sobota 26. února 2011

Jak jsem skoro urazila ředitele+nějaké fotky

Už jsem sem relativně dlouho nepsala, tak to musím zase napravit (což půjde těžko, jelikož si nic už zase nevím, co se dělo, ale zkusím si vzpomenout).

Ve středu jsem se pobavila v US History. Opakovali jsme na písemku, kterou jsme psali ve čtvrtek, učitel se nás náhodně ptal na otázky s tím, že jestli jsme odpověděli dobře, dostali jsme bonusové body do písemky, jestli špatně, tak mínusové. Konečně jsme se už dostali ke konci války, opakovali jsme vstup amerických vojsk do Německa a učitel jen tak mimochodem prohodil, že tam založili základnu a jsou tam až do dnes. Na což se spolužák nechápavě zeptal: „A co tam jako dělají?“
Učitel: „No tak pozorují situaci…“
A spolužák :“A nejsou už trochu starý, když to tam pozorujou už přes 60 let?“
Učitel: „????“
Spolužák: „Ty jo to by mě nebavilo 60 let trčet v Německu a hlídat tam něco.“
Učitel: „No tak tam nejsou ty samí lidi od druhý světový… To se obměňuje…“
Spolužák: „Aha, tak to by mě nenapadlo“.

Do konce hodiny mě pak ještě stihl učitel dvakrát naštvat. On jeho dobrým zvykem je totiž posmívat se lidem (což tu dělá většina učitelů). Ono je to vtipný, když to dělá druhým, ale mě to ještě nikdy neudělal. Řekl nám, že má otázku, kterou nikdo nebude vědět a zeptal se, na jaké hoře vojáci vztyčili vlajku po bitvě o Iwo Jimu. Když jsem mu řekla, že na Mt. Suribachi (neptejte se mě, jak to vím, sama nevím) hned začal s posměškama, že já abych něco nevěděla, to by se muselo něco stát… Ne, že by byl vyloženě zlej, ale byl nepříjemnej. :/

Když Vám teď řeknu druhý důvod, proč mě naštval, bude se ten první zdát dost malichernej. Naštval mě tím, že se o Holocaustu zmínil jen posledních 5 minut před koncem hodiny s tím, že nám řekl počet mrtvých a že to bylo násilné likvidování židů. Konec, tečka nic víc. Byla jsem dost nakrklá, protože to je něco, o čem by se měli učit do zblbnutí (Ale svou chybu napravil v pátek, takže je vše odpuštěno).

V Kompozici jsme začali prezentovat naše básničky. Mě můj „partner“ s kterým jsem to rozebírala jenom nakrknul ještě víc, a utvrdil v přesvědčení, že co si neudělám sama, to nemám. :D Dohromady jsme měli 9 otázek, on dělal 4 a já 5. Každý jsme měli ty své důkladně rozebrat a přinést do školy. Zatímco já na tom makala 3 hodiny, on jen donesl přepsané to, co už jsme spolu vymysleli v hodině…

No shrneme to, nebyl to nejlepší den. V noci jsem se nevyspala, jelikož jsem do půl jedný dělala projekt o NASA, plus jsem se učila na dvě velký písemky.

Byla jsem nevyspalá, takže ani čtvrtek nebyl nejlepší den. Ráno jsem usnula v buse, což by nebyl problém, ale normálně se sama vzbudím těsně před tím, než je bus před školou. V ten čtvrtek jsem se vzbudila, a nikdo už v buse nebyl, budil mě soused, jestli prý nechci vystoupit :D:D

Učitel v US History měl blbou náladu, takže ještě zhoršil tu moji, ale ten velkej test jsem jakžtakž napsala, zdálo se to jednoduché.

Ještě jsme psali ze Španělštiny, byl to ústní, poslech i psaný test, ale myslím docela v poho.

Doma jsem teda zjistila, že jsem si zapomněla učebnici ze které zítra píšem písemku ve škole, ale bylo mi to jedno, v 10 jsem šla spát.

Takže abych ukončila všechnu depresi a špatnou náladu, celej dnešek jsem ji měla výbornou. NA všechny jsem se smála a všichni na mě :- )
Všimli jste si někdy, že i takový banální fakt, že se někdo mračí/směje může trochu ovlivnit Váš den?? A jelikož mě pomáhali zlepšovat náladu jiní ty předchozí dny, dneska jsem se zase na všechny smála já.

V US History učitel napravil svůj prohřešek a pustil nám dost grafické video o Holocastu. Bylo to zajímavé v tom, že to neukazovalo jenom ty velké koncentrační tábory, ale i ty méně známé, kde taky zemřelo velké množství lidí (byť „jenom“ tisíce).

V English jsem se snažila přečíst ten článek v učebnici, ze kterého jsme dneska měli psát písemku. Byl docela těžkej, ale při své pozitivní náladě jsem byla nadšená, že jsem se zase naučila něco nového. Teď už totiž vím, co je to „Accountability, Equity, Fiscal Integrity and Efficiency in Federal Bureaucratic Agency“ :D

V Matice jsme dostali zpátky velký test, který jsme psali minulý týden. Jak se učitelka vyjádřila, dopadlo to prý hrozně, protože i já měla jen 90% :D Ostatní sahali až k 60%. Jiný den bych z toho byla naštvaná, ale ne dnes, dnes jsem měla dobrou náladu.

Na oběd nás učitelka pustila asi už po půl hodině, jelikož musela jít za seniorama kvůli mission tripu. Načež ani nevím jak, ale mezi spolužákama se strhla vášnivá diskuze, kolik berou jejich rodiče, jeden si stěžovat, že jeho rodiče jsou hrozně chudí, že berou jen 35 tisíc dolarů ročně. O tomhle chci napsat více, o cenách tady a o platech, článek je ve výstavbě.

V Government jsem dneska presentovala svůj projekt o NASA.


Bylo to v pohodě, tak 5 minut jsem mluvila, jen jsem nějak nemohla vyslovit slovo „Aeronautics“ i když jsem to doma trénovala. Když jsem domluvila, všichni mi začali tleskat, jako kdyby se hrozně divili tomu, že ve skutečnosti umím pár vět v angličtině (v téhle třídě jsem toho ještě moc neřekla, pravda, navíc je s juniorama). Tak 5 lidí se na mě hned sesypalo, že milují můj akcent. Tak dík!

Potom prezentovalo ještě pár dalších lidí, jedna holka mluvila o INS (Immigration and Naturalization Services). Načež se strhla vášnivá diskuze, tentokrát o Mexičanech. Ono je zajímavé, že sice na oko se všichni tváří, že jsou proti rasismu, ale za zavřenými dveřmi… No i o rasismu chystám článek.

Na konci sedmé hodiny jsme všichni měli jít do tělocvičny, že nám škola popřeje šťastnou cestu a tak (jedeme do New Orleans, psala jsem to?). Řekli nám, ať se tam chováme slušně, že tam s náma bude i nějaká dívčí škola (kluci to odmontovali: „Super, konečně si užijeme!“). Potom se kolem nás měla seskupit škola a nesenioři dostali instrukci, aby položili ruku na rameno nejbližšímu seniorovi. Já věděla, že za mnou jsou nějací junioři, proto když mě zezadu něco dost pěvně uhodilo do ramene, už jsem chtěla nadávat do idiotů. Otočím se… A kdo za mnou stojí??? Ředitel!!! Jak já jsem děkovala své prozřetelnosti, že jsem se nejprve ohlédla, než jsem dotyčnému nadala do kokotů.

Pak už byl skoro konec, tak jsem nasedla na bus a jela domů. Ve Wood River (nebo River Wood?), když jsem čekala na bus, jsem si vzpomněla, že mám v tašce foťák, tak jsem to vyfotila okolo zastávky.

Takový vodojem, jako je tu na fotce, je tu v každém městě, jen se liší tím nápisem samosebou, v každém městě je tam nápis toho města.




V Edwardsville jsem pak vyfotila ulici, kde je má oblíbená kavárna. (To je to poslední, hnědé stínítko vpravo – The Sacred Grounds Café).



Tam jsem si dala latté a pumpkin bread. Byla tam zase jiná slečna, ale taky moc milá. Ptala se mě odkud jsem, a když jsem jí to řekla, reagovala naprosto obvykle-„Oh, cool!“ Seděla jsem u stolu a zrovna jsem myslela na to, že Emily koupím taky pumpky bread, protože ona to má ráda. V tu chvíli se ke mě řítí ta slečna, že mi prý dala koncový kousek, který je menší, než ty ostatní, takže mi jeden kousek zabalila navíc. Náhoda? :- )
Sama pro sebe jsem si pak musela říci, že se tu měním. Nesežerala jsem to totiž, ale opravdu vzala domů pro Emily. Co to se mnou??? Dřív jsem se o jídlo nebylo schopná rozdělit :D:D Tuhle jsem dokonce nabídla kus sendviče kamarádce…

Pak jsem nasedla na shuttle a jela k obchoďákům, odkud to mám domů nejblíže. Ještě jsem se chtěla zastavit do obchodu s botama, protože už hrozně dlouho sháním černý baleríny (vlastně od té doby, co jsem přijela). Totiž když tady jdeme do kostela, všichni jsou ve slavnostním, jen já jak křupan musím v teniskách, protože jiné boty nemám (teda mám vysokej podpatek nebo zimní, ale to se nedá nosit do kostela). Nebyla jsem je ale schopná sehnat, jelikož jsem za ně odmítala dát víc než 15 dolarů (kdybych chtěla dát 50 , sehnala bych hned) a navíc je vždy neměli v mé velikosti, jelikož mám tak trochu specifickou. (9 je mi malá, 10 hrozně velká a 9,5 se moc nevyrábí). Světe div se, já je našla!!!! Jsou mi a navíc byli v mém cenovém rozmezí. A Abych zabila dvě mouchy jednou ranou, potřebovala jsem i nějakou pracovní kabelku, jelikož nechci do New Orleans tahat tu, co nosím do školy. Tahle stála 5 dolarů, je plátěná, takže ji nemůžu poškrábat či tak něco a můžu ji pak používat dále.

Mé úlovky:



Měli tam i nádherné boty na podpatku, byly zlevněné na 24 dolarů…. Byly fakt dokonalý, ale nechtěla jsem utrácet peníze, tak jsem si řekla, že jestli jsou mi souzený, určitě tam budou i jindy. Ještě, že jsem to udělala. U pokladny jsem totiž dostala poukázku na slevu 10 dolarů, heh. Taky jsem dostala zákaznickou kartu (už jich mám asi 10 z různých obchodů, nic to nestojí, prostě vždy, když něco nakoupíte, vám ji projedou a někdy tam máte slevu, tak to máte levněji). Akorát jsem udělala chybu, když se mě zeptala, kdy mám narozeniny, řekla jsem jí popravdě, že jsem prosinec. Svou chybu jsem si uvědomila v momentě, kdy jsem to vyřknula, kdybych řekla, že třeba v dubnu, mohla jsem dostat narozeninovou slevu :/ No tak nic.


Večer jsme šli na večeři do 54th street grill. Byla tam hodinová fronta, tak jsme skákli vedle do BestBuy (obchod s elektronikou se všema těma „kůl“ věcima jako foťáky, laptopy, čtečky knih, mp3…). Nejprve jsem se snažila pochopit McBook, ale pak jsem si uvědomila, že vlastně podvádím svého Ferdinanda /můj notebook/, tak jsem se vydala obhlédnout tašky na něj. Zbývající čas jsem strávila u iPadu a hrála hry.

Příští týden tu nebudu, neb jedu na Mission trip Do New Orleans, pomáhat obětem Katriny se svou senior class. Vůbec nevím, co od toho mám čekat, ale každopádně se tu tejden nezjevim. Možná zítra ještě napíšu, jak jsem se balila, ale spíš ne. Zatím se mějte!


Ještě přikládám několik fotek z minulého týdne, neb jsem Vám ještě neukázala, co jsem si koupila minulý víkend(aneb jak se oháknout od hlavy až k patě za 14 dolarů a ušetřit 150, viz minulý článek), ze kterých mám radost, neb to byl balzám na moji spořivou duši.

Tak tedy:
Šaty (pro normálně vysoké lidi, pro mě jenom halenka, trošku se to taky srazilo)-5 dolarů.


Tričko (všimněte si prosím souladu mašliček v uších a na triku :D)-5 dolarů


Šaty -10 dolarů (když jsem byla upozorněna na to, že jsou trochu krátké, říkala jsem, že to je možná moje jediná šance, jak v létě udělám rozdílovky :D:D) Sako – 8 dolarů



Šortky-nové, 5 dolarů; Tričko –koupené už dýl, ale hrozně se mi líbí



PS: Jak se Vám líbí nový vzhled blogu?

středa 23. února 2011

Tuesday

Psala jsem včera, tak dnes jenom krátce.
Včera v noci jsem zase moc nespala, takže jsem zase usínala ve škole :D Ráno jsem navíc zaspala (jako obvykle) a tak jsem ráno ani nestihla snídani (takže jsem jako obvykle jedla v autě).

Dneska jsem měla premiéru v tom, že jsem poprvé si vzala do školy notebook. Hodně lidí to tak dělá, v některých třídách si můžete psát poznámky do notebooku. Já ho teda tahala kvůli prezentaci do kompozice, ale o tom později. Ale každopádně vzhledem k tomu, že můj Ferdinand (jméno notebooku, pojmenovávám si všechny přístroje – mp3 je Karel, stará kalkulačka Eduard, nová Oscar, mobil je Emil, foťák Ester-uznávám, jsem trochu magor) je trošku cvalík a pronese se, myslím, že ho radši budu nechávat doma. Ostatní totiž pro většinou mají ultralehké Macbooky, které nic neváží (Jo, zmínila jsem se, že v neděli, jak jsme byli v tom obchoďáku, jsem vlezla do Apple Store? Myslím, že ne. Tak teda: Mě celá Apple mánie až tak nebere, ale co mě teda nadchlo, jak jsou ty jejich netbooky-uzoučký a lehoučký).

V US History jsme procházeli Study Guide, neboli seznam pojmů, co musíme umět na velký test o WWII ve čtvrtek).

V English jsme pokračovali ve sledování Gladiátora=chrápala jsem. Ale dostali jsme zpět testy na Řím, a já měla 95%. Mohlo to být lepší, ale co :D

V Calculusu jsme začali novou kapitolu. Už se u toho musí hrozně přemýšlet, to se mi nelíbí :D:D

V AP Gov nám dala podmínky pro náš projekt o vládních organizacích, mém případě o NASA.

Ve Spanish jsme dostali naše projekty o domu našich snů. Já měla 100%, heh :D Nevím, jestli jsem to psala, ale španělštinářka vždycky oznamuje studenta měsíce, což by měl být někdo, kdo se hodně snaží a de mu Španělština. A Hádejte kdo je studentem února? :D:D:D Heh. Hned jsem si svůj diplom přilepila na dveře učebny Španělštiny, jako to dělají ostatní, někdy to vyfotím. Pravda, ani nevím, čím jsem si tak tak zasloužila, asi jsem prostě „lovable student“, nebo jak to navala Molly, „Teacher’s pet“.
Některý holky byly na mě fakt naštvaný, jelikož to jsou takový ty aktivky, co se hlásí pokaždé, když se na něco učitelka zeptá… Což já nedělám, tak vlezlá nejsem. Ale na učitelku jsem milá (ale to na všechny a tohle je moje první cena :- ( :D), když se mi něco líbí, tak jí to hned pochválím… Mám dobré známky a hele jak se jí líbím :- )

V kompozici jsme měli za úkol po dvojicích rozebrat básničku, na kterou máme zítra referát. Kvůli tomu jsem tahala ten notebook, jelikož bych to pak stejně musela přepisovat. Pracuju s jedním klukem a který o tom má asi tak stejné ponětí jako já(=žádné), tak jsem zvědavá, co z toho bude.

V theology ani nevím, co jsme dělali, jelikož jsem spala. Ona to totiž dělá tak, že si opíšem z projektoru poznámky a ona o tom pak hodinu mluví, ale v testu je jen to, co máme v sešitě, takže tomu nemusím věnovat pozornost.

Po škole jsem nasedla na bus a chtěla vyzkoušet to slavné wifi v buse, které jsem zatím používala jenom v mp3. Bylo to teda dost pomalý, až jsem se z toho rozčílila (jak jsem to před pár lety přežila, když ještě bylo připojení třeba vytáčené, to fakt netuším).

Po škole mě vyzvedla Molly, zajeli jsme do Bread and Co na latté a pumpkin muffin (dneska jsem se tak cvičně koukala, kolik to má kalorií a to jsem neměla dělat, se divím, že jsem furt hubená).

Ještě jsme se stavili do Targetu, jelikož jsem potřebovala velkej papír na projekt o NASA.

Tak dvě hodiny jsem dělala úkoly, pak jsme jeli na nákup (doplnila jsem zásoby cereálií a hrozně pobavila Scotta, když jsem se nemohla rozhodnout jakou barvu kleenexů chcu do koupelny), potom jsme se vrátili z nákupu, měli večeři (roast beef v housce se sýrem a dresinkem+césar salad). Další dvě hodiny nad úkolama až do teď, když je za 20 minut půlnoc, takže končím. Mějte se!

PS: Přikládám něco, co jsem našla včera:

"The future belongs to those who believe in the beauty of their dreams."
~ Eleanor Roosevelt



A man asked a genie to make him a billion times smarter than anyman on earth, so the genie turned him into a woman.

úterý 22. února 2011

President's weekend

Zase jsem blog zanedbávala, tak to musím teď dohnat.

Minulý týden ve škole to byla docela hoňka, psala jsem každý den tak dvě písemky, k tomu jsem měla odevzdat dva projekty.

Největší událostí týdne bylo, že nám přivezli nové lavice. Ty staré se odnesli za školu na hromadu…. Ale umíte si to představit, 300 lavic na jedné kupě?

V US History dokončujeme WWII, přes víkend jsme měli udělat study guide, na což jsem se vyflákla samosebou :D

V English
sledujeme Gladiátora, takže pospávám.

V Calculusu jsme psali dokonce dvě písemky. Jednu malou v úterý - a já dostala poprvé B v matice tenhle rok. Jsem z toho byla hotová celej den pak… :D A pak v pátek jsme psali velkej test na celou lekci… No uvidíme.

V Governement jsme odevzdávali projekt na FDR, měli bychom ho i prezentovat, ale zatím na nic nedošlo. Někdy ve středu nám dala seznam asi 50 zkratek amerických vládních organizací, že se to máme naučit na další den. No to bylo něco… Ale nakonec jsem se to jakžtakž naučila (ač jsem toho moc nenaspala). Když jsme ten test psali, řekla nám, že máme na ty organizace nový projekt a že si je můžeme vybrat v pořadí, v jakém odevzdáme test. Já měla v zásobě tři organizace (NASA, USAF, FAA), ale nakonec ti přede mnou se poprali o FBI a CAI, takže já si klidně mohla vzít NASA.

Ve spanish jsme odevzdávali projekt, a taky učitelka donesla kytaru a museli jsme zpívat písničku, kterou složila… Jen mě napadlo, že trošku ztratila soudnost.

V kompozici
jsme začali s poezií. Tu jsem teda nikdy neměla ráda, ani ji nechápala, natož to číst v AJ… Hned nám nás rozdělila do dvojic, takže máme na středu prezentaci básně, kterou nám zvolila… Teď ještě jak ji rozebírají…. Prostě hrůza.

A pak už byl víkend! Ten jsem si dost užila, ale utekl až moc rychle, až byl třídenní…

V sobotu jsem odpočívala, i když jsem měla dělat věci do školy :D Taky jsem si volala s rodinou a tak.

V neděli jsme měli naplánované s holkama ze školy, že půjdeme nakupovat. Před polednem mě vyzvedly, řídila maminka jedné z nich, potom jsme na chvíli jely k nim domů, ale za chvíli jsme se vydaly na cestu.
Jely jsme do obrovského obchoďáku, který byl tak 30 minut cesty. Cestou jsme se stavili do Bread Co na oběd.

Byla to sranda, ale teda ony na mě vždycky musely čekat, jelikož já jsem ten typ člověka, co si musí vyzkoušet 20 věcí, aby si pak vybral jednu, takže mi to trvá :D V American Eagle mi padlo do oka tílko, zlevněné na 9 dolarů… Když jsem ho platila, jaké bylo mé překvapení, když jsem platila jen 4 dolary :D
Ještě jsem si koupila svetr za 10 dolarů a letní šaty.
Tak po 5 hodinách jme byli hotové a vyrazily jsme zpět. Cestou jsem se dozvěděla o spolužácích možná více věcí, než bych byla ráda věděla :D

Kathryn, jedna z těch holek, mě pozvala k nim na večeři. Její rodina byla moc milá, její tatínek pocházek z bývalé Jugoslávie, tak se mě pořád ptal, jak daleko to máme do Sarajeva, což jsem mu řekla že nemám ponětí, ale myslím tak 1000 mílí (to jsem se dost sekla :D). Potom jsme se společně koukali na Saturday night Live a pak už byl čas jet domů. Cestou jsme ještě plánovali, co podnikneme dál.

V Pondělí, to jsme měli volno díky President’s day, jsem měla v plánu jet do St. Louis s pár dalšíma exchange studentama vidět Gateway Arch. Ráno teda příšerně pršelo, až jsem přemýšlela, že zůstanu doma. Ještě, že jsem to neudělala! Po delší době jsem totiž viděla Moniku, s kterou jsme se viděli už hodněkrát a hrozně si rozumíme (miluje létání) a navíc blíže poznala další dvě holky.

Peggy mě hodila na zastávku, já nasedla na bus (a musela platit 3,75 :- ( i přesto, že mám student pass), na předměstí vystoupila a nasedla na vlak (oni nemají metro, ale funguje to stejně, jen to jezdí nad zemí). Zažila jsem si svých 20 minut hrůzy, když vlak zastavil na mostě (po de mnou řeka, to úplně nesnáším, mám z vody hrůzu) a museli jsme čekat, než opraví vlak před náma.

Měli jsme se sejít v 10, já tam byla už v 9, tak jsem se vydala hledat Bread Co. TO jsem nenašla, ale aspoň jsem našla Starbucks, tak jsem se nasnídala.

Před 10 jsem vyrazila pod oblouk, kde byl sraz. Tam teda nikdo nebyl… První přišla v 10,10, další v 10,20 a třetí holka dorazila až ve 12 :D My na ně jak trubky čekaly venku v dešti, i když jsme mohly jít dovnitř… Taky se tam mihl německý exchange student a jeho americký hostbratr, ale ty po 10 minutách prohlásili, že jdou na hokej. No, škoda jich nebyla :D

Nám totiž začala pravá dámská jízda! Prolezly jsme muzeum, které bylo hlavně o expanzi bělochů v 18 stol do středu Ameriky, čehož je Arch symbolem. To teda byla celkem nuda, jelikož tohle téma mě až tak nebere. Zde je pár fotek z muzea:




Potom jsme si koupili lístek nahoru na oblouk. Já teda nechápala, jak nás tam může vyvést výtah, když to není rovně… Ale vyvezl. Příšerně to skřípalo, ale nahoru jsme se dostali!
Fotka z čekání na výtah. Zleva Já, Monika z Polska, Charlene z Ghany a Yiran z Číny.


V té výšce byl nádherný výhled, a to i přes to, že byla dost snížená viditelnost deštěm a mrakama.
(Výhledy na město- tu hnusný hnědý je Mississippi, to červený oválný je baseball stadion týmu Cardinals)




Nahoře jsme mohli být jak dlouho chtěly, v našem případě jsme se tak 30 minut fotily a koukaly z okýnek a potom jeli dolů.



Na rozdíl ode mě všichni vypadali hrozně sklesle, ale potom jsme si vymyslely dobrou zábavu. Není nic vtipnějšího, než ze sebe dělat na veřejnosti magora :D Focením v různých pózách jsme strávili následující hodinu a půl :D:D ( a to nemám všechny fotky, jelikož se mi vybil foťák :D)











Pak nás to ale přestalo bavit, tak jsme se vydaly do Bread Co na oběd. Pak jsme teda přemýšlely, co pak a jedna paní nám řekla, že tady poblíž je velký obchoďák Macy’s (lhala, byl obrovský!) Ty patra měly asi normální velikost jako normálně, akorát tady jich bylo 7 :D:D) Nejvíc času jsme hloupě strávily v prvním, kde to bylo drahé a věci pro staré (teď mě napadl velmi nevtipný koment o našich matkách ale zdržím se ho, asi vážně dospívám).

V dalších poschodích byly věci pro chlapy a mimina, ale taky nic moc. Pak následovalo poschodí s botama… Měli tam krásný, ale i dost drahý, takže jsem si jich jen pár vyzkoušela. V tu dobu jsem se rozloučila s Monikou, protože už musela jít. Ale udělala hroznou chybu, protože v dalším poschodí jsem zažila nakupovací nirvánu :D
Plný stojany věcí a všechny jen za 5 dolarů!!!!! Tam jsem teda strávila tak 2 hodiny, nakonec jsem si odnesla šaty (původně 39 dolarů, nyní 5…), kalhoty, sako (ha, původně za 49 dolarů… nyní 8!!!!!!), a tři halenky…. A hádejte kolik jsem platila??? 14 dolarů!!! ( Jo to by bylo bájo, ve skutečnosti 39, ale od Vánoc jsem měla Macy’s giftcard od hostgranma). No ale fyzicky jsem platila jen těch 14 dolarů… Na účtence mi to sečetli, že jsem ušetřila (155 dolarů!!!). No prostě pohádka :D:D
(Mám zcela nové zjištění-všimli jste si někdy, že atraktivita zboží roste s jeho klesající cenou??)

Potom jsem teda měla menší stres, jak najít můj autobus. Měla jsem jet zpátky tím stejným busem jako jsem přijela, měla jsem jizdní řád, ale on ten bus nezastavuje na normálních zastávkách, jen na rozích ulic (což jsem nejdřív nechápala). Nakonec jsem ten bus našla úplně snadno, byl jen o ulici dál za Macy’s a dokonce, jsem jen ukázala průkazku a nemusela nic platit!

Doma mě pak vyzvedla Emily a jeli jsme domů.
Mám taky spoustu nových poznatků a hromadné dopravě tady, ale to zas jindy, jsem unavená.

Dodatek: Teď jsem si vzpoměla, že mi byl ukraden deštník. Jsem ho nechala u bot, když jsem si je zkoušela, potom jsem šla o patro výš, a když jsem se pro deštník vrátila tak po 10 minutách a ptala se po něm, řekli mi, že prej ho chtěli schovat, ale že se přiřítila nějaká ženská a ječela na ně, že je její... Tak jsem přišla o deštník :(D:D

úterý 15. února 2011

Happy Valentine's day!

Jsem příšerně unavená, ale vím, že sem musím napsat dneska, jelikož se k tomu pak nedokopu.

V sobotu jsem musela brzo vstávat, neboť mě čekala zkouška ACT. To je zkouška, kterou vyžadují americké univerzity, když se na ně hlásíte.
Moc jsem se na ní nepřipravovala, jelikož jsem tam šla s tím, že to zkusím a pak to v červnu dotáhnu do dokonalosti.
Na 8. mě Molly zavezla na kampusu SUIE, neboli Southern Illinois University Edwardsville, kam chodí Emily a je to poměrně velká univerzita tady u nás ve městě.
Tam nás podle příjmení poslali do jednotlivých učeben. Museli jsme předložit doklad totožnosti, já jsem je se svým pasem totálně zmátla. :D

No, test byl dost vtipnej. Na týhle zkoušce je nejhorší, že to není ani tak těžký, ale je to na čas. Toho času je tak strašně málo, až je to skoro směšný.
Zkouška se skládá ze 4 částí-Angličtina, Matika, Čtení a Věda, v tomto pořadí.

Test z angličtiny se sestává z 75 otázek, na což máte 45 minut. Přičemž ke každému setu otázek je nějaký text. Jednotlivé pasáže jsou podtrhnuté a oni se Vás ptají třeba na to, jestli je tam dobře použitá čárka ve větě, jestli by tam jiné slovo nedávalo více smyslu, či jejich oblíbené, že Vám dají větu a zeptají se, do jakého odstavce se nejvíce hodí. Není to ani tak těžké, ale asi jsem pomalá. Když ta dáma, co tam byla ohlásila, že za 5 minut je konec, já byla u otázky číslo 40! Tak jsem zbytek dala všechno za B, s tím, že se třeba někde trefím :D

Další byla matika. Některý příklady mě přišly jako pro děti z pomocné školy, některé byli komplikovanější, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Problém byl zase v čase. Hodina na 60 otázek, minuta na každou. Já skončila u 45 (takže zbytek tipovačka…)

Potom byla 15 minutová přestávka.
Následoval test ze čtení. Tomu jsem popravdě moc nerozuměla. Celkem jsme na to měli 35 minut a k tomu asi 4 různé texty se setem otázek. Byla jsem na sebe pyšná, stihla jsem přečíst dva texty!!

Potom přišla věda, což sice z ní hrozně, ale v podstatě k tomu nic vědět nemusíte. Je to jen analyzování z tabulek. Blbý je, že už Vám dost odumírá mozek. Za půl hodiny máte 7 (nebo 6, teď nevím) různých pokusů z tabulkami a máte odpovědět na otázky. Já zvládla pokusy tři :D

Jedním slovem-nestíhačka. Budu se muset ve své přípravě zaměřit na svoje tempo, neb jsem jak šnek.

V neděli se stalo něco neuvěřitelného. Normálně bylo venku 20C!!! Sice jsem měla příšerně moc úkolů, ale když rodinka řekla, že jedou do Botanické zahrady, jela jsem s nima. Zde jsou fotky. Vypadá to hezky. Ještě před pár dny -10C, takže to všechno tálo…







Dneska byl Valentine’s day. Já jsem vždy žila v tom, že je to svátek, kdy si páry dávají dárky vzájemně, ale očividně je to jen jednostranně-tedy chlapy dávají ženským. Dárky si taky dávají malé děti, nebo rodiče dětem. Všichni ostatní si přejí:"Happy Valentine's day!"

Během dne jsem si vyslechla asi 50 různejch storek, buď od kluků, nebo od holek, buď jak dostali svého Valentýna, nebo když to byl kluk, tak jak ho daroval

Ráno mě teda příšerně nakrkl film, na kterej jsme se dívali v US History. Učitel nám ukazoval film o Dni D, kterej prý byl autentický a vydařený. Byl dost krvavý, ale tak o tom válka je, že. Co mě ale rozzuřilo do nepříčetnosti byl fakt, že v jedné scéně, kdy američani stříleli do německých vojáků, vyběhli dva v německé uniformě a v češtině(!!!!!!!) řvali: „My jsme nikoho nezabili!“ Načež to samosebou Amíci do nich nastříleli.

Já neříkám, že není možné, že v německé armádě nebyli Češi, ale Češi především bojovali na těch plážích spolu s Američany a taky tam s nimi umírali. Když jsme byli v létě na Americkém muzeu na Omaha beach, česká vlajka tam hrdě vlála spolu s ostatními spojeneckými vlajkami.

Ale ne, oni nás musí zobrazit jako ty špatný. Myslím, že tohle by hlavně mrzelo opravdové veterány, co tam bojovali po boku Američanů.

Ono je to ve finále jedno, když jsme se na to koukali ve třídě, stejně nikdo nevěděl, že promluvili česky, ale tady jde o princip…

Přes den se tak nic moc nestalo, jen v Theology jsme měli diskuzi s jedním spolužákem. Samosebou, jako každý kluk tady, se mě zeptal na drinking age. Když jsem mu řekla, že ve Francii není žádný, byl z toho úplně hotovej :D

Dneska teda byl taky krásný den, dokonce jsem vytáhla sukni! Kdo by to tušil v únoru… ale měla jsem legíny.

Peggy mě vyzvedla ze zastávky a doma na mě čekala kytička. :- ) Peggy Dostala obrovskou kytici rudých růží, Molly s Emily každá jednu rudou růži.



Fakt mě pobavilo story, co mi líčili u večeře, že to minulý rok květinářství spletlo, tak Exchange studentka, co tu byla přede mnou, měla na svém lístečku: „S láskou tvůj manžel Marvin.“ :D:D
Taky jsme u večeře každá dostali balíček od Peggy. Já dostala srdíčkový a obdélníčkový náušnice :- )

A co Vy, slavili jste Valentýna?

PS: Držte mi palce, ať nám to krásné počasí vydrží.

pátek 11. února 2011

Projekty

Dneska jsem zase zaspala, takže jsem ráno měla tak 30 minut, abych všechno zvládla.:/

V US History jsme probírali Den D, ukazoval nám nějaké obrázky, ale v zásadě jsem se nic nového nenaučila. On to dělá tak, že toho hodně poví, ale pak poznámky už nejsou tak obsáhlé, takže to pak není tak složité se to naučit (což je ale dobře, ono toho na celý test WWII bude i tak hodně).
Dneska jsem si všimla, že má učitel na ruce pořád takovej ten náramek z nemocnice (ale už nám o miminku nepovídal :/ :- ))

V English mě teda docela zaskočila, když řekla, že tak za měsíc budeme dělat obrovské projekty, které budou mít váhu polovinu naší pololetní známky. Pak nám ukazovala, co studenti dělali minulý rok-to jsem koukala. Vzadu ve třídě má vystavený model Eiffelovky, který má asi tři metry. Je posvařovaný ze železných tyčí, nabarvený a jsou na něm daná světýlka, takže to vypadá fakt hezky. Já jsem ale vůbec netušila, že to dělali studenti! Nebo nám ukázala kopii pravé amphory i s kresbou na ní, což dělala nějaká studentka. Nebo prý loni někdo zmumifikoval rybu :D
Prostě to mají být věci spojené s tím, co jsme tenhle rok probírali. Mrs. Klaus ještě nakonec přihodila pár historek, to jsem se fakt bavila.

Pár let do zadu někdo dělal z dřívek Trojského koně. Dotyční ho po odevzdání a oznámkování ale rozmontovali a hlavu koně přivázali ze předu učitelce na auto. Ta si toho nevšimla, takže jezdila po městě s velkou konní hlavou u poznávací značky :D Ale prej se jim pomstila. Někdo pro ní ukrad během tělocviku klíče od aut těch studentů, ona si vyrobila kopie a pak jim několik týdnů vždycky přemístila auto z původního parkovacího místa, a oni ho pak po škole nemohli najít. Docela krutý :D:D

Nebo prý někdo dělal koloseum z kostek cukru, ale tu noc před odevzdáním to nechal v obýváku a ráno zjistil, že mu toho polovinu kočka snědla (ale pak večer z toho chcípla).

To jsem teda zvědavá, co budu dělat já.

V Calculusu jsme pokračovali v integrálech, já byla unavená a vůbec se mi nechtělo myslet. Ale ani nevím čemu, ale celou hodinu jsme se něčemu pořád smáli.

V American government nám už včera řekla, že si máme připravit list 5 presidentů, o kterých budeme dělat projekt. V tom projektu budeme psát o tom, co udělali špatně a co dobře jako prezidenti.
Já jsem teda měla připravené jména těch, co vím, že něco špatného by se o nich našlo-Jako Nixon, JFK, Clinton, Bush a FDR. V hodině nám rozdala papírky z číslama, od 1 do 12 a počínaje tím, kdo měl jedničku si každý vybral prezidenta, na kterého chce dělat referát. Světe div se, já si vylosovala jedničku, ale tak nějak sem nevěděla, koho si vybrat. Tak jsem skončila u FDR, ten sloužil dlouho, u toho vždy můžu něco napsat. Máme to dělat na obrovskej papír, bude se hodnotit i kreativita… To pak vyfotím a dám to sem.

Jeden spolužák měl narozeniny, tak všem rozdal v hodině dort, to bylo vtipný, učitelka přednášela, my se futrovali dortem, ale jí to nevadilo, taky si dala. :D Byl i docela dobrej, tak jsem si pošmákla :- )

Ve Španělštině jsme dostali zpět test, na který jsem se moc neučila, ale měla jsem 83/80 :D Ha. Nahnala jsem to na bonusových otázkách, kde se ptala, jak se řeknou španělsky šmoulové, nebo „You’re driving me crazy“. Body jsem ztratila na tom, že jsem si nepřečetla zadání, kde jsme si z 10 vět měli vybrat 5 a ty přeložit. Já přeložila všech 10 a ve 3 jsem měla chybu (takže kdybych dělala to, co jsem měla, a přeložila jen 5 nejlehčích vět, mohla jsem to mít celé dobře).

V kompozici jsme začali s poezií, musíme číst Canterburské povídky, dost nuda, dneska mě čeká ještě přečíst asi 50 stran, eh.

Pak bylo ještě náboženství, kde jsme se učili o křtu, tam jsem se dozvěděla zajímavou věc. Tady se správně mají křtít lidi tak, že jsou celý ponořený ve vodě, takže v kostelích mají bazénky, někde dokonce i whirpooly, což je teda dost cooool :D Není nad to se vykoupal ve svěceným whirpoolu v kostele :D:D

Pak už jsem sedla na bus a jela domů. Vyzvedla mě Molly a cestou jsme se stavili do Bread&Co. (po státech je to známé jako Panera), což je naprosto úžasný sice fastfood, ale vaří tam zdravě-jako polívky, salátky sendviče. Mají tam docela dobré latté (rozhodně lepší než ze Starbucks), ale hlavně… mají pumpin muffin!!

Nevím, jestli jsem Vám to sem psala, ale o tom se mi zdál můj první sen v aj, kterej sem tu zaznamenala (tak 3 měsíce dozadu), že jsem běžela ve Žďáru do Vesny (takový český rychložer s chlebíčkama a vlašákama) a ječela na ně, že jestli mi okamžitě nedají pumkin muffin, že na ně zavolám komisaře Rexe :D:D

Dneska mě ještě čeká mrak úkolů, tak se do toho už musím pustit.

Ale nakonec slibovaný citát, dneska znovu od mého oblíbence:
“Personally, I'm always ready to learn, although I do not always like being taught.”
-Winston Churchill

čtvrtek 10. února 2011

Americká morálka

Když jsem otevřela seznam, vyskočil na mě článek o tom, jak Americký kongresman musel odstoupit, protože na internetu poslal cizí babě svojí polonahou fotku. (Článek ZDE).

Někomu se to může zdát přehnané, ale dosti to vystihuje jejich morálku. Ač Amerika je domovem takových nepruderností jako Pamela Anderson, Sex ve městě, Lindsey Lohan a podobných zhůvěřilostí, ve své podstatě jsou Státy velmi puritánskou zemí. Případ senátora na to jasně ukazuje. Je pravda, že z některých věcí bychom si z nich mohli vzít příklad, koneckonců, u nás v parlamentu sedí lidé, o kterých je známo, že kradou, jsou kamarádi s vrahy, popřípadě nenechají flašku neolíznutou. Bylo by milé, kdyby někteří posbírali zbytky důstojnosti a odešli. Pravda je ovšem taková, že politika je odrazem společnosti a když mi jsme jim to ochotní tolerovat, politici nemají jediný důvod odcházet (a my si je ještě ochotně zvolíme znova).

Ovšem Americká přísnější morálka má i záporné stránky. Jako příklad uvedu výchovu dětí, které jsou tady vychovávány velice konzervativně. Filmy, které jsou v Evropě vydávané jako přístupné, jsou tady vydané s ohodnocením R, neboli restricted. Takové filmy sice jsou doporučované vidět až od 17 let, nicméně většina rodičů je nenechá sledovat ani své 20leté děti. Jako příklad můžu uvést Lásku Nebeskou, milý a neškodný film, tady je to ovšem noční můra všech rodičů, jelikož obsahuje nahé scény a tady tolik nenáviděné slovo na F (jen pro zajímavost, v Německu je ten film povolený od 6 let).

Další věc je, že ze zákona můžou mladiství pít alkohol až od 21 let. Pro srovnání jak vypadá situace v Evropě: v Německu už od 16 můžete pít lehký alkohol jako víno a pivo, v Británii můžete začít už od 5, pokud je to v soukromí, jinak na veřejnosti od 16; ve Francii zákonem není stanoven limit, pouze je omezen věkem nákup lihovin, stejná situace je i v Itálii (tam by to bylo asi hodně složité omezovat) a Řecku (kde veškeré lihoviny můžete nakupovat už od 16).

Ale protože zakázané ovoce chutná nejlépe, všechny to samosebou láká, i když jim hrozí vysoké sankce. Zrovna nedávno nám učitelka líčila příběh kluka, který byl přijat na dobrou školu, dostal dokonce stipendium, ale byl chycený na party, kde byl alkohol (pozor, nebyl chycený s alkoholem, pouze jeho přítomnost tam byla nežádoucí). Dostal záznam na rejstřík, když to zjistila škola, vzali mu stipendium. On si tu školu nemohl dovolit (na dobrých školách je roční školné i 50.000 dolarů) a dneska roznáší pizzu, i přesto, že to byl na střední poměrně chytrý kluk.

Nemluvě o tom, že trestné pro mladistvé už je jenom to, když ve svém autě vezou někoho, kdo pil alkohol. Nedávno jsem taky četla na novinkách, že vyhodili americkou středoškolskou učitelku, protože na facebooku měla fotku, kde byla vyfocená s alkoholem. Článek ZDE. Hned jsem si vzpomněla na to, jak se někteří moji čeští učitelé na plese ožrali jako prasata a ještě se nechávali od studentů zvát na panáky (a nikdo to neřešil).

Zatímco u nás se se sprostými slovy zase tak nepářeme, v televizi je můžeme slyšet na denním pořádku, tady se považuje za extrémně urážlivé i to, když někomu doporučíte: „Go to hell!“. Nemluvě o již zmiňovaném slovu na F, které se nesmí říkat nikdy. Pamatuju si, že tady na škole byl obrovský skandál, když se zjistilo, že ve knížce pro prváky jedna z postav to slovo použila. Vzpomněla jsem si, jak jsme někdy v deváté třídě v Čechách četli Dekameron, kde byly explicitně popisovány sexuální scény, ale nikdo se nad tím nepozastavoval.

Co se týče partnerských vztahů mezi teenagery, je normální, že rodiče nedovolí, aby se holka zavřela s klukem, ve svém pokoji, nebo snad jela k němu domů (to je nepředstavitelné).

V porovnání s Evropou, speciálně západně od nás, kde je situace ještě uvolněnější, to je směšné. Možná jsem vychovaná v konzervativních poměrech, ale když mi Švýcarka popisovala, že je u nich v zemi normální, že i 14leté holky nemusí v noci chodit domů, prostě se vrátí nad ránem a nikdo se nad tím nepozastavuje, tenhle opačný extrém mě taky udivil.

Co je ovšem zarážející, že ač se Američani snaží své ratolesti udržet na uzdě, jak jenom můžou, počet těhotných teenagerů je tu dokonce dvakrát větší než v Británii, dvaapůlkrát větší než v Čechách, čtyřikrát větší než v Německu a dokonce sedmkrát větší (!) než v Nizozemí (a to bych Nizozemí neoznačila za konzervativní zemi). Ovšem je tedy taky nutné říci, že třeba ve Švédsku, kde je počet mladých maminek nízký, je desetkrát více dětí je potraceno, než se jich narodí.

Samosebou, že v tom hraje roli hodně aspektů, ale očividně i přísná morálka, jako je v Americe, je někdy kontraproduktivní.

Super Bowl a sežrané děti

V neděli byl Super Bowl, tedy finále v americkém fotbale. Je to tu velká akce, lidi nakupují hromadu jídla, aby si pak mohli sednout před televizi, sledovat to a všechno to sežrat.

I když mě sledování sportů všeobecně dost nudí (jakej má smysl sledovat bandu chlapů, kteří se honí za míčem/pukem aby pak jedna půlka vypadala naštvaně a druhá se po sobě válela?), tohle jsem si nenechala ujít. Teda už asi po 2 minutách mě to přestalo bavit, tak jsem si k tomu vzala notebook a dodělávala věci do školy.

Součástí celé té parády byli i reklamy, během Super bowlu je nejdražší reklamní čas v roce, 30 sekundový spot stojí kolem 3 milionů dolarů… Mají to být ty nejlepší reklamy z nejlepších, no některé se povedly, některé ne. Dost mě teda pobavila reklama s Bieberem a Ozzym.


Tahle reklama mi připomněla bratra, akorát ten po baráku pobíhal ve Spidermanovském oblečku (koneckonců i s Volswagenem, bratříčkem a menší jízdou po dvoře máme vlastní zkušenosti, že? :D:D:D)



Taky tam byla reklama, ve které byl liberecký Ještěd. Mě to teda hned nedošlo, že je to on, spíš jsem měla resistentní pocit (teď jsem chtěla napsat feeling, už mi z toho tady hrabe), že tu budovu odněkud znám. Vůbec mi to asi tak 2 hodiny nedošlo. Pak jsem měla svůj pověstný blik a bylo to :D To já tak mám vždycky, třeba na danou věc vůbec nemyslím a ono najednou mě to napadne… Někdy se mi o tom i zdá, už jsem takhle vyřešila i několik matematických případů, protože se mi zdálo o výsledku :D:D



K jídlu jsme měli samé nezdravé věci-jako nachos, barbecue pečeni, nebo smažený kuře. I když se těmto „pochoutkám“ normálně vyhýbám jako čert kříži, v tu neděli jsem si přeci jenom dala, abych si to prožila se vším všudy.
V poločase vystoupili Black Eyed Peas, či jak se to píše, což mi teda přišlo dost hrozný, znělo to asi jak když veverku tahám za traktorem, ačkoliv ty svítící lidi byli efektní. Můžete se na to podívat ZDE.

Taky se tady dost diskutovalo, jak jim Aguilera pokazila hymnu (trošku blbý splést si slova své vlastní národní hymny, když se na Vás dívá 100 miliónů lidí…)

V pondělí se myslím nic až tak zajímavého nedělo, jenom si pamatuju, že se mi nechtělo vstávat :D

Taky do třídy nepřišel náš učitel na US History, protože se mu narodilo dítě. Všichni učitelé nám pak ukazovali fotky na mobilu, co jim poslal. To jsem si říkala, že na tom se dost ukazuje, jaký vztah mají tady učitelé ke studentům. Zatímco doma pomalu ani nevím, jestli ten daný učitel vůbec nějaké děti má, tady mají učitelé fotky svých potomků vystavené po celé třídě a jsou ochotní se s váma o nic donekonečna bavit :D Ne, že bych nutně musela vědět co roztomilého udělal učitelky syn včera, ale ta otevřenost mi bude doma chybět.

Dneska teda Mr. Moginot, náš US History učitel, konečně přišel do školy, všichni ve třídě mu gratulovali a chtěli podrobnosti. On začal popisovat, jak probíhal porod. Prej, že je na sebe pyšnej, že neomdlel :D Když už začínal zabíhat do přílišných podrobností, spolužák na něj zaječel: „Let’s go back to WWII“, všichni mu dali za pravdu a vrátili jsme se zpět k diskuzi o evropské frontě. :D

V úterý jsme měli poloviční den, já jsem si po škole šla dospat písemky z Am. Government, ale učitelka mě poslala s testama do kanceláře, že ona musí odejít, ať si je napíšu tam. Tak jsem tam přišla, byl tam jen ředitel, tak mě posadil do ředitelny, ať si to napíšu tam.

Taky jsem v úterý konečně přišla na to, jak si stáhnout aplikace do mého zune player, což mě fakt potěšilo a byla jsem na sebe hrdá, že jsem já, známý technický talent, něco takového dokázala :D

Dneska nevím proč jsem se probudila s tím, že jsem se smála :D Ale tak jsem pak měla dobrej den celej den (to zní divně).

V calcuslusu jsme začali počítat vážně náročné problémy o intergrálech, jeden příklad jsme řešili celou hodinu. No na konci mě z toho myšlení doslova začala bolet hlava. Ale pobavila jsem se nad plakátem s Einsteinem, kterýho jsem si nikdy předtím v té třídě nevšimla (ano, všímavost je jedna z mých dalších nejlepších vlastností, myslím, že mi trvalo půl roku, než jsem si všimla, že moje kamarádka ze třídy má rovnátka:D) Ale každopádně na tom plakátu stálo:



V Kompozici jsme dostali zpět naše eseje o Hamletovi, já měla 90%, na což jsem fakt pyšná. :D Body mě strhla za to, že jsem nedokázala podpořit svoje myšlenky argumenty. Dost mě taky pobavila tím, že bysme tu esej měli být schopni vyprodukovat za 40 minut, já tuhle esej dělala celkově tak 6 hodin.

Ale zbytek hodiny jsme už nic nedělali, tak jsem se bavila s holkou, co sedí vedle mě. K naší diskuzi se potom připojili další a vznikla z toho debata, která zvířata vás můžou sežrat :D (Prej jak měli teď v Austrálii ty záplavy, tak se stalo, že voda dotáhla krokodýla do města a on sežral děti na zastávce, což vlastně vůbec není vtipný). Když jsem přihodila, že máme doma v lesích medvěda, vznikla další debata, kolik z vás zbyde, když se do Vás pustí. :D

Dneska byl jeden z těch dnů, kdy mě nemůže nikdo vyzvednout a musím čekat na shuttle z Edwarsdville k obchoďákům, kde poblíž bydlíme.

Já ale vždycky zajdu do kavárničky, která je poblíž zastávky. Já to místo prostě miluju. Mají tam nejlepší kafe, které jsme kdy pila, ale přitom to není žádné luxusní místo. Lidi tam hrajou karty, studenti si tam čtou, nebo se učí… A obsluhuje tam moc milá paní, dneska mi mlíkem udělala smajlíka na latté :- )

(Dodatek z 10.2. : Dneska jsem si vzpoměla na ceduli, kterou mají nad barem a která krásně vystihuje atmosféru tam: Friends don't let friends drink corporate coffee)

Jinak je to teď hrozná kosa, kolem -10C. I doma máme kosu, takže jsem většinu odpoledne byla nalezlá u Emily v pokoji, protože ona tam má teplo.

Jinak dneska jsem měla strašlivé prozření… Zjistila jsem, že na otázku „What’s up?“, kterou mi denně položí tak 20 lidí, se neodpovídá „fine“, ale „nothing“. Já odpovídala „fine“ protože jsem si myslela, že je to v podstatě to samé jako „How are you?“, ale prý jsem byla zase za debila! Bájo.

Přikládám ještě několik citátu, které jsem nedávno našla a hrozně se mi líbí.


If you don't like something change it; if you can't change it, change the way you think about it.
-Mary Engelbreit


When I was 5 years old, my mom always told me that happiness was the key to life. When I went to school, they asked me what I wanted to be when I grew up. I wrote down “happy.” They told me I didn’t understand the assignment and I told them they didn’t understand life.


If you are going through hell, keep going.
-Winston Churchill


I may be drunk, Miss, but in the morning I will be sober and you will still be ugly.
-Winston Churchill


To se mi mimochodem zalíbilo a mám mnohem více dobrých citátů, tak Vám je sem budu dávat :-)

pondělí 7. února 2011

Rvačka a setkání exchange studentů

Už jsem tu dlouho nepsala, co děláme ve škole, tak to shrnu.

V pátek jsem musela po dlouhé době do školy, a abych řekla pravdu, ráno se mi vůbec nechtělo vstávat (no ne, že by se snad někdy chtělo, ale tohle byla extrémní nechuť). Taky jsem trochu zaspala, takže jsem snídani musela jíst v autě.

Když jsme přijížděli na zastávku, na informačním panelu autobusu, kde normálně stojí něco jako: „7 Edwardsville-Alton“ stálo: „Emergency! Call 911“. (911 je jejich 112). Já to teda nechápala, ale bylo mi to celkem šumák. Cestou teda na nás lidi divně koukali, někteří i troubili… Když jsem vystupovala, slyšela jsem, jak přes vysílačku někdo ječí na řidiče: „You Asshole, why do you have emergency there?“, načež řidič vyběhl z autobusu, vyděšeně koukal na ten svítící panel a prohodil několik sprostých slov, které netřeba interpretovat dále :D

Ještě před začátkem vyučování jsem musela zajít za učitelkou American Government, jelikož jsem předešlou noc zjistila, že jsme přes Snow days měli dělat nějaké úkoly, o kterých jsem vůbec nevěděla. Tak jsem se jí omlouvala a nechá mě to dodělat.


V US History jsme před nějakou dobou začali Druhou světovou, už jsme se učili o Pearl Harbor. Pouštěl nám jakési video, na které jsme pak psali quiz-naštěstí jsme mohli mít otevřený sešit.

V English IV. se učíme o Římě. Je to dost nuda, chce se mi v té hodině vždy hrozně spát. Učíme se nějaké bláboly, jak byla uspořádána společnost, o architektuře-což možná zní zajímavě, ale je to spíš únavný, protože zabíháme do nechutných podrobností.

V Calculusu jsme začali s integrálama, ale je to docela jednoduché. Jen je vždycky vtipný, že mám takový momenty, kdy nejsem schopná pochopit úplně primitivní věc, která ani nesouvisí s Calculusem, ale spíš s elementární algebrou-jako že se divím, kde učitelka vzala 2√3, když mě vyšlo, že odmocnina z 12 je 3√4. :D

V American government jsme začali o prezidentských volbách. Teď jsem se pobavila nad učebnicí (z roku 1996), kde bylo napsáno, že jako prezidentský kandidát nikdy nebyl jmenován Afroameričan. Jak se ty časy mění…

Ve Spanish jsme psali test v pátek na konjugaci sloves. Nebylo to tak těžký, i když jsem se vůbec neučila. Ono se totiž dost dá opsat i z jiného cvičení-jako když si nejsem jistá spellingem, tak v jiném cvičení to slovo je, ale jen v jiné osobě…

V Kompozici jsme odevzdali Esej na Hamleta a učitelka nám dala asi dvacet stránek na přečtení z učebnice... prostě bájo.

V Theology jsme museli hledat něco v Bibli, ale byla jsem překvapená, jak tomu rozumím :D

Po škole bylo v plánu, že hned nasednu na autobus a potom mě Peggy odveze k místní koordinátorce, která mě a další studenty vezme do Springfieldu na půlroční seminář.



Jenže má cesta domů nebyla bez komplikací… Tak si tak jedu autobusem a najednou slyším hroznej křik, tak se otočím a tam dva chlapy na sebe ječí a hrozí si pěstmi, jeden už se napřahoval. Když tu mezi ně vstoupila jedna ženská, která na ně začala ječet, že tu má dítě, ať se uklidní. Ty teda zmlknuli, ale pak to zase začalo… Autobus náhle sjel z trasy a zaparkoval. Nikdo nechápal, co se bude dít, mě dost vyděsila řidička, která se tvářila, jako když má 5 minut před smrtí. Myslela jsem si, že čekáme na policii, ale v tom jeden ten chlápek začal ječet na řidičku, ať ho pustí ven a ona to udělala… No nabrali jsme strašný zpoždění, takže mi můj druhej bus ujel. Musela jsem čekat n další, ale ten, aby se to nepletlo, přijel o 15 minut později… Takže jsem do Edwardsvile přijela o 50 minut později, než jsem měla…

Ale Peggy volala Winnie, což je ta koordinátorka, a ta že v pohodě. Takže jsem se doma rychle zbalila a vyrazili jsme.

Na místě setkání jsme teda ještě museli chvíli čekat, ale pak Winnie přijela. V autě byli tři další studenti-ze Švýcarska, Německa a Venezuely. Cestou jsme si povídali, oni teda našli zalíbení v řešení studenta z Čech, kterej byl v hostitelské rodině těch kluků z Venezuely a Německa (jsou to host bratři) minulý rok. Dost ho pomlouvali, což by ještě nebylo tak hrozný, ale když už to trvalo asi 30 minut… říkala jsem si, jestli jim to není trochu blbý, když jsem v tom autě i já… :D

Po asi hodině jízdy jsme dojeli do Springfieldu, před budovu, ve které byla restaurace, laser-tag, autodrom a automaty. Byli jsme tam první, ale za nedlouho přijeli zbylí studenti (typuju tak 30 nás tam bylo).
Večeře byla ve formě bufetu, ale teda jídlo nic moc. Bylo to nějaký smíchaný, do polívky někdo naházel hranolky, apple pie byl totální katastrofa… Ale tak aspoň salát tam měli. Taky jsme dostali karty, na kterých byli peníze (5 dolarů. Já tam měla si 15, což jsem vůbec nepochopila proč:-O) na atrakce.

Bylo fajn, že spoustu lidí už jsem tam znala, ale seznámila jsem se i s pár novýma. Vždycky mě přijde vtipný, jak se ty děcka „rozskupinkujou“. (Tak to totiž bylo i minule).

Pospolu drží všichni ze severu-Norové, Finové, Švédi, Dáni. Potom je tu skupinka německy mluvících-Němců, Švýcarů a Rakušanů, a nakonec asiati (Thajsko, Čína, Japonsko, Jižní Korea). No a pak jsme my, odpadlíci-já, Polka, Francouz, Belgičan, Venezuelan, kteří se k někomu vlísnout. :D

Já tedy vždycky skončím buď se Švýcarama, ale většinou s Asiatama. Kdybych teda měla říci, kteří lidi mi přijdou ze všech nejpříjemnější, jsou to určitě Asiati. Tím nechci tvrdit, že ostatní nejsou milí, ale Asiati jsou přátelštější a prostě víc v pohodě.


Já s Thajkou, Číňankou, Thajkou a Korejkou

Je ale zajímavý porovnat předsudky, které vždy máte o ostatních národech se skutečností. Třeba já jsem si vždycky myslela, že Švýcaři jsou dost namyšlení. Možná je to náhoda, ale potkala jsem tu už poměrně dost Švýcarů a všichni byli velmi milí (akorát se z nějakého záhadného důvodu vyhýbají Asiatům).

Německých exchange studentů je všude hodně a chovají se dost jako zvěř.

Potom, co jsme se najedli, jsme vyrazili se skupinkou lidí se bavit. Nejdříve jsme šli na lase-tag, což je bludiště, kde máte laserové pistole a střílíte po sobě. K nám holkám se přidal Belgičan, kterej si to náramně užíval :D Já jsem ho mírně urazila, když jsem se ho zeptala z jaké části Francie pochází (jsem myslela, že je z Francie…) To ho dost urazilo a potom na mě po zbytek večera vrhal vyčítavé pohledy :D

Potom jsme vyrazili na automaty a simulátory. Já zkusila simulátor letadla, kde úkolem bylo sestřelovat jiná letadla, to jsem teda dost projela. Potom tam byli basketbalový koše, kde jste dostali body za to, že jste nastříleli koše. Za body, které jsme mohli získat různě po herně, jste si pak mohli něco koupit.

V herně jsem byla střídavě se Švýcarkou a holkou z Rakouska, a z Thajskou a Číňankou. Taky tam byl jakoby fotostánek, kde byl foťák a vy jste si tu fotku pak dotvořili, udělalali šílený nápisy a tak.


Já a Thajka Phetch


Pak nám oznámili, že je konec. Já teda neutratila všechny peníze na kartě, ale co se dalo dělat.

Stejným autem, jako jsme přijeli, jsme i jeli na hotel. Na pokoji jsem byla s Thajkou Phetch, kterou znám už z minulého mítinku a fakt si rozumíme, potom s Japonskou a Korejkou.

Já jsem nevěděla, že je nějaký informační sraz, tak jsem šla na pokoj, kde nikdo nebyl. Tak jsem se je vydala hledat a našla jsem meeting room, kde tedy byli všichni. Ty koordinátorky na mě vrhaly hrobové pohledy, že jsem přišla pozdě :D

Na tom mítinku nám řekli, že prý na svých pokojích musíme být v 10,30. Tak jsme šli na pokoj, že ještě rychle skočíme do bazénu (bylo tak 10,15), ale když jsme pak v plavkách k tomu bazénu přišly, byl zavřenej :(
Pak jsme si chvíli na chodbě házeli s frisbee, ale to nás dlouho nebavilo, tak jsem šli na pokoj za dalšíma holkama. Ty měli ten typ pokoje, že jsou dva pokoje mezi sebou propojený dveřma, takže vlastně měly jeden velký pokoj pro 8 lidí.

Společně se Švýcarkou a Rakušankou jsme si zavzdychaly, jak bychom si daly evropský chleba, Milku a štrúdl (a alkohol) :D
Kupodivu nás koordinátorky vyhnali od nich z pokoje až ve 12, takže jsme toho probraly dost. Když na nás konečně přišly, zkoušely jsme se schovat, ale byla jsem moc nápadná, tak mně ta koordinátorka, co mě chytla řekla, že mě zabije, jestli okamžitě nezmizím. Tak jsme měly po srandě :-/

Ale tak na našem pokoji jsme se s holkama vydržely bavit asi až d 1:30… Fotily a dělaly různý kraviny.

S Korejkou, Thajkou a Japonkou

O to horší bylo ráno, kdy jsme museli vstávat o 6.30. Holky si to teda protáhly až do 7 ale já jsem chtěla sprchu, tak jsem si musela přivstat.
Snídani jsme měli v hotelu a hned po ní jsme jeli do místní střední školy na samotnou orientaci.
Vtipný teda bylo, že parkoviště před hotelem bylo totálně namrzlý, takže tak 10 lidí spadlo, zatímco jsem čekala v autě na ostatní a pozorovala je :D

Ke škole s námi ještě jel kluk s Ghany, takže jsme byli v autě dost namáčklý.

Samotnej seminář byl rozdělenej na různý sekce. Nejprve jsme rozbírali naše „attitude“ a na plátně byly různé citáty. Je pravda, že mě některé z nich opravdu donutily k zamyšlení. Už jsem psala té paní, co to řídila, jestli by mi je neposlala, pak Vám je tu třeba dám, protože byly opravdu dobré.

Potom jsme hráli scénky s různými situacemi. Naše skupinka hrála scénku, kde student propadal ve škole a my měli sehrát tu konfrontaci s rodiči (podle pravidel výměnný student musí mít max. známku C). Měli jsme zahrát jednak, jak se zachová student dobře, ale taky jak se může zachovat špatně. Nikdo v mé skupince se k ničemu neměl, tak jsem to rozdělila, nakonec hrála rodiče „zlého“ studenta. Neměli jsme vůbec čas si to připravit, jelikož než jsme to rozdělili, byl už konec přípravné doby. Z naší skupinky vedle mě pak seděl Fin, zatímco ostatní skupinky předváděli, tak jsem ho nainstruovala :D

Nevím proč, ale naše scénka všechny hrozně pobavila :D

Ještě vtipnější ale byla scénka skupiny po nás. Ta hrála situaci, že praví rodiče napíšou studentovi, že jim hrozně chybí, ať se vrátí domů. Rodiče vždycky hráli osoby stejného pohlaví, no kluk, co hrál matku, z toho udělal dost frašku. Ale tak jsme se pobavili :D
Potom jsme psali dopisy sobě, o tom, co očekáváme od druhého půl roku… Dostaneme je zpět na našem posledním setkání.
Jako poslední nás poučili, že jsme vyslanci naší země a že ti, kdo seženou nové hostitelské rodiny, dostanou mikinu Abercrombie & Fitch zadarmo.

Potom zavolali před všechny dopředu 4 kluky, který v noci chytli (jako hodně pozdě) jak se snaží dostat z hotelu a snažili se je mírně zesměšnit.

Taky jsme dělali cvičení, že jsme si stoupali podle toho, který měsíc jsme dostali rodinu –byla jsem překvapená, že během ledna až dubna se nás zvedlo asi jenom 5. Většina studentů dostala rodinu až v létě, dva dokonce až v září. Prý to bylo vtipné, prostě oni si už mysleli, že nikam nejedou, ale Yfu jim 4. září zavolalo, sbalte si, zítra jedete :D

Pak už byl konec. Původně jsme teda měli jít ještě na prohlídku Sprinegfieldu a do muzea Abrahama Lincolna, ale začalo sněžit, tak to odvolali. To jsem byla dost naštvaná, protože jsem s těma lidma chtěla strávit více času.
Bylo asi kolem 1, když jsme se poobjímali, rozloučili a vyrazili na cestu zpět (v sestavě, jako jsme sem přijeli).

Cestou jsme se stavili na oběd, ostatní chtěli do McDonalds, to jsem teda hlasitě prostestovala, takže jsme šli do restaurace, na jejíž jméno si nemůžu vzpomenout. Ale je to taky nějakej řetězec, podobný Applebees.
Cesta ubíhala docela rychle, občas teda v autě bylo ticho, jelikož jsme byli unavený.

Scott s Molly mě vyzvedli na stejném místě, jako mě den předtím Peggy vysadila, a jeli jsme domů.
Byla jsem příšerně utahaná, takže jsem šla brzo spát.

***
Teď poslední dny jsem byla pořád nějaká mrzutá a na všechno naštvaná, tohle setkání mi ale zvedlo náladu.
Je totiž skvělé se setkat se spoustou lidí, kteří mají stejné pocity jako vy. Navíc, cítila jsem se tam jako mezi kamarády, což byla příjemná změna. Ve škole se totiž cítím často spíš jako marťan. Všichni potom po setkání dali na facebook status „I’ll miss you guys“, což sice může znít jako klišé, ale po pravdě, taky mi budou chybět.

Zpět domav ČR, myslím, že jsem nebyla nesmělá a být středem pozornosti jsem si užívala. Ale tady, jsem se naopak stala hrozně nesmělou, až jsem si říkala, jestli není něco špatně se mnou.
Ale když jsem byla mezi ostatními exchange studentama, nesmělá jsem nebyla ani trochu, se všema jsem bavila a bylo to fajn. I ty nejhlučnější tam mi ale řekli, že jsou na jejich americké škole taky nesmělí.

Nevím čím to je, vím, že je to zkušenost hodně exchange studentů, ale zase to není zkušenost všech. Kluk z Belgie nám zase říkal, že doma byl podle jeho slov uťáplý a tady je naopak hrozně společenský.

Taky jsem přemýšlela nad tím, jaký jsem zažila kulturní šok. Zpět doma na předodjezdovém semináři nám říkali, že nejprve se nám bude všechno na té zemi zdát divný a potom si ji zamilujeme. U mě to teda bylo naopak. Tak do Vánoc jsme si myslela, že Amerika je úžasná. Pak ale v lednu se stalo něco, o čem tu sice psát nebudu, ale úplně to obrátilo můj pohled na věc. Amerika mě začala příšerně štvát. Začala jsem mít vlastenecký nálady, všechno Americký mi přišlo špatný. Teď se to teda začíná obracet, mám ráda domov, ale mám ráda i Ameriku. Uvidíme, jak se to bude ještě vyvíjet.
***

Jinak mám i více fotek, ale ty nebyly foceny na můj foťák, tak je musím z lidí nejprve vymámit :D

pátek 4. února 2011

Sněhová vánice

Vím, že teď toho tady moc nepíšu, ale ono je to z části proto, že se toho tady tak nějak moc neděje. Pořád toho mám do školy docela dost, pořád musím makat jako fretka. Minulý týden jsem byla ve Washingtonu, o čemž připravuji článek.

Teď jsme tady měli teda „vzrůšo“ v podobě sněhové vánice, díky které jsme v pondělí ve škole skončili už v 11:40. Ono to totiž přišlo během dne, takže postupně odvolávali hodiny, nakonec bylo už tak hnusně venku (padal ledový déšť), že to vyučování skončilo asi po 4 vyučovacích hodinách. Ze školy jsem se pak svezla se svou učitelkou na matiku, což je hrozně milá dáma, které projíždí naším městem, když jede domů, tak mi nabídla odvoz. V autě jsme probrali všechno možné, prostě jsme si dobře popovídali.

No a v úterý, středu, čtvrtek jsme teď měli Snow day, neboli den, kdy se nejde do školy kvůli sněhu. Já jsem měla dost úkolů, tak jsem si to tak rozložila, dneska jsem ještě psala essej o Hamletovi. No a zítra mi to už začíná : (
Vtipný je, že příští týden má být zase bouře, takže zase asi nepůjdeme do školy :D Všichni mně říkají, že tohle je nejhorší zima, že nikdy neměli studenti tolik dnů volna kvůli sněhu…
Ale víte, co je nejlepší??? Že jako senior si ty vynechané dny nebudu muset nahrazovat, zatímco ostatní ano :D:D

Taky jsme minulý týden byli zase v St. Louis na koncertě, kde jsme i vyfotili moje „senior pictures“, jelikož mi pár dní předtím učitelka řekla, že moje nemá a nutně je potřebuje.

Abyste to chápali, to jsou fotky, které musí dodat všichni senioři a to se použije na ročenku. Jelikož všichni tam chtějí vypadat co nejlépe, lidi chodí i k profesionálnímu fotografovi si je udělat, což se prý může vyšplhat i k 4000 dolarů!!

Já jsem prohlásila, že jsem za to ochotná utratit tak dolarů 30, takže jsem zaujmula jinou strategii. Koupila jsem si nové šaty (zapomněla však na silonky, bundu pro jistotu nechala doma, takže fakt bájo chodit v -5C v minišatech jen v saku a prodírat se s botama na vysokých podpatku sněhem :D) a v těch šatech mě Scott vyfotil v budově symfonie. Výsledné fotky nebyli tak špatný, jen to světlo jsem nějak nemohla spravit, buď jsem byla moc modrá, nebo moc žlutá… No nakonec to dopadlo takhle:






Co myslíte, kterou fotku mám vybrat do ročenky?

Teď o víkendu jedu na sraz YFU do Springfieldu, odjíždím už v pátek večer. Co mě fakt štve, že můj distrikt má schůzky až ve Springfieldu, takže to mám daleko. Ale přitom je distrikt hned tady v Missouri v St Louis, ke kterým mám blízko, ale kteří mají vlastní distrikt. Bylo by logičtější, kdybych na srazy jezdila s ním… Kromě toho se tam bavím s více lidma… je to na hlavu. (Divíte se jak je znám?? V říjnu jsme měli sraz všechny distrikty dohromady)

Abych řekla pravdu, jsem na sebe dost naštvaná, jak flákám tenhle blog. Našla jsem rozepsaných 10 článků- včetně těch o Halloweenu, botanické zahradě, zoo, Yfu setkání, o cenách, o bezpečnosti a ještě nějaké další. Kromě toho tu nepíšu tak často, jak bych chtěla. Můžu říci, že se zlepším, ale nechci nic slibovat, však mě znáte…