Fiscal Integrity and Efficiency in Federal Bureaucratic Agency“ :D

V Matice jsme dostali zpátky velký test, který jsme psali minulý týden. Jak se učitelka vyjádřila, dopadlo to prý hrozně, protože i já měla jen 90% :D Ostatní sahali až k 60%. Jiný den bych z toho byla naštvaná, ale ne dnes, dnes jsem měla dobrou náladu.

Na oběd nás učitelka pustila asi už po půl hodině, jelikož musela jít za seniorama kvůli mission tripu. Načež ani nevím jak, ale mezi spolužákama se strhla vášnivá diskuze, kolik berou jejich rodiče, jeden si stěžovat, že jeho rodiče jsou hrozně chudí, že berou jen 35 tisíc dolarů ročně. O tomhle chci napsat více, o cenách tady a o platech, článek je ve výstavbě.

V Government jsem dneska presentovala svůj projekt o NASA.

Bylo to v pohodě, tak 5 minut jsem mluvila, jen jsem nějak nemohla vyslovit slovo „Aeronautics“ i když jsem to doma trénovala. Když jsem domluvila, všichni mi začali tleskat, jako kdyby se hrozně divili tomu, že ve skutečnosti umím pár vět v angličtině (v téhle třídě jsem toho ještě moc neřekla, pravda, navíc je s juniorama). Tak 5 lidí se na mě hned sesypalo, že milují můj akcent. Tak dík!

Potom prezentovalo ještě pár dalších lidí, jedna holka mluvila o INS (Immigration and Naturalization Services). Načež se strhla vášnivá diskuze, tentokrát o Mexičanech. Ono je zajímavé, že sice na oko se všichni tváří, že jsou proti rasismu, ale za zavřenými dveřmi… No i o rasismu chystám článek.

Na konci sedmé hodiny jsme všichni měli jít do tělocvičny, že nám škola popřeje šťastnou cestu a tak (jedeme do New Orleans, psala jsem to?). Řekli nám, ať se tam chováme slušně, že tam s náma bude i nějaká dívčí škola (kluci to odmontovali: „Super, konečně si užijeme!“). Potom se kolem nás měla seskupit škola a nesenioři dostali instrukci, aby položili ruku na rameno nejbližšímu seniorovi. Já věděla, že za mnou jsou nějací junioři, proto když mě zezadu něco dost pěvně uhodilo do ramene, už jsem chtěla nadávat do idiotů. Otočím se… A kdo za mnou stojí??? Ředitel!!! Jak já jsem děkovala své prozřetelnosti, že jsem se nejprve ohlédla, než jsem dotyčnému nadala do kokotů.

Pak už byl skoro konec, tak jsem nasedla na bus a jela domů. Ve Wood River (nebo River Wood?), když jsem čekala na bus, jsem si vzpomněla, že mám v tašce foťák, tak jsem to vyfotila okolo zastávky.

Takový vodojem, jako je tu na fotce, je tu v každém městě, jen se liší tím nápisem samosebou, v každém městě je tam nápis toho města.

V Edwardsville jsem pak vyfotila ulici, kde je má oblíbená kavárna. (To je to poslední, hnědé stínítko vpravo – The Sacred Grounds Café).

Tam jsem si dala latté a pumpkin bread. Byla tam zase jiná slečna, ale taky moc milá. Ptala se mě odkud jsem, a když jsem jí to řekla, reagovala naprosto obvykle-„Oh, cool!“ Seděla jsem u stolu a zrovna jsem myslela na to, že Emily koupím taky pumpky bread, protože ona to má ráda. V tu chvíli se ke mě řítí ta slečna, že mi prý dala koncový kousek, který je menší, než ty ostatní, takže mi jeden kousek zabalila navíc. Náhoda? :- )
Sama pro sebe jsem si pak musela říci, že se tu měním. Nesežerala jsem to totiž, ale opravdu vzala domů pro Emily. Co to se mnou??? Dřív jsem se o jídlo nebylo schopná rozdělit :D:D Tuhle jsem dokonce nabídla kus sendviče kamarádce…

Pak jsem nasedla na shuttle a jela k obchoďákům, odkud to mám domů nejblíže. Ještě jsem se chtěla zastavit do obchodu s botama, protože už hrozně dlouho sháním černý baleríny (vlastně od té doby, co jsem přijela). Totiž když tady jdeme do kostela, všichni jsou ve slavnostním, jen já jak křupan musím v teniskách, protože jiné boty nemám (teda mám vysokej podpatek nebo zimní, ale to se nedá nosit do kostela). Nebyla jsem je ale schopná sehnat, jelikož jsem za ně odmítala dát víc než 15 dolarů (kdybych chtěla dát 50 , sehnala bych hned) a navíc je vždy neměli v mé velikosti, jelikož mám tak trochu specifickou. (9 je mi malá, 10 hrozně velká a 9,5 se moc nevyrábí). Světe div se, já je našla!!!! Jsou mi a navíc byli v mém cenovém rozmezí. A Abych zabila dvě mouchy jednou ranou, potřebovala jsem i nějakou pracovní kabelku, jelikož nechci do New Orleans tahat tu, co nosím do školy. Tahle stála 5 dolarů, je plátěná, takže ji nemůžu poškrábat či tak něco a můžu ji pak používat dále.

Mé úlovky:

Měli tam i nádherné boty na podpatku, byly zlevněné na 24 dolarů…. Byly fakt dokonalý, ale nechtěla jsem utrácet peníze, tak jsem si řekla, že jestli jsou mi souzený, určitě tam budou i jindy. Ještě, že jsem to udělala. U pokladny jsem totiž dostala poukázku na slevu 10 dolarů, heh. Taky jsem dostala zákaznickou kartu (už jich mám asi 10 z různých obchodů, nic to nestojí, prostě vždy, když něco nakoupíte, vám ji projedou a někdy tam máte slevu, tak to máte levněji). Akorát jsem udělala chybu, když se mě zeptala, kdy mám narozeniny, řekla jsem jí popravdě, že jsem prosinec. Svou chybu jsem si uvědomila v momentě, kdy jsem to vyřknula, kdybych řekla, že třeba v dubnu, mohla jsem dostat narozeninovou slevu :/ No tak nic.

Večer jsme šli na večeři do 54th street grill. Byla tam hodinová fronta, tak jsme skákli vedle do BestBuy (obchod s elektronikou se všema těma „kůl“ věcima jako foťáky, laptopy, čtečky knih, mp3…). Nejprve jsem se snažila pochopit McBook, ale pak jsem si uvědomila, že vlastně podvádím svého Ferdinanda /můj notebook/, tak jsem se vydala obhlédnout tašky na něj. Zbývající čas jsem strávila u iPadu a hrála hry.

Příští týden tu nebudu, neb jedu na Mission trip Do New Orleans, pomáhat obětem Katriny se svou senior class. Vůbec nevím, co od toho mám čekat, ale každopádně se tu tejden nezjevim. Možná zítra ještě napíšu, jak jsem se balila, ale spíš ne. Zatím se mějte!

Ještě přikládám několik fotek z minulého týdne, neb jsem Vám ještě neukázala, co jsem si koupila minulý víkend(aneb jak se oháknout od hlavy až k patě za 14 dolarů a ušetřit 150, viz minulý článek), ze kterých mám radost, neb to byl balzám na moji spořivou duši.

Tak tedy:
Šaty (pro normálně vysoké lidi, pro mě jenom halenka, trošku se to taky srazilo)-5 dolarů.

Tričko (všimněte si prosím souladu mašliček v uších a na triku :D)-5 dolarů

Šaty -10 dolarů (když jsem byla upozorněna na to, že jsou trochu krátké, říkala jsem, že to je možná moje jediná šance, jak v létě udělám rozdílovky :D:D) Sako – 8 dolarů

Šortky-nové, 5 dolarů; Tričko –koupené už dýl, ale hrozně se mi líbí

PS: Jak se Vám líbí nový vzhled blogu?

Tuesday

2011-02-23T06:42:00.003+01:00

Psala jsem včera, tak dnes jenom krátce.
Včera v noci jsem zase moc nespala, takže jsem zase usínala ve škole :D Ráno jsem navíc zaspala (jako obvykle) a tak jsem ráno ani nestihla snídani (takže jsem jako obvykle jedla v autě).

Dneska jsem měla premiéru v tom, že jsem poprvé si vzala do školy notebook. Hodně lidí to tak dělá, v některých třídách si můžete psát poznámky do notebooku. Já ho teda tahala kvůli prezentaci do kompozice, ale o tom později. Ale každopádně vzhledem k tomu, že můj Ferdinand (jméno notebooku, pojmenovávám si všechny přístroje – mp3 je Karel, stará kalkulačka Eduard, nová Oscar, mobil je Emil, foťák Ester-uznávám, jsem trochu magor) je trošku cvalík a pronese se, myslím, že ho radši budu nechávat doma. Ostatní totiž pro většinou mají ultralehké Macbooky, které nic neváží (Jo, zmínila jsem se, že v neděli, jak jsme byli v tom obchoďáku, jsem vlezla do Apple Store? Myslím, že ne. Tak teda: Mě celá Apple mánie až tak nebere, ale co mě teda nadchlo, jak jsou ty jejich netbooky-uzoučký a lehoučký).

V US History jsme procházeli Study Guide, neboli seznam pojmů, co musíme umět na velký test o WWII ve čtvrtek).

V English jsme pokračovali ve sledování Gladiátora=chrápala jsem. Ale dostali jsme zpět testy na Řím, a já měla 95%. Mohlo to být lepší, ale co :D

V Calculusu jsme začali novou kapitolu. Už se u toho musí hrozně přemýšlet, to se mi nelíbí :D:D

V AP Gov nám dala podmínky pro náš projekt o vládních organizacích, mém případě o NASA.

Ve Spanish jsme dostali naše projekty o domu našich snů. Já měla 100%, heh :D Nevím, jestli jsem to psala, ale španělštinářka vždycky oznamuje studenta měsíce, což by měl být někdo, kdo se hodně snaží a de mu Španělština. A Hádejte kdo je studentem února? :D:D:D Heh. Hned jsem si svůj diplom přilepila na dveře učebny Španělštiny, jako to dělají ostatní, někdy to vyfotím. Pravda, ani nevím, čím jsem si tak tak zasloužila, asi jsem prostě „lovable student“, nebo jak to navala Molly, „Teacher’s pet“.
Některý holky byly na mě fakt naštvaný, jelikož to jsou takový ty aktivky, co se hlásí pokaždé, když se na něco učitelka zeptá… Což já nedělám, tak vlezlá nejsem. Ale na učitelku jsem milá (ale to na všechny a tohle je moje první cena :- ( :D), když se mi něco líbí, tak jí to hned pochválím… Mám dobré známky a hele jak se jí líbím :- )

V kompozici jsme měli za úkol po dvojicích rozebrat básničku, na kterou máme zítra referát. Kvůli tomu jsem tahala ten notebook, jelikož bych to pak stejně musela přepisovat. Pracuju s jedním klukem a který o tom má asi tak stejné ponětí jako já(=žádné), tak jsem zvědavá, co z toho bude.

V theology ani nevím, co jsme dělali, jelikož jsem spala. Ona to totiž dělá tak, že si opíšem z projektoru poznámky a ona o tom pak hodinu mluví, ale v testu je jen to, co máme v sešitě, takže tomu nemusím věnovat pozornost.

Po škole jsem nasedla na bus a chtěla vyzkoušet to slavné wifi v buse, které jsem zatím používala jenom v mp3. Bylo to teda dost pomalý, až jsem se z toho rozčílila (jak jsem to před pár lety přežila, když ještě bylo připojení třeba vytáčené, to fakt netuším).

Po škole mě vyzvedla Molly, zajeli jsme do Bread and Co na latté a pumpkin muffin (dneska jsem se tak cvičně koukala, kolik to má kalorií a to jsem neměla dělat, se divím, že jsem furt hubená).

Ještě jsme se stavili do Targetu, jelikož jsem potřebovala velkej papír na projekt o NASA.

Tak dvě hodiny jsem dělala úkoly, pak jsme jeli na nákup (doplnila jsem zásoby cereálií a hrozně pobavila Scotta, když jsem se nemohla rozhodnout jakou barvu kleenexů chcu do koupelny), potom jsme se vrátili z nákupu, měli večeři (roast beef v housce se sýrem a dresinkem+césar salad). Další dvě hodiny nad úkolama až do teď, když je za 20 minut půlnoc, takže končím. Mějte se!

PS: Přikládám něco, co jsem našla včera:

"The future belongs to those who believe in the beauty of their dreams."
~ Eleanor Roosevelt

A man asked a genie to make him a billion times smarter than anyman on earth, so the genie turned him into a woman.

President's weekend

2011-02-22T06:25:00.009+01:00

Zase jsem blog zanedbávala, tak to musím teď dohnat.

Minulý týden ve škole to byla docela hoňka, psala jsem každý den tak dvě písemky, k tomu jsem měla odevzdat dva projekty.

Největší událostí týdne bylo, že nám přivezli nové lavice. Ty staré se odnesli za školu na hromadu…. Ale umíte si to představit, 300 lavic na jedné kupě?

V US History dokončujeme WWII, přes víkend jsme měli udělat study guide, na což jsem se vyflákla samosebou :D

V English sledujeme Gladiátora, takže pospávám.

V Calculusu jsme psali dokonce dvě písemky. Jednu malou v úterý - a já dostala poprvé B v matice tenhle rok. Jsem z toho byla hotová celej den pak… :D A pak v pátek jsme psali velkej test na celou lekci… No uvidíme.

V Governement jsme odevzdávali projekt na FDR, měli bychom ho i prezentovat, ale zatím na nic nedošlo. Někdy ve středu nám dala seznam asi 50 zkratek amerických vládních organizací, že se to máme naučit na další den. No to bylo něco… Ale nakonec jsem se to jakžtakž naučila (ač jsem toho moc nenaspala). Když jsme ten test psali, řekla nám, že máme na ty organizace nový projekt a že si je můžeme vybrat v pořadí, v jakém odevzdáme test. Já měla v zásobě tři organizace (NASA, USAF, FAA), ale nakonec ti přede mnou se poprali o FBI a CAI, takže já si klidně mohla vzít NASA.

Ve spanish jsme odevzdávali projekt, a taky učitelka donesla kytaru a museli jsme zpívat písničku, kterou složila… Jen mě napadlo, že trošku ztratila soudnost.

V kompozici jsme začali s poezií. Tu jsem teda nikdy neměla ráda, ani ji nechápala, natož to číst v AJ… Hned nám nás rozdělila do dvojic, takže máme na středu prezentaci básně, kterou nám zvolila… Teď ještě jak ji rozebírají…. Prostě hrůza.

A pak už byl víkend! Ten jsem si dost užila, ale utekl až moc rychle, až byl třídenní…

V sobotu jsem odpočívala, i když jsem měla dělat věci do školy :D Taky jsem si volala s rodinou a tak.

V neděli jsme měli naplánované s holkama ze školy, že půjdeme nakupovat. Před polednem mě vyzvedly, řídila maminka jedné z nich, potom jsme na chvíli jely k nim domů, ale za chvíli jsme se vydaly na cestu.
Jely jsme do obrovského obchoďáku, který byl tak 30 minut cesty. Cestou jsme se stavili do Bread Co na oběd.

Byla to sranda, ale teda ony na mě vždycky musely čekat, jelikož já jsem ten typ člověka, co si musí vyzkoušet 20 věcí, aby si pak vybral jednu, takže mi to trvá :D V American Eagle mi padlo do oka tílko, zlevněné na 9 dolarů… Když jsem ho platila, jaké bylo mé překvapení, když jsem platila jen 4 dolary :D
Ještě jsem si koupila svetr za 10 dolarů a letní šaty.
Tak po 5 hodinách jme byli hotové a vyrazily jsme zpět. Cestou jsem se dozvěděla o spolužácích možná více věcí, než bych byla ráda věděla :D

Kathryn, jedna z těch holek, mě pozvala k nim na večeři. Její rodina byla moc milá, její tatínek pocházek z bývalé Jugoslávie, tak se mě pořád ptal, jak daleko to máme do Sarajeva, což jsem mu řekla že nemám ponětí, ale myslím tak 1000 mílí (to jsem se dost sekla :D). Potom jsme se společně koukali na Saturday night Live a pak už byl čas jet domů. Cestou jsme ještě plánovali, co podnikneme dál.

V Pondělí, to jsme měli volno díky President’s day, jsem měla v plánu jet do St. Louis s pár dalšíma exchange studentama vidět Gateway Arch. Ráno teda příšerně pršelo, až jsem přemýšlela, že zůstanu doma. Ještě, že jsem to neudělala! Po delší době jsem totiž viděla Moniku, s kterou jsme se viděli už hodněkrát a hrozně si rozumíme (miluje létání) a navíc blíže poznala další dvě holky.

Peggy mě hodila na zastávku, já nasedla na bus (a musela platit 3,75 :- ( i přesto, že mám student pass), na předměstí vystoupila a nasedla na vlak (oni nemají metro, ale funguje to stejně, jen to jezdí nad zemí). Zažila jsem si svých 20 minut hrůzy, když vlak zastavil na mostě (po de mnou řeka, to úplně nesnáším, mám z vody hrůzu) a museli jsme čekat, než opraví vlak před náma.

Měli jsme se sejít v 10, já tam byla už v 9, tak jsem se vydala hledat Bread Co. TO jsem nenašla, ale aspoň jsem našla Starbucks, tak jsem se nasnídala.

Před 10 jsem vyrazila pod oblouk, kde byl sraz. Tam teda nikdo nebyl… První přišla v 10,10, další v 10,20 a třetí holka dorazila až ve 12 :D My na ně jak trubky čekaly venku v dešti, i když jsme mohly jít dovnitř… Taky se tam mihl německý exchange student a jeho americký hostbratr, ale ty po 10 minutách prohlásili, že jdou na hokej. No, škoda jich nebyla :D

Nám totiž začala pravá dámská jízda! Prolezly jsme muzeum, které bylo hlavně o expanzi bělochů v 18 stol do středu Ameriky, čehož je Arch symbolem. To teda byla celkem nuda, jelikož tohle téma mě až tak nebere. Zde je pár fotek z muzea:

Potom jsme si koupili lístek nahoru na oblouk. Já teda nechápala, jak nás tam může vyvést výtah, když to není rovně… Ale vyvezl. Příšerně to skřípalo, ale nahoru jsme se dostali!
Fotka z čekání na výtah. Zleva Já, Monika z Polska, Charlene z Ghany a Yiran z Číny.

V té výšce byl nádherný výhled, a to i přes to, že byla dost snížená viditelnost deštěm a mrakama.
(Výhledy na město- tu hnusný hnědý je Mississippi, to červený oválný je baseball stadion týmu Cardinals)

Nahoře jsme mohli být jak dlouho chtěly, v našem případě jsme se tak 30 minut fotily a koukaly z okýnek a potom jeli dolů.

Na rozdíl ode mě všichni vypadali hrozně sklesle, ale potom jsme si vymyslely dobrou zábavu. Není nic vtipnějšího, než ze sebe dělat na veřejnosti magora :D Focením v různých pózách jsme strávili následující hodinu a půl :D:D ( a to nemám všechny fotky, jelikož se mi vybil foťák :D)

Pak nás to ale přestalo bavit, tak jsme se vydaly do Bread Co na oběd. Pak jsme teda přemýšlely, co pak a jedna paní nám řekla, že tady poblíž je velký obchoďák Macy’s (lhala, byl obrovský!) Ty patra měly asi normální velikost jako normálně, akorát tady jich bylo 7 :D:D) Nejvíc času jsme hloupě strávily v prvním, kde to bylo drahé a věci pro staré (teď mě napadl velmi nevtipný koment o našich matkách ale zdržím se ho, asi vážně dospívám).

V dalších poschodích byly věci pro chlapy a mimina, ale taky nic moc. Pak následovalo poschodí s botama… Měli tam krásný, ale i dost drahý, takže jsem si jich jen pár vyzkoušela. V tu dobu jsem se rozloučila s Monikou, protože už musela jít. Ale udělala hroznou chybu, protože v dalším poschodí jsem zažila nakupovací nirvánu :D
Plný stojany věcí a všechny jen za 5 dolarů!!!!! Tam jsem teda strávila tak 2 hodiny, nakonec jsem si odnesla šaty (původně 39 dolarů, nyní 5…), kalhoty, sako (ha, původně za 49 dolarů… nyní 8!!!!!!), a tři halenky…. A hádejte kolik jsem platila??? 14 dolarů!!! ( Jo to by bylo bájo, ve skutečnosti 39, ale od Vánoc jsem měla Macy’s giftcard od hostgranma). No ale fyzicky jsem platila jen těch 14 dolarů… Na účtence mi to sečetli, že jsem ušetřila (155 dolarů!!!). No prostě pohádka :D:D
(Mám zcela nové zjištění-všimli jste si někdy, že atraktivita zboží roste s jeho klesající cenou??)

Potom jsem teda měla menší stres, jak najít můj autobus. Měla jsem jet zpátky tím stejným busem jako jsem přijela, měla jsem jizdní řád, ale on ten bus nezastavuje na normálních zastávkách, jen na rozích ulic (což jsem nejdřív nechápala). Nakonec jsem ten bus našla úplně snadno, byl jen o ulici dál za Macy’s a dokonce, jsem jen ukázala průkazku a nemusela nic platit!

Doma mě pak vyzvedla Emily a jeli jsme domů.
Mám taky spoustu nových poznatků a hromadné dopravě tady, ale to zas jindy, jsem unavená.

Dodatek: Teď jsem si vzpoměla, že mi byl ukraden deštník. Jsem ho nechala u bot, když jsem si je zkoušela, potom jsem šla o patro výš, a když jsem se pro deštník vrátila tak po 10 minutách a ptala se po něm, řekli mi, že prej ho chtěli schovat, ale že se přiřítila nějaká ženská a ječela na ně, že je její... Tak jsem přišla o deštník :(D:D

Happy Valentine's day!

2011-02-15T06:22:00.004+01:00

Jsem příšerně unavená, ale vím, že sem musím napsat dneska, jelikož se k tomu pak nedokopu.

V sobotu jsem musela brzo vstávat, neboť mě čekala zkouška ACT. To je zkouška, kterou vyžadují americké univerzity, když se na ně hlásíte.
Moc jsem se na ní nepřipravovala, jelikož jsem tam šla s tím, že to zkusím a pak to v červnu dotáhnu do dokonalosti.
Na 8. mě Molly zavezla na kampusu SUIE, neboli Southern Illinois University Edwardsville, kam chodí Emily a je to poměrně velká univerzita tady u nás ve městě.
Tam nás podle příjmení poslali do jednotlivých učeben. Museli jsme předložit doklad totožnosti, já jsem je se svým pasem totálně zmátla. :D

No, test byl dost vtipnej. Na týhle zkoušce je nejhorší, že to není ani tak těžký, ale je to na čas. Toho času je tak strašně málo, až je to skoro směšný.
Zkouška se skládá ze 4 částí-Angličtina, Matika, Čtení a Věda, v tomto pořadí.

Test z angličtiny se sestává z 75 otázek, na což máte 45 minut. Přičemž ke každému setu otázek je nějaký text. Jednotlivé pasáže jsou podtrhnuté a oni se Vás ptají třeba na to, jestli je tam dobře použitá čárka ve větě, jestli by tam jiné slovo nedávalo více smyslu, či jejich oblíbené, že Vám dají větu a zeptají se, do jakého odstavce se nejvíce hodí. Není to ani tak těžké, ale asi jsem pomalá. Když ta dáma, co tam byla ohlásila, že za 5 minut je konec, já byla u otázky číslo 40! Tak jsem zbytek dala všechno za B, s tím, že se třeba někde trefím :D

Další byla matika. Některý příklady mě přišly jako pro děti z pomocné školy, některé byli komplikovanější, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Problém byl zase v čase. Hodina na 60 otázek, minuta na každou. Já skončila u 45 (takže zbytek tipovačka…)

Potom byla 15 minutová přestávka.
Následoval test ze čtení. Tomu jsem popravdě moc nerozuměla. Celkem jsme na to měli 35 minut a k tomu asi 4 různé texty se setem otázek. Byla jsem na sebe pyšná, stihla jsem přečíst dva texty!!

Potom přišla věda, což sice z ní hrozně, ale v podstatě k tomu nic vědět nemusíte. Je to jen analyzování z tabulek. Blbý je, že už Vám dost odumírá mozek. Za půl hodiny máte 7 (nebo 6, teď nevím) různých pokusů z tabulkami a máte odpovědět na otázky. Já zvládla pokusy tři :D

Jedním slovem-nestíhačka. Budu se muset ve své přípravě zaměřit na svoje tempo, neb jsem jak šnek.

V neděli se stalo něco neuvěřitelného. Normálně bylo venku 20C!!! Sice jsem měla příšerně moc úkolů, ale když rodinka řekla, že jedou do Botanické zahrady, jela jsem s nima. Zde jsou fotky. Vypadá to hezky. Ještě před pár dny -10C, takže to všechno tálo…

Dneska byl Valentine’s day. Já jsem vždy žila v tom, že je to svátek, kdy si páry dávají dárky vzájemně, ale očividně je to jen jednostranně-tedy chlapy dávají ženským. Dárky si taky dávají malé děti, nebo rodiče dětem. Všichni ostatní si přejí:"Happy Valentine's day!"

Během dne jsem si vyslechla asi 50 různejch storek, buď od kluků, nebo od holek, buď jak dostali svého Valentýna, nebo když to byl kluk, tak jak ho daroval

Ráno mě teda příšerně nakrkl film, na kterej jsme se dívali v US History. Učitel nám ukazoval film o Dni D, kterej prý byl autentický a vydařený. Byl dost krvavý, ale tak o tom válka je, že. Co mě ale rozzuřilo do nepříčetnosti byl fakt, že v jedné scéně, kdy američani stříleli do německých vojáků, vyběhli dva v německé uniformě a v češtině(!!!!!!!) řvali: „My jsme nikoho nezabili!“ Načež to samosebou Amíci do nich nastříleli.

Já neříkám, že není možné, že v německé armádě nebyli Češi, ale Češi především bojovali na těch plážích spolu s Američany a taky tam s nimi umírali. Když jsme byli v létě na Americkém muzeu na Omaha beach, česká vlajka tam hrdě vlála spolu s ostatními spojeneckými vlajkami.

Ale ne, oni nás musí zobrazit jako ty špatný. Myslím, že tohle by hlavně mrzelo opravdové veterány, co tam bojovali po boku Američanů.

Ono je to ve finále jedno, když jsme se na to koukali ve třídě, stejně nikdo nevěděl, že promluvili česky, ale tady jde o princip…

Přes den se tak nic moc nestalo, jen v Theology jsme měli diskuzi s jedním spolužákem. Samosebou, jako každý kluk tady, se mě zeptal na drinking age. Když jsem mu řekla, že ve Francii není žádný, byl z toho úplně hotovej :D

Dneska teda byl taky krásný den, dokonce jsem vytáhla sukni! Kdo by to tušil v únoru… ale měla jsem legíny.

Peggy mě vyzvedla ze zastávky a doma na mě čekala kytička. :- ) Peggy Dostala obrovskou kytici rudých růží, Molly s Emily každá jednu rudou růži.

Fakt mě pobavilo story, co mi líčili u večeře, že to minulý rok květinářství spletlo, tak Exchange studentka, co tu byla přede mnou, měla na svém lístečku: „S láskou tvůj manžel Marvin.“ :D:D
Taky jsme u večeře každá dostali balíček od Peggy. Já dostala srdíčkový a obdélníčkový náušnice :- )

A co Vy, slavili jste Valentýna?

PS: Držte mi palce, ať nám to krásné počasí vydrží.

Projekty

2011-02-11T01:21:00.001+01:00

Dneska jsem zase zaspala, takže jsem ráno měla tak 30 minut, abych všechno zvládla.:/

V US History jsme probírali Den D, ukazoval nám nějaké obrázky, ale v zásadě jsem se nic nového nenaučila. On to dělá tak, že toho hodně poví, ale pak poznámky už nejsou tak obsáhlé, takže to pak není tak složité se to naučit (což je ale dobře, ono toho na celý test WWII bude i tak hodně).
Dneska jsem si všimla, že má učitel na ruce pořád takovej ten náramek z nemocnice (ale už nám o miminku nepovídal :/ :- ))

V English mě teda docela zaskočila, když řekla, že tak za měsíc budeme dělat obrovské projekty, které budou mít váhu polovinu naší pololetní známky. Pak nám ukazovala, co studenti dělali minulý rok-to jsem koukala. Vzadu ve třídě má vystavený model Eiffelovky, který má asi tři metry. Je posvařovaný ze železných tyčí, nabarvený a jsou na něm daná světýlka, takže to vypadá fakt hezky. Já jsem ale vůbec netušila, že to dělali studenti! Nebo nám ukázala kopii pravé amphory i s kresbou na ní, což dělala nějaká studentka. Nebo prý loni někdo zmumifikoval rybu :D
Prostě to mají být věci spojené s tím, co jsme tenhle rok probírali. Mrs. Klaus ještě nakonec přihodila pár historek, to jsem se fakt bavila.

Pár let do zadu někdo dělal z dřívek Trojského koně. Dotyční ho po odevzdání a oznámkování ale rozmontovali a hlavu koně přivázali ze předu učitelce na auto. Ta si toho nevšimla, takže jezdila po městě s velkou konní hlavou u poznávací značky :D Ale prej se jim pomstila. Někdo pro ní ukrad během tělocviku klíče od aut těch studentů, ona si vyrobila kopie a pak jim několik týdnů vždycky přemístila auto z původního parkovacího místa, a oni ho pak po škole nemohli najít. Docela krutý :D:D

Nebo prý někdo dělal koloseum z kostek cukru, ale tu noc před odevzdáním to nechal v obýváku a ráno zjistil, že mu toho polovinu kočka snědla (ale pak večer z toho chcípla).

To jsem teda zvědavá, co budu dělat já.

V Calculusu jsme pokračovali v integrálech, já byla unavená a vůbec se mi nechtělo myslet. Ale ani nevím čemu, ale celou hodinu jsme se něčemu pořád smáli.

V American government nám už včera řekla, že si máme připravit list 5 presidentů, o kterých budeme dělat projekt. V tom projektu budeme psát o tom, co udělali špatně a co dobře jako prezidenti.
Já jsem teda měla připravené jména těch, co vím, že něco špatného by se o nich našlo-Jako Nixon, JFK, Clinton, Bush a FDR. V hodině nám rozdala papírky z číslama, od 1 do 12 a počínaje tím, kdo měl jedničku si každý vybral prezidenta, na kterého chce dělat referát. Světe div se, já si vylosovala jedničku, ale tak nějak sem nevěděla, koho si vybrat. Tak jsem skončila u FDR, ten sloužil dlouho, u toho vždy můžu něco napsat. Máme to dělat na obrovskej papír, bude se hodnotit i kreativita… To pak vyfotím a dám to sem.

Jeden spolužák měl narozeniny, tak všem rozdal v hodině dort, to bylo vtipný, učitelka přednášela, my se futrovali dortem, ale jí to nevadilo, taky si dala. :D Byl i docela dobrej, tak jsem si pošmákla :- )

Ve Španělštině jsme dostali zpět test, na který jsem se moc neučila, ale měla jsem 83/80 :D Ha. Nahnala jsem to na bonusových otázkách, kde se ptala, jak se řeknou španělsky šmoulové, nebo „You’re driving me crazy“. Body jsem ztratila na tom, že jsem si nepřečetla zadání, kde jsme si z 10 vět měli vybrat 5 a ty přeložit. Já přeložila všech 10 a ve 3 jsem měla chybu (takže kdybych dělala to, co jsem měla, a přeložila jen 5 nejlehčích vět, mohla jsem to mít celé dobře).

V kompozici jsme začali s poezií, musíme číst Canterburské povídky, dost nuda, dneska mě čeká ještě přečíst asi 50 stran, eh.

Pak bylo ještě náboženství, kde jsme se učili o křtu, tam jsem se dozvěděla zajímavou věc. Tady se správně mají křtít lidi tak, že jsou celý ponořený ve vodě, takže v kostelích mají bazénky, někde dokonce i whirpooly, což je teda dost cooool :D Není nad to se vykoupal ve svěceným whirpoolu v kostele :D:D

Pak už jsem sedla na bus a jela domů. Vyzvedla mě Molly a cestou jsme se stavili do Bread&Co. (po státech je to známé jako Panera), což je naprosto úžasný sice fastfood, ale vaří tam zdravě-jako polívky, salátky sendviče. Mají tam docela dobré latté (rozhodně lepší než ze Starbucks), ale hlavně… mají pumpin muffin!!

Nevím, jestli jsem Vám to sem psala, ale o tom se mi zdál můj první sen v aj, kterej sem tu zaznamenala (tak 3 měsíce dozadu), že jsem běžela ve Žďáru do Vesny (takový český rychložer s chlebíčkama a vlašákama) a ječela na ně, že jestli mi okamžitě nedají pumkin muffin, že na ně zavolám komisaře Rexe :D:D

Dneska mě ještě čeká mrak úkolů, tak se do toho už musím pustit.

Ale nakonec slibovaný citát, dneska znovu od mého oblíbence:

“Personally, I'm always ready to learn, although I do not always like being taught.”
-Winston Churchill

Americká morálka

2011-02-10T23:36:00.000+01:00

Když jsem otevřela seznam, vyskočil na mě článek o tom, jak Americký kongresman musel odstoupit, protože na internetu poslal cizí babě svojí polonahou fotku. (Článek ZDE).

Někomu se to může zdát přehnané, ale dosti to vystihuje jejich morálku. Ač Amerika je domovem takových nepruderností jako Pamela Anderson, Sex ve městě, Lindsey Lohan a podobných zhůvěřilostí, ve své podstatě jsou Státy velmi puritánskou zemí. Případ senátora na to jasně ukazuje. Je pravda, že z některých věcí bychom si z nich mohli vzít příklad, koneckonců, u nás v parlamentu sedí lidé, o kterých je známo, že kradou, jsou kamarádi s vrahy, popřípadě nenechají flašku neolíznutou. Bylo by milé, kdyby někteří posbírali zbytky důstojnosti a odešli. Pravda je ovšem taková, že politika je odrazem společnosti a když mi jsme jim to ochotní tolerovat, politici nemají jediný důvod odcházet (a my si je ještě ochotně zvolíme znova).

Ovšem Americká přísnější morálka má i záporné stránky. Jako příklad uvedu výchovu dětí, které jsou tady vychovávány velice konzervativně. Filmy, které jsou v Evropě vydávané jako přístupné, jsou tady vydané s ohodnocením R, neboli restricted. Takové filmy sice jsou doporučované vidět až od 17 let, nicméně většina rodičů je nenechá sledovat ani své 20leté děti. Jako příklad můžu uvést Lásku Nebeskou, milý a neškodný film, tady je to ovšem noční můra všech rodičů, jelikož obsahuje nahé scény a tady tolik nenáviděné slovo na F (jen pro zajímavost, v Německu je ten film povolený od 6 let).

Další věc je, že ze zákona můžou mladiství pít alkohol až od 21 let. Pro srovnání jak vypadá situace v Evropě: v Německu už od 16 můžete pít lehký alkohol jako víno a pivo, v Británii můžete začít už od 5, pokud je to v soukromí, jinak na veřejnosti od 16; ve Francii zákonem není stanoven limit, pouze je omezen věkem nákup lihovin, stejná situace je i v Itálii (tam by to bylo asi hodně složité omezovat) a Řecku (kde veškeré lihoviny můžete nakupovat už od 16).

Ale protože zakázané ovoce chutná nejlépe, všechny to samosebou láká, i když jim hrozí vysoké sankce. Zrovna nedávno nám učitelka líčila příběh kluka, který byl přijat na dobrou školu, dostal dokonce stipendium, ale byl chycený na party, kde byl alkohol (pozor, nebyl chycený s alkoholem, pouze jeho přítomnost tam byla nežádoucí). Dostal záznam na rejstřík, když to zjistila škola, vzali mu stipendium. On si tu školu nemohl dovolit (na dobrých školách je roční školné i 50.000 dolarů) a dneska roznáší pizzu, i přesto, že to byl na střední poměrně chytrý kluk.

Nemluvě o tom, že trestné pro mladistvé už je jenom to, když ve svém autě vezou někoho, kdo pil alkohol. Nedávno jsem taky četla na novinkách, že vyhodili americkou středoškolskou učitelku, protože na facebooku měla fotku, kde byla vyfocená s alkoholem. Článek ZDE. Hned jsem si vzpomněla na to, jak se někteří moji čeští učitelé na plese ožrali jako prasata a ještě se nechávali od studentů zvát na panáky (a nikdo to neřešil).

Zatímco u nás se se sprostými slovy zase tak nepářeme, v televizi je můžeme slyšet na denním pořádku, tady se považuje za extrémně urážlivé i to, když někomu doporučíte: „Go to hell!“. Nemluvě o již zmiňovaném slovu na F, které se nesmí říkat nikdy. Pamatuju si, že tady na škole byl obrovský skandál, když se zjistilo, že ve knížce pro prváky jedna z postav to slovo použila. Vzpomněla jsem si, jak jsme někdy v deváté třídě v Čechách četli Dekameron, kde byly explicitně popisovány sexuální scény, ale nikdo se nad tím nepozastavoval.

Co se týče partnerských vztahů mezi teenagery, je normální, že rodiče nedovolí, aby se holka zavřela s klukem, ve svém pokoji, nebo snad jela k němu domů (to je nepředstavitelné).

V porovnání s Evropou, speciálně západně od nás, kde je situace ještě uvolněnější, to je směšné. Možná jsem vychovaná v konzervativních poměrech, ale když mi Švýcarka popisovala, že je u nich v zemi normální, že i 14leté holky nemusí v noci chodit domů, prostě se vrátí nad ránem a nikdo se nad tím nepozastavuje, tenhle opačný extrém mě taky udivil.

Co je ovšem zarážející, že ač se Američani snaží své ratolesti udržet na uzdě, jak jenom můžou, počet těhotných teenagerů je tu dokonce dvakrát větší než v Británii, dvaapůlkrát větší než v Čechách, čtyřikrát větší než v Německu a dokonce sedmkrát větší (!) než v Nizozemí (a to bych Nizozemí neoznačila za konzervativní zemi). Ovšem je tedy taky nutné říci, že třeba ve Švédsku, kde je počet mladých maminek nízký, je desetkrát více dětí je potraceno, než se jich narodí.

Samosebou, že v tom hraje roli hodně aspektů, ale očividně i přísná morálka, jako je v Americe, je někdy kontraproduktivní.

Super Bowl a sežrané děti

2011-02-10T03:37:00.005+01:00

V neděli byl Super Bowl, tedy finále v americkém fotbale. Je to tu velká akce, lidi nakupují hromadu jídla, aby si pak mohli sednout před televizi, sledovat to a všechno to sežrat.

I když mě sledování sportů všeobecně dost nudí (jakej má smysl sledovat bandu chlapů, kteří se honí za míčem/pukem aby pak jedna půlka vypadala naštvaně a druhá se po sobě válela?), tohle jsem si nenechala ujít. Teda už asi po 2 minutách mě to přestalo bavit, tak jsem si k tomu vzala notebook a dodělávala věci do školy.

Součástí celé té parády byli i reklamy, během Super bowlu je nejdražší reklamní čas v roce, 30 sekundový spot stojí kolem 3 milionů dolarů… Mají to být ty nejlepší reklamy z nejlepších, no některé se povedly, některé ne. Dost mě teda pobavila reklama s Bieberem a Ozzym.

Tahle reklama mi připomněla bratra, akorát ten po baráku pobíhal ve Spidermanovském oblečku (koneckonců i s Volswagenem, bratříčkem a menší jízdou po dvoře máme vlastní zkušenosti, že? :D:D:D)

Taky tam byla reklama, ve které byl liberecký Ještěd. Mě to teda hned nedošlo, že je to on, spíš jsem měla resistentní pocit (teď jsem chtěla napsat feeling, už mi z toho tady hrabe), že tu budovu odněkud znám. Vůbec mi to asi tak 2 hodiny nedošlo. Pak jsem měla svůj pověstný blik a bylo to :D To já tak mám vždycky, třeba na danou věc vůbec nemyslím a ono najednou mě to napadne… Někdy se mi o tom i zdá, už jsem takhle vyřešila i několik matematických případů, protože se mi zdálo o výsledku :D:D

K jídlu jsme měli samé nezdravé věci-jako nachos, barbecue pečeni, nebo smažený kuře. I když se těmto „pochoutkám“ normálně vyhýbám jako čert kříži, v tu neděli jsem si přeci jenom dala, abych si to prožila se vším všudy.
V poločase vystoupili Black Eyed Peas, či jak se to píše, což mi teda přišlo dost hrozný, znělo to asi jak když veverku tahám za traktorem, ačkoliv ty svítící lidi byli efektní. Můžete se na to podívat ZDE.

Taky se tady dost diskutovalo, jak jim Aguilera pokazila hymnu (trošku blbý splést si slova své vlastní národní hymny, když se na Vás dívá 100 miliónů lidí…)

V pondělí se myslím nic až tak zajímavého nedělo, jenom si pamatuju, že se mi nechtělo vstávat :D

Taky do třídy nepřišel náš učitel na US History, protože se mu narodilo dítě. Všichni učitelé nám pak ukazovali fotky na mobilu, co jim poslal. To jsem si říkala, že na tom se dost ukazuje, jaký vztah mají tady učitelé ke studentům. Zatímco doma pomalu ani nevím, jestli ten daný učitel vůbec nějaké děti má, tady mají učitelé fotky svých potomků vystavené po celé třídě a jsou ochotní se s váma o nic donekonečna bavit :D Ne, že bych nutně musela vědět co roztomilého udělal učitelky syn včera, ale ta otevřenost mi bude doma chybět.

Dneska teda Mr. Moginot, náš US History učitel, konečně přišel do školy, všichni ve třídě mu gratulovali a chtěli podrobnosti. On začal popisovat, jak probíhal porod. Prej, že je na sebe pyšnej, že neomdlel :D Když už začínal zabíhat do přílišných podrobností, spolužák na něj zaječel: „Let’s go back to WWII“, všichni mu dali za pravdu a vrátili jsme se zpět k diskuzi o evropské frontě. :D

V úterý jsme měli poloviční den, já jsem si po škole šla dospat písemky z Am. Government, ale učitelka mě poslala s testama do kanceláře, že ona musí odejít, ať si je napíšu tam. Tak jsem tam přišla, byl tam jen ředitel, tak mě posadil do ředitelny, ať si to napíšu tam.

Taky jsem v úterý konečně přišla na to, jak si stáhnout aplikace do mého zune player, což mě fakt potěšilo a byla jsem na sebe hrdá, že jsem já, známý technický talent, něco takového dokázala :D

Dneska nevím proč jsem se probudila s tím, že jsem se smála :D Ale tak jsem pak měla dobrej den celej den (to zní divně).

V calcuslusu jsme začali počítat vážně náročné problémy o intergrálech, jeden příklad jsme řešili celou hodinu. No na konci mě z toho myšlení doslova začala bolet hlava. Ale pobavila jsem se nad plakátem s Einsteinem, kterýho jsem si nikdy předtím v té třídě nevšimla (ano, všímavost je jedna z mých dalších nejlepších vlastností, myslím, že mi trvalo půl roku, než jsem si všimla, že moje kamarádka ze třídy má rovnátka:D) Ale každopádně na tom plakátu stálo:

V Kompozici jsme dostali zpět naše eseje o Hamletovi, já měla 90%, na což jsem fakt pyšná. :D Body mě strhla za to, že jsem nedokázala podpořit svoje myšlenky argumenty. Dost mě taky pobavila tím, že bysme tu esej měli být schopni vyprodukovat za 40 minut, já tuhle esej dělala celkově tak 6 hodin.

Ale zbytek hodiny jsme už nic nedělali, tak jsem se bavila s holkou, co sedí vedle mě. K naší diskuzi se potom připojili další a vznikla z toho debata, která zvířata vás můžou sežrat :D (Prej jak měli teď v Austrálii ty záplavy, tak se stalo, že voda dotáhla krokodýla do města a on sežral děti na zastávce, což vlastně vůbec není vtipný). Když jsem přihodila, že máme doma v lesích medvěda, vznikla další debata, kolik z vás zbyde, když se do Vás pustí. :D

Dneska byl jeden z těch dnů, kdy mě nemůže nikdo vyzvednout a musím čekat na shuttle z Edwarsdville k obchoďákům, kde poblíž bydlíme.

Já ale vždycky zajdu do kavárničky, která je poblíž zastávky. Já to místo prostě miluju. Mají tam nejlepší kafe, které jsme kdy pila, ale přitom to není žádné luxusní místo. Lidi tam hrajou karty, studenti si tam čtou, nebo se učí… A obsluhuje tam moc milá paní, dneska mi mlíkem udělala smajlíka na latté :- )

(Dodatek z 10.2. : Dneska jsem si vzpoměla na ceduli, kterou mají nad barem a která krásně vystihuje atmosféru tam: Friends don't let friends drink corporate coffee)

Jinak je to teď hrozná kosa, kolem -10C. I doma máme kosu, takže jsem většinu odpoledne byla nalezlá u Emily v pokoji, protože ona tam má teplo.

Jinak dneska jsem měla strašlivé prozření… Zjistila jsem, že na otázku „What’s up?“, kterou mi denně položí tak 20 lidí, se neodpovídá „fine“, ale „nothing“. Já odpovídala „fine“ protože jsem si myslela, že je to v podstatě to samé jako „How are you?“, ale prý jsem byla zase za debila! Bájo.

Přikládám ještě několik citátu, které jsem nedávno našla a hrozně se mi líbí.

If you don't like something change it; if you can't change it, change the way you think about it.
-Mary Engelbreit

When I was 5 years old, my mom always told me that happiness was the key to life. When I went to school, they asked me what I wanted to be when I grew up. I wrote down “happy.” They told me I didn’t understand the assignment and I told them they didn’t understand life.

“If you are going through hell, keep going.”
-Winston Churchill

“I may be drunk, Miss, but in the morning I will be sober and you will still be ugly.”
-Winston Churchill

To se mi mimochodem zalíbilo a mám mnohem více dobrých citátů, tak Vám je sem budu dávat :-)

Rvačka a setkání exchange studentů

2011-02-07T05:29:00.006+01:00

Už jsem tu dlouho nepsala, co děláme ve škole, tak to shrnu.

V pátek jsem musela po dlouhé době do školy, a abych řekla pravdu, ráno se mi vůbec nechtělo vstávat (no ne, že by se snad někdy chtělo, ale tohle byla extrémní nechuť). Taky jsem trochu zaspala, takže jsem snídani musela jíst v autě.

Když jsme přijížděli na zastávku, na informačním panelu autobusu, kde normálně stojí něco jako: „7 Edwardsville-Alton“ stálo: „Emergency! Call 911“. (911 je jejich 112). Já to teda nechápala, ale bylo mi to celkem šumák. Cestou teda na nás lidi divně koukali, někteří i troubili… Když jsem vystupovala, slyšela jsem, jak přes vysílačku někdo ječí na řidiče: „You Asshole, why do you have emergency there?“, načež řidič vyběhl z autobusu, vyděšeně koukal na ten svítící panel a prohodil několik sprostých slov, které netřeba interpretovat dále :D

Ještě před začátkem vyučování jsem musela zajít za učitelkou American Government, jelikož jsem předešlou noc zjistila, že jsme přes Snow days měli dělat nějaké úkoly, o kterých jsem vůbec nevěděla. Tak jsem se jí omlouvala a nechá mě to dodělat.

V US History jsme před nějakou dobou začali Druhou světovou, už jsme se učili o Pearl Harbor. Pouštěl nám jakési video, na které jsme pak psali quiz-naštěstí jsme mohli mít otevřený sešit.

V English IV. se učíme o Římě. Je to dost nuda, chce se mi v té hodině vždy hrozně spát. Učíme se nějaké bláboly, jak byla uspořádána společnost, o architektuře-což možná zní zajímavě, ale je to spíš únavný, protože zabíháme do nechutných podrobností.

V Calculusu jsme začali s integrálama, ale je to docela jednoduché. Jen je vždycky vtipný, že mám takový momenty, kdy nejsem schopná pochopit úplně primitivní věc, která ani nesouvisí s Calculusem, ale spíš s elementární algebrou-jako že se divím, kde učitelka vzala 2√3, když mě vyšlo, že odmocnina z 12 je 3√4. :D

V American government jsme začali o prezidentských volbách. Teď jsem se pobavila nad učebnicí (z roku 1996), kde bylo napsáno, že jako prezidentský kandidát nikdy nebyl jmenován Afroameričan. Jak se ty časy mění…

Ve Spanish jsme psali test v pátek na konjugaci sloves. Nebylo to tak těžký, i když jsem se vůbec neučila. Ono se totiž dost dá opsat i z jiného cvičení-jako když si nejsem jistá spellingem, tak v jiném cvičení to slovo je, ale jen v jiné osobě…

V Kompozici jsme odevzdali Esej na Hamleta a učitelka nám dala asi dvacet stránek na přečtení z učebnice... prostě bájo.

V Theology jsme museli hledat něco v Bibli, ale byla jsem překvapená, jak tomu rozumím :D

Po škole bylo v plánu, že hned nasednu na autobus a potom mě Peggy odveze k místní koordinátorce, která mě a další studenty vezme do Springfieldu na půlroční seminář.

Jenže má cesta domů nebyla bez komplikací… Tak si tak jedu autobusem a najednou slyším hroznej křik, tak se otočím a tam dva chlapy na sebe ječí a hrozí si pěstmi, jeden už se napřahoval. Když tu mezi ně vstoupila jedna ženská, která na ně začala ječet, že tu má dítě, ať se uklidní. Ty teda zmlknuli, ale pak to zase začalo… Autobus náhle sjel z trasy a zaparkoval. Nikdo nechápal, co se bude dít, mě dost vyděsila řidička, která se tvářila, jako když má 5 minut před smrtí. Myslela jsem si, že čekáme na policii, ale v tom jeden ten chlápek začal ječet na řidičku, ať ho pustí ven a ona to udělala… No nabrali jsme strašný zpoždění, takže mi můj druhej bus ujel. Musela jsem čekat n další, ale ten, aby se to nepletlo, přijel o 15 minut později… Takže jsem do Edwardsvile přijela o 50 minut později, než jsem měla…

Ale Peggy volala Winnie, což je ta koordinátorka, a ta že v pohodě. Takže jsem se doma rychle zbalila a vyrazili jsme.

Na místě setkání jsme teda ještě museli chvíli čekat, ale pak Winnie přijela. V autě byli tři další studenti-ze Švýcarska, Německa a Venezuely. Cestou jsme si povídali, oni teda našli zalíbení v řešení studenta z Čech, kterej byl v hostitelské rodině těch kluků z Venezuely a Německa (jsou to host bratři) minulý rok. Dost ho pomlouvali, což by ještě nebylo tak hrozný, ale když už to trvalo asi 30 minut… říkala jsem si, jestli jim to není trochu blbý, když jsem v tom autě i já… :D

Po asi hodině jízdy jsme dojeli do Springfieldu, před budovu, ve které byla restaurace, laser-tag, autodrom a automaty. Byli jsme tam první, ale za nedlouho přijeli zbylí studenti (typuju tak 30 nás tam bylo).
Večeře byla ve formě bufetu, ale teda jídlo nic moc. Bylo to nějaký smíchaný, do polívky někdo naházel hranolky, apple pie byl totální katastrofa… Ale tak aspoň salát tam měli. Taky jsme dostali karty, na kterých byli peníze (5 dolarů. Já tam měla si 15, což jsem vůbec nepochopila proč:-O) na atrakce.

Bylo fajn, že spoustu lidí už jsem tam znala, ale seznámila jsem se i s pár novýma. Vždycky mě přijde vtipný, jak se ty děcka „rozskupinkujou“. (Tak to totiž bylo i minule).

Pospolu drží všichni ze severu-Norové, Finové, Švédi, Dáni. Potom je tu skupinka německy mluvících-Němců, Švýcarů a Rakušanů, a nakonec asiati (Thajsko, Čína, Japonsko, Jižní Korea). No a pak jsme my, odpadlíci-já, Polka, Francouz, Belgičan, Venezuelan, kteří se k někomu vlísnout. :D

Já tedy vždycky skončím buď se Švýcarama, ale většinou s Asiatama. Kdybych teda měla říci, kteří lidi mi přijdou ze všech nejpříjemnější, jsou to určitě Asiati. Tím nechci tvrdit, že ostatní nejsou milí, ale Asiati jsou přátelštější a prostě víc v pohodě.

Já s Thajkou, Číňankou, Thajkou a Korejkou

Je ale zajímavý porovnat předsudky, které vždy máte o ostatních národech se skutečností. Třeba já jsem si vždycky myslela, že Švýcaři jsou dost namyšlení. Možná je to náhoda, ale potkala jsem tu už poměrně dost Švýcarů a všichni byli velmi milí (akorát se z nějakého záhadného důvodu vyhýbají Asiatům).

Německých exchange studentů je všude hodně a chovají se dost jako zvěř.

Potom, co jsme se najedli, jsme vyrazili se skupinkou lidí se bavit. Nejdříve jsme šli na lase-tag, což je bludiště, kde máte laserové pistole a střílíte po sobě. K nám holkám se přidal Belgičan, kterej si to náramně užíval :D Já jsem ho mírně urazila, když jsem se ho zeptala z jaké části Francie pochází (jsem myslela, že je z Francie…) To ho dost urazilo a potom na mě po zbytek večera vrhal vyčítavé pohledy :D

Potom jsme vyrazili na automaty a simulátory. Já zkusila simulátor letadla, kde úkolem bylo sestřelovat jiná letadla, to jsem teda dost projela. Potom tam byli basketbalový koše, kde jste dostali body za to, že jste nastříleli koše. Za body, které jsme mohli získat různě po herně, jste si pak mohli něco koupit.

V herně jsem byla střídavě se Švýcarkou a holkou z Rakouska, a z Thajskou a Číňankou. Taky tam byl jakoby fotostánek, kde byl foťák a vy jste si tu fotku pak dotvořili, udělalali šílený nápisy a tak.

Já a Thajka Phetch

Pak nám oznámili, že je konec. Já teda neutratila všechny peníze na kartě, ale co se dalo dělat.

Stejným autem, jako jsme přijeli, jsme i jeli na hotel. Na pokoji jsem byla s Thajkou Phetch, kterou znám už z minulého mítinku a fakt si rozumíme, potom s Japonskou a Korejkou.

Já jsem nevěděla, že je nějaký informační sraz, tak jsem šla na pokoj, kde nikdo nebyl. Tak jsem se je vydala hledat a našla jsem meeting room, kde tedy byli všichni. Ty koordinátorky na mě vrhaly hrobové pohledy, že jsem přišla pozdě :D

Na tom mítinku nám řekli, že prý na svých pokojích musíme být v 10,30. Tak jsme šli na pokoj, že ještě rychle skočíme do bazénu (bylo tak 10,15), ale když jsme pak v plavkách k tomu bazénu přišly, byl zavřenej :(
Pak jsme si chvíli na chodbě házeli s frisbee, ale to nás dlouho nebavilo, tak jsem šli na pokoj za dalšíma holkama. Ty měli ten typ pokoje, že jsou dva pokoje mezi sebou propojený dveřma, takže vlastně měly jeden velký pokoj pro 8 lidí.

Společně se Švýcarkou a Rakušankou jsme si zavzdychaly, jak bychom si daly evropský chleba, Milku a štrúdl (a alkohol) :D
Kupodivu nás koordinátorky vyhnali od nich z pokoje až ve 12, takže jsme toho probraly dost. Když na nás konečně přišly, zkoušely jsme se schovat, ale byla jsem moc nápadná, tak mně ta koordinátorka, co mě chytla řekla, že mě zabije, jestli okamžitě nezmizím. Tak jsme měly po srandě :-/

Ale tak na našem pokoji jsme se s holkama vydržely bavit asi až d 1:30… Fotily a dělaly různý kraviny.

S Korejkou, Thajkou a Japonkou

O to horší bylo ráno, kdy jsme museli vstávat o 6.30. Holky si to teda protáhly až do 7 ale já jsem chtěla sprchu, tak jsem si musela přivstat.
Snídani jsme měli v hotelu a hned po ní jsme jeli do místní střední školy na samotnou orientaci.
Vtipný teda bylo, že parkoviště před hotelem bylo totálně namrzlý, takže tak 10 lidí spadlo, zatímco jsem čekala v autě na ostatní a pozorovala je :D

Ke škole s námi ještě jel kluk s Ghany, takže jsme byli v autě dost namáčklý.

Samotnej seminář byl rozdělenej na různý sekce. Nejprve jsme rozbírali naše „attitude“ a na plátně byly různé citáty. Je pravda, že mě některé z nich opravdu donutily k zamyšlení. Už jsem psala té paní, co to řídila, jestli by mi je neposlala, pak Vám je tu třeba dám, protože byly opravdu dobré.

Potom jsme hráli scénky s různými situacemi. Naše skupinka hrála scénku, kde student propadal ve škole a my měli sehrát tu konfrontaci s rodiči (podle pravidel výměnný student musí mít max. známku C). Měli jsme zahrát jednak, jak se zachová student dobře, ale taky jak se může zachovat špatně. Nikdo v mé skupince se k ničemu neměl, tak jsem to rozdělila, nakonec hrála rodiče „zlého“ studenta. Neměli jsme vůbec čas si to připravit, jelikož než jsme to rozdělili, byl už konec přípravné doby. Z naší skupinky vedle mě pak seděl Fin, zatímco ostatní skupinky předváděli, tak jsem ho nainstruovala :D

Nevím proč, ale naše scénka všechny hrozně pobavila :D

Ještě vtipnější ale byla scénka skupiny po nás. Ta hrála situaci, že praví rodiče napíšou studentovi, že jim hrozně chybí, ať se vrátí domů. Rodiče vždycky hráli osoby stejného pohlaví, no kluk, co hrál matku, z toho udělal dost frašku. Ale tak jsme se pobavili :D
Potom jsme psali dopisy sobě, o tom, co očekáváme od druhého půl roku… Dostaneme je zpět na našem posledním setkání.
Jako poslední nás poučili, že jsme vyslanci naší země a že ti, kdo seženou nové hostitelské rodiny, dostanou mikinu Abercrombie & Fitch zadarmo.

Potom zavolali před všechny dopředu 4 kluky, který v noci chytli (jako hodně pozdě) jak se snaží dostat z hotelu a snažili se je mírně zesměšnit.

Taky jsme dělali cvičení, že jsme si stoupali podle toho, který měsíc jsme dostali rodinu –byla jsem překvapená, že během ledna až dubna se nás zvedlo asi jenom 5. Většina studentů dostala rodinu až v létě, dva dokonce až v září. Prý to bylo vtipné, prostě oni si už mysleli, že nikam nejedou, ale Yfu jim 4. září zavolalo, sbalte si, zítra jedete :D

Pak už byl konec. Původně jsme teda měli jít ještě na prohlídku Sprinegfieldu a do muzea Abrahama Lincolna, ale začalo sněžit, tak to odvolali. To jsem byla dost naštvaná, protože jsem s těma lidma chtěla strávit více času.
Bylo asi kolem 1, když jsme se poobjímali, rozloučili a vyrazili na cestu zpět (v sestavě, jako jsme sem přijeli).

Cestou jsme se stavili na oběd, ostatní chtěli do McDonalds, to jsem teda hlasitě prostestovala, takže jsme šli do restaurace, na jejíž jméno si nemůžu vzpomenout. Ale je to taky nějakej řetězec, podobný Applebees.
Cesta ubíhala docela rychle, občas teda v autě bylo ticho, jelikož jsme byli unavený.

Scott s Molly mě vyzvedli na stejném místě, jako mě den předtím Peggy vysadila, a jeli jsme domů.
Byla jsem příšerně utahaná, takže jsem šla brzo spát.

***
Teď poslední dny jsem byla pořád nějaká mrzutá a na všechno naštvaná, tohle setkání mi ale zvedlo náladu.
Je totiž skvělé se setkat se spoustou lidí, kteří mají stejné pocity jako vy. Navíc, cítila jsem se tam jako mezi kamarády, což byla příjemná změna. Ve škole se totiž cítím často spíš jako marťan. Všichni potom po setkání dali na facebook status „I’ll miss you guys“, což sice může znít jako klišé, ale po pravdě, taky mi budou chybět.

Zpět domav ČR, myslím, že jsem nebyla nesmělá a být středem pozornosti jsem si užívala. Ale tady, jsem se naopak stala hrozně nesmělou, až jsem si říkala, jestli není něco špatně se mnou.
Ale když jsem byla mezi ostatními exchange studentama, nesmělá jsem nebyla ani trochu, se všema jsem bavila a bylo to fajn. I ty nejhlučnější tam mi ale řekli, že jsou na jejich americké škole taky nesmělí.

Nevím čím to je, vím, že je to zkušenost hodně exchange studentů, ale zase to není zkušenost všech. Kluk z Belgie nám zase říkal, že doma byl podle jeho slov uťáplý a tady je naopak hrozně společenský.

Taky jsem přemýšlela nad tím, jaký jsem zažila kulturní šok. Zpět doma na předodjezdovém semináři nám říkali, že nejprve se nám bude všechno na té zemi zdát divný a potom si ji zamilujeme. U mě to teda bylo naopak. Tak do Vánoc jsme si myslela, že Amerika je úžasná. Pak ale v lednu se stalo něco, o čem tu sice psát nebudu, ale úplně to obrátilo můj pohled na věc. Amerika mě začala příšerně štvát. Začala jsem mít vlastenecký nálady, všechno Americký mi přišlo špatný. Teď se to teda začíná obracet, mám ráda domov, ale mám ráda i Ameriku. Uvidíme, jak se to bude ještě vyvíjet.
***

Jinak mám i více fotek, ale ty nebyly foceny na můj foťák, tak je musím z lidí nejprve vymámit :D

Sněhová vánice

2011-02-04T04:08:00.003+01:00

Vím, že teď toho tady moc nepíšu, ale ono je to z části proto, že se toho tady tak nějak moc neděje. Pořád toho mám do školy docela dost, pořád musím makat jako fretka. Minulý týden jsem byla ve Washingtonu, o čemž připravuji článek.

Teď jsme tady měli teda „vzrůšo“ v podobě sněhové vánice, díky které jsme v pondělí ve škole skončili už v 11:40. Ono to totiž přišlo během dne, takže postupně odvolávali hodiny, nakonec bylo už tak hnusně venku (padal ledový déšť), že to vyučování skončilo asi po 4 vyučovacích hodinách. Ze školy jsem se pak svezla se svou učitelkou na matiku, což je hrozně milá dáma, které projíždí naším městem, když jede domů, tak mi nabídla odvoz. V autě jsme probrali všechno možné, prostě jsme si dobře popovídali.

No a v úterý, středu, čtvrtek jsme teď měli Snow day, neboli den, kdy se nejde do školy kvůli sněhu. Já jsem měla dost úkolů, tak jsem si to tak rozložila, dneska jsem ještě psala essej o Hamletovi. No a zítra mi to už začíná : (
Vtipný je, že příští týden má být zase bouře, takže zase asi nepůjdeme do školy :D Všichni mně říkají, že tohle je nejhorší zima, že nikdy neměli studenti tolik dnů volna kvůli sněhu…
Ale víte, co je nejlepší??? Že jako senior si ty vynechané dny nebudu muset nahrazovat, zatímco ostatní ano :D:D

Taky jsme minulý týden byli zase v St. Louis na koncertě, kde jsme i vyfotili moje „senior pictures“, jelikož mi pár dní předtím učitelka řekla, že moje nemá a nutně je potřebuje.

Abyste to chápali, to jsou fotky, které musí dodat všichni senioři a to se použije na ročenku. Jelikož všichni tam chtějí vypadat co nejlépe, lidi chodí i k profesionálnímu fotografovi si je udělat, což se prý může vyšplhat i k 4000 dolarů!!

Já jsem prohlásila, že jsem za to ochotná utratit tak dolarů 30, takže jsem zaujmula jinou strategii. Koupila jsem si nové šaty (zapomněla však na silonky, bundu pro jistotu nechala doma, takže fakt bájo chodit v -5C v minišatech jen v saku a prodírat se s botama na vysokých podpatku sněhem :D) a v těch šatech mě Scott vyfotil v budově symfonie. Výsledné fotky nebyli tak špatný, jen to světlo jsem nějak nemohla spravit, buď jsem byla moc modrá, nebo moc žlutá… No nakonec to dopadlo takhle:

Co myslíte, kterou fotku mám vybrat do ročenky?

Teď o víkendu jedu na sraz YFU do Springfieldu, odjíždím už v pátek večer. Co mě fakt štve, že můj distrikt má schůzky až ve Springfieldu, takže to mám daleko. Ale přitom je distrikt hned tady v Missouri v St Louis, ke kterým mám blízko, ale kteří mají vlastní distrikt. Bylo by logičtější, kdybych na srazy jezdila s ním… Kromě toho se tam bavím s více lidma… je to na hlavu. (Divíte se jak je znám?? V říjnu jsme měli sraz všechny distrikty dohromady)

Abych řekla pravdu, jsem na sebe dost naštvaná, jak flákám tenhle blog. Našla jsem rozepsaných 10 článků- včetně těch o Halloweenu, botanické zahradě, zoo, Yfu setkání, o cenách, o bezpečnosti a ještě nějaké další. Kromě toho tu nepíšu tak často, jak bych chtěla. Můžu říci, že se zlepším, ale nechci nic slibovat, však mě znáte…

O tom, jaké "štěstí" je skončit v Americe u zubaře

2011-01-21T06:54:00.003+01:00

Jsem příšerně unavená a nic se mi psát nechce, ale vím, že to musím udělat dneska. Nevím, jestli jsem to už jsem psala, ale tenhle víkend jedeme s kostelem do Washingtonu D.C. Není to teda jenom tak, že by jsme si vyjeli, ale je to organizovanej zájezd. Sice strávím asi 20 hodin v autobuse, ale i tak se těším.

Ve škole se toho teď děje spoustu, ale často máme volno. Snow day, tedy den volna, protože nasněžilo, jsme měli minulý týden a dneska znovu. Tohle pondělí navíc byl Martin Luther King‘ s day, takže další den volna.

Dnešní Snow day jsem strávila s učením, balením se na zítřek a taky jsme vyrazili bobovat :D
Bylo mi řečeno, že to, co je tady teď, je největší sněhová nadílka, co tu měli za posledních několik let. No to jsem se pobavila, toho sněhu je tady napadlo tak 30 cm, když moc : )

Taky jsme konečně dostali známky z minulého pololetí:

Nebudu lhát, byla jsem ráda, že to tak dopadlo :D

Myslím, že jsem psala o tom, že se mi změnil rozvrh tohle pololetí. Místo oddychového Web designu, kde jsme jen plnili úkoly z učebnice, nikdy jsme neměli domácí úkoly a navíc jsem tam měla spoustu volna, mi teď přibila AP Government.

To je třída, která je na celý rok, takže moji spolužáci už za sebou půl roku mají. Když jsem tam vlezla prvních pár dnů, vůbec jsem nevěděla, o čem je tam řeč, teď se sice taky moc nechytám, ale už je to lepší. Co mě štve na téhle hodině je fakt, že máme každej den práci-buď musíme číst nějaký článek nebo z učebnice nebo dělat pracovní listy… často máme quizy…

No tak je to zajímavé učit se o Americkém kongresu, ale na druhou stranu dost náročné. Ale zase ty hodiny jsou dost zajímavé, protože často debatujeme-zrovna včera jsme mluvili o výhodách a nevýhodách „Obamacare“, což je Obamova reforma zdravotnictví. Jindy jsme se bavili o Sarah Palin, nebo o tom střelci v Arizoně.

To jsme mimochodem řešili ve škole docela dost. Veliké téma bylo, že ta holčička, co byla zastřelená, se narodila 11. Září 2001 a byla zařazena na nějaký seznam „děti, které změní Ameriku“.

Jednu hodinu Government jsme se pak bavili o právu držet zbraně a učitelka jen tak mimochodem prohlásila, že zrovna teď i víkendu chlap zastřelil dva lidi ve vedlejším baráku od jejího. Ale že ona prý doma nebyla, tak to neslyšela…

Psali už jsme i pár testů, zvládla jsem je, ale ne tak díky sobě. Jeden test byl na článek, co jsme měli před tím přečíst (Byl o Sarah Palin). Já jsem ho četla, ale prostě jsem si to nepamatovala… Tak jsem jí to napsala na ten test, že je to pro mě nové a tak… A i když jsem měla 7 z 10 otázek blbě, dala mi 92%. :D

Druhej test byl na látku ze sešitu, mě dovolila sešit při testu používat. Ostatní spolužáci se tvářili dost naštvaně :D

V US History teď probíráme Druhou světovou, takže můžu dělat chytrou. :D Tuhle jsem se pohádala s učitelem (ale neječeli jsme na sebe, jen jsme tak argumentovali), jestli je Česká republika střední, nebo východní Evropa. :D Po 5 minutách jsme dospěli ke kompromisu, že Česká Republika je střední a Slovensko už trochu východní (promiňte Slováci, já Vás bránila…)

Když učitel promítnul na tabuli slepou mapu Evropy a většina spolužáků ani neměla páru, co je to za státy, rozhodl se, že si na ně napíšeme slepou mapu. Tak jo :D No jinak hlášení jsem už úplně vzdala, stejně to vždycky končí tak, že se zeptá třídy, nikdo to neví, tak se pak zoufale podívá na mě a já mu to řeknu.

Nejlepší hláška minulého týdne ovšem byla:
Učitel: „Takže o rozdělení Československa rozhodovali v Mnichovské dohodě zástupci z Velké Británie, Francie, Německa a Itálie… Někoho z toho vynechali… Koho?“
Třída: „No přeci Ameriku!“

No z toho jsem nemohla ještě celej den, i když je to teda spíš smutný, protože to z jejich strany nebylo myšleno jako vtip.

V AP Kompozici čteme Hamleta. Moji spolužáci tomu vůbec nerozumí, já už to teda četla v češtině, navíc jsem si koupila vydání hry v „moderní angličtině“, tak to docela jde.
Ale samosebou ty blbý quizy naší učitelky vždy podělám. Tam je totiž jedno, jestli jste to četli nebo ne, ona se spolehlivě zeptá na něco, co si stejně nepamatuju, i když sem to četla 3x.

V ostatních předmětech se toho zase tak moc neděje. V Calculusu jsme teď psali velkej test, ten den jsem byla taková nějaká unavená, takže jsem při testu málem usnula, takže uvidíme…

S tím spaním mám teď docela problém, Nevím proč, ale v hodinách se mi chce příšerně spát. A pravda je, že už jsem párkrát i usnula… ale tady to není takovej problém, učitelka budí někoho každou chvíli (já se vždy kupodivu vzbudila sama).

Taky jsme měli basketbalovou hru, při které jsem pomáhala (prodávala jídlo), abychom si vydělali na Mission trip do New Orleans. Byla to dívčí hra, takže tam skoro nikdo nepřišel, což bylo dost vtipný. Bylo nás tam tolik obsluhy a žádnej zákazník, že jsme ani nevěděli, co dělat. Takže když někdo přišel a chtěl třeba pití, seřadili jsme se-jeden to vytáhl z ledničky a předal dalšímu. Další to předal ještě jednomu člověku, který už to předal novému majiteli. Další dva lidi měli na starosti si vzít peníze od zákazníka a vrátit mu drobné.

Nevím proč, ale tady jsou dívčí zápasy nepopulární. Mě to přijde nespravedlivé, protože na klučičí se sejde třeba 1000 lidí… na holčičí tak 20.

Na mission trip jsem taky dělala plakáty, to mi pomáhala Molly, a jedno odpoledne jsem zůstala po škole a dělala kasičky.

Změnil se taky rozvrh mým hostsestrám, takže mě každý druhý týden v pondělí, ve středu a v pátek nemá kdo vyzvednout ze zastávky, takže si musím vzít shuttle z nádraží k Targetu a odtud domů pěšky. Blbý je, že na ten shuttle musím čekat, ale naštěstí je poblíž úžasná kavárna, tak si tam vždycky sednu a pochutnám si na jejich café latte.

I když jsem měla koupenej americkej mobil (stál 20 dolarů, příšernej křáp), operátor mě vytáček k nepříčetnosti, tak jsem si koupila sim kartu do mýho starýho českýho, kterej moc nefunguje. Takže mám poprvé v životě T mobile :D

Dost vtipný bylo, když jsem do toho obchodu přišla, že chci sim kartu. Chlápci to ještě v životě neaktivovali, takže i když byli čtyři, strávili hodinu tím, že volali, kam se dalo a zkoušeli to zprůchodnit. Ale povedlo se :D Jen jsem si tak odvykla používat mobil, že i když mi teď funguje, moc ho nepoužívám.

Minulý týden mi vypadla ze zubu plomba a měla jsem tam velikou díru, takže jsme musela k zubaři. Mou první starostí samosebou bylo, jestli mi to hradí pojištění. Peggy volala koordinátorce od YFU, jak to je, ta jí řekla, že prý stačí, když předložím kartičku a o nic si nemusím dělat starosti. Tak jo. Objednaná jsem byla na pondělí k zubařce, která byla v systému mojí pojišťovny, jako že k ní můžu jít.

Zubařka měla moc pěknou ordinaci, k tomu asi 7 členný tým… Co víc si přát. Ovšem netušila jsem, jak může být náročné zadělání zubu plombou. Nakonec jsem tam s otevřenou hubou strávila 2 hodiny!!!

Nejprve jsem si teda sedla na křeslo. Trochu mě vyděsilo, že se to úplně sklopilo a já byla v leže. Sestřička mi narvala do pusy nějakej plastovej krám, z čehož se potom vyklubal rentgen. Co musím ale uznat je fakt, že všichni měli roušku a rukavice (což bych u některých zubařů doma dost ocenila, protože po jejich zásahu, kdy na mě mluví a prskají, si jeden musí potom otřít tvář do ručníku).

Doktorka mně dala dvě injekce, já se jí teda zeptala, jestli mám ještě někde jinde kaz, jestli by se mi prosím nemohla podívat. Ona že mi to nemůže říct bez rentgenu (!!!). No tak mi udělala rentgen celý pusy, což trvalo asi 20 minut a já měla pořád otevřenou pusu. (A mám další dva kazy… :/)

Pak jsem čekala dalších 10 minut, než přišla doktorka znovu (pořád s otevřenou pusou…), načež ona prohlásila, že už anestetikum přestává působit, že mi to píchne znova. Bohužel, když začala vrtat, bolelo to jako čert. Tak mi píchla třetí dávku. Ani po ní to nebylo ideální, ale chtěla jsem to mít za sebou, tak jsem mlčela ( a hořce vzpomínala na našeho zubaře, kterej mi dá jednu injekci a o ničem nevím). Pořád se mě na něco ptala a nemohla pochopit, že když mám otevřenou pusu dokořán, prostě ji nemůžu odpovědět tak, aby mi rozuměla.

Vrtání trvalo asi 15 minut, vždy přestala, přiskočila sestra se sáním… Ale říkala jsem si, ty jo, tak už vyvrtala, to už bude konec. Omyl. Dělání plomby zabralo 45 minut přesně!!! Vždycky tam něco strčila, potom do toho ryla a sestra to odsála. Teda po tom, co mě opakovaně nasála kůži, ale já nemohla nic říci (i ty pohledy se vrhají s otevřenou hubou těžko), byla jsem dost naštvaná. To nepočítám to, že doktorce jednou vysála to, co si tam připravila… No prostě komedie. Jako musím uznat, že zub vypadá dobře. I když je to „stříbrná plomba“ není to jako u nás, že je to opravdu jako kov v zubu, ale spíše bělavá stříbrná…

Tu pusu jsem měla ale tím lidokainem (nebo co to je) tak opíchanou, že mi nesplaskla ani po 8 hodinách!

To nám ještě další den zavolali, že si nejsou jistý, že mi to pojišťovna zaplatí, tak jsme vyplňovali žádost a posílali to na pojišťovnu…

No, doufám, že to zaplatí, jelikož tenhle její „zákrok“ (jsem si jistá, že u mého zubaře bych nestrávila ani 15 minut) by podle mě 200 dolarů nespravilo… (podlaha navíc byla v tý ordinaci mramorová, ta si řekne hodně :D :/)

Včera jsem dostala od mých spolužáků z Česka Vánoční balíček-dva reflexy a dopisy od nich. Musím říci, že takhle už jsem se dlouho nepobavila-nad dopisy, nad komentářem, co tužkou dodělali do reflexu… :D I když jsem teda pak měla takovou melancholickou náladu a přemýšlela, co mi všechno chybí… No kromě všech lidí a již zmíněného reflexu, mi třeba chybí piškoty. Co já bych za ně dala. Nebo studentskou pečeť. Nebo kofolu… Nebo víno, který si tady dát nemůžu. Dokonce-nikdy bych nevěřila, že já tohle řeknu- bych si dala i svíčkovou (já, takovej odpůrce svíčkové!)

Jako ne, že bych tu hladověla, naopak mám neuvěřitelný štěstí, že jsem v rodině, kde je mi umožněno jíst zdravě. Do McDonaldu a fastfoodů většinou nechodíme, a v restauracích jím saláty… Ano, objevila jsem věci, kterých se budu jen těžko vzdávat – jako ovesnou kaši od Quaker oats, nebo dýňovej muffin (zní to divně, ale je to ta nejbáječnější chuť..), ale prostě tady nemám potraviny s kterýma jsem vyrůstala, není to jako doma. Na co jsem ale hrdá podařilo se mi víceméně udržet postavu. Sice jak se nehejbu, tak mi příjde že jsem ztratila nějaký svaly, ale váhu mám jen o malinko větší (i to je úspěch!)

A i když jsem to při příjezdu sem necítila, ani se ten pocit nedostavil druhej tejden, jako u jiných teď, už to můžu říct. Jsem ráda, že jsem, odkud jsem. Jsem hrdá na to, že jsem Češka. Je ale zvláštní, že jsem musela jet až do Ameriky, abych to zjistila… :- )

Přišla jsem na to, že dneska jsem tu přesně v půlce mého pobytu… to mě donutilo k zamyšlení, jaká vlastně bude… Horší, lepší, co myslíte?

O jménech

2011-01-05T05:38:00.003+01:00

U dnešní večeře jsme řešili křestní jména, tak Vám přináším krátkou reportáž o nich.

A jaká jména dávají miminkům aktuálně jejich rodiče v Americe?

Na předních příčkách se už několik let drží holčičí jména Isabella, Emily, Olivia, Sophia a Abigail; klučičí Jacob, Joshua, Michael, Alexander, Ethan a Daniel.

V módě je dávat jména podle slavných (skutečných či ne) osob jako Emma ( kvůli Emmě Watson), nebo Bella (ze zjevných důvodů se výskyt tohoto jména za poslední roky zvýšil). Novým trendem je dávat holkám klučíčí jména a naopak, či dávat jako křestní jméno příjmení (Emerson jako křestní u děvčete je poměrně humorné).

Jinak co se týče neobvyklých jmen, které původně jmény vůbec nebyly, ale jsou velice oblíbené, jsou časté třeba měsíce a roční období jako April, Summer, June a Autumn pro holky. Také můžete najít jména, která souvisí s křesťanstvím jako Christian (doslova "křesťan") a Angel pro kluky; Faith, Grace, Destiny, Genesis (anglicky první kniha Mojžíšova ze starého zákona) a Trinity (V překladu Trojice, ale nejčastěji svatá trojice) pro holky. Upozorňuji, že všechny tyto jména se umístili v top 100 nejpoužívanějších jmen, takže to nejsou jenom divnosti, co lidi navymýšleli, ale naopak rozšířené jména.

Samosebou starozákonní, chcete-li židovská jména, jsou oblíbená. Příkladem budiž nejpoužívanější Joshua, David, Elijah, či Noah (tyto jména se objevili v top 20 za poslední léta), či již výše zmíněná Abigail, dále pak Anna, Elizabeth, Sarah, Hannah.

Kupodivu jsou taky oblíbená jména, do kterých byste to nikdy neřekli, například Addison, Nevaeh, Makayla (jakási zkomolenina, podobná české Michaele, jelikož ta se v angličtině vysloví /mikajla/),Aaliyah pro holky a Hunter, Aidan a Xavier pro kluky; nebo Avery, Jamie a Jordan pro obě pohlaví.

Dalším trendem jsou jména odvozená od různých zeměpisných či jiných celků jako Sydney, Mackanzie, Brooklyn, Madison…

Jména, o kterých jsem si vždycky myslela, že jsou typická, se umisťují v žebříčcích používanosti hrozně nízko, příkladem budiž Jennifer či Rachel. Klasická jména jako Kate, Lucy, či Mary (nahrazeno "módním" Mariah) už se prostě miminkům nedávají, tyto jména nejsou ani v prvních 100 nejpoužívanějších jménech. U kluků budiž příklad Thomas, Charles a Luke, jména jako George, či Harry nejsou ani v prvních top sto.

Než se vrhnu na podivnosti, musím zmínit jméno mi nejbližší, Eva. Je to s podivem, ale i přesto že Adam je velmi časté jméno, jeho biblická partnerka, v angličtině „Eve“, se nepoužívá téměř vůbec. Na popularitě získává Eva, jak ji mi známe, ač to má za příčinu hlavně to, že tohle jména to je populární u hispánské menšiny, slavným příkladem budiž Eva Longoria a Eva Mendes. Ovšem Ava, jméno výslovnostně podobné Evě, je extrémně populární. Některé nedávné roky skončilo i na 5 místě celkové používanosti.

A teď podivnosti. Dost mě pobavilo, když někdo líčil, že nějaké dáma v sousedství porodila dvojčata a nevěděla, jaký jim má dát jména, a protože její první jídlo po porodu byla marmeláda s něčím, pojmenovala je „Oranjello“ a „Lemonjello“ (pomerančová a citronová marmeláda).
Je libo mít potomka se jménem Sparkle, Beer, Promise, Chaos, Apple, Galaxy, Amen, Stalin, či Dwarf? Nebyli byste první!

Poslední zajímavost o příjmeních, tentokrát českých.

Rodina se mě ptala, jestli zde vídám česká příjmení, a společně přišli na to, že „Svoboda“ je tu hrozně rozšířené jméno! Kromě toho jsem ale v novinách, nebo třeba na cedulích viděla jména jako „Marecek“, „Kasparek“, i „Novotny“. Nějaký český odkaz tu přeci jenom je.

PS: Věděli jste, že první americký biskup byl Čech?

První den školy v novém roce

2011-01-05T04:22:00.001+01:00

Tak jsem dneska zase musela do školy : -(

Celý den jsem byla dost unavená, jelikož jsem se moc nevyspala. Před pár dny jsem si totiž postěžovala, že je teď v zimě moc suchý vzduch a mě se v noci špatně dýchá, takže mi Peggy donesla zvlhčovač vzduchu. Když už jsem se chystala spát, někdy před půlnocí, zvlhčovač vypla, a najednou z toho začala vytékat voda, a to rovnou do elektrický rozdvojky, která byla pod stolkem. To mě tak vynervovalo, že sem nemohla usnout, a ještě v 1:30 jsem byla vzhůru a převalovala se.

Ráno jsem teda téměř nemohla vstát. Taky jsem předchozí týden vstávala nejdřív v 9 :D

První hodiny byly v pohodě, dostali jsme zpět zkoušku, z US History mám 100%, z English IV 94%, z Calculusu 98%.

Ještě před začátkem English mě zase vytáhla učitelka a zase mi říkala, že jsem pro tuhle třídu moc dobrá(heh), že musím jít do Honors class, že v týhle jsou ty hloupější, že všechny chytrý má ve svý honors class… Ale upřímně… Mám dvě AP třídy, vůbec mi nevadí mít třídu, do který nemusím nic dělat. Mít totiž English IV Honors znamená více číst (jako kdybych toho neměla dost) a v podstatě probírají stejnou látku, ale musí toho umět na test tak 4krát víc. Díky, nechci.

V hodině potom nevím proč mi před celou třídou řekla, že všichni Američani nejsou takhle blbý jako dotyčný, na kterého ukázala :D (Kapitán fotbalistů, který líčil story, že byl pozván k rodičům své holky na večeři, a přede všemi ji oslovil jménem své bývalé holky… ). Když mu vyčetla, že propadá, on ji na to řekl, že prostě nestíhá myslet na všechno… :D
Potom mu doporučila, ať se pokud možno nerozmnožuje, že jí děsí představa, že po světě budou běhat malý spratci jako on a poslala ho sednout. Celá třída samosebou v záchvatu smíchu…

Netuším proč, ale v Calculusu nás přesadila, takže teď sedím vepředu :/

Po obědové přestávce, v které jsem se nestihla najíst, jelikož jsem sháněla někoho, aby mi dal můj nový rozvrh, který jsem stejně nedostala, jsem teda šla na na AP Government, jelikož jsme o tom mluvily s poradkyní před prázdninami, že tam musím.
Jenže učitelka se zhrozila, co tam dělám, že prej tam nemůžu jen tak vstoupit…. Tak já na to, že kdyby bylo na mně, že bych ta nelezla. Ona odběhla, ale nikoho s kým by mě probrala nenašla, tak jsem tam teda zůstala… že se to prej probere později. Hned jsme dostali úkol, já vůbec nevím, o co tam jde…

Každopádně jsem byla naštvaná, jelikož musím mít nějakou Government, což je vyhláška školy. Nicméně já byla poslána do AP Government, což je ten těžší kurz, který navíc není, na rozdíl od normální Government jen semestrální, ale je na celý rok. Takže spolužáci už za sebou mají půl roku, navíc si kupovali učebnici asi za 150 dolarů…

Jenže normální Government mít nemůžu, jelikož ta je ve stejný čas jako moje AP Composition, a tu nechci vypustit, jelikož jsem se díky tomuhle předmětu naučila anglicky asi nejvíc… No ale už to nebylo v mých schopnostech řešit.

V AP Composition jsme potom probírali „The Importace of Being Ernest“, v češtině „Jak je důležité míti Filipa“, což jsme měli číst přes prázdniny. Taky nám řekla naše výsledné známky a známky ze zkoušky (96%). A světe div se…. Z téhle třídy mám A! Byla jsem na sebe pyšná, jelikož i to dalo dost zabrat.

Poslední hodinu jsme měli nové náboženství, na které už nemáme sestru, ale jinou učitelku. Ta třída, ve který jsme, smrdí, a navíc budu muset asi přemýšlet, což je dost těžký, po AP Composition…

V buse jsem měla drobný problém s novým řidičem, který mi nerozuměl, když jsem mu říkala, že budu přestupovat. Což mě ale naštval, jelikož jsem výslovnost „Edwardsville“ už dotáhla do bezchybnosti a umím to i s místním přízvukem: D

Doma na mě čekal dopis od sestry (učitelka), jak jsem jí před vánocemi dala to cukroví, tak mi děkovala a pochválila mě. :- ) Což mi připomíná, že mě vlastně chválila i učitelka v Calculusu.

Potom jsme s holkami jeli nakupovat (školní potřeby) do Walmartu.
Taky jsem Peggy zdlouhavě líčila své trable s Government, kterou musím mít a ta přišla s nápadem, že si ten kurs můžu vzít online, což tak dělá spousta lidí, když jim nevyjde rozvrh, škola to uzná. Jenže problém je ten, že ten kurz stojí kolem 150 dolarů, což se i platit nechce. Zkusím se s nima domluvit, že bych dělala jakési samostudium, ale uvidíme. Peggy taky psala do školy, tak pak napíšu, jak se to vyřeší…

Tak, zase někdy napíšu! :- )

Tak trochu jiné Vánoce!

2011-01-04T06:45:00.013+01:00

(omlouvám se, že nějaké fotky jsou naležato, spravím to, ale teď už na to nemám energii)

Předně musím říci, že se asi budete divit, že jsem dělala určité věci zrovna na Štědrý den. Pro Američany ale 24. zase tolik neznamená, je to prostě pro ně jen den před Vánocemi, jako u nás 23. prosinec.

Ráno jsem se vzbudila, vykoukla z okna, a co nevidím-sníh! Je to prý tady vzácnost, Bílé Vánoce tu nebyly pěkně dlouho… Tak to jsem měla štěstí.

Pohled z mého okna:

Na snídani, kterou jsme měli společně, jsme jedli vafle s javorovým sirupem. Hned po snídani jsem utíkala do svého pokoje, protože jsme měli domluvený hovor s tátou. Ten byl krátký, protože měli zrovna před večeří.

Když Peggy odešla do práce, Scott najednou prohlásil, že budeme uklízet. Tak jsme začali: D Nejprve jsme s Molly vysály vršek, potom já jsem vysála spodek a uklidila si koupelnu. Celý úklid mi zabral tak tři hodiny.

Potom jsem se znovu připojila online a mluvila chvíli se strejdou a tetou, potom další dvě hodiny s rodinkou. Sourozenci mi ukázali, co jim donesl Ježíšek, já jsem si před kamerou rozbalila dárek, který jsem si předtím zabalila-tedy kabelku a trička s Aeropostale. Z Čech jsem dostala penízky (děkuji!), abych si dárek koupila, kromě kabelky jsem si pořídila i nějaké drobnosti, před Vánocemi jsem nakoupila knížky (jak to potom potáhnu domů, tak to fakt netuším). Něco mi zůstalo, tak to budu utrácet tak nějak průběžně. Třeba včera mi došla malá fixová tabule, jelikož jsme tu bez ní trpěla, tak jsem si ji musela koupit.

Navečer jsem se pustila do vanilkových rohlíčků. Nevím proč, ale těsto se mi dělalo dost špatně, možná proto, že ořechy nebyly dokonale nastrouhané… Ale vynalezla jsem svoji vlastní metodu, kdy jsem kousek těsta zmáčkla a pak dotvarovala… No, Ale výsledek byl kupodivu výborný!

Taky jsem Scottovi pomohla s přípravou salátu na další den, on tedy ještě dělal desert.

A už byl večer. Když na mě Scott vybalil, že jsme doma jenom tři (on, já a Molly, která se vrátila ze mše, na které hrála na klavír), tak nemá cenu vařit, takže půjdeme k číňanovi, dost jsem se zasmála. I takhle může vypadat štědrovečerní večeře :- )

Měla jsem ještě nějaké dárky na zabalení, tak jsem je dodělala, k tomu jsem si pustila Lásku nebeskou /znovu/ a potom Pelíšky. Jak já ty filmy miluju :- )

Dárečky pro rodinu ode mě.

A co jsem jim dala?

Scottovi jsem koupila knížku od George Bushe –Points of Decision, kterou si přál a k tomu dostal DVD Inception, které jsem koupila trochu ze sobeckých důvodů, neb jsem ten film chtěla vidět.

Peggy dostala tělový balzám, aromalampu i s esencí, korálky a knížku o pečení koláčů (to vše si přála, žádnou invenci ve vymýšlení dárků jsem neuskutečnila)

Molly dostala tričko se Sheldonem s Big Bang theory, brýle, náramek, Silly bandz ve tvaru Příšerek s.r.o. a zrcátko.

Emilly dostala zrcátko, čokoládovou žabku a kabelku, kterou si sama vybrala.

Kolem půl desátý jsme odjeli do kostela. Byli jsme tam dost brzo, ale aspoň jsme seděli. Připojili se tam k nám všichni-i Peggy a Emily s přítelem. Byla to pěkná mše, kostel byl krásně nezdobenej, byl přítomnej sbor a skupina, co hrála na zvonky.
Z kostela jsme se vrátili kolem půlnoci, já jsem měla chuť se jít projít, protože noc na 25. má prostě svoji atmosféru. Všude svítí světýlka… Krom toho jak napadl sníh, tak bylo venku podivné světlo, no prostě nádhera.

Další den, 25. Ráno jsem byla vzbuzena kolem 8 hodiny (teda museli mě budit nadvakrát, poprvé jsem odmítala vylézt). Nahoře už všichni byli, hořel oheň v krbu, všichni vypadali dost rozespale, k tomu jsme byli v pyžamech… Ale byli jsme komplet, takže jsme mohli začít. Vždy každý dostal dárek, na kterém bylo pro koho a od koho to je. Já jsem čekala jeden, dva dárky, přeci jenom, jsem tu nová, že :- ) Ale dostala jsem jich hrozně moc, tak jsem děkovala a byla vděčná. :- )

Stromeček i s dárkama:

A takhle to vypadalo po akci.

Emili i Molly obě dostali notebook, jako společný dárek pak blue-ray player. (kterej je fakt vymakanej, můžou sledovat neomezeně online filmy za nějakých 8 dolarů měsíčně..)

Tady máte mé dárky na fotce, potom mě napadlo, že je ukážu i na kameru. A i když to video bylo nejprve určeno pro mé účely, abych si to někdy mohla připomenout, rozhodla jsem se ho dát i sem. Uvědomuju si, že je dost rozmazané a že mi není vůbec rozumět…. Takže mi to nemusíte říkat :D

Po rozbalování jsme se vrhli na snídani, měli jsme vajíčka, každý na způsob, jaký to má rád (já měla míchané). Hned po snídani jsme si s holkama šly pustit film Despicable me, kterej byl naprosto dokonalej!
Zbytek dopoledne jsem strávila čtením si u krbu, knížku Skipping Christmas od Johna Grishama. Před třetí přišli přátelé rodiny, kteří jsou původem z Číny. Ještě před večeří jsme se chvíli bavili. Pán se mě ptal na komunismus v Čechách, řešili jsme Euro a tak.

Na večeři jsme měli pro zdejší kraj typické jídlo-pečenou šunku s bramborovou kaší, se salátem a zelenými fazolemi.
Jakožto známému milovníkovi uzeného mi šunka samosebou nechutnala, ale salát byl výbornej!

Desert byl jakýsi podivný dort-dole byli pekany, uprostřed čokoládovej puding a na vrchu šlehačka. No, všichni o tom básnili, ale já jsem zase tak odvázaná nebyla.

Potom nastala moje oblíbená fáze-válení se u krbu. Vždycky když se někde vyvalím (ale nemusím to být jenom já), přilezou zvířata (dvě kočky nebo pes) a chtějí drbat. Tentokrát se ke mně přilísla Hallie, pes.

Poslední na plánu toho večera byla návštěva té prý „coolest“ čtvrti v St. Louis. Opravdu byla super! Byla nádherně vyzdobená světýlkama. Teda ne, že by normální ulice a čtvrti nebyly, ale tady to bylo na každým domě a dokonce i předimenzovaný.
Dokonce tam byl dům, kterej měl vlastní rádio stanici (frekvence byla před domem na ceduli) a blikal do rytmu, podívejte se na video:

Fotky ulic jsou zde:

Dokonce jsem objevila i ulici jménem „Prague avenue“. Jsem vyfocená pod značkou, ale moc to není vidět.

*****
Jak jsem to měla se stýskáním?
Upřímně, ani jsem si moc neuvědomovala, že vlastně jsou Vánoce. Před svátky jsem měla hroznej stress kvůli zkouškám, ani nevím proč, ale já to tak mám vždy i když vím, že se mi to povede, stresuju se. Takže nějaké nasávání vánoční atmosféry neprobíhalo… Tudíž 24. mi připadal jako běžnej den, jen ony byly vlastně Vánoce…

Ale Americké Vánoce mají něco do sebe, i když ty České se mi samosebou líbí víc! :- ) Především je dost nepraktické to ranní dávání si dárků. Když mi hostrodiče líčili story, jak když holky byli malé, budili je kvůli dárkům o půl pátý… Nic moc :D

A příště zase o Vánočních prázdninách!

Tak už jsem dospělá!

2010-12-25T07:57:00.009+01:00

No, alespoň v některých státech…

Skoro celý 23. Prosinec jsem strávila balením dárků a uklízením. K balení jsem si pustila Lásku Nebeskou, abych měla tu pravou Vánoční atmosféru. :- )

Někdy kolem šestý, když už všichni přišli domů, jsme se pustili do večeře. Ráno se mě Peggy ptala, co bych si přála. Já na to, že mám chuť na zelené fazole. Takže nakonec jsme měli maso s kaší a zelenými fazolemi.

Jako svůj narozeninový dort jsem si vybrala Apple Pie. Peggy mi na něj napsala „Happy B-Day Eva“ :- )

Zapálili jsme svíčky a host rodina mě zazpívala. Já jsem nejprve začala zpívat s nimi, než mi došlo, že vlastně zpívají mě, takže jsem teda zmlkla :D

Potom už jsme se pustili do koláče spolu s vanilkovou zmrzlinou; já si začala rozbalovat dárky. Dostala jsem toho spoustu. Svetr, náušnice, ponožky, plyšáčka, CD od Michaela Bublého, mého nového objeva , a naši zarámovanou fotku u stromečku.
Moc mě to potěšilo :- )

Po rozbalování jsme si chvíli sedli ke krbu, ale za chvíli jsme se zase zvedli, nastoupili do auta a jeli do St. Louis na „Cestu světa“. Cestou jsme se stavili na benzíně pro kapučíno a horkou čokoládu.
Když mi poprvé řekli, na co se jedeme podívat, moc jsem to nechápala, ale pak jsem pochopila… Představte si obrovský park a na každém stromě světýlka. Prostě krása. V parku byla také ona cesta světla, tedy příběh narození Ježíše. Prohlídka se dělala v autech, tedy všechno bylo u cesty, aby lidi vůbec nemuseli z auta vylézat a jen se kochat. Vyfotila jsem pár obrázků, moc to není vidět, ale něco přece.

No a pak jsme jeli domů. Já jsem se podívala na jednu epizodu mé oblíbené Grey’s Anatomy a šla jsem spát.

Cestou z parku mě napadlo, že vlastně každej rok hned po narozeninách se hrozně cejtím, jako že už jsem velká holka, ale pak těsně před narozeninami si říkám ty jo, to je hrozný jak málo je mi let :D Jak jsem se před rokem cejtila, že už mi je 17, a teď už jsem si to ani nepřipouštěla, dokonce když se mě někdo zeptal asi před týdnem, kolik mi je, automaticky jsem řekla 18, ani jsem si to neuvědomovala :D

Ještě připojuji fotku stromečku s punčochami :- )

Příště se už těště na Vánoční článek!

O zkouškách a o tom, jak je pěkné dárky dávat

2010-12-23T18:36:00.001+01:00

Příjemné skoro Vánoční Ráno :- )
Tak jsem se konečně zase dostala k blogu!

Naposledy jsem napsala minulou středu, tak tedy budu od ní pokračovat! Ve středu v noci byla jakási bouřka, kdy létaly ledové krupky…. A světe div se…. Ředitel ve čtvrtek zavřel školu! Já jsem byla samosebou ráda, ale divila jsem se, protože mi všichni spolužáci říkali, že většinou, když je nějaký „zimní problém“, všechny školy zavřou, jen ta naše ne…
Přes den jsem nedělala nic moc, trochu jsem se učila na zkoušky, ale nepřeháněla jsem to :- )
V pátek byl ve škole soutěž o nejošklivější Vánoční svetr…. Musím říci, že vidět dvoumetrové hráče am. fotbalu navlečené v ženských svetrech se sobem…. Pobavila jsem se :D

Jak jsem psala, někdy ve středu nebo v úterý jsem napekla cukroví, dala ho do krabic a schovala. Načež se na mě spustila vlna kritiky od Emily, ale i od ostatních, že jim to nemůžu dělat, že tady se cukroví neschovává… Já se sice bránila, že když jim to dám, že to do Vánoc nevydrží… Ale po několika dnech jsem odolala, a dala jim to. Do dvou dnů to bylo sežrané:/ :D

Trochu cukroví jsem teda dala stranou, dala to do malých boxů na sušenky, že to dám učitelům. /ale o tom později/.

Celý víkend byl ve znamení mého nervování se kvůli zkouškám a taky stresu, že nemám jediný vánoční dárek.

No a v pondělí tu byli zkoušky.
Vtipný bylo, že na US History jsem se téměř neučila, pouze jsem se našrotila prezidenty a jejich „VíPí“ jak říká náš učitel. Test byl směšně jednoduchej, žádný eseje, pouze otázky typu: „In which country was the Boxer Rebellion?“ nebo „Who championed the Open Door Policy?“ . (možná se Vám to nezná, ale řešili jsme to hodiny a hodiny, takže pro mě to bylo jednoduché...)
Poslední část testu byla, že vyjmenoval 15 slov jako „Barva, lodě, letadla, násilí, strach, mír…“ Měli jsme si vybrat 5 a ke každýmu říci 3 konkrétní události. První, co jsem si vybrala byly samosebou letadla :D Napsala jsem o jejich použití v WWI, a potom a mých oblíbencích Charlesu Lindberghovi a Amelii Earhart. Pak už ani nevím, co jsem dělala dál, ale problém jsem neměla.

Další zkouška na pořadu dne byla English IV.-Humanitites. Učitelka nám dopředu dala naše staré testy s tím, že v písemce bude jenom to, co bylo v testech+nová látka na Řecko. Já se šrotila jako divá, ale když nám dala písemku, byla jsem stejně v háji :D NA Egypt, což bylo jedno z témat, které jsme probírali, tam dala otázky typu „Kolik je na světě ještě mumií“, což fakt netuším… Někteří lidi, včetně kluků se tam i rozbrečeli … Na což jsem zase koukala já s otevřenou pusou :D

Poslední zkouškou toho dne byla z AP Calculusu. No, bylo to až směšně jednoduchý, tak mám strach, abych to neměla blbě :D
Hodně lidí mělo povolení nosit při zkouškách normální oblečení, takže všichni nosili pyžama a papuče, to jsem se zasmála :D
Když jsem přijela domů, trochu jsem se učila, ale šla jsem brzo spát.

V úterý jsem měla jenom zkoušku ze španělštiny, která začínala až v 10, tak jsem si přispala. I když jsem měla strach, bylo to primitivní, dokonce jsme to opravili rovnou v tý hodině a já měla 82,5/80 :D

Odpoledne jsem měla v plánu se učit na další dva testy, ale holky prý že jedou do velkýho obchoďáku. Já se sice potřebovala učit, ale zase jsem neměla žádný dárky… Nakonec jsem jela. Koupila jsem spoustu dárků (hlavně spoustu pro sebe :D)
Zašla jsem do Aeropostale, tam měli trička za 9 dolarů, tak jsem si jich pár pořídila. V American Eagle jsem si koupila teploučkou mikinu do školy a kabelku pro Emily.
Pak mě Molly zavedla do úplně úžasného obchodu plného kabelek, bot, náušnic, brýlí, hodinek, řetízků… a to všechno za dobré ceny…. Já byla jako v ráji! :D S Molly jsme si zahrály hru, „kdybys nevěděla, co mi dát, tak tohle se mi fakt líbí“. Nic jsem ale nekoupila, protože jsem se na to potřebovala zbavit Molly :- )
Potom jsme zašli do Body and Wash (či tak nějak), což je obrovskej obchod plnej šampónů a svíček, a vůní… Tak jsem na doporučení holek koupila Peggy aromalampu na baterky, šampón a vonnou esenci.
Byla jsem na nervy, co koupím Scottovi, ale pak napsal, že chce jednu knížku, holky už dárek měly, tak to přihrály mě, že to můžu koupit.

Potom jsem teda sama zašla do toho obchodu s bižuterií, nakoupila maličkosti pro hostsestry, Peggy i mě (teda hlavně mě…). Už jsem vyfotila, co jsem si všechno koupila, ale jsou to dárky, tak to sem můžu dát až po Vánocích :- )

Doma jsem objednala na Amazonu knížky pro Scotta i pro Peggy, kde to bylo asi o 20 dolarů levnější než v normálním knihkupectví…
No a pak jsem se vrhla na učení… Šla jsem spát někdo po půl jedné, vstávala o půl šesté… Byla jsem dost hotová.

Hned ráno ve škole jsem dala mé oblíbené učitelce matiky krabici sušenek, ta z toho byla nadšená, ptala se, kde budu na Vánoce… že je to smutný, že ne doma a tak.

Pak jsem běžela na první test, z Kompozice. Ještě před začátkem hlásili jako každý den kdo má narozeniny, tak ohlásili i mě. Tak mě pak lidi zastavovali na chodbě a přáli mi všechno nejlepší :- )

Už někdy minulý týden jsme dostali list 50 slov, a písemka byla prostá, všechny je definovat. Kupodivu jsem nezapomněla nic a měla z toho dobrý pocit. Skončila jsem i dříve /na všechny zkoušky byl čas hodinu/ a nudila se. Po skončení jsem šla do další třídy, na zkoušku z Theology. Ale v tu ránu jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla Mrs. Klaus dát dárek. Říkala jsem si, že by ji to mohlo potěšit, české cukroví, ona je přeci jenom původem z Česka.
Její nadšení předčilo mé očekávání. Hned se ke mně vrhla a objímala mě, že jsem jí udělala strašnou radost, a že jsem jedna z jejich nejlepších studentů…. Že když píšu eseje, že nechápe, že můžou být tak dobré, když je angličtině až můj druhý jazyk… (jak jsem já děkovala v duchu Peggy za hodiny strávené se mnou na mých esejích…). Potom se mě taky ptala, jestli se mi stýská a jak to zvládám. No pak jsme se rozloučili, popřáli Veselé Vánoce a já šla si napsat náboženství.

Na to jsem se teda moc neučila, ale i kdybych se učila, moc by mi to nepomohlo… Jsou tam takový ty záludný otázky, popř. True/False. No uvidíme, jak to dopadne.
Po hodině jsem šla za sestrou (naše učitelka, je to jeptiška, ale nenosí hábit) dát jí taky cukroví. Tý jsem i poděkovala za pomoc, jelikož mi často s něčím pomáhala. Ta mi řekla, že když to má zakázané, musí mě obejmout :- ) Měla hroznou radost z cukroví, potom jsme si ještě dlouho povídali, také se mě ptala jestli mi chybí domov… a pak jsem musela jít na autobus.

Poslední dárek jsem měla pro kamarádku Carmeshu, kterou to taky hrozně potěšilo.

No, vždycky jsem si myslela, že nejlepší je dárky dostávat, ale změnila jsem názor, Není nic hezčího, než někomu udělat radost, a třeba jen takovou maličkostí :- ) Trochu mi bylo líto, že jsem to cukroví nedala všem učitelům, ale jen mým oblíbencům… Ale co, tak jim něco dám na konci roku.

Potom, co jsem přijela do Edwardsville, na nádraží mě vyzvedli Scott s holkama a řekli mi, že jedou nakupovat do Altonu. Na což jsem nechápavě řekla, že já jsem zrovna z Altonu přijela, proč mě nevyzvedli tam…. Prej, že holky se nemohli dostat z postele :D Tak jo.

Oni nakupovali hlavně pro Peggy, mojí hostmum, já jsem tak chodila po obchodech… V jednom měli na všechno 50% slevu, tak jsem pokračovala v nakupování pro sebe :D
Potom jsem je nějak ztratila, Molly mi napsala sms, že když je budu potřebovat, mám napsat.
Měli tam takový emo obchod plný úchylných věcí jako cedulí, piercingů, čepic s nápisem „I am bitch“ (ty museli jít na dračku…). To jsem se pobavila.

Já jsem si bezcílně bloumala po obchodech říkající si, že když oni budou hotoví, že mi zavolají. Když tu jsem narazila na Scotta, že mě všude shánějí, že si mi nemůžou dovolat…. Je to celý zvrácený, mobil jsem měla zapnutej, ale prostě mi nefungoval. Byla jsem pěkně sprostá co se týče toho ***** operátora :D Problémy s tím mobilem už jsem totiž měla v minulosti.

Pak jsme už konečně jeli domů. Byla jsem příšerně unavená, tak jsem někdy v 9 šla spát.

Dneska jsem se pěkně vychrupala do 10, nasnídala se, odpověděla na přání k narozeninám… Mimochodem díky všem :- )
Zítra určitě napíšu, protože dneska budu mít malou oslavu, tak napíšu, jaká byla :- )

Jak mi bouchl v ruce fén

2010-12-15T06:59:00.002+01:00

Tak nevím, co mě to chytlo, ale i když se dneska toho až tak moc nestalo, napíšu sem.
Úplně jsem se zapomněla pochlubit, jak mi včera ráno bouchnul nad hlavou fén…. To bylo něco, to se tak fénuju a najednou to udělá příšernej zvuk a začnou z toho lítat jiskry. Já začala ječet /ze mě měli v 6 ráno všichni radost/. Byla jsem z toho celá vyděšená celej den, takove šok :D

Dneska jsem zaspala, takže jsem snídani musela jíst v autě. Jinak ráno bylo -15C, nic moc teplo teda. Podařila se mi přelomová věc. I když si vždycky říkám, že ráno v buse budu dělat úkoly, vždycky usnu a nic nedělám, ale dneska jsem vážně pracovala!

V US History jsme pracovali na opakování na finals a zničeho nic nám učitel oznámil, že prej v březnu nastoupí na mateřskou. Všichni vyvalili oči, jako jestli se nezbláznil a on prej ne, že to myslí smrtelně vážně!

Jinak topení ještě nespravili, takže v některých třídách je ta kosa neúnosná, hlavně v media centru, počítače jsou skoro pokryté námrazou :D

Ve Španělšině jsme taky opakovali, dělali nějakou úchylnou hru, kdy jsme plácačkou na mouchy bouchali do názvů členů rodiny… Učitelka nás rozdělila na týmy s tím, že kdo to vyhraje, dostane bonus na zkoušce. Náš tým to projel na plný čáře….

V AP Composition se stalo něco neuvěřitelného, alespoň pro mě. Jednak nám řekla, že o Vánocích nebudeme číst Hamleta, že je to pro nás moc těžký, ale že budeme číst „Jak je důležité míti Filipa“ od Oscara Wilda. A najednou nám rozdala úplně nový knížky s touto hrou, řekla, že nám přeje Veselé Vánoce, že je to Vánoční dárek pro nás :D
Taky nám dala seznam 50 pojmů, které se musím na finals našrotit :/

Dneska jsme měli B-Schedule, takže jsme končili už 12:30, ale já hned po škole zašla za učitelkou matiky. Příklad, nad kterým jsem předchozí den strávila dvě hodiny, se ukázal jako primitivní samosebou… Pár věcí mi vysvětlila, pak už spěchala a já měla ještě dotazy… Ona na to, že prej stejně jsem napřed před třídou, že jsou to „knuckleheads“. Což jsem jí řekla, že nemám páru, co to je. Ona na to, že je to dobře, hlavně ať jim neříkám, že to o nich řekla. Pak jsem si to teda našla online, co to znamená a pobavila jsem se :D Ale pořád nemá na Mrs. Klaus, které na některé jedince ječí „Shut up“ (minimálně jednou za hodinu).

Na autobus jsme se musela vydat na vzdálenou zastávku, v tý kose, já, která není zvyklá tady chodit vůbec :D Ale pěkně jsem vymrzla, jelikož bus měl zpoždění.

Celé odpo jsem dělala úkoly, večer jsme hrozně tajně jeli se Scottem koupit Vánoční dárky pro hostsestry, já si koupila mouku, abych konečně mohla dopéct cukroví.

Až doteď jsem v podstatě pekla /tři hodiny/, ale už to mám za sebou… Ještě asi udělám rohlíčky, no uvidím.
Linecký se mi docela povedlo, ale ten perník, ten je dost divnej… Ono taky tady jsem prostě použila jedinou mouku, co bylo doma, v českém receptu byla specifikovaná mouka…. Navíc jsem byla líná překládat českej recept /nejsem si jistá, jestli doma máme váhy, tady se na pečení používají spíše odměrky/, takže jsem si na webu našla už přeložené recepty do těch jejich odměrek.

A teď jdu spát. Úplně jsem nestihla dodělat Study guide, ale jsem unavená, tak na to musím vstát ráno.(=pravděpodobně to mít nebudu, páč jsem líná vstávat)

PS: To jsem překvapila, že jsem napsala, co? : - )

Czechs Are Driving a Camel to the School

2010-12-14T07:10:00.003+01:00

To bylo tak:

To jsem tak jednou asi před čtrnácti dny přišla nahoru za hostrodinou, že nevím, o čem mám psát článek, že sice chci psát o rozdílech mezi českou a americkou školou, ale že nevím co…

Nahlas jsem tak popřemýšlela, jestli by mi někdo uvěřil, kdybych napsala, že jezdíme do školy na velbloudovi.

Toho se chytla Emily, vzala si můj notebook a počala psát tento článek s tím, že bych to měla určitě dát do novin. Mně se to nezdálo, ale všichni mě ujišťovali, že to bude hit. Popravdě, lákalo mě vyzkoušet, co by mi všechno zbaštili mí spolužáci, jelikož jsem byla unavená z dotazů typu: „A mají u Vás ženy volební právo?“ popř. „A máte tam u Vás Coca-colu?“ (Což je teda obzvlášť urážlivý, s přihlédnutím na to, že ta je i v těch nejchudších zemích světa…) Ráno jsem ale vystřízlivěla, zjistila, že článek je pěkně trapnej, a že je dobrej tak maximálně na zatopení v krbu.

Ale dávám ho sem, co myslíte, uvěřil by mi to někdo? (s přihlédnutím na to, že tady moc nechápu, co je to ironie…)

A lot of American people asked me what are the differences between the Czech and American culture. Besides the obvious language and cultural difference, there are various small differences. We usually do not drive to school by car and bus; we use camels and elephants (my elephant is named Pedro). Poor students use squirrels as their transportation. Public transportation is provided by a team of goats. We do not have the conventional paper, but we use papyrus. There are merchants that specialize in this art and I go once a week to buy my school supplies. This includes coal for my pencil and abacus for my calculus class. There is no running water in my village, because I live in a tent. We have one well that everyone shares, if it is not frozen. The common university degree is well digging which you can get a PhD in. We do not have houses, but women live in wigwams and men on trees. Our village was very excited when we had a road that ran through it. On Fridays, we go and watch the few cars that travel on the road. We all have iPhone 4. We do not have electricity and if we run out of wood, we just burn our old iPhone 4. In my village, men wear miniskirts and women wear pants. It is illegal for a man to be seen in pants – with a prison stay of 20 years if they do that. We have 48 national languages – with Arabic becoming the most recent language. It is interesting to listen to a parliament meeting. We elected sloth as our president and he moved our country next to Pakistan. Czech families save money all year in order to have a Christmas meal at McDonalds. It is the best time ever!

"Konečně" sněží!

2010-12-14T06:33:00.001+01:00

I když toho mám udělat ještě docela dost, rozhodla jsem se konečně napsat něco sem, na blog.

Tak nám normálně napadl sníh! A ne jen půl centimetru, bylo ho relativně hodně, tak 15 cm :D Ale celou neděli byla sněhová bouře, silnice zledovatělý, tak jsem tam trochu doufala, že by ve škole mohl být Snow day, den volna. Celej večer jsem to průběžně sledovala na internetu, zavírali skoro všechny školy, ale tu naši pořád ne. To mě štvalo, ale doma mě uklidňovali, že to často oznámí i ráno… Ráno, když jsem se teda koukala na web, tam přibyla většina škol v okolí, jenom ta naše ne. Takže my jsme byli jediný, kdo do tý školy musel jít :/

Jinak tenhle víkend jsem si docela užila, v sobotu večer jsme byli na Vánoční párty u Scottovy rodiny. Bylo tam docela dost lidí, chvíli jsem se tam bavila s jednou paní, že prý byla v Českém Krumlově, tvrdila mi, že to je úžasné město, ale vzhledem k tomu, že tam byla někdy v 90. létech, no nevím, spíše se snažila být milá :- )

Všichni jsme měli donést nějaké dárky, zvané „white elephant“, tedy nepotřebný věci nebo nějaký blbosti. Potom se hrála taková hra, že se posílali kostky a kdo hodil stejný čísla, mohl si jít vybrat dárek. No, všichni už dárek měli, já pořád házela a nic :D Ale pak se mi řekli, ať někomu, kdo má dva dárky, ho vezmu. No tak jsem ho vzala velice otravnýmu pubertálnímu výrostkovi, který tam škrtil zrovna svoje maličké příbuzné. Rozbalovalo se to od nejmladšího po nejstarší. Jak se ukázalo, byly to převážně fakt pakárny jako příšerný vánoční dekorace, starý sladkosti, dětský hračky. Já například dostala starý boty. Když jsem to rozbalila, nějakej chlápek na mě zařval: „To nemáte v ČR, co?“ Nějak jsem to nekomentovala, pro pána to byl spíše trošku vtípek ze soudku pobav se sám. Byla jsem sice upozorněna, že je pravidlo, že si ty dárky musím vzít domů, ale stejně jsem ho tam „nenápadně“ zapomněla. Příští rok tam nebudu, tak co :D

Celej víkend jsem dělala několik esejů, ale hlavně do AP Composition o „Death of A Salesmen“ od Arthura Millera. To jsem si dala… Vůbec mi to nešlo, takže jsem to stejně psala až v neděli, potom jsme to s Peggy dobu opravovaly, ale nakonec jsem s tím fakt spokojená. Hlavně s mojí thesis statement, ta zní fakt dobře. Nejvíc mě dalo zabrat fakt, že mě učitelka předtím splovala, že v angličtině v esejích by neměly věty začínat s podmětem a přísudkem, ale nějak sofistikovaněji-jako předložkovou vazbou, příslovcem, gerundiem…

Jinak už máme Vánoční stromeček, vybleskla jsem to, když zrovna hořel krb.

Dneska jsem zadělala těsto na cukroví, na linecký a perníčky. Linecký myslím bude dobrý, ale ty perníčky, to nevim, nevim. Jsem trochu vystresovaná z Vánočních dárků (Já, co je má obvykle už v Listopadu!), a vůbec netuším, co mám koupit. :/

Jinak co se děje v jednotlivých předmětech?

V US History, jak jsem myslím psala, jsme dostali za úkol udělat velkou esej na téma „Problems and critics of the New Deal“. Ve skupinkách po třech jsme na to měli asi 2 týdny. Bohužel jsem dostala dva *****, a navíc, když učitel zvolil jako vedoucího týmu jednoho z nich, myslela jsem, že mě omyjou. Bylo mi hned jasný, že to v podstatě budu celý dělat sama… A taky, že jo. Učitel nám to téma rozdělil na tři podtémata, s tím že prý každý uděláme to své podtéma a úvod a zakončení uděláme spolu. Sice jsme občas chodili do Media centra ve vyučovacích hodinách, ale ty dva většinou nepracovali. Někdy ve čtvrtek minulý týden jsme měli odevzdat hrubý návrh s tím, že čím víc toho budeme mít, tím lépe pro nás, protože učitel to opraví nám, abychom to měla na finální verzi perfektní. Já jsem těm svým „spolupracovníkům“ řekla na rovinu, že jestli to mít nebudou, že je zabiju. Kupodivu to měli. Ale pak ta jejich spolupráce končila. Jejich styl psaná byl naprosto příšerný…. Když nám učitel v pátek vrátil hrubý návrh, hned jsem jim oznámila, že mi to opravený hned pošlou v pátek… No samosebou celý víkend nic, pánové se teda odhodlali v neděli večer, že!!! A nejenom, že tam neměli odkazy, kde to čerpali (to nám totiž bylo kladeno na srdce, hlavně tam mějte reference!), ani se neobtěžovali mi pomoci s úvodem a ještě mě ignorovali, když jsem jim posílala zprávy, ať okamžitě dodělají, co po nich chci. Takže nejenom, že jsem strávila 2 hodiny psaním úvodního a konečného paragrafu, hodinu udělání vzhledu a stylu, ale ještě jsem další dvě hodiny musela opravovat jejich příšerné texty a udělat za nich ty reference, neboli „footnotes“, které tady mají přesně daná pravidla, kde se píše autor a kde vydavatelství… Vrchol všeho byl, že mi ty***** Za to ani dneska nepoděkovali…..

V English IV děláme Řecko, jejich bohy, architekturu… V podstatě nic nového, že.

V Calculusu jsme začali dělat aplikace derivací a to je teda lahůdka – obzvláště ty ekonomické věti jako „marginal cost“ a „margine revenue“... Dneska jsem strávila dvě hodiny nad jedním příkladem (to jich mám dělat 10, ha). Šlo tam o sestavení rovnice. Vtip je v tom, že vím, že jsem opravdu blízko k řešení, ale jedna jediná část rovnice mi tam chybí a já prostě nevím, jak mám vyjádřit rovnicí jeden určitej problém….

Ve webdesignu jsme dělali vlastní stránky, což jsem měla tak za 2 hodiny :D design nic moc, ale stejně o mám pořád lepší než většina. Teď už tam jenom musím něco zkopírovat, aby to mělo taky obsah a jsem hotová.

Spanish-Nová učitelka se docela snaží, to ne že ne… Ale pořád hrajeme nějaké hry, trošku jak ve školce… no nic pro mě. Dává nám týdně body za „aktivitu“, které se počítají do známky. Tuhle jsem její jednu dost trapnou aktivitu bojkotovala a hned mi strhla body.

AP Composition- Přečetli jsme Death of A salesman a začali číst Ibsenovu Noru. Ta se kupodivu čte fakt dobře a bez problému tomu rozumím.

V náboženství tak nějak pořád stejné… Píšeme zápisky, potom na to píšeme písemku…

Co se ve škole teď dost řeší, jsou final exams, které budou příští týden v pondělí až do středy. Učitelé se snaží opakovat, dneska jsme v US History dostali study guide, seznam 100 pojmů, které musíme identifikovat. Jasně, už jsme se to všechno učili, ale něco budu muset se šrotit znova. Třeba chce od roku 1896-1944 výsledky všech voleb – tedy vítězného prezidenta+jeho viceprezidenta, ale taky musíme vědět toho, kdo prohrál plus jeho vice prezidenta. Takže vědět tak zhruba 60 jmen (některé roky byly významné i jiné strany, než jen Republikáni a Demokraté)-jak šli za sebou plus z jaké ty lidi byli strany.
Dneska jsme na našeho učitele v duchu dost nadávala. Před každou písemkou, co jsme v tomhle pololetí v US History psali, jsme si dělali menší study guide-tedy já jsem se probrala svými nesrozumitelnými zápiskami a úhledně vypsala všechny pojmy. I když jsem mu vždycky říkala, ať mi to nevyhazuje, on to často udělal!!!! To mě fakt nakrkl, protože teď bych jenom přepsala informace z mých krásných starších study guidů (uvědomuju si jak debilně to zní) a měla bych svatej pokoj.

Taky mi ve školních novinách vyšel článek!!
Dělala jsem to hlavně pro extra body do Composition, ale i tak jsem byla ráda. Pravda je, že když jsem někdy v pondělí donesla učitelovi na Us History, kterej je i zároveň redaktorem „novin“ (je to A4 popsaná z obou stran..), byl hrozně nadšenej, trochu mi ten článek přepsal a v pátek to vyšlo. Lidi mě pak na chodbě zastavovali a chválili mě-za ten den asi tak 20, to mě fakt potěšilo.

Jinak s koncem pololetí se mi bude změnit rozvrh, dneska jsem byla za svoji poradkyní. Některý předměty byli jenom na jeden semestr, jako náboženství a web design. Prej bych si měla vzít Am. Government, ale je zrovna v hodině, který jsem si odmítla změnit, jako Calculus, tak uvidíme, jak dopadnu…

V pondělí minulej týden jsem poprvé musela pracovat se spolužáky na basketbalové hře, abychom si vydělali na náš Mission Trip. Prodávali jsme sladkosti, pití, popcorn a hotdogy. Já jsem se hned ujala kasy, když jsem viděla, jak někteří tam bojujou s tím že neví kolik mají vrátit, když věci stály 3,50 a zákazník platit pětidolarovou bankovkou… Tak jsem je odstrčila a dělala to sama :D
Ale teda pracovali jsme tam hlavně dvě, ostatní se tam flákali, jedna holka prohlásila, že má chuť na McDonalda tak se sebrala a odešla. Dobrý bylo, že během hry jsme měli volno a mohli jsme si povídat-dokonce jsem zjistila o některých lidech, že ač jsem je měla za nepříjemný osoby, jsou vlastně v pohodě- ale v mezičasech byl hroznej frmol.

Mám taky nový poznatek, už nejsem ve škole jediná holka, co nosí kalhoty, už nás je asi 5 :D Zatímco já začala kalhoty nosit někdy v polovině září, jelikož mi byla kosa, většina holek i teď, v -15C mraze nosí minisukni, bez punčocháčů… No to nechápu. Navíc v některých třídách (hlavně v dole přízemí) se moc netopí, tak je tam mírně nad nulou, nechápu, že jim není zima. Já mám dvě mikiny a teplý zimní kozačky, a mám dojem že umrznu :D

Co jsem se teď nedávno divila, že na většině Amerických vánočních přáních a nápisech v obchodech, není Merry Christmas, jak by jeden předpokládal, ale „Happy Holiday.“ Ve své posedlosti být politicky korektní vůči Židům a Muslimům-kterých je tady ale menšina- si nepřejou Veselé Vánoce, ale prostě jenom Šťastné Svátky.

Držte mi palce při finálových zkouškách!

You can build your own bear!

2010-11-30T06:02:00.002+01:00

Vím, dlouho jsem teď nepsala, z části proto, že jsem nestíhala, ale hlavně proto, že se mi nechtělo. Někdy napíšu, co všechno se stalo, dneska to jenom načnu.

Byla jsem vybrána do Christmas Dance court, což teda zrovna odvázaná nejsem. Na ples se mi jít nechce a tak nějak jsem plánovala, že tam nepůjdu (jak se říká, jedou stačilo..), ale prej musím, když jsem v courtu :/ Ale aspoň budu mít lístky zadarmo. Je to tuhle sobotu, holky mě pozvali, ať jdu s nima, tak nevím, no, ještě uvidím.

V US History nám oznámil, že do konce roku už nebudeme psát písemky, ale budeme pracovat na velkém projektu ve skupinkách po třech. Já samosebou vyfasovala ty největší retardy z celý třídy, i učitel se tvářil, že je mu mě líto. Ale vyměnit je nemůžu, neboť se prý „musíme naučit spolupracovat i s lidmi, které nemáme rádi“. Takže celej 5-stránkovej projekt na téma „Slabé stránky New Deal a kritika na něj“ budu nejspíš dělat sama. Gordon a Jordon, jak se ty dva inteligenti jmenují, se mnou jezdí autobusem, takže například vím, že jejich největší zábava je kreslit na zamlžené okno pánské genitálie, ukazovat na ně a smát se tomu… To si ještě spolu užijeme, oni totiž neví, jak otravná umím být, když chci, heh.

V AP Kompozici jsme psali esej na knížku, co jsme četli a já dostala A- (a nahoře na papíře bylo napsáno: good job). Z toho jsem byla šťastná.
Trochu jsem dneska přemýšlela o Americkém školství, a to, i když má své mouchy, má taky spoustu výborných věcí. Tak například sloh. Zatímco my se učíme psát líčení, fejetony a reportáže, tady píšou eseje. Esej má jasně danou strukturu, ale účel je prostý- naučit se obhajovat váš vlastní názor. V prvním odstavci zaujmete postoj a potom ho ve třech odstavcích obhajujete, v závěrečném odstavci shrnete ten úvodní. Ale když se nad tím zamyslíte, v životě pak v konečném důsledku není až tak důležité, zda-li umíte napsat fejeton, ale když si neumíte vytvořit na věc vlastní názor a hlavně obhájit ho, jste ztracení.

Literatura se tady taky vyučuje jinak. U nás se učíme stovky autorů, aniž bychom pořádně chápali, co napsali, tady se učí jen ty hlavní, přičemž knihy se čtou postupně doma a rozebírají ve třídě.

Škola zjevně potřebuje peníze, takže jsme dostali kalendáře, které musíme prodat a peníze potom dát škole. Problém je v tom, že jeden kalendář stojí 25 dolarů, jsou v něm sice nějaké „slevy“ (třeba 50 centů na sendvič, to jednoho vytrhne), ale všechny platí v Altonu, kde já nebydlím. No, ale my povinně musíme prodat ty dva kalendáře, takže 50 dolarů musím vytáhnout ze svého, jelikož nikdo z rodiny se to ode mě koupit nechce :- (

Minulý čtvrtek byl Thanksgiving, o tom chci napsat článek později. Ano vím, jsem nespolehlivý jedinec a možná pochybujete, že se ho někdy dočkáte, ale jak se říká: Naděje umírá poslední :- )

V pátek jsem měla v St. Louis sraz s kamarádkou Monikou z Polska. Měli jsme se sejít v Science Muzeu a jít na film o letadlech „Legends of Flight“. Mě do St. Louis vezli hostrodiče, to ráno trochu mrzlo, a my nemohli najít škrabku, takže jsem na místo dorazila trochu později. Ale film jsme stihly, promítací plátno bylo jakoby na celou kopuli, takže scény, kdy letadlo letělo proti Vám, nebo jsme viděli přírodní scenérie „3D“ byly vážně efektní!
Potom jsme se šli podívat po muzeu, hlavně jsme se zastavili v sekci s letadlama a raketoplánama a zdlouhavě rozebírali, co bychom chtěli pilotovat, plachtění (Monika už má vlastní průkaz)… Když nás to přestalo bavit, tak jsme se rozhodli jet metrem do města. Monika se bála, ale mě bylo doma vysvětleno, že zastávka je poblíž, že to zvládnu. Ještě jsem se ptala chlápka u pokladny, jak se tam teda jde, ale bohužel jak by řekli Američané, maník měl „some issues“, jelikož si dost pletl pravou a levou stranu. Nejprve mi řekl, že musím odbočit doprava a pak doleva, potom že doprava a doprava, a nakonec to ještě změnil dvakrát. No takže jsme s Monikou šli, bylo to docela strašidelné, nikde nikdo (ráno Black Friday…), navíc jsme procházeli komplex nemocnice… Ale ani nevím jak, najednou se před námi zjevila kýžená zastávka. Z metra se teda vyklubala spíš tramvaj, ale tak nevadí :D Po tom, co mě Monika asi 5 krát přesvědčovala, že tohle je naše tramvaj a už i do ní vlezla, já ji vždycky vytáhla, že není, ale nakonec jsem nás nasměrovala do správný. Vystoupili jsme na zastávce, o který mi Peggy řekla, že je tam plno obchodů. Když jsme tam vylezly, nikde nikdo a byl tam pouze jeden fastfood. Tak jsme do něho vlezly, obsluha byla pomalá, jídlo hnusný, všude špína. Když už jsme měly za sebou jídlo, zjistila jsem, že ta ulice s obchodama a restauracemi je až za rohem. To jsem se teda dost nakrkla, protože tam opravdu bylo všechno-od Starbucks, přes Subway až po moji milovanou St. Louis Bread and Co. No takže jsem byla dost naštvaná a Monika se tomu hrozně smála :/

Chuť jsme si zašli spravit do kavárny, kde jsem si dala pumpkin latte. Potom už byl pomalu čas, tak jsme se vydali zpět k zastávce. Mělo nám to jet asi za 5 minut, tak jsme čekali, když k nám přistoupil nějakej starouš, že nás prej s tím kafem vyhodí, že jeho prej jednou vyhodili uprostřed ničeho v poli. Jenomže tramvaj (metro) zrovna přijížděla a my zpanikařily. Já do sebe na ex hodila skoro celý kafe a opařila si tak jazyk, že ještě teď šišlám. Monika byla šikovnější, schovala kelímek do kabelky.
Když jsme se vrátily zpět do muzea, její hostrodiče už tam čekali, tak jsme se rozloučili, ona mě teda s nima ještě seznámila a odjeli. Já potom zavolala domů, ať si pro mě přijedou. V mezičase jsem se šla podívat po muzeu a objevila skvělý obchod jménem „Build a Bear“. Spočívalo to v tom, že jsme si vybrali plyšáka bez vnitřku, potom jsme mu vybrali oblečení a šli jste na „plnění“. To byla velmi náročná činnost. Tak předně děti vyfasovaly srdíčko, které si přikládaly na čelo, srdíčko se potom vložilo medvědovi (popř. jiné plyši) do těla, prodavačky ho naplnily a zašil se. Bylo to hrozně roztomilé! A Těch oblečků, co tam pro ně měli! Obrovský regály plný nejrůznějších kostýmů pro plyšáky-Harry Potter, Letec US Air Force… Dokonce Harry Potter brýle pro medvědy měli….
Plyšouni byli hrozně roztomilý, já si pořád musela opakovat: „Jsi skoro dospělá, nepotřebuješ plyšáky..“ abych se udržela a nekoupila to. Ale udržela jsem se, jsem na sebe pyšná!

Potom pro mě přijela Emily a jeli jsme domů. Večer kolem 9., když už jsem byla v pyžamu a v posteli, pro mě přilítla Molly, že musíme jít do kina. :D Bezva, tak jsem se neochotně vypotácela, na benzíně jsme musely koupit velkou Coca-Colu, abych neusla a jely jsme. Film se jmenovat „Megamind“, byl animovaný, ale pobavila jsem se. Nikdo mi ale nevymluví, že ta modrá příšera vypadá jako Obama.

Čímž neurážím presidenta, nicméně mi to celé přišlo jako parodie na něj.
Když jsem viděla ceduli, která zcela jasně zesměšňuje Obamův slogan a plakát,smála jsem se asi 10 minut (byla jsem za blba, ale co, v kině bylo asi 5 lidí).

Parodie

Originál

Toť krátká zpráva ode mě. Mimochodem, je tu pěkně hnusně, sice je teplota kolem 5-8C, včera teda svítilo sluníčko, ale dneska celej den pršelo a bylo hrozně temno.

Vánoční nálada je už v plném proudu, doma už je koupenej stromek, lidi mají nazdobený domy světýlkama (někdy vyfotím), my máme světla po obvodu a na keři. Je to moc pěkný! (o obchodech nemluvím, tam už jsou vánoce od října). Včera jsem ve Walmartu viděla růžovej strom pokrytej stříbrným prachem a jen… podržte se…. Za 20 dolarů. No nekupte to!

Jak jsme přišli o učitelku Španělštiny

2010-11-11T05:52:00.004+01:00

Dneska jsem si uvědomila zajímavou věc. Už nepřemýšlím o větě v češtině, než jí řeknu v angličtině. Teda, ne že bych to už nedělala vůbec, ale dřív jsem přemýšlela úplně o všem nejdřív v češtině, i kdyby to mělo být jen „ahoj“ předtím, než řeknu „hi“. Uvědomila jsem si to potom, co jsem se na něco zeptala Emily. Tentokrát jsem totiž neuvažovala nad překladem a dokonce se zeptala v předpřítomném čase. Kdyby mi někdo dal větu a řekl, ať ji přeložím, asi bych se nad tím musela pořádně zamyslet, ale takhle to na mě už občas chodí samo :D

Co je u mě jinak nového?

Ve škole se především řeší Mission Trip do New Orleans. Někdy v březnu budeme mít všichni senioři možnost jet do New Orleans pomáhat obětem Katriny, ale nejdřív si na cestu musíme vydělat. Každý musí získat 75 bodů. Body se dají získat různě. Například prodáváním hotdogů při basketbalových zápasech, na což jsem už zapsaná. Taky budeme dělat a prodávat vánoční popcorn. Zatím jsem ve fázi, kdy mám papír a nejspíš budu muset obejít sousedy, jestli si ode mě nechtějí jeden balíček za 7 dolarů koupit. Další věc jsou mše. Koncept je takový, že student promluví na mši ve smyslu, že je z takové a takové školy, že studenti chtějí jet na mission trip a potřebují peníze, načež u vchodu už stojí připravení lidi s kasičkami a vybírají peníze. Já jsem už přihlášená na mluvení na mši, takže to se ještě pobavím :D

V US history probíráme dvacátá léta 19. století v Americe. Tuhle jsme měli velice zajímavou debatu. Vztahovala se k tomu, že jsme se učili o tzv. „Red scare“, tedy době po bolševické revoluci v Rusku, kdy komunismus začínal pronikat do Ameriky a Američané ho velmi násilně potlačovali. Učitel se zeptal třídy, jestli se někdo bojí komunismu. Přihlásila jsem se jenom já. On se mě zeptal, proč se bojím. Já mu na to řekla, že byl v mojí zemi, takže mám poměrně přesnou představu o tom, jaké to je. Tak se mě zeptal, jaké to je. Já mluvila asi 5 minut, načež se učitel třídy zeptal znovu, jestli teď se někdo bojí komunismu a už se přihlásila celá třída. Potom se mě ptal, jak režim zjišťoval revoltu proti němu. Po menším problému jak přesně přeložit STB, jsem mu to vysvětlila. On mi na to řekl velice zajímavou věc, že Američané se tak hrozně snažili potlačit a zničit komunisty v zemi, že ale používali úplně stejné metody, jako komunisti -nespravedlivé soudní procesy, tajní špioni mezi lidmi, kruté zacházení se všema podezřelýma… Uzavřel to tím, že je hrozně zajímavé mít ve třídě mě :D

Jinak v týhle třídě fakt perlím, protože často se ptá na věci, které vím jako jediná ze třídy. Například na velice těžkou otázku, v které zemi a městě je Trafalgar square, nemohl nikdo přijít, až na mě. :D

Minulý týden nám dal list hrdinů téhle dekády, my si měli vybrat a zpracovat na toto téma projekt. Já samosebou chtěla
Charlese Lindberga, ale toho mi někdo vzal. Na druhém místě byla u mě Amelia Earharttu mi taky někdo vzal. Šla jsem za ním, že opravdu toužím dělat projekt o nějakém pilotovi, tak mi Amelii povolil.
Teď máme zadaný nový projekt, měli jsme list, na kterém byl list různých lidí-worker in Ford factory, African-American, Flapper, Farmer, New immigrant from Russia, Suffragette, bootlegger, High school Kid… My si měli vybrat a napsat esej o tom, jak se takovému člověk žilo ve 1920s. Já chtěla flapper, ale u si vzaly skoro všechny holky, tak jsem (jako jediná) zvolila téma African-American, o kterém si myslím, že toho bude na netu dost. Vždycky můžu psát o rasismu a ku klux klanu, že.

V English IV jsme dokončili Egypt a začali Řecko. Z čeho jsem byla hotová ale, když učitelka v úterý vyhodila jednoho kluka ze třídy, protože nebyl oholenej. Už dřív jsem si všimla, že učitele kluky peskovali, když se neoholili, ale Mrs Klaus tohohle jedince prostě vyhodila ze třídy.

V Calculusu se neděje nic moc novýho, dneska jsme psali velkej test na derivace. Musím říci, že i když jsem limity na začátku proklínala, tyhle derivace mě fakt chytly, snad nic mě ještě v matematice tak nebavilo. Pak si ale vzpomenu, že až přijedu do ČR, budu se muset doučovat geometrii, kterou z duše nenávidím, nadšení mě přejde. :D

Konečně se dostávám ke Spanish, kde se udála nejžhavější novinka tohoto týdne. Abyste to pochopili, musím Vám ale říci něco o naší učitelce. Popravdě, více času než učením jsme strávili buď tím, že nám něco vyprávěla, nebo tím, že na nás ječela. V podstatě nikdy se nestalo, že by nám opravdu něco vysvětlila. V podstatě když už jsme pracovali, tak jedině sami a protože máme úplně debilní učebnice, kde je navíc všechno ve Španělštině, nic jsme se nenaučili. Teda samosebou to, že je učebnice ve Španělštině, nemusí být nutně na škodu, když to s Vámi někdo probere a přeloží Vám to.
Ale ona nám celé hodiny vyprávěla o tom, jak hlídala Hanu Montanu, o svém příteli, o svém porodu (včetně nechutných detailů, jak jí dělali císařský řez a ona cítila, jak jí šmatá na orgány) … Na konci hodiny nám zadala úkol z učebnice, ať se tím bavíme doma.

Kromě toho měla hrozné problémy s vyššími ročníky, které ji úplně ignorovaly, sprostě ji nedávaly, oslovovaly křestním jménem… Kamarádka mi říkala, že ji i viděla na záchodě brečet. To mi jí bylo i líto, protože na mě byla vždycky milá a já si myslím, že je to hodný člověk, jenom je to prostě mizerná učitelka. No každopádně problémy se vršily jeden na druhý, včetně toho, že rodiče si stěžovali, že děti nic neumí a že na internetu nejsou známky. Ona se hájila tím, že to s počítačem neumí. Ovšem známky z náboženství, na které máme 75letou jeptišku, jsou tam všechny a včas, takže její výmluvy byly směšné…
Všechno vyvrcholilo tím, když jeden druhák na internet dal video, kdy ona se neovládá a ječí na třídu, jeden jedinec jí oponuje, ona se rozzuří ještě více…. Ona jim poví, co mají dělat, oni ji na to řeknou, že se jim nechce…
Tohle se ovšem v žádný jiný třídě neděje, ke všem ostatním učitelům si nikdo nic takového nedovolí.
Ale každopádně ten jedinec to vyvěsil na facebook, ale jaksi pozapomněl, že má v přátelích i učitele, kteří to viděli. Milý hoch byl vyhozen ze školy a učitelka s ním. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, v pondělí jsme měli normální hodinu, měli jsme i domácí úkol a najednou v úterý přijdu do třídy, která byla předtím nechutně přeplácaná a teď byla prázdná. Byl tam i ředitel, kterej měl proslov, že příště prej vymění žáky, ne učitele.

V úterý ráno nám teda v US History říkal učitel „vtip“, prej ať se nesnažíme ho natáčet a hrozně se tomu smál (ach ty vlastní vtipy…). Ale každopádně ho nikdo nechápal, mně to došlo ať po tý španělštině.
Náhradu sehnali rychle, v pátek má přijít nová učitelka, tak jsem zvědavá.

V AP Kompozici čteme „As I Lay dying“ od Williama Faulknera, což se čte hrozně, protože to není vyprávění, ale „Proud vědomí“, tedy čtete, co si jednotlivé postavy myslí. Jenže jsou to nevzdělaní lidi, angličtina je zkomolená a já tomu nerozumím. Rodilej mluvčí nemá takovej problém, protože když postava z knihy zkomolí slovo, on tomu rozumí, ale mě to slovník nepřeloží a nedojde mi, že tohle slovo je vlastně zkomolenina jiného, takže to pro mě zůstává nepřeložené.
Taky jsme se bavili s učitelkou o mé eseji, ona mi vysvětlovala, co dělám špatně. Můj problém je, že pořádně neznám anglickou gramatiku, takže se všechno píše hůře. Ke všemu neznám jejich obraty, idiomy, které esej zlepšují… A navíc, doma jsme takové eseje nepsali. Oni jsou posedlí svým „Thesis statement" což je věta, která zhrne všechno, tím aby to mělo 5 paragrafů, aby bylo každé tvrzení podpořeno a dokázáno („You have to prove it!“), abych v eseji nesumarizovala děj (což jsem dělala, protože jsem nevěděla, o čem jiném psát),názvy knih musí být kurzívou, nesmím psát v první a druhé osobě (takže žádné „I think…“, nebo „as you can see“). Ale tak chybami se člověk učí,že. Ptala se mě, co jsem psala v české škole, chtěla jsem říci, že třeba reportáže, líčení či fejetony… Ale nějak jsem to nepřeložila :D

V náboženství jsme dostali „quarter project“, což je dohromady spojených tak 20 pracovních listů domácích úkolů a my to musíme vyplnit, ale máme na to 3 týdny.

Ve škole se dneska celý den řešilo, že jedna spolužačka potkala Jesse McCartneyho a líčila to všem na potkání, takže jsem to za ten den slyšela přesně 14 (počítala jsem to). To tam nezahrnuju to, že po hodině utíkala za učitelkou, aby jí to taky řekla, ale to jsem i vyslechla jenom polovinu, pak se mi podařilo prodrat davem pryč :D

Zjistila jsem, že mám absolutní bordel v čárkách ve větě. V Angličtině se strkají na úplně šílený místa a jak se tím furt zabývám, i při psaní českého textu jsem zmatená, kde ty čárky mám nacpat. Takže se nedivte, když to bude špatně.

Zítra je Veterans Day, žádná škola, tak chci napsat článek o druhém výletu do Six Flags.

Cowboys are "cool"

2010-11-10T07:19:00.001+01:00

Tak už jsem tady více, než 2,5 měsíce! Kolikrát si říkám, že je to jako včera, když jsem se ještě to úterý před odjezdem hekticky balila, se všema loučila, potom kufry musela vybalit, protože byly moc těžký… Přesně 44 hodin jsem pak v kuse nespala, protože v letadle jsem prostě usnout nemohla. Ani nevím , jaké u mě převažovali pocity, možná očekávání, možná nadšení… (strach vlastně ani nepřišel a nebo se po pár dnech přetransformoval do stýskání).

Na druhou stranu někdy si zase říkám, že můj odjezd se stal před hrozně dávnem a já už jsem tady celou věčnost. :D

No, abych Vám ale řekla, co se tady u mě děje.

O víkendu jsme vyrazili na výlet do Missoury. Molly měla klavírní soutěž v neděli brzy ráno, takže jsme vyrazili už v sobotu a přespali tam. Shodou okolností se ta soutěž konala na univerzitě, kde Scott, můj hostdad, studoval.
Velkou část cesty do Kirksville jsem prospala. I když jsem se chtěla dívat na krajinu okolo, sluníčko mi nešikovně celou cestu svítilo do očí, tak jsem to zalomila. Ale každopádně viděla jsem úplně jinou Ameriku, než na jakou jsem byla doposud zvyklá, protože Kirksville bylo doslova uprostřed ničeho. Představte si, že hodinu jedete, za tu dobu nepotkáte jediné auto, farmu nebo dům vidíte každých 50 km. Prává zemědělská část Ameriky! Dost mě pobavil nápis, který jsme cestou míjeli, jelikož to celé vystihoval: „Queen town. Don't blink or you will miss it.“ V překladu na něm stálo: „Queentown. Nemrkejte, nebo to prošvihnete.“ (v „town“ bylo asi tak 5 baráků).
Jen v samotném Kirksville, jsem napočítala 5 prodejen traktorů, a to jsme jeli jen po hlavní třídě. Mezi některýma chlapama taky vládlo přesvědčení, že „cowboys“ jsou „cool“, takže nosili ty jejich kozačky, sombrera a ostatní doplňky.

Navečer, kdy jsme tam dojeli, nám Scott ukázal „Truman State University“, což je pěkná college, jednotlivé baráky měly cihlové obložení, což všemu dodávalo tu správnou atmosféru.

Na večeři jsme šli do Steakbaru, kde jsem viděla něco, co mi vyrazilo dech. Všude byly přistavěny sudy s burákama, na stolech byly kyblíky, ale lidi ne, že by to házeli do koše, oni to házeli na zem. Takže celá podlaha byla pokrytá slupkami od buráků. Na večeři jsem si dala svůj oblíbený salát, ale pochutnala jsem si. Po jídle jsme šli do hotelu, kde jsme vykoupali v bazénu, potom jsme s Molly hrály Monopoly, Peggy se Scottem kvůli nám jeli do Dairy Queen, aby nám koupili čokoládovou zmrzlinu, tak jsme si pošmákli. :- )

Když jsme se ráno vzbudili a čtyři se vystřídali v jediné koupelně, všichni chtěli jít bez snídaně na soutěž (dobře, Molly asi moc jíst nemohla…), já měla hlad, takže jsem se vydala na snídani sama.

Co mě na té soutěži zaujalo, že většina byla asijská, bílých dětí tam moc nebylo.

Po soutěži jsme jeli domů, dojeli jsme někdy po poledni. Já měla docela dost úkolů, tak jsem na nich pracovala.

Navečer jsme šli do kostela. Po dlouhé době si farář zavolal děti před oltář, a potom odešli na dětskou mši. Co mě docela štve, že při kázání farář vždy říká vtipy, ale já je nikdy nepochopím. Před nějakou dobou jsem si říkala, že je to jazyková bariéra, ale teď tomu rozumím, jenom to prostě nechápu :D
Pověděl nám o novém kostelním fundraisingu, prodávání kalendářů a prý, když se prodají všechny „I’ll become the Cardinals fan“. Celej kostel se mohl potrhat smíchy, ale mě to nějak nehrálo. Říkala jsem si, neměl by on fanda nejenom kardinálů ale i biskupů, prostě všech nad ním, už být? Pak mi ale Peggy řekla, že „Cardinals“ je St. Louis baseball team, což jsem věděla, ale nedošlo mi to. Father Jeff je prý navíc vyhlášený fanda Chicago White Sox.

Po skončení byla v suterénu pod kostelem pizza večeře, měli tam čerstvou mrkev a celer, takže jsem si zahrála na králíka.

Poznala jsem tam holku, co prý byla na půl roku ve Španělsku, ale cestovala i po Evropě a podle jejích slov „Praha byla to nejkrásnější město, jaký kdy viděla, bylo to prý i lepší než Řím“. Sice se to hezky poslouchalo, ale mně by stačilo, kdyby řekla, že se jí tam prostě líbilo. Lhát se přece nemá (a už vůbec ne v suterénu kostela!)

***
Mám absolutně žhavou novinu, kterou Vám hodlám sdělit, taky se stalo spoustu jiných věcí, které sem chci napsat. Ve čtvrtek je volno, takže to sem všechno hodím.

Six Flags poprvé

2010-11-10T06:11:00.016+01:00

Dne 16.10. 2010 (píšu o tom dost brzo, co?) jsme se já, Emily, Molly (hostsestry) a Emilin přítel Adam vydali na předlouhou (ona tak dlouhá nebyla, ale já se nemohla dočkat) cestu do Six Flags, což je obrovský zábavní park poblíž St. Louis. Protože je jídlo v Six Flags drahé, rozhodli jsme se najíst už v Edwarsville. Nakoupili jsme milkshaky a dýňové muffiny v St. Louis Bread and Co. a vydali se na cestu. Po hodině jízdy jsme tam dorazili, bylo kousek po 12. hodině. Můj první dojem-zkásnou Vás úplně za všechno. Takže jsme zaplatili 25 dolarů za parking na tom nejodlehlejším parkovišti (na tom nejbližším se platilo tuším 40 dolarů). Za vstup jsem platila něco kolem 20$, normálně to stojí 32$, ale od Emily jsem dostala tady tak oblíbený slevový kupón. Hned u vstupu jsem si vyfotila moje milé hostsestřičky.

I když to ráno vypadalo, že bude kosa, nakonec bylo vedro a já tak litovala, že jsem tahala mikinu. Za uložení věcí se tam mimochodem platilo něco kolem 16 dolarů. No jídlo bylo opravdu drahé, platila jsem něco kolem 4 dolarů za obyčejnou láhev vody, za párek v rohlíku chtěli 7 dolarů, za malou (ale opravdu malou, asi jako jeden kopeček u nás, ne americky malou) zmrzlinu 5$. Jinak protože to bylo ještě před Halloweenem, všude to bylo vyzdobené jako rádoby strašidelně.

No a pak jsme začali s atrakcemi. Po poledni to ještě nebylo s frontami tak hrozné, na první horskou dráhu jsme čekali „jen“ půlhodinu.

(Na obrázku naše první atrakce a Molly).

Tahle dráha byla dobrá, ale trvala hrozně krátce. Jak jsem později zjistila, jízda to byla možná i nejdelší, ostatní trvaly ještě kratší dobu-za 30s bylo po jízdě.

Jako další jsme se vydali na Batmana, údajně nejnovější a nejlepší atrakci. Po 10 minutách čekání, se náhle dráha zastavila, protože nějakej blbeček si uprostřed jízdy sundal pás, což všechno automaticky zastavilo. Nás všechny, co jsme tam čekali, vyhnali, že prej teď to chvíli nepojede. Bylo to k naštvání, protože jsme byli tak blízko!

Další jsme chtěli jít na věž, na které vás vozíky vyvezou nahoru a pak tak padáte volným pádem. Bohužel nám ale řekli, že jsou nahoře vosy, takže dneska nic. (Fotka s vozíkama je pořízena o týden později). To bylo dost k naštvání, ale tak jsme šli na jinou dráhu, kde jsme museli čekat skoro tři čtvrtě hodiny.

Potom jsme se s Molly rozhodly, že půjdeme na dráhu, kde padáte volným pádem pozadu. Em i Adam odmítli, tak jsme šli sami. Bylo to tak rychlý, že jsem se nezmohla na nic jinýho než na zavřený oči a na ječení :D Bohužel se mi nějak nepodařilo hlavu udržet na podpěradle, což pak dost bolelo, protože mi jen tak klimbala ve vzduchu.

Pomalu jsem začínala mít hlad, ale jednak bylo jídlo drahé a druhak jsem moc neměla odvahu jíst, jelikož tu byla slušná šance, že bych to po nějaké jízdě zase hodně rychle reklamovala.

Jak ubíhal čas, začalo se to opravdu nechutně plnit. Na „The Boss“, což má být největší horská dráha jsme už čekali hodinu. Při čekání byl dobrý výhled na oblouk, ze kterého se skákalo volným pádem (když se podíváte pořádně, na druhém obrázku dokonce uvidíte lidi, jak skáčou).

Jinak jízda byla relativně dlouhá, ale vozík se hrozně třásl, takže mě z toho pak bolely záda.

Prošli jsme kolem něčeho, co mi dost silně připomínalo centrifugu. Na to jsem odmítla jít, protože vím, jak mi jednou bylo blbě, když jsem na tom byla na pouti. Emily taky nešla, takže jsme museli čekat na ty dva. Ti se po půl hodiny vrátili s tím, že to bylo úžasný, že jdou znova a že my musíme taky. Já se vzpírala, ale nakonec jsem se nechala ukecat. A hádejte co! Ano, bylo mi blbě… Naštěstí jsem v tu dobu tak 5 hodin nejedla, ale i tak jsem okamžitě pocítila muffiny, co se vraceli zpět :D Jsem nechutná, já vím. Ale každopádně mám další poučení: Nikdy nedělat něco, o čem vím, že mi to uškodí, protože pusu si vždy stačí namlít jenom jednou. Ale jedno mi věřte: Na centrifuze mě už nikdo nikdy neuvidí.

No ale uklidňující bylo, že blbě jsem nevypadala jenom já, ale i ostatní. Další čekání na batmana (to je ta atrakce jak už jsme jednou vystáli a oni nás vyhnali) jsem protrpěla. Taky čekejte si 90 minut bez možnosti sednutí a s podrážděním žaludkem (jak já jsem byla sprostá, ale v češtině naštěstí). Ale jízda nakonec byla fakt super!

Potom jsme se uvolili, že park je opravdu už přecpaný, udělali poslední fotku a šli pomalu k autu.

Byl to skvělej den a dost jsem se těšila, že týden na to pojedu zase. O tom napíšu příště.

*********

Jinak mám novej poznatek. Docela jsem se tady naučila nadávat v češtině, rozumějte ne na někoho (většinou) ale na něco, takové to, že když vám něco nejde, jedno „k****“ nebo „do p*****“ Vám trochu uleví. Ale jak jsem teď občas začala už přemýšlet v AJ (což nevím proč, se před těmi 14 dny stávalo často, teď prakticky vůbec), začala jsem i mluvit sprostě v angličtině, což jaksi není dobré. Když jsem na našeho kocoura ječela, že je to „do****ná kočka“, byla jsem sice příšerně sprostá, stydím se za to, že jsem takhle urážela někoho, kdo na mě nemůže ječet zpátky, ale každopádně mi nikdo nerozuměl. Když jsem ovšem jednou na něj křikla že je to „stupid ugly cat“ a host sestra to zaslechla, koukala se na mě jako na vraha.

Na mou obhajobu: Ta kočka mě nesnáší (dobře, je to vzájemné) a už několikrát mi počůrala postel (to si neumíte představit ten smrad). Taky za mnou pořád chodí, mňouká, což mě dohání k šílenství :D
Tuhle jsem jí omylem (opravdu náhodou) přišlápla ocas, ona zapištěla, jako kdybych ji vrazila kudlu do břicha a celej den se mi vyhýbala. Ovšem další den už zase začala otravovat. Tak a zajímalo by mě, proč o tý kočce píšu jako o kočce, když je to vlastně kocour.

Máme ještě jednoho kocoura, tenhle je i docela milej a roztomilej, ale je to trochu blázen. To, že po domě ustavičně honí svoje imaginární kamarády (vysvětlivka pro pubertální jedince: uvědomuji si, že to může znít dvojsmyslně, ale myslím tím pouze to, že běhá jak magor po domě třeba hodinu) ještě tak nevadí, ale to, že v noci vydává divný zvuky, to už je horší. Jeho repertoár je různý, umí kvičet jako podsvinče, řvát jako mimino nebo dělat zvuky podobné „ách, achich ouvej“.

Halloween weekend

2010-11-02T05:01:00.002+01:00

Vím, že Vám dlužím asi milion článků, ale tohle je nejnovější a navíc jsem líná stahovat fotky, taky teda nestíhám, takže to sem budu dávat postupně.

Poznámka pro nejmenovanou Evu H.: Jsem velice pracovně vytížená, abys věděla!!!

Jen tak na okraj jaké jsou dnešní žhavé novinky: Rozhodla jsem se, že nebudu hrát basketball. Už sice jsou vyplněné všechny papíry (a to bylo něco, 17 stránkový formulář)!, už je pro mě objednaný i dres, ale nakonec jsem couvla. Trénují každý den 3,5 hodiny, včetně soboty. Domů bych jezdila až po 8 hodiny každý den. Vzhledem k tomu, že už ani tak jsem nestíhala po cross country, a to jsem doma byla v 5:30, těžko můžu doufat, že bych stíhala tohle. Navíc nemám vůbec část ani si přečíst knížku, co mi asi před 14 dny přišla z Amazonu a ještě jsem na nic ani nešáhla; taky bych se měla připravovat na ACT… je toho hodně, času málo… Prostě to není v mých silách.

Dneska jsme v AP Kompozici dostala opravený můj první esej v Aj. Dost mě to nakrklo, protože jsem s tím strávila několik dní, čistého času tak 10 hodin, Peggy strávila 2 hodiny opravováním… A Výsledek? C-!!! Pravda, nebyl to příběh, to by bylo asi jednodušší napsat, tohle bylo vyjádření mého názoru na knížku v angličtině na 3 strany!!! Jak jsem tu učitelku měla hrozně ráda, už mě začíná štvát. Strhla mě body i za nadpis, protože jsem místo „prompt“ napsala „essay“. Grrrrr!! Taky jsme začali číst knížku „As I lay dying“ Od Williama Faulknera a popravdě jsem dost v háji. Dostáváme otázky na vypracování o té knížce, musíme denně přečíst 50 stran (já čtu jenom výtah, jelikož to nezvládám…). Už jsme na to psali i quiz, no samozřejmě jsem měla F :D Dost si vyčítám, že jsem do tý třídy lezla, mám 86% a to tam ještě nejsou započítaný ty blbý známky. Jestli já dostanu v pololetí B, bude ze mě velice šťastná osoba.

V normální AJ sledujeme Mumie se vrací, či jak se to jmenuje. Rozumějte, zrovna jsme probrali Egypt, tak v tý souvislosti. Dost mě pobavil spolužák, kterej se úplně vážně zeptal, jestli ty mumie opravdu můžou oživnout :D

Do Španělštiny musím umět „Otče náš“ ve španělštině což je docela vtipný, když to ještě ani neumím pořádně v AJ. Jinak pořád probíráme rozdíl mezi vykáním a tykáním, kterej spolužáci nechápou. Na jednu stranu jim rozumím, že se s tím nikdy nesetkali, tak neví, o co jde, na druhou je to pro mě unavující pořád poslouchat dotazy typu: „No a když dospělé osoby máme oslovovat formálněji (rozuměj vykat), proč rodiče nemusíme?“ Učitelka si taky vymyslela, že budeme mít „party“ ke „Day of the Dead“. Všichni máme donést jídlo, já jsem ve čtvrtek neprozřetelně navrhla, že bych mohla upéct české cukroví a ostatní že to hrozně chtějí ochutnat. To jsem nakonec neudělala, jelikož jsem si díky své inteligenci zmrzačila ruku, ale o tom později.

No a konečně k víkendu. V pátek jsme měli volno, to jsem skoro nic nedělala a hlavně jsem doháněla spánkový deficit, poněvadž jsem týden předtím spala tak 6 hodin denně.

V sobotu ráno měl být nepovinný trénink basketballu. Já se rozhodovala, jestli jít, protože tu v zásadě byli dvě možnosti-jít, vstávat brzo ráno, ztratit celé dopoledne, nebo nejít, vyspat se a mít dopoledne k dobru. No samozřejmě já aktivní blbec šla. Asi po dvou minutách tréninku, když mi někdo nahrál míč, jsem ho blbě chytla, což dost zabolelo. Myslela jsem, že to bude v pohodě, prostě krátkodobá bolest. Jenže ono to bolelo čím dál tím víc, i když jsem se snažila toho nevšímat. Když jsem pak po chvíli začala tu hnátu zkoumat, zjistila jsem, že prst je dvakrát takovej. Tak jsem to rychle šla chladit a trochu to splasklo, i když to příšerně bolelo. Když jsem pak už seděla v autobuse, zjistila jsem, že sice kloub na prstu je dobrej, ale že mi otekl kloub na ruce. Otok se zvětšovat, že jste ani nebyli schopni rozpoznat kloub. No špatné bylo, že to byla pravá ruka a že jsem s tím ani nemohla psát, nic. Vzala jsem si prášky na bolest a ledovala to, moc jsem s tím nemohla hýbat, vyslechla si cosi o kryplovi od milých hostsestřiček a byla na sebe naštvaná. Ale jsem ponaučená pro příště: Když si mám vybrat mezi spánkem a aktivitou, vždycky budu spát, protože tím většinou nic nepokazím.

Večer byl u nás ve městě Den D pro všechny malé děti. Navlékli se do kostýmů, my jsme ve Walmartu koupili tři kýble sladkostí a po setmění to mohlo začít :- ) Lidi nazdobili domy dýněma, dost efektní byli postavy smrti, popřípadě jsem viděla umělej mlhovač a svítící lebky. Mám to vyfocený, tak to jsem někdy (možná) dám. My jsme si dali židle před dům, vzali sladkosti a děti za námi chodily, řekli „Trick or treat“ a já jim přidělila sladkosti. Scott se jich ptal, co jsou, jedna „dívenka“ nám řekla, že je „escort girl“. :D Přišel tam i polonahej opravdu vysvalenej kluk, kterýho Molly urazila, když se zeptala jestli je Jacob (pozn. pro neznalé: věčně polonahej chlap se svalama z jedné dívčí knihy). On jí na to řekl: „I am Jackie Chan, dude.“, čemuž jsme se smáli další půlhodinu. Byla jsem trochu zděšená, když ke mně přistoupil asi 40-letech chlap s igelitkou a řekl mi: „Trick or treat, man“. Ostatní se ho ptali, za co je, na což já jsem měla chuť odpovědět, že zřejmě za retarda, ale mlčela jsem :D (ten chlap měl dva metry).
Potom se Emily s Adamem převlékli za piráty, načež jsme si dělali z Emily srandu, že vypadá jako bavorská hospodská a šli jsme se projít. Bylo to takové docela příjemně strašidelné, když na mě poprvé bafnul chlap převlečený za smrt, ječela jsem. Když jsem pak viděla těch smrtí asi 10, už to trochu ztratilo efekt.

V neděli pak byla V Edwardsville „parade“. Ještě předtím jsme se pobavili, když Molly musela zaparkovat paralelně mezi auta a Sarah, její kamarádka ji navigovala. Takový průvod jsem ale každopádně ještě neviděla. Představovala jsem si pár lidí převlečených za něco, že kolem nás projdou a za 10 minut je konec. Omyl. Trvalo to 2,5 hodiny. V průvodu vždycky jelo šnečí rychlostí auto, které bylo doprovázeno lidmi, kteří rozhazovali bonbóny. Auta, kterých bylo celkem 100(!), patřili opravdu rozličným grupám-podnikům a obchodům, kostelním sborům, školním týmům ( a to každý tým měl svoje auto), politikům, …. Většinou jel truck, za ním zapřáhlý nazdobený přívěs. Lidi rozhazovali sladkosti, ale většinou jen prvním řadám. Děti, co byly vepředu, nasbíraly velkou igelitku sladkostí asi za 15 minut. Mě to nejprve nudilo, ale když po hodině odešly děti, my se dostali dopředu a mohli si chytat sladkosti, bylo to lepší. Kromě sladkostí mám čepici jako má socha svobody, držák na konzervu, kelímky, náramky… Někdo rozhazoval i plyšáky, hopíky… Lidi na nás koukali jak na retardy, že se vrháme na silnici, abychom posbírali bonbóny, co nebyly dohozeny k nám…. Ale byla to sranda.

Foťák se mi sice vybil, ale našla jsem tohle video: Tady ke shlédnutí

Uvidíme tam všechno, jak byli nazdobené auta, lidi s igelitkou, jak děti lozí po zemi a sbírají sladkosti a jak lidi sladkosti rozhazují…Je to docela dlouhý, ale stojí to za to!

Začíná mě příšerně bolet moje namlácená ruka, takže budu končit. Mějte se krásně!

PS: Teď jsem si vzpomněla, že pár lidí na škole mělo autonehodu. Jedna z nich se mnou má Španělštinu. Když se to minulej čtvrtek stalo, hrozně se to řešilo… Dneska jsem tu holku viděla, má obrovskou jizvu přes celý čelo. Prý to ale jejich chyba nebyla, protože do nich někdo napálil. No, ale jsou všichni v pořádku, takže je to dobré!

Otázky

2010-10-22T05:17:00.002+02:00

Moje nejmilejší Kikušenka mi napsala list otázek, tak mě napadlo, že je dám i sem, protože to může zajímat více lidí :- )

Máš každý den jedny a ty samé předměty?

Ano, každý den mám úplně stejné předměty-US History, English, Calculus, Web Design, Spanish, Composition a Theology.

Jsou písemky formulovány jen jako testy nebo jak?

V zásadě je několik druhů písemek-quizy, které nemají moc velkou váhu, některé jen jako donesený domácí úkol. Ty ani učitelé nemusí oznamovat předem, nicméně většinou to dělají.
Potom to jsou testy, to už jsou větší písemky s větší váhou. Mohou být koncipovány jakkoliv, ale skoro nikdy se nepíšou jako u nás, tedy že si vezmete svůj prázdný papír, učitel Vám nadiktuje otázky a dělejte si, co chcete, když neumíte, jste v háji. Často je test formou „multiple choice“ (tedy možnosti a, b, c, d). V US History nám dokonce dělá tři typy testů a my si můžeme těsně před písemkou vybrat-spojovačka (fakt nouzovka, když nic nevíte), krátké odpovědi (zákeřná věc) a nebo esej (dobré pro ty, co umí perfektně).
Na konci čtvrtletí jsme měli z některých předmětů „zkoušku“. Taky se píšou pololetní zkoušky, ale to už ze všech předmětů.

Radí si děcka, dělají taháky, opísují? Už si měla tahák?

Nikdo si neradí, občas vidíte někoho opisovat, ale tahák nikoho ani nenapadne. Já sama jsem ho neměla a ani to neplánuju. Jednak jak jsem psala, testy Vás nemají prověřit z tupého nabiflování vědomostí, jako u nás, ale naopak musíte přemýšlet – takže tahák moc nemá cenu. Navíc když víte, že jste test zvládli za „A“ díky vlastní inteligenci, zvedne Vám to sebevědomí :- )

V jídelně si pípneš čipem, vezmeš jídlo, a nebo si každý oběd sama jednotlivě platíš?

Žádný čipový systémy se tady nevedou. Za každé jídlo si jednotlivě platíte. Každej den je něco jinýho, většinou se střídá pizza s hotdogem. Denně je k dispozici salátový bar, hranolky, jogurty, ovoce, sladkosti, cereálie, zmrzlina, kakao, pití a podobné věci.
Nicméně já si obědy nosím, asi jako většina spolužáků. Když mám chuť, koupím si jogurt nebo mlíko. Mám tu tedy trochu jiný režim, oběd jím dříve, kolem 11. A jím jen celozrnný sendvič s jablkem, jogurtem či cereální tyčinkou. Hlavní teplé jídlo jím až na večeři.
Jídlo v cafeterii ani není drahý v porovnání s restauracemi, ale je to nezdravý a každý den stejný.

Jak vypadají učebny a kolik je tam děcek? Mají vymoženosti jako dataprojektory jako u nás ve škole?

Počet lidí ve třídě záleží na předmětu, ve Španělštině je nás 32, v Calculusu jenom 7… Ale většinou jsou to větší třídy. Učebny vypadají normálně, všude jsou lavice jen pro jednoho, židle jsou připevněný, takže se na nich nedá houpat :/ Třídy jsou vybaveny tak nějak podobně, kromě jedný odporný třídy španělštiny, která je v suterénu a je tam ještě křídová tabule (tu už jsem neviděla let :D), je v každé třídě dataprojektor, fixový tabule a dotykový tabule. Poslední ze jmenovaných věcí moc nechápu, protože ač je to v každé třídě, používáme to jenom v matice, ostatní učitelé to používají jen jako fixovou tabuli.
Rozdíl oproti Čechám je, že každá třída patří nějakému učiteli, kde má svůj stůl. Na třídu mluví většinou z „kazatelny“, jak tomu já říkám. Prostě takový dřevěný pultík. Třídy jsou vyzdobené, protože když je to učitele, stará se o to jinak, než když by učil každou hodinu jinde. Když něco potřebujete půjčit jako tužku, děrovačku či sešívačku, může Vám to půjčit.
Že jste nikdy nepotřebovali v české škole sešívačku a děrovačku? Já taky ne a jak ji teď potřebuju!
Tak za prvé, normální (rozuměj spirálový) sešit používám asi jenom v jednom předmětu, na zbytek mám šanony, do kterých si dávám nakopírované papíry, co dostáváme. Ty musím logicky „děrovat.“ Tady si s nějakýma úsporama moc hlavu nelámou. Denně dostanu tak 20 různých natištěných papírů…

Když píšeme písemky (natištěné, ne na náš vlastní papír), musí se to sešít, popř. denně odevzdáváme spoustu úkolů, které se-pokud je to víc papírů-musí sešít dohromady. Zrovna včera jsme dostali článek z Wall Street Journalu, který jsme museli rozebrat, což u mě bylo na 3 stránky popsané s obou stran.
Mimochodem stal se tady ze mě maniak posedlý organizováním, například, jak si třídím šanony:
Do každého předmětu mám separátní. V každém šanonu mám rozdělené sekce-poznámky, papíry co dostaneme od učitelky, testy, domácí úkoly a moje speciální sekce s vypsanýma slovíčkama. Každou sekci mám ještě rozdělenou na kapitoly barevnýma papírama. Jak je v tom bordel, jsem z toho nervózní. Když se mi nezdá něco jak je to napsaný hrabopisem, jsem schopná celej papír kvůli tomu přepsat.

Takže tak. Ze své vlastní organizovanosti jsem nadšená, to mi bude v Čechách chybět. Doma se šanony nepoužívají do školy, ani se tam nedá takové vybavení koupit :/

Modlíte se před vyučováním?

Ano, na začátku každého dne odříkáme s rozhlasem přísahu americké vlajce, (tu už jsem asi po 14 dnech uměla nazpaměť) a poslechneme si motlitbu. Ředitel má každé ráno hlášení, co se bude dít, což je hlavně kolem sportů, ale taky třeba že ten den přijde zástupce z univerzity. Taky popřeje všem, co mají narozeniny a hurá v 8:18 začínáme s výukou. Jak už jsem tu psala, vyučovací hodina je 46 minut (až na matiku, ta je 70 minut), když máme kratší den, jenom 30.

Speciálně pro vás jsem stáhla ze školního webu dnešní hlášení, ať máte představu:
„October 21, 2010

"B" Schedule today with dismissal for students at 12:30 p.m. No lunch served.

Faculty: Faith Formation meeting.

Boys Soccer Sectionals at MELH against Columbia at 7:00 p.m. Admission $5.00. This is an IHSA rule.

There will be training for new Eucharistic ministers today during Homerooms in the Chapel. See Mrs. Mattix-Wand for more details.

Campus Ministry will meet this Friday at 7:50 a.m. in the Chapel.

There will be a bake sale on Friday sponsored by the BCA. Please come buy
"goodies" to help support the cause. Today is the dress down day for BCA.

Any boys interested in playing in the BCA volleyball game November 10th needs
to sign up with Mrs. U by this Friday. There is a $3.00 fee per player that is also
due by Friday. Girls Volleyball team also needs to pay the $3.00 per person.
Please give to Mrs. U if you want to play.

Seniors: you need to bring in $10 not $20 to Mrs. Sands for the Mission trip.

Tomorrow: Varsity Football vs. Southwestern at Public School Stadium at 7 p.m.
Come cheer the team on since it is our last home football game.

Každej studen si může navolit rozvrh, popřípadě ho může změnit během roku?

V zásadě ano. Během studia ale musíte splnit určité limity jako absolvovat tři třídy sociálních předmětů jako psycholoie nebo historie, dva roky jazyků, nějaká angličtina je povinná každej rok, musíte mít dva roky cizích jazyků a tak dále.
Jsou určité zvyklosti, jako že některé předměty se berou v určitých ročnících, třeba US History si berou většinou až jako třeťáci, Health (něco jako občanka) se bere většinou v prváku.
Ale když splníte to, co musíte, výběr je libovolný. Má to tu výhodu, že když Vám nejde matematika, můžete prostě chodit do nižší úrovně. A hlavně si můžete vybrat, co chcete. Když třeba nemáte zájem o počítače, vůbec se s nima nemusíte potkat. Věda je povinná, ale je v zásadě jedno jaká, takže se třeba vůbec nemusíte vidět s chemií.
Během roku to můžete měnit, ale není to dobré, jelikož se těžko dohání. Většinou se to teda mění jen v prvních týdnech.

Existuje něco jako kmenová třída?

Ve smyslu toho, že např. jako třída sexta máme všechny předměty spolu, tak to neexistuje, protože každý má svůj vlastní rozvrh. Ale se svým ročníkem máte hodně společných předmětů právě proto, že se určité předměty berou v určitých ročnících a navíc ročníky mají společné obědy.

Kdybychom měli nějaké další otázky, můžete mi napsat do komentářů.

Ještě mě napadlo, nevím, jestli jsem o tom někdy psala. Přestávky máme jen 3 minuty a když přijdete pozdě, hned se na Vás ječí a jste po škole (leda že jste exchange student a tváříte se hrozně zmateně, tak Vám to prominou).

Všude po škole jsou rozmístěné fontánky s vodou.

Nepřezouváme se, ale některé holky nosí takové nazouváky, které téměř vypadají jako naše české zdravotní pantofle, které jsme nosili všichni :D

Je toho spousty ale už mě nic nenapadá. Dlužím Vám asi tři články, o tom, co se děje, o Six Flags a svůj první formální. Jsem líná a nestíhám, co Vám mám povídat!

Tak už jsem tady 8 týdnů!

2010-10-17T07:34:00.001+02:00

Má špatná a depresivní nálada je pryč. V úterý ráno jsem si prostě řekla, že to bude dobrý den- a hádejte co-on to nakonec byl dobrý týden!
Musím se pochlubit, dostala jsem svoje první „C“:D „B“ jsem teda ještě nedostala, ale C už ano! Je to samosebou z AP Kompozice a byly to úplně zbytečné chyby. Naštěstí Americké školství neleží na písemkách, nýbrž na domácích úkolech, které poctivě nosím, takže jsem v podstatě za vodou (když si odmyslím to, že nad úkolama denně trávím 4-5 hodin :-) )

Vůbec se to nezdá, ale už mám za sebou čtvrtinu školních dnů! Moje report card za první čtvrtletí mě samotnou potěšila: Ze tří předmětů 100%(US History, Web Design, Spanish), z Angličtiny 97,6%, z Theology 97% a z AP Calculusu 93,6%. Matika, uznávám, není příliš slavná, ale já to vytáhnu navíc!
Během týdny jsme psali několik testů-třeba čtvrtletí zkoušku z Theology. No na to, že jsem se na to učila pár hodin o víkendu a asi dvě hodiny den předtím, dostala jsem 97%, nemůžu si stěžovat. Nikdo to v tý třídě nemohl pochopit, prej jak to dělám, že jsem tak chytrá. :D Možná já nejsem tak chytrá (možná jo :D), ale on je hlavně problém v tom, že Americké školství není založeno na memorování na rozdíl od toho českého, takže pro mě relativně není žádný problém naučit se spoustu dat, aniž bych jim rozuměla a za dva tři dny to všechno zapomenout (viz všechny písemky z chemie… dyť já už ni skoro nevím, o čem jsme se učili). No ale to by bylo na dlouhé povídání a navíc o tom mám napsanej článek.

Mimochodem přemýšlím, že si vyhradím určitej den v týdnu, a ten den budu psát něco jako články, jak jsem slibovala. Protože mé normální zápisky jsou plné pravopisných chyb, což mě na jednu stranu dost frustruje, na druhou stranu nemám čas to opravovat (dobře, jsem líná to opravovat), chci alespoň něco psát věcně a bez chyb, na těhle článcích se vyřádím. Ten den bude nejspíš neděle, tudíž pro Česko pondělí. I když jsem slibovala, že první článek bude o školství, tak jsem si to rozmyslela, jednak ho musím přepsat, a druhak je tu jedna aktuální americká událost (kdo uhodne jaká??), o které za 14 dní nemá moc cenu psát, tak jí dám přednost.

Jen tak pro zajímavost, co probíráme v předmětech:

US History
Začali jsme s První světovou, neboli WWI. Musím říct, že je zajímavé se o tom učit z amerického pohledu. Doma nás moc neučili, co se třeba dělo za války tady v Americe (což je ale pochopitelné). Já jsem vůbec neměla potuchy, že v USA se za války lidi vraždili za to, že byli málo „patriotičtí“, zavírali na 20 let, když prohlásili, že prezident je debil, lynčovali za to, že měli německé předky… To mimochodem učitel velmi zdůrazňoval, protože v Illinois byla silná německá komunita, takže tady docházelo ke střetu mezi Německými Američany a Američany velmi často. V Altonu, kde máme školu, dokonce dav pár lidí ubili k smrti, protože se jim zdálo, že jsou málo nadšení pro válku.

English IV
Dobrali jsme umění a kulturní pozadí WWII a přečetli „Mause“ a učili se o Holocaustu. Musím říci, že jsem ráda, že to učitelka probrala opravdu podrobně, vylíčila všechny krvavé detaily-někteří spolužáci pomalu neměli ponětí, že něco takového se dělo, a když nám učitelka popisovala některé krvavé detaily, jako že v koncentračních táborech se děti zabíjeli tak, že s nima vší silou praštili o zeď, spolužáci jí to ani nevěřili.
Teď jsme začali probírat Egypt a Mezopotámii, Mrs Klaus zjevně fascinují mumie, protože celou páteční hodinu jsme strávili pozorováním dokumentu o nich a v pondělí se máme koukat na film.

AP Calculus
Tam jsem začali s derivacemi-to je teprve lahůdka! Sice mě to baví, ale jsem už poloviční magor, v noci se budím hrůzou, že jsem v písemce špatně zderivovala rovnici a dostanu F :D
Web design
Tam se tak nějak pořád nic neděje. Když potřebuju, udělám si z toho hodinu, kdy dodělávám úkoly, jinak jedeme podle učebnice, učitelka nám nic příliš nevysvětluje.

Spanish
V rámci „učení se o cizích kulturách“ celý týden probíráme „Día de los Muertos“ , což jsou v podstatě mexický dušičky, akorát že pořádají párty na hrobech a víc to prožívají. Máme slovíčka na naučení-takže už vím, jak se ve Španělštině řekne hrob, kostra, lebka, hřbitov, svíčka, smrt, duše, rakev, mrtvola, kříž… Co to na tom, že si ani neumím říct o jídlo (což je nejdůležitější věc v každém jazyce, že), když už si pomalu můžu založit business v oblasti pohřebnictví, protože na to slovní zásobu mám.

AP Kompozice
Mrs Klaus začíná být fakt drsná. Skoro každej den ji někdo naštval tak, že na něj zaječela, ať drží hubu. :D Já jen hleděla. Pořád probíráme Na Větrné Hůrce, což už mi pomalu, ale jistě začíná lízt hrbem. Naštěstí to prokládáme článkama z New York times, kdy to hodnotíme, co tím chtěl autor říct a tak. Já tenhle typ kritických sloupků vždycky měla ráda-hlavně ty z Reflexu. Až se tady do toho dostanu, věřím, že se i zasměju, zatím ty fóry moc nechápu. Například si autorka jednoho článku dělala srandu ze Sarah Palin. Ale abyste tenhle fórek pochopili, museli byste o ní vědět, že je z Aljašky a členkou střeleckého spolku. Já to nevěděla, takže mi to došlo až později a to už vtipný nebylo. Jinak náplň toho článku byla kritika Obamy (četla jsem asi 5 sloupků a v podstatě nečtu o ničem jiným, než o tom, co udělal špatně).

Společně se svou host sestrou Molly jsem se přihlásila na zkoušku ACT, což je zkouška na základě který Vás přijmou na Americkou vysokou školu, tak uvidíme jak dopadnu. Dobré je, že Molly ji bude dělat taky a bude se na to připravovat, takže to můžeme dělat spolu. S matematickou částí asi nebude problém, ale v tý jazykový je to hodně o gramatice, to by problém mohl být.

Ve čtvrtek se jsem viděla něco fakt novýho. S rodinkou jsme byli společně na večeři, fundrasing (=výběr peněz) na podporu páru, co aktivně protestuje proti potratům. Byl tam nějaký řečník odněkud ze Serverní Karolíny. Ale co předvedl-to jsem koukala. Nemluvil normálně s použitím přesvědčovacích argumentů-on na nás ječel. Půl hodiny v kuse na nás řval, museli jsme si i stoupat… Člověku až naháněl hrůzu.

V pátek po škole jsme měli mít trénink cross country, ale místo toho se hrála nějaká stupidní hra. Tak jsem se nenápadně vytratila a šla si zaběhat sama. Byl krásný teplý podzimní den a jak jsem se tak procházela po těch ulicích s rodinnými domy, napadlo mě, že bych to měla vyfotit, protože jsem viděla pár fakt krásných domů. Tak jsem si zašla do školy pro foťák a pro věci, prošla ty ulice doma a všechno vyfotila. Fotky sem někdy dám, ať máte představu, jak vypadá takový americký rodinný domek.

Večer jsme potom jeli do St. Louis na večeři. Bylo to fakt pěkná italská restaurace, tuším, že se jmenovala „Spaghetti Factory“). Potom jsme se šli projít k oblouku, který je v noci fakt pěkný. Přikládám odkaz na fotku, ať máte vůbec představu, o čem že to mluvím.

Obrázek Oblouku v Noci tady

Hned vedle je Mississippi river. Peggy mi říkala, že před pár lety byla rozvodněná, takže hladina stoupla asi o dva metry. Ona mi to říkala jako nějakou sensaci, tak jsem jí říkala, že u nás to „občas“ taky stoupne, a že je to „někdy“ i víc, než dva metry :D

Dneska jsme byli v Six Flags, což je obrovský zábavní park. O tom ale napíšu článek jindy.

Jinak jsem tak přemýšlela o tom, jestli mi chybí Čechy. Ostatní studenti píšou, jak si tady konečně uvědomili, že Praha je nejkrásnější místo na světě-což si teda nemyslím ani trochu. Je to zajímavý, ale jak jsem doma pořád přemýšlela, jaká jsou výhody života v Čechách a táta mi říkal, že si to uvědomím až teprve tady, tak si to pořád nějak nemůžu uvědomit :D Pravda, život je tu celkově o něco dražší. Ale zase druhou stranu tu lidi vydělávají víc. Třeba průměrný plat středoškolského profesora je tu 30000 dolarů ročně bez daně. Jsem si skoro jistá, že tolik (540 000 ticís Kč) v Čechách učitelé nemají.

Články s tématem

2010-10-12T02:04:00.002+02:00

Dneska už píšu třetí článek, to se nestává nějak často. :D

Ale každopádně mě napadlo, že bych kromě toho, co tady zažívám, mohla napsat pár článků s nějakým tématem. Už mám napsaný článek o školství, tak ho jsem někdy dám. Dále mě napadlo pár témat, o kterých bych mohla něco napsat: Náboženství,Jídlo, Nakupování, Bezpečnost, Ceny, Politika, Televize + místní "hvězdičky", Jazyk ( a moje zlepšení). Tak to jsem můžu postupně dávat. Kdyby Vás něco konkrétně zajímalo, nebo preferujete něco z daných rubrik tak, že bych to měla napsat co nejdříve, můžete mi to napsat do komentářů. :- ))

Sedmý týden tady!

2010-10-11T22:48:00.000+02:00

Zrovna jsem přemýšlela nad tím, že je možná trochu škoda, že blog nepíšu častěji, protože když to chci shrnout po týdnu, většinou na spoustu věcí zapomenu… Teď jsem zrovna chtěla napsat o minulém týdnu, ale vlastně už ani pořádně nevím, co se dělo.

No ale upřímně to nebyl šťastný týden. Byla jsem v příšerném stresu, nespala jsem, měla jsem pocity zoufalství, že to nezvládám… A to vlastně celé kvůli té AP Kompozici. V matice se mi daří lépe, než jsem kdy myslela, že se mi bude dařit. V pondělí jsme psali Quiz a já jako jediná ze třídy měla 100%! To mě potěšilo… Ve středu jsme psali velký test, a já jako jediná ze třídy dostala A! Je to teda divný, protože podle mých výpočtů jsem měla jen 89%, což už by mělo být B, no ale potěšilo to. Na to, že před týdnem jsem ani neměla potuchy, že něco jako limit funkce a diferenciální počet existuje…

Největší hrůzy jsem ale měla z AP Kompozice… Já tomu prostě vůbec nerozumím. Když rozebíráme články z New York Times, je to zábava a je to v klidu. Ale když máme číst tu Větrnou Hůrku… Což je knížka, kterou jsem doma četla dvakrát, ale tady se mi stává, že když přečtu stránku v aj, ani vlastně nevím, o čem jsem právě četla. Taky jsme na to psali test, nerozuměla jsem jedinému slovu v otázce a potom bylo pět možností, z čehož jsem ani jednu nerozuměla. Hmm… Test se píše dost těžko, no :D
Jeden den jsem pomalu s brekem přišla za učitelkou (to je mimochodem dost řeznice, jeden den na spolužáka zaječela: „Shut up! I don’t want to listen you!“), že to nezvládám, ale ta mě pořád uklidňovala, že nikdy neměla exchange studenta tak dobrého v Aj jak já (to tam musela mít pěkný debily, teda)… No tak mě trochu povzbudila, ale následující den mi řekla, že bych si ten předmět měla změnit. To jsem vážně nepochopila, že tak změnila názor, úplně mě to rozhodilo na celej den, měla jsem namále i do breku, což se mi ještě nikdy nestalo… Musí Vám to připadat, že jsem emočně nestabilní jedinec. To jsem sama o sobě ani nevěděla, ale asi je to tak :D Ale musíte připočíst, že jsem denně spala tak 5 hodin, každej večer strávila nad školou tak 4-6 hodin… Každý den jsme měli test… No nebyl to šťastný týden.

Taky jsem si řekla, že o víkendu budu jenom odpočívat, abych nabrala sílu a taky nějakou motivaci, jelikož jsem byla jen zoufalá a absolutně nemotivovaná cokoliv dělat.
V pátek jsme šli do restaurace, kde jsem si klasicky dala svůj salát s grilovaným kuřetem a potom jsem se podívala na dvě epizody chirurgů a jedny Zoufalý manželky. Trochu mi zvedlo náladu, když jsem si uvědomila, že už nemám problém z porozuměním… Pravda, musím se na to soustředit, není jako když jsem si pouštěla v ČR Přátelé a u toho jsem uklízela, tady to musím sledovat.

V sobotu měla být ráno „otevřená tělocvična“ basketbalu, kdy tam mohl kdokoliv přijít a trénovat s nima. Moc se mi tam nechtělo, ale vyrazila jsem. No… samosebou jsem si tam připadala jako dement. Ty holky už trénujou třeba i 8 let, takže jsou fakt dobrý, zatímco já se často netrefila do koše ani ze 2 metrů :D Potom jsme šli do posilovny zvedat závaží… Ty holky to zvedaly jako kdyby to mělo dvě kila, já to pomalu ani nezvedla… Dost demotivující. No ale potom po tréninku jsem se asi půl hodiny bavila s koučem a jeho pomocníky, což jsou hrozně milí lidé. A tak nějak jsme se domluvili, že i když možná nebudu hrát zápasy, můžu s nima aspoň trénovat. Řekla bych, že mě to bude bavit víc, než jen běhat jak magor v cross country. Navíc ty holky vypadají trochu mileji, než cross country team. Basketball team se schází teď v říjnu třikrát týdně, ale v úterý a ve čtvrtek je to pozdě večer, což bych nezvládala kvůli busu, takže budu jezdit jen v sobotu. Pak v listopadu začne sezona a mají tréninky každý den po škole…

Vrátila jsem se kolem oběda, zajeli jsme si koupit sandwiche a já po obědě dostala hroznou chuť na cookies. Asi kilometr od nás jsou obchoďáky plus Steak and Shake, kde mají výborný cookies. No nakonec jsem tam ani nedošla, protože jsem se šla podívat do Targetu a tam jsem nakonec zůstala před dvě hodiny :D Udělala jsem fakt velkej nákup, možná největší tady, ale zase toho mám fakt hodně. Asi hodinu jsem strávila vybíráním rámečků na obrázky, který mi došli od mých milovaných maličkých sourozenečků (jo, kvůli nim jsem tu depku během týdne měla taky, protože doma, když mi bylo smutno, přišli oni za mnou, objali mě a opusinkovali a bylo mi hned líp, ale tady je jaksi nemám, že).

No ale ve finále jsem koupila tohle:
• Tři rámečky-abych ale ve finále přišla na to, že je jich málo a musím dokoupit ještě na fotky
• Hrneček naa tužky jen za 70 centů!
• Dvoje pyžamotepláky na zimu-nemohla jsem se rozhodnout mezi dvouma, ale stály jen 10 dolarů, tak jsem si vzala oboje, zima bude dlouhá a studená
• Šedý tričko s dlouhým rukávem-šedou nemám ráda, ale je to barva školy, takže když chci pod uniformu nosit něco, musí to být šedý, bílý nebo modrý a jinou barvu ve slevě neměli
• Župan, po kterým jsem fakt toužila a sehnala jsem jen za 16 dolarů
• Podzimní svíčku, která voní tak nepopsatelně dobře, že Vám to hned zvedne náladu
• Malý čokoládičky, abych se měla jak odměňovat za to, že se něco naučím
• Termohrnek, jelikož je mi ráno v buse kosa, tak si chci nosit čaj

No vybavila jsem se na zimu, ale teď tady zase začali 30 stupňové vedra, takže mi je to na nic :D
Večer jsme jeli zase na koncert do St. Louis. Před začátkem jsme si zase dali dortíčka, mňam! Tentokrát jsme měli úplně úžasná místa, uprostřed asi 4 řada, takže jsme viděli dokonale všechny muzikanty, jak se tváří a tak. První kousek byl od nějakého moderního autora, mě to přišlo trochu jako disharmonie, kdy každý nástroj hraje, co se mu líbí…. No ale poslední byl Dvořák! V programu dokonce napsali jeho jméno správně, i s „á“ a „ř“. Byla jsem ale unavená, takže mnohem víc než na dílo, jsem se musela soustředit na to, abych neusnula, takže jsem z toho nic moc neměla :/ :D Ale potom po koncertě ho všichni chválili, že je to úžasný kousek :- )

V neděli jsem vlastně nedělala nic, dost dlouho jsem uklízela- s nenapravitelného bordeláře se tady ze mě stává úzkostlivý a pořádkumilovný člověk, kterého otočenej polštář na vedlejší posteli irituje tak, že nemůže usnout a i když si pořád říká: „Nejsi magor, netrápí tě blbě přehozený polštář!“, po půlhodině převalování se zvedne z postele, upraví polštář a až potom usne :D

Večer Peggy uvařila fantastickou večeři a potom jsme se mrkli na Karate Kid. Teda pohled na černouška v komunistický uniformě mě pobavil asi nejvíc :D

Dneska (pondělí) máme volno, protože je Columbus day. Hned jak dopíšu tohle, jdu se věnovat úkolům.

Mám nové předsevzetí-budu sem psát častěji. Protože až si to budu někdy číst, budu chtít asi víc detailů a budu za ně ráda.

Myslete na mě, ať se z té školy úplně nezblázním, ať jsem zase optimista a já brzo napíšu!

Homecoming

2010-10-11T08:48:00.005+02:00

Ve dnech 27.9-3.10 byl na naší škole Homecoming week. Smysl toho vlastně pořádně nechápu, ale bývalí studenti by se měli vrátit do školy, slaví se mše za ně, hraje se zápas, dělá se ohňostroj a tak. Od pondělí do pátku jsme měli každý den nějaké téma a podle toho jsme se měli obléci.

• V pondělí jsme se měli obléct podle barev, nižší ročníky bílou a vyšší modrou. Téma se jmenovalo „Marquette Madness“ a dotyčné barvy jsou barvy školy.Jelikož rifle jsme mít nemohli, jediný modrý kalhoty, co doma mám, byly školní cross country tepláky, šla jsem v nich. Nejdřív jsem se děsila, že budu za magora-v teplákách do školy, ale on je měl na sobě úplně každej, protože stejný tepláky mají všechny týmy, jen se změnou loga.
• V úterý byl Twin day. Měli jsme si najít dvojče a obléci se naprosto stejně. Já jsem se domlouvala s jednou holkou, jenže my dvě máme naprosto odlišnej styl, takže výsledek moc stejně nevypadal. Řekli jsme si červený tričko, černý kraťasy. No, jenže já mám jen červenou košili a společenský černý tříčtvrťáky, zatímco ona přišla ve tričku s Mickey Mausem a sportovníma kraťasama Adidas… No nevadí. Extrém byl, když si dva kluci oblékli gorilí kostým. S jedním z nich jsem měla hodinu a nevypadal ( a nevoněl) nejlíp. Taky vzít si ve 30 stupňovém vedru na sebe kožich bez možnosti rozepnutí není právě ideální, že…
• Ve středu bylo něco, co oni nazývali „Wacky Tacky day“, kdy jste si měli obléct pruhy, kostky, vzory, ale abyste zkrátka neladili. Já šla do školy v normálním oblečení, musela jsem si to užít, když jinak nosíme uniformu… Ale jinak lidi chodili dost šíleně oblečený. Dost mě pobavil náš učitel US history, pán který jinak nosí košile a černé kalhoty, přišel do školy v tričku a falešným tetováním (v podstatě tričko v tělové barvě s natisknutým tetováním).
• Čtvrtek byl ve znamení našeho oblíbeného Superhrdiny-„Super Hero day“. Já šla normálně, protože jediné postavy, za které bych se byla ochotná převléct, byly kocour ze Shreka nebo Rákosníček. O prvním mi řekli, že to není superhrdina (prej ať se převleču za catwoman-to určitě, ani to není skutečná kočka a ještě paří zadek v latexu!) a druhý převlek se tady jaksi nedá sehnat. Škola byla plná hlavně supermanů a Hulků, popř. si na sebe lidi brali uniformy a k tomu pláště, jako „super studenti“. Naše učitelka španělštiny měla na sobě vojenskou uniformu a zdlouhavě nám vysvětlovala, že ti, co bojují za národ ve válce, to jsou její superhrdinové. Pak se nás ptala, co jsme jako my a jedna holka se svěřila, že se převlíkla za svého tátu, protože ji před pár dny umřel. Celá třída ztichla, nikdo moc nevěděl, co má říct, ale pak nějak učitelka pokračovala…
• V pátek jsme jako jedinej den mohli mít na sobě rifle a k tomu tričko školy. Odpoledne jsme všichni šli na mši a večer se konal zápas ve fotbalu, který naše škola vyhrála. Já na něj nešla hlavně proto, že jsme jeli do St. Louis na ten koncert. Ale ono se mi vlastně ani nějak moc nechtělo…

No a v sobotu se konal ples. Byla jsem domluvená s Lauren, že mě odveze až z Edwardsville, protože tu má přítele a potom po plese zase zpátky. V pátek při obědě mě ještě pozvala skupina holek k nim domů, že tam budou mít párty a večeři. Jenže mi nikdo nenabídl odvoz, takže bych se tam neměla jak dostat, i když bych tam šla moc ráda. Když jsem jim řekla, s kým jdu, zhrozili se, protože Lauren vyloženě moc v lásce nemají (a já už i bohužel vím proč). Toho, že jsem tam nešla, upřímně lituju, jednak jsem se jich mohla otevřeně zeptat, jestli by mě neodvezli, nebo jsem se vlastně mohla zeptat i rodiny, koneckonců i ten bus jsem mohla využít. Teď mě to fakt štve, protože to byla dobrá příležitost, jak poznat více lidí :/

No ale každopádně Lauren mi řekla, že se všichni připravíme u ní doma. Když ale k nám přijela i s pár lidma, byla už hotová. Takže jsme jeli k ní, a já jako jediná jsem se tam za dost nepříjemných podmínek musela namalovat ve spěchu. To jsem vážně nepochopila, mohla jsem to v klidu udělat doma, host sestry mi mohli udělat vlasy… Když jsem teda byla hotová, Lauren se chtěla vyfotit se svou babičkou, takže jsme musela jet tam. Potom jsme jeli do parku udělat fotky. Byla příšerná kosa ten den a foukal ledovej vítr, ale sluníčko svítilo. Chtěla jsem se vyfotit sama, ale oni mi pořád lezli do záběru, že se chcou vyfotit taky :D No pár fotek mám, potom mě máma Lauren chtěla vyfotit na svůj foťák, to jsem vážně nepochopila proč.

Je tu zvykem, že před samotným plesem, se jde hromadně na večeři. My jsme měli zarezervovaný stůl v jedné restauraci. No, z cen mě docela omylo, ale dala jsem si malý špenátový salát. Kluk naproti nás bavil tím, že si objednal a snědl 4 hlavní jídla. (Když mu pak donesli účet na 60 dolarů, myslím, že mu trochu úsměv ztuhnul na rtech). Jeden kluk tam mi nabídl, že za mě zaplatí jídlo, no nebránila jsem se :D

Potom už jsme konečně jeli ke škole. Museli jsme vystát frontu, ukázat lístky (který jsem si musela za 15 dolarů koupit) a pak jsme mohli vejít dovnitř. Tělocvična byla krásně vyzdobená, na stropě byli balónky, všude girlandy…

Hned při vstupu holky sundávali boty a házely je na hromadu. Kluci dělali to samé se sakem ( a pak v pondělí ředitel hlásil v rozhlasu, že za ním přišlo několik nešťastníků, že domů nepřivezli vlastní sako, ale cizí a dostali od maminky nadáno, takže ať laskavě všichni, co mají doma cizí sako, ho další den donesou :D)
Popravdě, ze začátku mě to tam moc nebavilo. Bylo mi trochu divný, proč když je ta tělocvična tak velká, proč je všech 200 lidí naňahňaných asi na 10 metrech čtverečních. Bohužel jsem to pochopila brzo. Já jsem nějak neměla na nic náladu, ani nevím proč, takže jsem si sedla na lavičku a byla spokojená, že po mě není vyžadovaná nějaká aktivita. Jeden kluk z party, co jsem s nima byla na večeři, za mnou pořád chodil, jestli nechci tancovat, já mu pořád odpovídala, že ne. Tak jsem tam chvíli seděla, přišlo za mnou pár lidí, pozdravili jsme se, všichni mi chválili šaty :- ) Dokonce když jsem si šla pro pití, skupinka holek mě zastavila, že vypadám fakt skvěle. To mě potěšilo, i když jsem sama ze sebe ani nijak odvázaná nebyla. :D
Chvíli jsem tancovala s Lauren a tou její partou, ale ty moc v tom chumlu nebyli, takže jsem pořád nevěděla, co „chumel“ obnáší. Potom jsem si šla na chvíli sednout a popovídala jsem si zase s pár lidma. (mimochodem možná se divíte, že nepíšu jména lidí-mám naprosto příšernou paměť na jména, a ono mi to vlastně i bylo ztíženo tím, že když se mi někdy v tom hluku představoval), vůbec jsem ho neslyšela, tak jsem jen s úsměvem přikývla).
Přišel za mnou kluk, ať jdu prý tancovat, no kývla jsem mu jenom proto, že byl docela hezkej. Ovšem co přišlo –to jsem nečekala ani ve svých nejhorších snech :D Už jsem na nějakých blozích četla, že Američani mají rádi styl „tělo na tělo“, ale že to bude tak hrozný, to jsem nečekala :D Dotyčný mě chytl ze zadu a přitiskl na sebe zepředu. Tím „přitiskl“ myslím úplně, že jsme se dotýkali i tam (nebo hlavně tam), kde bych zrovna nechtěla. „Tanec“ spočíval v tom, že on se houpal v kolenou (já musela s ním) a do toho mával rukou. Potom jsem se nějakou dost nešťastnou náhodou dostala do toho chumlu, kde takhle natěsno tancují úplně všichni. Takže Vás dav natlačí na někoho zepředu a ze zadu se na vás taky někdo natlačí. Bohužel (a nebo vlastně bohudík) se ani nemůžete otočit, abyste zjistili, kdo za vámi stojí…
Takže takhle Vážení vypadá puritánská Amerika! Já si o sobě nikdy nemyslela, že bych byla nějak vyloženě upjatá, pro mě za mě, když takhle tancuje pár, ale když se na Vás natlačí někdo cizí a spocený, popřípadě cítíte cizích a spocených lidí víc, je to prostě nechutný! Vzpoměla jsem si na naše taneční, kdy jsme se báli se k sobě přitisknout i při valčíku, jak jsme se nechtěli moc dotýkat :D

Hodně lidí se mě ptalo, jestli máme podobný plesy i u nás. Všem jsem odpovídala stejně, máme, ale tancujeme trochu jinak… :D Jedna holka mi na to řekla: „My tady v Americe se máme prostě hodně rádi!“
Tenhle hrůzný zážitek mě úplně odrovnal a byla jsem rozhodnutá se na parket už nevrátit, ale přišly si pro mě tři blondýny (myslím, že jedna je kapitánky roztleskávaček), že s nima musím jít tancovat. No neochotně jsem se zvedla… Zrovna hráli nějakou stupidní písničku, kde říkali pokyny (kterým jsem nerozuměla) a podle toho se tancovalo… Potom z ničeho nic jedna z blondýn prohlásila, že musí zkontrolovat mobily, mě čapli za ruku, že jdu s nima. Tak jsme si šli sednout, vyptávali se mě na různý věci… Potom jsme šli znova tancovat, ale oni se nějak ztratili v davu, tak jsem si šla pro pití. Potkala jsem holky, co s nima sedím u stolu na oběd, s jednou nich jsem pak strávila zbytkek času. Na konci v tělocvičně rozsvítili, přišli tam rodiče (ovšem stále ještě hrála hudba, takže rodiče měli výhled na své ošmatávající se ratolesti). Průvodem prošel homecoming court (=skupina lidí, co si zvolili senioři) a vyhlásili královnu a krále plesu. Výběr mě dost překvapil, protože v tý skupině byli mnohem hezčí holky, než ta co vyhrála, ale tak proti gustu… Potom na pódium přišli loňští vítězové, což byl dost obézní kluk a s ale docela pěknou holkou… A pak už byl konec. Lauren mě odvezla domů, nevím proč, místní zvyk, lidem obmotávat domy hajzlpapírem, ráno jsme měli obmotanej strom. Doma jsem se zděšeně ptala, a to mě jako nemaj rádi? NE, to mě prej mají právě rádi :D No to jde mimo mé chápání…

Co se týče hudby během celého večera, to bylo dost vtipný. Za pultem seděl dost prošedivělý stařec. A tím nemyslím, že mu bylo 32, chlápkovi bylo nejmíň 60! Pořád na nás ječel, že nás neslyší (kup si naslouchadlo, dědo) a že máme zařvat. Pouštěl ohraný rádiový hity, jsem si jistá, že je pořád hrajou i v ČR, jako:
Ke$ha - Take It Off
Usher - Dj Got Us Falling In Love Again
Katy Perry - Teenage Dream
Adam Lambert - Whataya Want From Me
Taio Cruz- Dynamite
Bruno Mars - Just The Way You Are

Jeden se skoro nemůže rozhodnout, kterej song je víc iritující, ale myslím, že tenhle vítězí:
http://www.youtube.com/watch?v=8QPX-o7Decw

Ptáte se mě, jakto že je znám? Pouštím si je každý večer před spaním!:D (Eh tak to bylo trochu ze soudku "pobav se sám", ale takhle už jsem se dlouho vlastnímu vtipnu nezasmála:D)

Byl to zajímavý zážitek, zjistila jsem, že jsem prudérnější, než jsem kdy myslela, že jsem. To, že ten tanec mají rádi kluci, tak to je mi úplně jasný... Ale kupodivu on se líbí i holkám… Říkám si, že tam Amerika je někdy vážně pokrytecká. Pamatujete scénu z „Lásky nebeský“, když se Natali poprvé setká s premiérem v jeho domě a řekne něco jako (nevím, jak zněl originál, ale vím, jak to přeložili do češtiny) „do prdele“ a „poseru“. No tak věděli jste, že kvůli americké distribuci tuhle scénu museli smazat, protože je moc urážlivá?

Nejnáročnější týden tady aneb jak jsem se zbláznila...

2010-10-03T20:55:00.000+02:00

Celý tento týden se točil okolo nápadu, který jsem dostala minulou neděli. To jsem si totiž řekla, že se tady vlastně nudím, školu zvládám levou zadní, mám moc dobré známky a tudíž by bylo lepší vzít si těžší třídy. Do toho tady byla ta hlodavá myšlenka, že kdybych šla na univerzitu ve státech, AP předměty by mě pomohly (tedy velmi těžké předměty na střední, které mají univerzitní obtížnost a když je uděláte na střední, hodně Vám to usnadní vysokou). Pro mě přicházely v úvahu dva předměty - AP Calculus, neboli matika a AP Kompozice (čili směs literatury a slohu).

Jako matiku jsem předtím měla Math IV., tedy po AP Calculusu nejtěžší matiku na škole, ale v zásadě všechno, co měli ten rok brát, už jsem uměla (tedy grafy funkcí, goniometrii, primitivní geometrii…).
Takže jsem v pondělí po hodině matiky, kde jsem usínala, protože tam pořád dokola omýlali, jak se kreslí primitivní graf kvadratické funkce, zašla za matikářkou, že chci výš :D Ona mě dotáhla na tu AP matiku, kde jsem si sedla a tam jsem si zase pro změnu připadala jako debil. Učili se limity funkcí, tedy něco, o čem jsem pomalu ani nevěděla, že existuje. Ale obě učitelky mě ujišťovali, že to zvládnu…

Odpoledne se u mě stala přelomová událost. Nebyla jsem na tréninku cross country, protože měli nějakou soutěž, ale šla jsem se sama od sebe proběhnout! Nemohla jsem uvěřit své vlastní aktivitě!

Úterek začal vtipně. Náš učitel na US History, který učí i zeměpis, má každý týden na tabuli připravenou hádanku, tedy dá dvě indicie a vy musíte poznat město. Já za ním vždy chodila a hádala, co to je. (Jednou jsem o i poznala!) Tenhle týden tam byla následující hádanka: „It is the biggest city of the country. There is football stadium „Generali arena“.“ (neručím za to, že to bylo přesně takhle…) Zrovna tuhle hodinu jsme šli na počítače a on se mě cestou tam ptal, jestli teda vím, co je to za město. Já jsem teda neměla ani páru, zmátl mě ten „football“. Tak jsem se zeptala, jestli opravdu myslí „football“(čili americký football) či „soccer“ (čili evropský fotbal). A on, že soccer. Tak jsem mu řekla, to bude někde v Evropě, nějakej Berlin či Řím. Ehm, ona to byla Praha :D Byl zděšenej, že to nevím, prej dyť tam odtamtud je Sparta, ne. Já jsem otevřela pusu údivem, že to ví, ale pak mi došlo, že on je soccer couch tady na škole a že asi má rád fotbal – a navíc, je učitel zeměpisu. Na počítačích jsem to pak googlila a on Generali arena je Letná!!! Jenže ono to taky mění jméno každej rok, minulej rok to byla AXA arena, předtím Toyota arena, no uznejte, kdo to má taky vědět! :D Tak jsme se pak o tom bavili, já mu řekla, že ten stadion znám pod jiným jménem a on, že to pak teda jo : -) (když jsem pak do třídy přišla další den, byla za „Generali arena“ v závorce „Letná stadium“, včetně té čárky :- )) Taky mi řekl, že si myslel že všichni Evropani milujou fotbal. Tak jsem mu řekla, že mě jsou ukradený všechny sporty, až na mužskej tenis, na kterej se občas mrknu :D, ale že si myslím, že potom, co Češi vyhráli mistrovství světa v ledním hokeji, myslím že hokej je u nás populárnější.

No nicméně o přestávce jsem musela za svou školní poradkyní, že chci změnit tu matiku a kompozici. Ta mi řekla, že mám přijít za hodinu, že to musí promyslet. Tak jsem přišla a ona mi povídá, že si myslí, že s matikou nebudu mít problém, ale nad tou angličtinou, ať se pořádně zamyslím, že je to těžký, že budu propadat a tak. Nicméně už mi změnila rozvrh s tou matikou a já už jsem ten den měla první celou hodinu. No to bylo zoufalství :D, ale třída mě aspoň hezky přivítala, prý že mi budou pomáhat.
„Dostala“ jsem učebnici, kterou si musím za 100 dolarů koupit a vyfasovala jsem tak vymakanej kalkulátor, jakej jsem ještě neviděla. Ale učitelka byla hrozně milá, slíbila mi, že mi bude pomáhat (čehož pak v týdnu možná litovala, páč jsem u ní byla furt).
No odpoledne jsem nad matikou strávila 4 hodiny s tím, že jsem vůbec nevěděla, o co běží. Taky už probrali těch limitů asi 40 stránek, že (jinak jsou asi na 120 stránce, ale to předtím bylo opakování). Nicméně my se ty limity v Čechách budeme učit hned ten rok, jak přijedu, tak aspoň budu vědět, o čem je řeč a budu se moci věnovat jiným věcem.
Co se týče angliny, byla jsem rozhodnutá, že se ji nevezmu.

Jenže… ve středu jsem mluvila s Mrs Klaus, která mě povzbuzovala, že to zvládnu, že jsem jedna z nejlepších v její anglické třídě, že mi bude pomáhat, že když budu dělat úkoly tak nepropadnu a tak…No takže mě přemluvila. Ta hodina byla fakt vtipná. Musím dohnat, co oni probrali-takže 150 stránek „Na větrné hůrce“. Což je knížka, kde pomalu nerozumím jedinému slovu :D Ještě, že jsem to četla v češtině a tady s sebou mám zjednodušenou verzi. Taky jsem vyfasovala učebnici která má 2200 (!!!) stran, s tím, že mám nějakých 70 stran přečíst :D Prostě bájo. Matika byla taky zoufalství, i když už jsem to chápala zase o něco víc.

Rozvrh se mi změnil takto:
1. US History (stejné)
2. English IV. (stejné)
3. AP Calculus (tu samou hodinu jsem měla Math IV., akorát tohle je o 20 minut delší, což se mi ubere z oběda)
4. Lunch (ale o 20 minut kratší a ještě po matice většinou zůstávám ve třídě, aby mi to vysvětlila, takže nemám oběd žádnej, nebo potají na Web designu užírám musli tyčinku)
5. Web design (stejné)
6. Spanish I. (stejné)
7. AP Composition (nové)
8. Theology (posunuté, předtím to bylo 7. Period)

Doma jsem pak v tu středu strávila 4 hodiny nad matikou a 2 nad tou AP Angličtinou… Navíc jsem pak měla ve čtvrtek ráno doučování, takže jsem měla na spánek asi 5 hodin a to jsem ani nemohla usnout, takže jsem spala nějaký 4 hodiny… Umíte si představit, jak jsem ve čtvrtek vypadala. Bylo mi dost blbě, nemohla jsem se na nic soustředit, dostávala jsem hysterický záchvaty, že to nezvládám, že propadnu… No ale kupodivu jsem doma spočítala asi polovinu příkladů, co jsme měli udělat. Šla jsem spát už v 9, takže jsem se pořádně vyspala.

V pátek ráno jsem zase měla doučování z matiky. Ale protože jsem byla vyspalá, měla jsem docela dobrou náladu. Na obědě mi holky, co s nima sedím řekli, že před homecomimgem bude u jedné z nich nějaká párty, že bych měla přijít. Tak jsem jim řekla, že už jsem domluvená s Lauren, která mě i vyzvedne doma a pak s nima půjdu někam se najíst. Oni ji nemají rády, takže se dost zhrozili :D Šla bych s nima ráda, jenže se tam nemám jako dostat, navíc už jsem kývla někomu jinému, takže jsem odmítla s tím, že se uvidíme až tam. Ten den jsme měli všechny hodiny kratší, protože odpoledne byla mše. Sloužil ji kněz, který dříve na tuhle střední školu chodil. Bylo to vtipný, protože říkal něco ve smyslu, že na místě, kde sedí teď senioři, on seděl před 21 lety, že je to hrozivě dávno. A najednou vykřikl: „Oh Mrs Klaus, you are still here!“ (Mrs Klaus je učitelka AJ, úžasná paní, já ji mám hned na 2 předměty). Což se celej kostel smál jako pominutej, chudák Mrs Klaus :D Pak ředitel představoval všechny učitele, kteří na tu školu taky chodili a překvapilo mě, že jich bylo fakt dost.

Potom zavolal dopředu homecoming court, což je nějakých 14 lidí, s kterých se vybere král a královna plesu. Pak jsme jim všichni museli, žehnat, což jsem vážně nepochopila proč. Aby až pudou v průvodu nezakopli o své dlouhý šaty a nespadli??

No nicméně odpoledne jsem se znovu nastěhovala učitelce do třídy a ta se mnou strávila hodinu a půl. Ale řekneme, že už tomu trochu rozumím. V pondělí píšeme už písemku, čehož se dost děsím.

Cestou v autobuse domů jsem narazila na dost divnýho chlápka. Teda, abyste rozuměli, narážím pořád na divný lidi, ale tenhle se chtěl družit, z ničeho nic mi vyprávěl o svým životě, o jeho práci, o jeho studiu, jak ztratil práci, o jeho dětech... Já urputně předstírala, že čtu učebnici, ale on to pochopil až asi za 20 minut, že mě nezajímá, no :D

Večer jsme potom měli v plánu jet s rodinkou na koncert do St. Louis Symphony orchestra. Tak jsme se nastrojili, já si vzala svoje nový boty boty (čehož jsem pak litovala, páč jsem si zrasovala nohy ještě před homecomingem). Když jsme projížděli kolem oblouku a mrakodrapů, zrovna zapadalo slunce, což byla krása, ale nějak jsem si pozapomněla vzít foťák. Když jsme přijeli na místo, trochu jsem se zhrozila, protože já s Molly jsme byli nejmladší, 90 procent lidí bylo starší 50 let. Sem tam nějací třicátníci a pak my :D Vtipný taky bylo, že já s podpatky byla vyšší, než většina chlapů. Ještě před zahájením tam prodávali dortíky, tak jsme si pošmákli : -) Ještě před začátkem tam na obrazovce dokola pouštěli: „Vypněte si mobil (samozřejmě zvonil každou chvíli), nefoťte (blýskalo to tam pořád) a vezměte si kapsli proti kašli od našich uvaděčů (to bylo snad to nejvíce iritující, pořád tam někdo kuckal, huhlal, kašlal… grrr)

Vážná hudba byla balzám na duši…. Gerswinovo „Rhapsody in blue“ hrála klavíristka, o které mi řekli, že je v Americe hodně slavná. Nikdy jsem koncert vážné hudby na živo neviděla, ale musím říci, že to bylo úžasný! Bylo tam teda dost znepříjemňujících elementů, pominuli iritující a neustávající kašlání, za zády nám pořád stála uvaděčka, která dost hlasitě pucovala lidi, ať nefotí…
Já jsem byla po tom týdnu teda dost unavená, takže jsem ke konci párkrát přistihla, že jsem usnula :D Příští týden jedeme zase, budou hrát Dvořáka, tak se moc těším!!

Příliš mnoho jazyků...

2010-09-27T06:48:00.001+02:00

Minulou neděli jsem strávila v klidu. Ráno jsem v 9 vstala, potom jsme jely s Emily do kostela. Na oběd jsme pak jeli všichni do jiného kostela, kde probíhal fundraising= vybírali peníze. Člověk zaplatil asi 7 dolarů a mohl sníst, co chtěl. Potkala jsem tam jednu holku od nás ze školy, tak jsme se pozdravili a ona pak za mnou ještě přišla, to bylo milé.

Odpoledne jsme potom jeli na Emillinu college, kde probíhal nějaký ceremoniál, sestřičky tam skládali přísahu (z Emily bude po vysoké zdravotní sestra). Jedna tam mluvila moc pěkně o tom, jak byla v Haity a ukazovala tam fotky. Po ceremoniálu byl menší banket (rozuměj dvě obrovské mísy cookies a k tomu bowle s limonádou). Odpoledne jsem strávila s úkolama, dočetla jsem knížku, co jsme měli mít přečtenou do angličtiny.

Večer jsme se mrkli na příšerky s. r. o. Dokonalej film! Dokonce bych ho už i byla schopná sledovat bez titulků, ale nakonec jsem je tam měla.

Přes týden se nic moc zajímavého nedělo. Psali jsme několik testů a quizů, tak jsem zvědavá, jak dopadnou.
Moje španělština mě začíná trochu štvát, protože mi přijde, že tam nic moc neděláme. V pátek jsme psali s Quiz s tím, že jsme ho nestihli, tak jsme ho odevzdali a v pondělí ho doděláme. No moc nechápu význam toho quizu, že :D

Někdy ve čtvrtek za mnou přišel vedoucí atletiky na škole, moc milý postarší pán, že se za ním mám v pátek po obědě stavit kvůli basketbalu. Jenže já na to samosebou zapomněla…. No snažila jsem se mu vyhýbat, ale on mě dostihl :/ Ale nebyl naštvanej, mám jen přijít v pondělí : -) No každopádně s koučkou na cross country jsem se dohodla, že soutěžit už nebudu, ono stejně tréninky jsou jenom do konce října, a navíc závody hlavně o víkendech, které fakt nechci strávit v dešti venku, od listopadu mi začne basketbal, takže to není potřeb hrotit s běháním. I když jsem díky cross country žádný kamarády nezískala, můžu být alespoň vděčná za nějakej pohyb, díky němuž si pořád držím svou „příjezdovou“ váhu.
Ve čtvrtek jsem taky byla nakupovat s Lauren a Amandou. Po tréninku cross country mě vyzvedly a jely jsme do nějakýho nákupního střediska v Altonu. Nejdřív jsme vlezli do JC Penny, kde mě li docela výběr. Vtipný bylo, že se tam sešlo docela asi 7 lidí od nás ze školy, takže vždycky když jsem vylezla z kabinky, oni ta všichni seděli na lavičce a komentovali to :D Našla jsem tam docela pěkný šaty asi za 34 dolarů, ale byli mi dost těsný, tak jsem je nechala na pokladně s tím, že se ještě poohlédnu jinde. Ještě, že jsem to udělala, protože v Macy’s jsem narazila na hrozně pěkný fialový šaty jen za 26 dolarů! Tak jsem byla nadšená! Holky chtěli jít kupovat ještě boty a náušnice, ale já když jsem viděla ty ceny-za náhrdelník a náušnice asi 40 dolarů, tak mě polil studenej pot. No tak jsem tak nenápadně naznačila, že jsem unavená (což byla v zásadě i pravda), musela jsem počkat než si Lauren vybere boty a pak jsme konečně jeli domů. Bylo od nich fakt milý, že mě zavezli domů, i když je to tři čtvrtě hodiny cesty. Jsem s nimi i domluvená, že mě odvezou i na homecoming, což jsem nadšená, že s tím nemusím otravovat host rodiče.

V pátek nám při obědě rozdali dress code na příští týden. Každej den je nějaké téma, co musíme nosit- a nesmíme nosit uniformu. V pondělí musíme být všichni v modrém, v úterý máme být oblečení s někým jako dvojčata, ve středu být co nejdivočejší ve vzorech, ve čtvrtek být oblečený jako super hrdina (toho se fakt budu účastnit) a v pátek je jedinej den, kdy mžeme nosit rifle. No a v sobotu homecoming.

Tenhle víkend jsme v sobotu jeli do kostela, já jsem poznala několik členů Scottovy rodiny. Na oběd jsem se tak přejedla, že jsem ani večer neměla hlad :D
Dneska jsme byli v kostele a potom jsme se stavili v KOHL’s, protože Em potřebovala koupit dárek. Já jsem tam ale objevila boty k šatům, které byli ve slevě. No podpatky mají asi 12 cm, takže já s nima mám přes 190 cm :D Hádám, že se na nich zabiju, no uvidíme. Ale každopádně jsem šťastná, že už mám všechno na homecoming, včetně náhrdelníku, kterej stál 8 dolarů! Yippee!

Večer jsem byla na oslavě narozenin Emiliný kmošky. Měli tam příšerně dobrý brownies se zmrzlinou, byla jsem ráda, když mi po dvou soustech někdo poklidil lžičku a já už nemohla jíst, protože má vůle je hodně chabá co se týče sladkého a zase bych se přežrala. Taky jsem zjistila, že začínám mít ráda cizí děti. Doma mi byly úplně ukradený, proč by mě taky měli zajímat, když mám doma dva malinký krásný sourozenečky, ale tady je nemám, tak se rozněžňuju nad cizíma :D A malého Colina jsem si mohla i pochovat : - )

I když je konec září, počasí tady máme pořád relativně dobré. Dneska teda bylo jenom 15 stupňů a pršelo, ale celý příští týden bude okolo 25 stupňů. Co se týče října, začínám se na něj dost těšit, protože mě čeká spoustu zajímavých věcí:

• Druhýho října je homecoming
• Začneme jezdit na St. Louis symphony na koncerty vážné hudby
• 11. Října máme volno
• 15. Jedeme s host sestrami do obřího zábavního parku Six Flags
• 25. Října tam jedu znovu, protože tam bude velké setkání exchange studentů, což jsem nadšená, že konečně potkám taky nějaký zahraniční studenty

Dneska mi táta řekl, že z mého blogu má pocit, jako že já si myslím o Američanech, že jsou hloupí. To není pravda. Samozřejmě, je tu pár stupidních jedinců, o kterých jsem psala, ale těch je jenom hrstka. Bohužel jsou to ale ti nejhlasitější a nejvýraznější. Chytrý jedinec ví, že když náhodou nemá ponětí, kde je Česká republika (nikdo jim to nemá za zlé), má mlčet a doma si to v tichosti vygooglit (mimochodem věděli jste, že v angličtině existuje i sloveso „yahoo it“, které má stejný význam jako „google it“?).

Taky jsem dneska zjistila, že už mám v jazykách docela bordel. Když jsem dneska skypovala, pořád jsem měla tendenci odpovídat v angličtině – což je dost divný, když mozek slyší otázku v jednom jazyce, měl by automaticky vygenerovat odpověď v tomtéž jazyce, ne? A stává se mi to i naopak, že odpovídám tady lidem v češtině :D Řidič autobusu mě má docela za magora, protože mu pravidelně říkám při odchodu „nashledanou“. :D
Tuhle se mi stala dobrá příhoda. Jdu po chodbě a nejednou mi jeden kluk řekl „Ahoj“. Tak jsem odpověděla „ahoj“ a normálně jsem pokračovala. Až asi za další půl hodiny mi došlo, že on mi to řekl v češtině! Mám nějaký pomalejší vedení, zrovna jsem totiž psala písemku a vůbec jsem na to ani nemyslela, ale najednou jak blesk z čistého nebe mi to došlo. :D

A tuhle ve španělštině se mě jedna holka ptala, jak se řekne německy „Ahoj!“. Ale v tu chvíli jsem byla tak zmatená, že jsem si na to nemohla vzpomenout. No uznejte-někdo se Vás anglicky zeptá na německé slovíčko, vy si na papír kreslíte japonský znak, musíte vnímat výklad ve španělštině a do toho přemýšlet česky o němčině!

Mějte všichni krásnej týden a o víkendu se zase ozvu!

Čtvrtý týden tady

2010-09-19T07:04:00.002+02:00

Dneska jsem tady přesně už měsíc! Ač se to nezdá, ten čas hrozně letí. A jaký byl můj čtvrtý školní týden? Stalo se toho hodně a hodně věcí jsem si hlavně uvědomila.

Po neděli strávené s letadly mi to nějak v hlavě zazkratovalo a má špatná nálada, kterou jsem minulý týden občas měla, najednou zmizela. Na předodjezdovém semináři nám říkali, že přijde období, kdy se nám v hostitelské zemi bude zdát všechno špatně. Dalo by se říct, že jsem něco takového měla. Po té air show ale tohle všechno najednou zmizelo a už mi ty věci nevadí. Vlastně to bylo tisíce malých drobností jako, že DPH není tady připočítané ke ceně zboží, na klávesnicích mají přehozené y a z, komolí moje jméno, nebo že na přechodu Vám tady řidiči nikdy nezastaví. Já vím, jsou to vlastně blbosti, ale ono, když je jich hodně, tak se to znásobí. Jak se mi tady zase začalo tak líbit, začala jsem se i víc bavit se spolužáky a uvědomila si, že oni vlastně vůbec nejsou tak nepříjemné příšery, jak jsem si předtím myslela. :D Takže by se to dalo vlastně shrnout, že to byl docela přelomový týden.

Největší událostí asi bylo, když mi v úterý přišla Report card (něco jako mini vysvědčení za první měsíc). No z 6 předmětů mám 100% (U.S. History, English IV., Math IV., Web Design, Spanish I. a English III.) a z Theology jen 97% : / Připadám si tady extrémně inteligentní :D Vím, v Čechách jsem taky patřila k nejlepším (ta má skromnost :D), ale tady si toho cením ještě o trochu více, protože přeci jenom všechno je v angličtině. Nemůžu říct, že bych rozuměla úplně všechno, třeba mám trochu problém, když učitel mluví a já si z toho rychle mám udělat výpisky (což se děje hlavně v U. S. History). Než vymyslím, jak to napsat co nejjednodušeji, on už mluví o něčem jiném. Naštěstí už jsem si stačila v těch třídách najít dobré duše, které mi půjčují své sešity.

Učitele jsem si už zaškatulkovala do dvou skupin. První skupina-milí, vtipní, co svůj výklad umějí skvěle podat a navíc jsou na mě extrémně hodní-to jsou učitelé mých prvních dvou hodin-U.S. History a English IV.

V U.S. History jsme teď dobrali Theodora Roosevelta, neboli „TR“. Začali jsme s „Muckrakers“, což jsou lidé, převážně žurnalisté, kteří na začátku 20. století „odhalovali negativní stránky americké společnosti“, jak říká učebnice. Jednu hodinu jsme byli na počítačích, kde jsme něco hledali a doplňovali do pracovních listů, já jsem na konci hodiny šla na seznam.cz (ostatně někteří „chlapci“ od nás ze třídy celou hodinu hráli hry a nedělali vůbec nic). Učitel mě viděl, tak se zaujetím ptal, co to je :- ) Chvíli jsme si povídali, on se mě ptal, jestli mi chybí domov a tak.

V English IV. teď bereme funkcionalismus v Americe. Jednak je to zajímavá látka, druhak žeru naši učitelku :D Ona je geniální v tom, že některé slabomyslné jedince dokáže totálně urazit, aniž by si toho oni sami všimli :D (a ještě se smějou, jakej učitelka řekla vtip). Líčila nám svůj příběh, že její prarodiče jsou z Československa, ale tak jako to dělala spousta imigrantů, nikdy ji neučili Česky, protože chtěli, aby co nejlíp zapadla do americké společnosti, na své kořeny zapomněla a byla z ní hrdá americká občanka.

Učitelé z dalších předmětů patří do skupiny druhé. Tedy na mě samozřejmě hodní, na ostatní už tak ne, ale u některých výklad trochu vázne a je to nuda (to platí hlavně pro Theology).

Ve webdesignu děláme podle učebnice, která má naštěstí hodně obrázků, takže i když text moc nečtu, zhruba vím, co mám dělat.

Ve Spanish jsme vlastně za celej týden neudělali nic. Asi dvě hodiny jsem si zase musela vyposlechnout nějaký story –o tom, jak učitelce zemřela sestra, což je sice velmi smutné, ovšem v hodině španělštiny trochu nevhodné a potom o učitelčině příteli. Zrovna když vyprávěl nějaký takový story, lehla jsem si na lavici a klimbala. To si tak pochrupávám a najednou se z ničeho nic ozve příšerně vysoký a hlasitý tón. Já nadskočila asi metr. No měli jsme požární cvičení, takže nás vyhnali ze školy. Když už jsme jeden den teda konečně něco dělat začali, učitelka začala příšerně ječet a ukazovat k oknu. Já si říkala, soudě podle jejího výrazu, že tam je nejmíň king kong nebo mamut, ale ne, bylo to něco ještě horšího. Ona nám prosím do třídy vletěla včela! Tak jsme si vyslechli, že její kamarádky manžel umřel na včelí štípnutí…
No každopádně tahle hodiny si moc neužívám. Trochu k tomu přispívají moje spolužačky, které jsou o 3 roky mladší. Dobře, některé jsou v pohodě a normálně se s nima bavím, ovšem některé bych nejradši přiškrtila (ano, probouzejí ve mně násilnické sklony!). Když nám učitelka asi po 14 dnech rozdala neopravený test s tím, že ho opravíme sami, na mě zbyl test jediného spolužáka v té třídě. Ovšem děvenky včetně učitelky začali ječet: „Oh my gosh, this is so romantic!“ nebo „Look at her-she is red!“ Ano byla jsem červená, protože jsem se v neděli přismahla na sluníčku, vy nány pitomý! Po celý zbytek hodiny na mě byly vrhány významné pohledy ze všech stran. Ano milá děvčata, to jste to vystihly-já totiž hrozně toužím (v noci kvůli tomu nespím) po mém 14-tiletém spolužákovi, který je o půl metru menší než já, má rovnátka a jeho nejoblíbenější zábava je píchat tužkou do spolužačky před ním.

V Theology se zase nic nedělo, pořád opisujeme z tabule. V úterý už píšeme test na první tři kapitoly-což je nějakých 40 stran výpisků. Prostě bájo.

V English III. se mi podařilo perlit v pátečním quizu. Psali jsme na slovní zásobu a jeden z úkolů byl vytvořit z podstatného jména jméno přídavné. Jako jedná ze třídy jsem to měla dobře, včetně toho, že to prý nevěděla ani samotná učitelka a hledala to ve slovníku :D Vtipný je, že já jsem to slovo vůbec ani neznala, prostě jsem ho napsala s těma koncovkama, co znám, vybrala to, co vypadá nejlíp a napsala to do testu :D Jinak mám samosebou 100% (vlastně ještě víc, protože mám dobře i extra credit-bonusové otázky.)

V cross country jsem tenhle týden nic moc nedělala. V pondělí trénink nebyl, ale nikdo mi to neřekl. Takže jsem se převlíkla a čekala, po 10 minutách šel kolem ředitel, kterej nechápal, co tam straším a řekl, že dneska nic. V úterý jeli na soutěž, ale mně se nechtělo, tak jsem jela místo toho domů. Ve středu jsme měli trénink. Já jsem si něco udělala s lýtkem, který mě bolí doteď. Ve čtvrtek měli zase soutěž, tak jsem jela domů. Jela jsem dřívějším busem, kterým jezdí i lidi z naší školy, tak sem se seznámila s novýma lidma. V pátek jsem běhala jak magor do kopců ( 15 kopců jsme museli běhat!!!), příšerně mě bolelo lýtko a navíc jsem si něco udělala s kotníkem. No, jak se říká, sportem ke zdraví.

Jinak jsem si všimla, že jsou tady hrozným hitem mezi spolužačkami takové nazouvací pantofle. Což o to, to samo o sobě není tak zajímavé, ovšem oni do toho nosí každou ponožku jinou! Včetně toho, že jedna je kotníčková a druhá podkolenka. A mně se v Čechách smáli, když jsem nosila dvě stejné ponožky, ale jednou v zeleném a podruhé v šedém provedení :/ :D

Taky se blíží homecoming, s jedněma holkama jsem domluvená, že půjdeme kupovat šaty. Když jsem jim řekla, svou oblíbenou barvu začali ječet: "It is so exciting!" :D No víc jak 20 dolarů ze mě teda nikdy za šaty nevytáhne.

Taky jsme byli v bance. Sice už u jedné účet mám, ale je úplně na nic, takže jsme to museli změnit. A jsem za to neskonale ráda. Všem budoucím exchange studentům radím, pokud si někdy budete dělat v Americe účet-vždycky v Bank of America! Nedejte na doporučení vaší host rodiny a účet si neotvírejte v nějaké lokální bance, protože rodiče Vám na něj nebudou moc poslat peníze. I kdyby to neměla být Bank of America, hlavně ať je to nějaká velká banka, která je po celých státech. Mě nicméně moje nová banka nadchla. Tak zaprvé za to, že jsem složila určitou částku v hotovosti ( a nebyla nijak velká) a za to, že použiju svou kartu v průběhu 30 dní ke placení jedno čeho a jaké hodnoty, získám 25 dolarů. Vedení účtu nic nestojí a ještě Vám vytvoří zadarmo spořící učet, kde se Vám budou násobit centy z nákupu. Navíc tady je příšerně drahý, když jdete s penězi na účtu do mínusu, tak Vám to zadarmo Váš spořící účet překryje. Co mě přijde jako nejúžasnější věc (a taky pravděpodobně nejmíň praktická :D), je výběr vzoru platební karty. Když přede mě úřednice dala katalog, ať si vyberu, jak bude má karta vypadat, koukala jsem na ní trochu jako na blázna (ona zase koukala divně, když jsme jí říkala, že v Čechách nepoužíváme šeky-prej a čím jako platíte? :D). No každopádně výběr byl obrovský, na konci byl seznam asi na 5 stránek různých sportovních klubů, jejichž logo vám můžou vytisknout na kartu. Peggy zaujali karty s kytičkami a přírodou. Dokonce mimino od Annie Gedes jste tam mohli mít! Já vím, že u KB v Čechách si na kartu můžete dát vlastní obrázek, ale stojí to hrozný peníze. Tady je to zdarma a automaticky. No já měla vybraný tři motivy-stíhačka, letadlo při západu slunce a fotka pilota. Ovšem úřednice mě zklamala, protože všechny byli z pravého sloupečku, tudíž sloupeček kreditních karet. Já mám debetní, ani nevím pořádně, co to znamená. No tak nakonec budu mít kartu s helikoptérou při západu slunce. Dost sem musela polevit ze svých požadavků :D

V pátek jsme hned po škole vyrazili do St. Louis na balónovou show. Ovšem doprava byla příšerná, všechno ucpaný. Museli jsme zaparkovat hrozně daleko od parku, kde se akce konala, asi 3 kilometry. Když jsme konečně k balónům došli, byla tma. Nemohli jsme se sice u nich vyfotit, ovšem stejně to bylo krásný. Jak občas v nich pouštěli hořáky, tak se postupně rozsvěcovaly a zhasínaly. Bylo tam asi třicet balónů různých tvarů-od normálních až po plechovku pepsi, láhev piva, obrovského zajíce a jednoho ve tvaru krabice s popcornem. Potom byl ještě ohňostroj. Mě začal příšerně bolet kotník, takže jsem si zpáteční tři kilometry k autu fakt užila. Cestou autem zpět do Edwardsville jsem samosebou usnula. Když jsem o půl 12 zaparkovali před restaurací, že jdeme na večeři, byla jsem dost překvapená :D

Sobotní dopoledne jsem strávila úklidem a praním, odpoledne jsem si volala s domovem. Taky mi konečně došla mp3, popovídala jsem si s Emily, taa když odjela a přijela Molly, tak pro změnu s ní. Na večeři jsme byli v Číně. Večer jsem si do mp3 stáhla podcasty s výukou AJ a Španělštiny. Chtěla jsem si stáhnout i video podcasty s Japonštinou, ale nějak mi to nešlo a nebavilo mě to, tak to zkusím zítra.

Co jsem si tak všimla (a Peggy mi to potvrdila), když se Vám tady něco zadaří, lidi Vás ocení „You are luck“. To mi řekla má spolužačka, potom co jsem úspěšně napsala test na college kredity, taky mi to někdo řekl potom, co jsem dostala 100% z písemky. Nebo jinej příklad. Jedna holka mi říkala, že její strejda lítal s Blue Angels, že byl prý „luck“. Problém trochu je, že to, že se někomu něco povede, většinou neleží ve štěstí, ale ve tvrdé dřině. To, že jsem písemku napsala na 100% není „luck“, ale dvě hodiny učení se. To, že jsem zvládla test z AJ, jsou hodiny a hodiny, co jsem doma nad tou ajinou strávila. To, že se někdo dostane k Blue Angels, tak to už není ani trochu „luck“. To musím být ten nejlepší z těch nejlepších. Asi si zkrátka nechtějí připustit, že ten druhý je úspěšnější, protože je schopnější, ale protože měl prostě větší štěstí.

Taky jsem si všimla, že když mám na sobě něco hezkého, téměř vždycky mi to chválí kluci-ať už jsou to náušnice, boty, nebo něco jiného. Jednou se mi teda stalo, že na mě ženská přes celou ulici zaječela, že se jí líbí moje boty (ty teda tady válí dost :D))

Byla jsem tu poprvé nakupovat oblečení:D (Uniformu nepočítám). Jeli jsme do KOHL’s, ale teda moc mě to nenadchlo. Nijak extra levný to nebylo, ale něco jsem si koupila. Ale říkala jsem si, že takových typicky amerických věcí tady nedělám-moc nenakupuju, ještě jsem tu neměla hranolky, kolu, hamburger či hot dog (ani to neplánuju), ani v McDonaldovi jsem tu ještě nebyla!

Budu se snažit napsat, co nejdříve. Nejpozději o víkendu tu máte nový článek!

Úžasný den na Air Show!

2010-09-14T04:12:00.031+02:00

Sobota byla skvělý den, sice ve srovnání s nedělí to bylo nic, ale i tak to bylo pěkné. Dopoledne jsem se krásně vyspala do 10, dvě hodiny jsem mluvila po skypu s rodiči a myšáky (malí sourozenci) :- ) Potom jsme jeli na jablečnou farmu, kde měla host setra Molly violový koncert (doufám, že to není violoncello, hrozně se mi to plete).

Navečer jsme jeli do St. Louis na „Art Fair“. Bylo to spousta stánků s různými obrazy, fotkami (našla jsem stánek s úžasnými fotkami Prahy! Ale jinak hodně letěla Itálie), vázami a jinými věcmi.

Cestou tam jsem viděla i St. Louis’s Arch.

Čtvrť, kde jsme byli, se mi moc líbila. Mrakodrapy, hodně stromů, cihlové budovy… Krása. Ovšem byla jsem ujištěna, že ne celé St. Louis je tak pěkné. Že tohle je čtvrť právníků a bohatých firem…

Po večeři jsme si dali s Molly zmrzlinu od Ben and Jerry, procházeli jsme se mezi stánky a pěkně si popovídaly :- )

Ovšem neděle… i kdybych měla jet do Států na rok jenom kvůli tomu, co jsem dneska viděla, úplně by mi to stačilo. Možná se Vám tohle tvrzení zdá přehnané, ale bylo to nejspíš to nejúžasnější, co jsem tady viděla a i uvidím. Jsem šťastná jako blecha! Když mi Peggy řekla, že pojedeme na air show, byla jsem nadšená, ale ani v nejmenším jsem nečekala tohle!!! Pro mě, jakožto někoho, kdo hrozně obdivuje letadla a hlavně piloty :- ), nemohl být lepší program.

Když jsme přijížděli na vojenské letiště Scott Air Force Base, zahlédli jsme letadlo a parašutistu. To mě úplně odzbrojilo…

Po delším čekání jsme konečně zaparkovali, vzali jsme si židle a museli jít nejmíň kilometr či dva na místo konání akce. Letiště totiž bylo obrovské. Při vstupu nás prohlídli vojáci a pak už jsme vešli na obrovské prostranství plné letadel, ale hlavně lidí. Ač už jsem v Americe byla na více místech, nikde se zatím neplatilo vstupné a tohle nebylo výjimkou.

Kdyby mi někdo řekl, že tam bylo 50 000 lidí, nevěřila bych mu, že tak málo! Ale bylo to tam obrovské, takže jsme se nemuseli soukat davem. Šli jsme se usadit na místo před přistávací plochu, kde seděli ostatní, byli tam ampliony, kterými jsme slyšeli moderátorům komentář, co se děje před námi ve vzduchu.

(Moji host rodiče a hostsestra Molly)

Jako prvního jsme viděli akrobatického pilota. Chvíli hovořil i do amplionu (vysílání s kontrolní věží pustili nahlas). Vůbec jsem tomu nerozuměla, ale tak nevadí. :- ) K jeho výkonu pouštěli hudbu, která to krásně doplňovala.

To, co jsme viděli, jsem považovala za úžasné (a to jsem nevěděla, co bude následovat). Pilot dělal otočky, lítal střemhlav zemi, aby to otočil pár metrů nad trávou, prolítával přímo nad námi, měl takovej ten kouř, takže to vypadalo opravdu efektně. Ten den bylo absolutně bezchybné počasí. I přesto, že před pár dny pršelo, v neděli svítilo sluníčko a obloha byla naprosto bez mraků, takže vše vyniklo.

Druhý pilot v dalším letadle dělal v podstatě to samé, jen ještě efektněji! Jmenoval se Matt Chapman. Zatímco letěl střemhlav k zemi, moderátor to přepnul na něj a on nám líčil, že když byl malej kluk, taky chodil na tyhle show a potom zatoužil být pilotem… a pak se jím i stal. To bylo dojemný. Show to bylo velkolepá, z amplionu hrála hudba, on nás nadlétával, dělal otočky…

Jako další jsme viděli, něco, čemu říkali „Tora tora tora“. V podstatě to byla simulace útoku na Pearl Harbor. Nejprve se nám představil nový moderátor a povídal nám o válce, jak to začalo, jak se situace vyvíjela v Evropě, jak na to reagovali Spojené státy… A pak přesně v půli věty: „A pak… 7. prosince 1941…“ přiletěli Zera, japonská letadla, a začaly dole na zemi výbuchy, do toho hrála akční hudba…

Bylo to tak efektní, že mi naskákala husina. Moderátor vyjmenovával, kolik lidí zemřelo, do toho dole pyrotechnici vybouchávali bomby, Zera letěla přesně na sebe, aby se v poslední vteřině vyhla.

Dokonalost. Na konci moderátor řekl: „Jsme silný národ, buďte pyšní, kým jste a co naši Američtí muži a ženy dokázali za velké věci.“ Mají být na co hrdí, kdybych byla Američanka, byla bych taky pyšná :- )

Potom jsme vyrazili do jednoho asi z 1000 stánku na oběd.

Já byla nejprve zděšená, že tam mají jenom hotdogy a hranolky, ale potom jsme našli stánek s kuřecí pitou. Když jsme čekali ve frontě, řekla jsem Peggy, že bych se ráda vyfotila s nějakým pilotem.:- ) A ona na to, že rovna jeden prošel. Já byla naštvaná, ale když jsme odcházeli od stánku, šel zrovna naproti nám. Tak jsme ho poprosila o foto a on nadšeně souhlasil. I přesto, že v ruce držel sendvič s masovýma kuličkami, hned mě objal a vyfotil se. Komentoval to slovy: "It will be wonderful photo with me and this meatball sandwich" :D

Byl hrozně milej, prohodili jsme pár vět a on nás pak pozval do jeho letadla, že máme určitě přijít. Když jsme pak kolem něj prošli po druhé, dokonce mi zamával :D No co Vám budu povídat, byl to pilot, navíc tak nehorázně hezkej… :D (Tak, to byl můj pubertální výlev, pro slabší nátury- připravte se, bude ještě jeden :D) Chtěli jsme to jeho letadlo najít, já už měla připravené inteligentní dotazy, zda byl v Iráku, kde má základnu a tak, ale nenašli jsme ho :/ :D
Tak jsme to celé procházeli, já jsem si odchytla ještě mariňáka: D

Mezitím, co jsme se chodili, vzlétla do vzduchu obrovská mašina, která se ovšem jen tak prolétla po obloze a zase se vrátila.

Z té velké mašiny vyskočil chlápek.

Celá letišní plocha byla zastavěná letadly, ale byli u nich příšerné fronty, takže jsme se do žádného nedostali. (Ale aspoň jsme se vyfotili :- ))

Potom jsme si šli zase sednout. Další na programu byli stíhačky… to bylo taky úžasný. Létali nejrychleji z vystupujících letadel, takže taky dělali největší hluk. Prolétávali těsně nad našimi hlavami (jestli byli 20 metrů nad námi, tak to moc). Létali dvě, takže manévrovali spolu.

A pak… přišel hlavní bod programu! U.S. Navy Blue Angels! Před pár dny jsem vůbec nevěděla, že něco takového existuje, teď jsem z nich úplně hotová! Jako první letělo jedno vetší letadlo, kterýmu říkali: „Tlustý Albert“. To zas takové manévry dělat nemohlo, protože to bylo prostě veliký. Ovšem když nám ukázali přistávací manévr na nepřátelském území… to jsem koukala. To si představte letadlo letící docela vysoko. V letu se zastaví, začne padat stovky metrů, pak se zastaví sto metrů nad zemí a asi na 50 metrech přistane. Mě spadla pusa, když jsem to viděla…

Bylo mi trošku divný, že na sobě mělo nápis „US Navy“, ale bylo letadlo. Bylo mi vysvětleno, že i námořnictvo má vlastní letadla a dokonce je jejich elitní jednotka (Blue Angels :- )) ještě lepší než elitní jednotka US Air force.

Ovšem pak… to přišlo. Jejich letadla byla celou dobu blízko, ne jako ostatní letadla, která náhle přirolovala odněkud ze zadu.

(To bylo vyfoceno na začátku dne)

Takže k 6 letadlům přiběhlo asi 20 lidí. Chvíli kolem toho běhali, potom jako jeden muž do letadla naskákali piloti, pak letadla ostatní chlápci obíhali znovu, ani nevím proč. Pak pozemní posádka odběhla a letadla se začala rozjíždět. Čtyři vzlétla současně a ty pak létali po většinu dobu spolu. Ani snad neumím popsat, jak úžasné to bylo. Představte si čtyři letadla, jak letí úplně blizoučko u sebe. Kdyby jeden udělal chybu, jsou mrtvý všichni.

Společně nad námi prolétávali, ukazovali různé formace, společně lítali střemhlav k zemi, aby pak společně vzlétli…

Potom nastartovala i zbylá dvě letadla, která nelétala s „diamantem“, jak nazývali ty čtyři letadla. Tyhle dvě letadla ukazovali hlavně formace typu, že letí dvě letadla přímo na sebe, a v poslední vteřině se převrátí na bok a minou se o chlup. Občas se ty dvě letadla přidala k těm 4, a dělali formace spolu.

Absolutně nejúžasnější bylo, když zapnuli ty mlhomety, letěli všichni spolu ve výšce a najednou se rozlétli…

Ty čtyři letadla letěli tak přesně, ani jedno zaváhání…. Společně se otáčeli, letěli vzhůru nohama… Občas pustili vysílání z kokpitu do amplionu, takže jsme slyšeli pokyn od kapitána a všichni udělali otočku… K tomu hrála skvělá hudba. Na internetu jsem našla jejich promo video, má to dvě minuty, ale určitě to shlédněte celé (já na ně koukala na letišti hodinu a neměla jsem dost):

Nepřišlo by Vám úžasný, že někdo z tohohle videa stojí vedle Vás? Nebyli byste z toho hotový (teďto myslím bez ohledu na pohlaví :D)

A potom přistáli. Přesně v tom pořadí, v jakém vzlétli. Nejdřív z letadla vystrčili helmu, přiběhl podržtaška, helmu odnesl a piloti naráz vyskočili.
Kdybyste to viděli…20 pěkných svalnatých chlapů v uniformách a pilotskými brýlemi a při západu slunce, salutovalo, běhalo, potom šli přímo proti nám… To byla podívaná, to jen tak nezapomenu :-)(Druhý pubertální výlev...:D)

Moderátor oznámil, že piloti budou k dispozici, takže já hned utíkala na ono místo :D Byla tam příšerná řada, ale přeci sem se k němu dostala a vyfotila se :D Je to úplně neuvěřitelné, co dokáží. Shlédnutí videa vám nedá takový zážitek, ale přesto, umíte si to představit, někdo, kdo dokáže něco takového, najednou stojí vedle Vás a říká Vám: „How are you? Do you like it?“

Já z toho byla úplně hotová, rodinka na mě koukala jak na pubertálního fakana, ale pak jsem jim to vysvětlila, že žádnej Hollywoodskej herec by ve mně takové vášně nevzdbudil. :D

Kdyby přede mě postavili Juda Lawa a jednoho z pilotů a řekli vyber si, s jedním z nich si můžeš hodinu povídat. Neváhám ani minutu a bude to pilot!

Velkej zážitek to ale byl pro všechny, protože Blue Angels jsou elitní jednotka, zase tak často nevystupují, takže je vzácnost je vidět. Teda abyste tomu rozuměli, Blue Angels nejsou jenom těch 6 pilotů je jich tam víc, plus třeba doktor a k tomu další piloti, ale těhle šest jsou největší hvězdy!
Dostali jsme leták, kde byli i osobní příběhy těch lidí. Bylo mez nima i pár ženskej, pilotek. V tu chvíli jsem hořce litovala, že ze mě pilot nikdy nebude : ( Svět je někdy nespravedlivej, jenom proto, že člověk má brýle, nemůže něco dělat!
Když jsme šli k autu, ještě jsem si koupila tričko, takže mám s Blue Angels fotku, autogram a ještě tričko! :- )

(Poslední fotka s Molly)

Cestou zpátky jsem byla tak všeho plná, že jsem usnula. Bohužel jsem si ten den zapoměla opalovák, já která se maže 50 i když jde na 5 minut ven. :D Takže jsem rudá jako rak a všechno mě svědí. Ale stálo to za to!

Večer jsme zašli na Čínu a po večeři se mnou Peggy dvě hodiny dělala úkol. Co bych bez ní dělala, ona má úžasnou trpělivost! Abyste tomu rozuměli, myslím, že jsem to tady nepsala. Moje hodina Creative writing se totiž náhle změnila na Americkou literaturu. Ta mě upřímně moc nebere a navíc číst puritánskou angličtinu ze 17. Století není právě má parketa, takže mě to naštvalo. Navíc nám učitelka dala přečíst dlouhej, nudnej a těžkej text za úkol. :/

Tak, to byl můj víkend!

Jak kočička s pejskem pekli dort

2010-09-10T05:55:00.001+02:00

V pátek se ve škole myslím nic moc zajímavého nestalo a nebo možná jo, ale nezapsala jsem si to a tak si to nepamatuju :D No každopádně ale trénink cross country mě přímo nadchnul. Tentokrát jsme neběželi ulicemi jako normálně, ale seběhli jsme kopec a šli jsme běhat k Mississippi. Vůbec nechápu, že jsme to neudělali už předtím. Jednak tam od vody foukal vítr, což bylo v tom vedru osvěžující, druhak tam je krásná cyklostezka, po který se krásně běhá. Taky je tam hrozně hezký most, odkaz zde: http://fineartphotographybylouis.com/Web Photo Alton Bridge.jpg. (Dala bych ten obrázek sem, ale nevím, nakolik je to legální.) Jenže my jsme samozřejmě nemohli běžet pomalu, abychom se mohli trochu kochat: D Všichni hnali, jako kdyby je pitbull honil, já to trochu bojkotovala a běžela za nimi svým pomalým tempem. Sice trénuju asi jenom dva týdny, ale musím říci, že určité zlepšení tam je.
Večer jsme s Host sister Molly vyrazili do kina na film „Other guys“. Sice to bylo vtipný, ale myslím, že to kino na nějakou chvíli ještě vzdám, prostě tomu moc nerozumím. Když se koukáme doma na film a oni mi k tomu pustí anglický titulky, rozumím v pohodě, když náhodou něco nevím, tak mi to vysvětlí, ale to kino ještě nezvládám.
Večer jsem nevím proč měla docela blbou náladu a bylo mi i smutno. Vlastně jsem ani nechtěla, aby to někdo viděl, ale zahlédl mě Scott a potom i Emily, tak mě utěšovali, což mi dost pomohlo :- )
V sobotu se mi podařilo spát do 11, původně jsem to neplánovala, ale asi jsem si v depresi zapomněla nastavit budík. :D Ale dost mi to prospělo, protože jsem pak měla dobrou náladu. Večer jsme vyrazili do restaurace. Nevím, jestli jsem to tu psala, ale tady to s restauracemi funguje úplně jinak. S výjimkou úplných fastfoodů jako Subway či McDonalld, nemůžete tady přijít do restaurace a jen si tak dřepnout ke stolu. V každém podniku (i sebehorším) je uvaděč, který Vás uvede na místa. Někde se čeká dost velká fronta, jako my v sobotu, na usazení jsme čekali 45 minut. Ale dostanete takovou krabičku a ta když začne svítit, jdete zpátky do restaurace a usadí Vás. Na ubrusy se tady hraje jenom fakt v těch luxusních restauracích. Už jsem tady byla asi v 6 restauracích (a to různých) a všude se dá sehnat Ceasar salad s grilovaným kuřetem. Ten byl zatím vždy výborný, někde ho dokonce mají s Guacamole a nachos-to je tak dobrý, až to hezký není! :D Jinak je tady dost patrný vliv mexické kuchyně, zmíněné nachos s Guacamole se dá sehnat v úplně každé restauraci.

V mezičase při čekání na stůl jsme šli do BestBuy (obchod s elektronikou), který je vedle. Já si tam pořádně prohlédla všechny ipody, i čtečku e-knih. Po té jsem hrozně toužila, ale ono to asi nemá moc cenu. Ta, která se mi líbí, stojí kolem 200 dolarů. Koukala jsem na ceny e-knih, a stojí stejně jako na Amazonu normální knihy. Ten Amazon je ale úžasná věc, knihy stojí i polovinu méně než v obchodech a navíc při nákupu nad 25 dolarů Vám to pošlou zadarmo! No každopádně tolik knih si zase kupovat během roku nebudu, hodně si jich můžu půjčit od své úžasné učitelky angličtiny Mrs. Kline, rodina má taky obrovskou knihovnu a těch pár (i kdyby 10), co si koupím, pošlu za 50 dolarů balíkem domů, takže ušetřím.

Večer jsem se rozhodla, že si upeču buchtu. Trošku problém byl sehnat ingredience. Tak zaprvé Solamyl: D Musela jsem na internetu najít, co to vlastně je. Když jsem přišla za rodinkou, že potřebuju koupit „potato starch“, koukali na mě jako na blázna. Nicméně v obchodě jsme to opravdu sehnali! Další nezbytná věc na „pretty pie“, jak buchtu pojmenoval Google překladač, byl tvaroh. Slovník mi vyhodil cottage cheese, tak jsem ho v obchodě dala do košíku. Ovšem když jsem to doma rozdělala, myslela jsem, že mě omyjou. Vykouklo na mě tohle http://2.bp.blogspot.com/_rBH-KT42ows/TB-00Jo4txI/AAAAAAAAAiI/bJ5WjsutVm4/s1600/Cottage+Cheese.jpg. Já vím, že to doma máme taky pod úplně stejným názvem, ale mě to prostě nedocvaklo :D No každopádně jsem to dala do mixéru, řádně osladila a i přesto, že to bylo hnusný, výsledná buchta chutnala celkem dobře :D Byla jsem pochválena, že jsem nejlepší kuchařka ze všech studentů, co tu měli :- )
Celou neděli jsem strávila se svou povinnou četbou, knížkou „Maus“. Je to román v komiksu. Nejprve jsem myslela, kdoví jaká to není kravina, ale pak jsem zjistila, že to získalo Pulitzerovu cenu. A právem, je to úžasný, vyšlo to už i v češtině.

No a pondělí-svátek práce, žádná škola. Ráno jsme si pochutnali na waflích s javorovým sirupem a slaninou (pořád tu kombinaci nechápu). Potom jsem se konečně spojila se svýma nejmilejšíma sourozencema přes skype. To mě hrozně potěšilo, protož jsem je neviděla už tři týdny a hrozně mi chyběli! Ukázala jsem jim kočky a i psa, oni mi pověděli, jak byli v zábavním parku, stihli se třikrát porvat před počítačem, kdo bude sedět na židli, takže samosebou hroznej randál. To mi tady chybí, nikdo tu neječí, že mu Betynka sebrala pravou pantofli, nikdo nepříjde nabonzovat, že „Stanislav plavděpodobně plovádí nějakou plasálnu.“ :D
Večer jsem se jela s hostsestrama Emily a Molly a Emiliným přítelem projet na kole. Ač jsem měla dospělácký, bylo v podstatě dětský velikosti a já tak vypadala vážně směšně. Pravej adrenalin ovšem přišel, když jsme jeli z kopce a já zjistila, že mi nefunguje brzda. No, musela jsem to dobržďovat botou, ještě že jsem si vzala starý, protože teď mají trošičku (úplně) sedřenou podrážku :D
Potom jsme se všichni společně koukali na film „Date night“. Je to teda hrozná kravina, ale člověk se u toho nasměje. K tomu jsme si dávali s’more, což je sušenka s čokoládou a bonbónem a je to příšerně dobrý.

No a v úterý zase škola. V Angličtině přišel nějakej chlápek, začal číst seznam jmen a mezi nimi i mě, že máme jít do Media centra na testování. Já na něj vykulila oči, protože jsem se nikam nehlásila, ale učitelka mi řekla, ať jdu. Tak jsem šla :D Vůbec jsem nevěděla o co jde, oni nám na počítači spustili nějakej test, to jsem pak až moc rychle pochopila :/ :D Byl to test z analytického nebo kritického čtení, teď si nejsem jistá, jak se to jmenovalo. Prostě to bylo takový to, že si přečtete odstavec a pak je tam výběr ze čtyř odpovědí, o čem ten odstavec byl. No, vzhledem k tomu, že několikrát jsem vůbec nechápala, o čem ten odstavec je (ale vůbec, kdyby jste se mě zeptali, jestli je to o hmyzu nebo o americkém soudnictví, nevěděla bych). No tak jsem tam vždy něco zatrhla, něco ani nebylo tak těžké, to jsem i pochytila smysl. Přišlo mi to vtipný, říkala jsem si, jak asi můžu dopadnout vedle rodilých mluvčí :D No ale po dokončení testu se zobrazil výsledek a chlápek tomu nemohl uvěřit, že prej takhle dobrých nebyla ani většina mých spolužáků :D:D To mě neskonale pobavilo, jak já můžu být lepší než rodilý mluvčí??? Zeptala jsem se Lauren, co seděla vedle, kolik má bodů a prej 39 . Hm já měla 97 :D No každopádně jsem se kvalifikovala a získala college kredity. Když jsem se ptala, na co je mi to dobrý, tak by mi to prý teoreticky pomohlo dostat se ve státech na univerzitu. To sice nemám zájem, ale třeba mi to pomůže i v Evropě.
Odpoledne na cross country se ten náš mladej trenér rozhodl, že budeme posilovat. Takže jsme proti svahu jak magoři museli držet holubičku, dělat kliky a dřepy. Přidal i pár pozic s Powerjógy, což jsem nejprve byla ráda, jelikož jsem ji naposledy cvičila doma, který ovšem dělal blbě, ať jsem ho měla chuť okřiknout, že to mrví! A ještě mě si dovolil opravovat, že já to dělám blbě, což mě teda fakt nakrklo. :D
Já mu dám!

I když nesedím sama při obědech, včera jsem na obědy přišla později a lidi, co s nima normálně sedím, zrovna odešli a tak jsem zůstala sama. Mně by to bylo vcelku šumák, ale hned za mnou přiběhla jedna holka, že si mám jít sednout k jim, tak jsem šla. Tam se mi všichni představili a byli hrozně milí, což mě fakt potěšilo. I mně nabídli, že u nich můžu příště sedět. Toho určitě využiju, protože jsem sice těm lidem, co s nima teď sedím vdečná, že mě vzali mezi sebe, na druhou stranu mám pocit, že si nemáme moc co říct. Já nepotřebuju oběd co oběd řešit, co si vezmu na homecoming, nebo jak hrozně „cheesy“ je Jessicin boyfriend.
Odpoledne jsme se pak měli fotit jako cross country team. Ještě předtím jsme ale měli trénink (jak geniální nápad fotit se spocený a ufuněný). Zase jsme posilovali. Trenér po nás chtěl, abychom tři minuty drželi most. To jsem překvapila i sama sebe, že jsem to vydržela a navíc ten těžší, kdy jste jen na rukách, nikoliv na předloktí. Ozývali se obdivující výkřiky, protože ostatní to vydrželi třeba jen 20 sekund a to ještě tu jednoduší verzi. To mi zvedlo sebevědomí :D Pak mi teda zase kleslo, protože zatímco ostatní udělali 30 přítahů ke břichu, já ani jeden.
Na focení jsem si měla obléknout dres, který jsem ještě neměla na sobě, takže jsem až těšně před focením zjistila, že mi je velkej, leze mi z něj úplně všechno a navíc je průhlednej-to bude úžasná fotka! V mezičase jsem se tam dala do řeči s jednou holkou, co jsem ji poznala u stolu při obědě. Nabídla mi, že mě kdykoliv může někam zavést, což mě fakt potěšilo :- )

Dneska jsme měli zkrácený všechny předměty jen na půl hodiny, protože jsme měli mít mši a potom fund raising. Při obědě se mě asi 5 různých lidí zeptalo, jestli půjdu na chorus. Já jsem všem tvrdošíjně tvrdila, že se musím učit, popř. že se budu poprvé radši dívat :D Ale zpívání jsem se vyhnula!
Mši jsme netradičně měli v tělocvičně. Dvě holky z chorusu předzpívávali, ale bylo to dost hrozný, zpívali vysoko a falešně (když už to říkám i já… to už je pravda). Mně jich bylo trochu líto, protože z nich celá škola měla srandu, ale tak když neumím zpívat, tak do sboru nelezu, ne? :D

Pak nám ředitel vysvětlil, co je to fund raising. Jídelna a tělocvična potřebují novou klimatizaci a škola na to potřebuje peníze. Takže nás v dešti vyhnali všechny před školu, kde si nás natočili. Potom jsme se vrátili zpět do tělocvičny, kde začala hrát nějaká školní kapela. Což o to, hráli hezky :D Ovšem pak přišlo něco, z čeho jsem měla druhý Vánoce. Víte, jak vždycky v těch Amerických filmech někdo skočí do davu a oni ho pak rukama přenáší? Tak tady jeden odvážlivec skočil, ale oni mu uhnuli, takže se rozplácl na zemi :D Nejdřív všichni zmlkli, protože to byla fakt herda, ale pak se postavil, takže se tomu můžu smát.
Tuhle akci jsem si dost užila, hlavně kvůli kratší škole a pak jsem se tam taky začala bavit s dalšíma holkama, s jednou jsme se domluvili, že půjdeme někdy nakupovat.

Skoro každej den se stává, že mi někdo pochválí moje boty, nebo náušnice. Ale dneska, to mě fakt dostalo. Prošel kolem mě kluk a povídá: „I have to say I love your shoes!“ Taky mi několikrát pochválili náušnice, obzvlášť ty s Audrey Hepburn sklidily úspěch. :- )