pátek 22. října 2010

Otázky

Moje nejmilejší Kikušenka mi napsala list otázek, tak mě napadlo, že je dám i sem, protože to může zajímat více lidí :- )

Máš každý den jedny a ty samé předměty?


Ano, každý den mám úplně stejné předměty-US History, English, Calculus, Web Design, Spanish, Composition a Theology.

Jsou písemky formulovány jen jako testy nebo jak?

V zásadě je několik druhů písemek-quizy, které nemají moc velkou váhu, některé jen jako donesený domácí úkol. Ty ani učitelé nemusí oznamovat předem, nicméně většinou to dělají.
Potom to jsou testy, to už jsou větší písemky s větší váhou. Mohou být koncipovány jakkoliv, ale skoro nikdy se nepíšou jako u nás, tedy že si vezmete svůj prázdný papír, učitel Vám nadiktuje otázky a dělejte si, co chcete, když neumíte, jste v háji. Často je test formou „multiple choice“ (tedy možnosti a, b, c, d). V US History nám dokonce dělá tři typy testů a my si můžeme těsně před písemkou vybrat-spojovačka (fakt nouzovka, když nic nevíte), krátké odpovědi (zákeřná věc) a nebo esej (dobré pro ty, co umí perfektně).
Na konci čtvrtletí jsme měli z některých předmětů „zkoušku“. Taky se píšou pololetní zkoušky, ale to už ze všech předmětů.

Radí si děcka, dělají taháky, opísují? Už si měla tahák?

Nikdo si neradí, občas vidíte někoho opisovat, ale tahák nikoho ani nenapadne. Já sama jsem ho neměla a ani to neplánuju. Jednak jak jsem psala, testy Vás nemají prověřit z tupého nabiflování vědomostí, jako u nás, ale naopak musíte přemýšlet – takže tahák moc nemá cenu. Navíc když víte, že jste test zvládli za „A“ díky vlastní inteligenci, zvedne Vám to sebevědomí :- )

V jídelně si pípneš čipem, vezmeš jídlo, a nebo si každý oběd sama jednotlivě platíš?

Žádný čipový systémy se tady nevedou. Za každé jídlo si jednotlivě platíte. Každej den je něco jinýho, většinou se střídá pizza s hotdogem. Denně je k dispozici salátový bar, hranolky, jogurty, ovoce, sladkosti, cereálie, zmrzlina, kakao, pití a podobné věci.
Nicméně já si obědy nosím, asi jako většina spolužáků. Když mám chuť, koupím si jogurt nebo mlíko. Mám tu tedy trochu jiný režim, oběd jím dříve, kolem 11. A jím jen celozrnný sendvič s jablkem, jogurtem či cereální tyčinkou. Hlavní teplé jídlo jím až na večeři.
Jídlo v cafeterii ani není drahý v porovnání s restauracemi, ale je to nezdravý a každý den stejný.

Jak vypadají učebny a kolik je tam děcek? Mají vymoženosti jako dataprojektory jako u nás ve škole?

Počet lidí ve třídě záleží na předmětu, ve Španělštině je nás 32, v Calculusu jenom 7… Ale většinou jsou to větší třídy. Učebny vypadají normálně, všude jsou lavice jen pro jednoho, židle jsou připevněný, takže se na nich nedá houpat :/ Třídy jsou vybaveny tak nějak podobně, kromě jedný odporný třídy španělštiny, která je v suterénu a je tam ještě křídová tabule (tu už jsem neviděla let :D), je v každé třídě dataprojektor, fixový tabule a dotykový tabule. Poslední ze jmenovaných věcí moc nechápu, protože ač je to v každé třídě, používáme to jenom v matice, ostatní učitelé to používají jen jako fixovou tabuli.
Rozdíl oproti Čechám je, že každá třída patří nějakému učiteli, kde má svůj stůl. Na třídu mluví většinou z „kazatelny“, jak tomu já říkám. Prostě takový dřevěný pultík. Třídy jsou vyzdobené, protože když je to učitele, stará se o to jinak, než když by učil každou hodinu jinde. Když něco potřebujete půjčit jako tužku, děrovačku či sešívačku, může Vám to půjčit.
Že jste nikdy nepotřebovali v české škole sešívačku a děrovačku? Já taky ne a jak ji teď potřebuju!
Tak za prvé, normální (rozuměj spirálový) sešit používám asi jenom v jednom předmětu, na zbytek mám šanony, do kterých si dávám nakopírované papíry, co dostáváme. Ty musím logicky „děrovat.“ Tady si s nějakýma úsporama moc hlavu nelámou. Denně dostanu tak 20 různých natištěných papírů…

Když píšeme písemky (natištěné, ne na náš vlastní papír), musí se to sešít, popř. denně odevzdáváme spoustu úkolů, které se-pokud je to víc papírů-musí sešít dohromady. Zrovna včera jsme dostali článek z Wall Street Journalu, který jsme museli rozebrat, což u mě bylo na 3 stránky popsané s obou stran.
Mimochodem stal se tady ze mě maniak posedlý organizováním, například, jak si třídím šanony:
Do každého předmětu mám separátní. V každém šanonu mám rozdělené sekce-poznámky, papíry co dostaneme od učitelky, testy, domácí úkoly a moje speciální sekce s vypsanýma slovíčkama. Každou sekci mám ještě rozdělenou na kapitoly barevnýma papírama. Jak je v tom bordel, jsem z toho nervózní. Když se mi nezdá něco jak je to napsaný hrabopisem, jsem schopná celej papír kvůli tomu přepsat.

Takže tak. Ze své vlastní organizovanosti jsem nadšená, to mi bude v Čechách chybět. Doma se šanony nepoužívají do školy, ani se tam nedá takové vybavení koupit :/

Modlíte se před vyučováním?

Ano, na začátku každého dne odříkáme s rozhlasem přísahu americké vlajce, (tu už jsem asi po 14 dnech uměla nazpaměť) a poslechneme si motlitbu. Ředitel má každé ráno hlášení, co se bude dít, což je hlavně kolem sportů, ale taky třeba že ten den přijde zástupce z univerzity. Taky popřeje všem, co mají narozeniny a hurá v 8:18 začínáme s výukou. Jak už jsem tu psala, vyučovací hodina je 46 minut (až na matiku, ta je 70 minut), když máme kratší den, jenom 30.

Speciálně pro vás jsem stáhla ze školního webu dnešní hlášení, ať máte představu:
„October 21, 2010

"B" Schedule today with dismissal for students at 12:30 p.m. No lunch served.

Faculty: Faith Formation meeting.

Boys Soccer Sectionals at MELH against Columbia at 7:00 p.m. Admission $5.00. This is an IHSA rule.

There will be training for new Eucharistic ministers today during Homerooms in the Chapel. See Mrs. Mattix-Wand for more details.

Campus Ministry will meet this Friday at 7:50 a.m. in the Chapel.

There will be a bake sale on Friday sponsored by the BCA. Please come buy
"goodies" to help support the cause. Today is the dress down day for BCA.

Any boys interested in playing in the BCA volleyball game November 10th needs
to sign up with Mrs. U by this Friday. There is a $3.00 fee per player that is also
due by Friday. Girls Volleyball team also needs to pay the $3.00 per person.
Please give to Mrs. U if you want to play.

Seniors: you need to bring in $10 not $20 to Mrs. Sands for the Mission trip.

Tomorrow: Varsity Football vs. Southwestern at Public School Stadium at 7 p.m.
Come cheer the team on since it is our last home football game.



Každej studen si může navolit rozvrh, popřípadě ho může změnit během roku?

V zásadě ano. Během studia ale musíte splnit určité limity jako absolvovat tři třídy sociálních předmětů jako psycholoie nebo historie, dva roky jazyků, nějaká angličtina je povinná každej rok, musíte mít dva roky cizích jazyků a tak dále.
Jsou určité zvyklosti, jako že některé předměty se berou v určitých ročnících, třeba US History si berou většinou až jako třeťáci, Health (něco jako občanka) se bere většinou v prváku.
Ale když splníte to, co musíte, výběr je libovolný. Má to tu výhodu, že když Vám nejde matematika, můžete prostě chodit do nižší úrovně. A hlavně si můžete vybrat, co chcete. Když třeba nemáte zájem o počítače, vůbec se s nima nemusíte potkat. Věda je povinná, ale je v zásadě jedno jaká, takže se třeba vůbec nemusíte vidět s chemií.
Během roku to můžete měnit, ale není to dobré, jelikož se těžko dohání. Většinou se to teda mění jen v prvních týdnech.


Existuje něco jako kmenová třída?

Ve smyslu toho, že např. jako třída sexta máme všechny předměty spolu, tak to neexistuje, protože každý má svůj vlastní rozvrh. Ale se svým ročníkem máte hodně společných předmětů právě proto, že se určité předměty berou v určitých ročnících a navíc ročníky mají společné obědy.

Kdybychom měli nějaké další otázky, můžete mi napsat do komentářů.

Ještě mě napadlo, nevím, jestli jsem o tom někdy psala. Přestávky máme jen 3 minuty a když přijdete pozdě, hned se na Vás ječí a jste po škole (leda že jste exchange student a tváříte se hrozně zmateně, tak Vám to prominou).

Všude po škole jsou rozmístěné fontánky s vodou.

Nepřezouváme se, ale některé holky nosí takové nazouváky, které téměř vypadají jako naše české zdravotní pantofle, které jsme nosili všichni :D

Je toho spousty ale už mě nic nenapadá. Dlužím Vám asi tři články, o tom, co se děje, o Six Flags a svůj první formální. Jsem líná a nestíhám, co Vám mám povídat!

neděle 17. října 2010

Tak už jsem tady 8 týdnů!

Má špatná a depresivní nálada je pryč. V úterý ráno jsem si prostě řekla, že to bude dobrý den- a hádejte co-on to nakonec byl dobrý týden!
Musím se pochlubit, dostala jsem svoje první „C“:D „B“ jsem teda ještě nedostala, ale C už ano! Je to samosebou z AP Kompozice a byly to úplně zbytečné chyby. Naštěstí Americké školství neleží na písemkách, nýbrž na domácích úkolech, které poctivě nosím, takže jsem v podstatě za vodou (když si odmyslím to, že nad úkolama denně trávím 4-5 hodin :-) )

Vůbec se to nezdá, ale už mám za sebou čtvrtinu školních dnů! Moje report card za první čtvrtletí mě samotnou potěšila: Ze tří předmětů 100%(US History, Web Design, Spanish), z Angličtiny 97,6%, z Theology 97% a z AP Calculusu 93,6%. Matika, uznávám, není příliš slavná, ale já to vytáhnu navíc!
Během týdny jsme psali několik testů-třeba čtvrtletí zkoušku z Theology. No na to, že jsem se na to učila pár hodin o víkendu a asi dvě hodiny den předtím, dostala jsem 97%, nemůžu si stěžovat. Nikdo to v tý třídě nemohl pochopit, prej jak to dělám, že jsem tak chytrá. :D Možná já nejsem tak chytrá (možná jo :D), ale on je hlavně problém v tom, že Americké školství není založeno na memorování na rozdíl od toho českého, takže pro mě relativně není žádný problém naučit se spoustu dat, aniž bych jim rozuměla a za dva tři dny to všechno zapomenout (viz všechny písemky z chemie… dyť já už ni skoro nevím, o čem jsme se učili). No ale to by bylo na dlouhé povídání a navíc o tom mám napsanej článek.

Mimochodem přemýšlím, že si vyhradím určitej den v týdnu, a ten den budu psát něco jako články, jak jsem slibovala. Protože mé normální zápisky jsou plné pravopisných chyb, což mě na jednu stranu dost frustruje, na druhou stranu nemám čas to opravovat (dobře, jsem líná to opravovat), chci alespoň něco psát věcně a bez chyb, na těhle článcích se vyřádím. Ten den bude nejspíš neděle, tudíž pro Česko pondělí. I když jsem slibovala, že první článek bude o školství, tak jsem si to rozmyslela, jednak ho musím přepsat, a druhak je tu jedna aktuální americká událost (kdo uhodne jaká??), o které za 14 dní nemá moc cenu psát, tak jí dám přednost.

Jen tak pro zajímavost, co probíráme v předmětech:

US History
Začali jsme s První světovou, neboli WWI. Musím říct, že je zajímavé se o tom učit z amerického pohledu. Doma nás moc neučili, co se třeba dělo za války tady v Americe (což je ale pochopitelné). Já jsem vůbec neměla potuchy, že v USA se za války lidi vraždili za to, že byli málo „patriotičtí“, zavírali na 20 let, když prohlásili, že prezident je debil, lynčovali za to, že měli německé předky… To mimochodem učitel velmi zdůrazňoval, protože v Illinois byla silná německá komunita, takže tady docházelo ke střetu mezi Německými Američany a Američany velmi často. V Altonu, kde máme školu, dokonce dav pár lidí ubili k smrti, protože se jim zdálo, že jsou málo nadšení pro válku.


English IV
Dobrali jsme umění a kulturní pozadí WWII a přečetli „Mause“ a učili se o Holocaustu. Musím říci, že jsem ráda, že to učitelka probrala opravdu podrobně, vylíčila všechny krvavé detaily-někteří spolužáci pomalu neměli ponětí, že něco takového se dělo, a když nám učitelka popisovala některé krvavé detaily, jako že v koncentračních táborech se děti zabíjeli tak, že s nima vší silou praštili o zeď, spolužáci jí to ani nevěřili.
Teď jsme začali probírat Egypt a Mezopotámii, Mrs Klaus zjevně fascinují mumie, protože celou páteční hodinu jsme strávili pozorováním dokumentu o nich a v pondělí se máme koukat na film.

AP Calculus
Tam jsem začali s derivacemi-to je teprve lahůdka! Sice mě to baví, ale jsem už poloviční magor, v noci se budím hrůzou, že jsem v písemce špatně zderivovala rovnici a dostanu F :D
Web design
Tam se tak nějak pořád nic neděje. Když potřebuju, udělám si z toho hodinu, kdy dodělávám úkoly, jinak jedeme podle učebnice, učitelka nám nic příliš nevysvětluje.

Spanish
V rámci „učení se o cizích kulturách“ celý týden probíráme „Día de los Muertos“ , což jsou v podstatě mexický dušičky, akorát že pořádají párty na hrobech a víc to prožívají. Máme slovíčka na naučení-takže už vím, jak se ve Španělštině řekne hrob, kostra, lebka, hřbitov, svíčka, smrt, duše, rakev, mrtvola, kříž… Co to na tom, že si ani neumím říct o jídlo (což je nejdůležitější věc v každém jazyce, že), když už si pomalu můžu založit business v oblasti pohřebnictví, protože na to slovní zásobu mám.

AP Kompozice
Mrs Klaus začíná být fakt drsná. Skoro každej den ji někdo naštval tak, že na něj zaječela, ať drží hubu. :D Já jen hleděla. Pořád probíráme Na Větrné Hůrce, což už mi pomalu, ale jistě začíná lízt hrbem. Naštěstí to prokládáme článkama z New York times, kdy to hodnotíme, co tím chtěl autor říct a tak. Já tenhle typ kritických sloupků vždycky měla ráda-hlavně ty z Reflexu. Až se tady do toho dostanu, věřím, že se i zasměju, zatím ty fóry moc nechápu. Například si autorka jednoho článku dělala srandu ze Sarah Palin. Ale abyste tenhle fórek pochopili, museli byste o ní vědět, že je z Aljašky a členkou střeleckého spolku. Já to nevěděla, takže mi to došlo až později a to už vtipný nebylo. Jinak náplň toho článku byla kritika Obamy (četla jsem asi 5 sloupků a v podstatě nečtu o ničem jiným, než o tom, co udělal špatně).

Společně se svou host sestrou Molly jsem se přihlásila na zkoušku ACT, což je zkouška na základě který Vás přijmou na Americkou vysokou školu, tak uvidíme jak dopadnu. Dobré je, že Molly ji bude dělat taky a bude se na to připravovat, takže to můžeme dělat spolu. S matematickou částí asi nebude problém, ale v tý jazykový je to hodně o gramatice, to by problém mohl být.

Ve čtvrtek se jsem viděla něco fakt novýho. S rodinkou jsme byli společně na večeři, fundrasing (=výběr peněz) na podporu páru, co aktivně protestuje proti potratům. Byl tam nějaký řečník odněkud ze Serverní Karolíny. Ale co předvedl-to jsem koukala. Nemluvil normálně s použitím přesvědčovacích argumentů-on na nás ječel. Půl hodiny v kuse na nás řval, museli jsme si i stoupat… Člověku až naháněl hrůzu.

V pátek po škole jsme měli mít trénink cross country, ale místo toho se hrála nějaká stupidní hra. Tak jsem se nenápadně vytratila a šla si zaběhat sama. Byl krásný teplý podzimní den a jak jsem se tak procházela po těch ulicích s rodinnými domy, napadlo mě, že bych to měla vyfotit, protože jsem viděla pár fakt krásných domů. Tak jsem si zašla do školy pro foťák a pro věci, prošla ty ulice doma a všechno vyfotila. Fotky sem někdy dám, ať máte představu, jak vypadá takový americký rodinný domek.

Večer jsme potom jeli do St. Louis na večeři. Bylo to fakt pěkná italská restaurace, tuším, že se jmenovala „Spaghetti Factory“). Potom jsme se šli projít k oblouku, který je v noci fakt pěkný. Přikládám odkaz na fotku, ať máte vůbec představu, o čem že to mluvím.


Obrázek Oblouku v Noci tady

Hned vedle je Mississippi river. Peggy mi říkala, že před pár lety byla rozvodněná, takže hladina stoupla asi o dva metry. Ona mi to říkala jako nějakou sensaci, tak jsem jí říkala, že u nás to „občas“ taky stoupne, a že je to „někdy“ i víc, než dva metry :D

Dneska jsme byli v Six Flags, což je obrovský zábavní park. O tom ale napíšu článek jindy.

Jinak jsem tak přemýšlela o tom, jestli mi chybí Čechy. Ostatní studenti píšou, jak si tady konečně uvědomili, že Praha je nejkrásnější místo na světě-což si teda nemyslím ani trochu. Je to zajímavý, ale jak jsem doma pořád přemýšlela, jaká jsou výhody života v Čechách a táta mi říkal, že si to uvědomím až teprve tady, tak si to pořád nějak nemůžu uvědomit :D Pravda, život je tu celkově o něco dražší. Ale zase druhou stranu tu lidi vydělávají víc. Třeba průměrný plat středoškolského profesora je tu 30000 dolarů ročně bez daně. Jsem si skoro jistá, že tolik (540 000 ticís Kč) v Čechách učitelé nemají.

úterý 12. října 2010

Články s tématem

Dneska už píšu třetí článek, to se nestává nějak často. :D


Ale každopádně mě napadlo, že bych kromě toho, co tady zažívám, mohla napsat pár článků s nějakým tématem. Už mám napsaný článek o školství, tak ho jsem někdy dám. Dále mě napadlo pár témat, o kterých bych mohla něco napsat: Náboženství,Jídlo, Nakupování, Bezpečnost, Ceny, Politika, Televize + místní "hvězdičky", Jazyk ( a moje zlepšení). Tak to jsem můžu postupně dávat. Kdyby Vás něco konkrétně zajímalo, nebo preferujete něco z daných rubrik tak, že bych to měla napsat co nejdříve, můžete mi to napsat do komentářů. :- ))

pondělí 11. října 2010

Sedmý týden tady!

Zrovna jsem přemýšlela nad tím, že je možná trochu škoda, že blog nepíšu častěji, protože když to chci shrnout po týdnu, většinou na spoustu věcí zapomenu… Teď jsem zrovna chtěla napsat o minulém týdnu, ale vlastně už ani pořádně nevím, co se dělo.

No ale upřímně to nebyl šťastný týden. Byla jsem v příšerném stresu, nespala jsem, měla jsem pocity zoufalství, že to nezvládám… A to vlastně celé kvůli té AP Kompozici. V matice se mi daří lépe, než jsem kdy myslela, že se mi bude dařit. V pondělí jsme psali Quiz a já jako jediná ze třídy měla 100%! To mě potěšilo… Ve středu jsme psali velký test, a já jako jediná ze třídy dostala A! Je to teda divný, protože podle mých výpočtů jsem měla jen 89%, což už by mělo být B, no ale potěšilo to. Na to, že před týdnem jsem ani neměla potuchy, že něco jako limit funkce a diferenciální počet existuje…

Největší hrůzy jsem ale měla z AP Kompozice… Já tomu prostě vůbec nerozumím. Když rozebíráme články z New York Times, je to zábava a je to v klidu. Ale když máme číst tu Větrnou Hůrku… Což je knížka, kterou jsem doma četla dvakrát, ale tady se mi stává, že když přečtu stránku v aj, ani vlastně nevím, o čem jsem právě četla. Taky jsme na to psali test, nerozuměla jsem jedinému slovu v otázce a potom bylo pět možností, z čehož jsem ani jednu nerozuměla. Hmm… Test se píše dost těžko, no :D
Jeden den jsem pomalu s brekem přišla za učitelkou (to je mimochodem dost řeznice, jeden den na spolužáka zaječela: „Shut up! I don’t want to listen you!“), že to nezvládám, ale ta mě pořád uklidňovala, že nikdy neměla exchange studenta tak dobrého v Aj jak já (to tam musela mít pěkný debily, teda)… No tak mě trochu povzbudila, ale následující den mi řekla, že bych si ten předmět měla změnit. To jsem vážně nepochopila, že tak změnila názor, úplně mě to rozhodilo na celej den, měla jsem namále i do breku, což se mi ještě nikdy nestalo… Musí Vám to připadat, že jsem emočně nestabilní jedinec. To jsem sama o sobě ani nevěděla, ale asi je to tak :D Ale musíte připočíst, že jsem denně spala tak 5 hodin, každej večer strávila nad školou tak 4-6 hodin… Každý den jsme měli test… No nebyl to šťastný týden.

Taky jsem si řekla, že o víkendu budu jenom odpočívat, abych nabrala sílu a taky nějakou motivaci, jelikož jsem byla jen zoufalá a absolutně nemotivovaná cokoliv dělat.
V pátek jsme šli do restaurace, kde jsem si klasicky dala svůj salát s grilovaným kuřetem a potom jsem se podívala na dvě epizody chirurgů a jedny Zoufalý manželky. Trochu mi zvedlo náladu, když jsem si uvědomila, že už nemám problém z porozuměním… Pravda, musím se na to soustředit, není jako když jsem si pouštěla v ČR Přátelé a u toho jsem uklízela, tady to musím sledovat.

V sobotu měla být ráno „otevřená tělocvična“ basketbalu, kdy tam mohl kdokoliv přijít a trénovat s nima. Moc se mi tam nechtělo, ale vyrazila jsem. No… samosebou jsem si tam připadala jako dement. Ty holky už trénujou třeba i 8 let, takže jsou fakt dobrý, zatímco já se často netrefila do koše ani ze 2 metrů :D Potom jsme šli do posilovny zvedat závaží… Ty holky to zvedaly jako kdyby to mělo dvě kila, já to pomalu ani nezvedla… Dost demotivující. No ale potom po tréninku jsem se asi půl hodiny bavila s koučem a jeho pomocníky, což jsou hrozně milí lidé. A tak nějak jsme se domluvili, že i když možná nebudu hrát zápasy, můžu s nima aspoň trénovat. Řekla bych, že mě to bude bavit víc, než jen běhat jak magor v cross country. Navíc ty holky vypadají trochu mileji, než cross country team. Basketball team se schází teď v říjnu třikrát týdně, ale v úterý a ve čtvrtek je to pozdě večer, což bych nezvládala kvůli busu, takže budu jezdit jen v sobotu. Pak v listopadu začne sezona a mají tréninky každý den po škole…

Vrátila jsem se kolem oběda, zajeli jsme si koupit sandwiche a já po obědě dostala hroznou chuť na cookies. Asi kilometr od nás jsou obchoďáky plus Steak and Shake, kde mají výborný cookies. No nakonec jsem tam ani nedošla, protože jsem se šla podívat do Targetu a tam jsem nakonec zůstala před dvě hodiny :D Udělala jsem fakt velkej nákup, možná největší tady, ale zase toho mám fakt hodně. Asi hodinu jsem strávila vybíráním rámečků na obrázky, který mi došli od mých milovaných maličkých sourozenečků (jo, kvůli nim jsem tu depku během týdne měla taky, protože doma, když mi bylo smutno, přišli oni za mnou, objali mě a opusinkovali a bylo mi hned líp, ale tady je jaksi nemám, že).

No ale ve finále jsem koupila tohle:
• Tři rámečky-abych ale ve finále přišla na to, že je jich málo a musím dokoupit ještě na fotky
• Hrneček naa tužky jen za 70 centů!
• Dvoje pyžamotepláky na zimu-nemohla jsem se rozhodnout mezi dvouma, ale stály jen 10 dolarů, tak jsem si vzala oboje, zima bude dlouhá a studená
• Šedý tričko s dlouhým rukávem-šedou nemám ráda, ale je to barva školy, takže když chci pod uniformu nosit něco, musí to být šedý, bílý nebo modrý a jinou barvu ve slevě neměli
• Župan, po kterým jsem fakt toužila a sehnala jsem jen za 16 dolarů
• Podzimní svíčku, která voní tak nepopsatelně dobře, že Vám to hned zvedne náladu
• Malý čokoládičky, abych se měla jak odměňovat za to, že se něco naučím
• Termohrnek, jelikož je mi ráno v buse kosa, tak si chci nosit čaj


No vybavila jsem se na zimu, ale teď tady zase začali 30 stupňové vedra, takže mi je to na nic :D
Večer jsme jeli zase na koncert do St. Louis. Před začátkem jsme si zase dali dortíčka, mňam! Tentokrát jsme měli úplně úžasná místa, uprostřed asi 4 řada, takže jsme viděli dokonale všechny muzikanty, jak se tváří a tak. První kousek byl od nějakého moderního autora, mě to přišlo trochu jako disharmonie, kdy každý nástroj hraje, co se mu líbí…. No ale poslední byl Dvořák! V programu dokonce napsali jeho jméno správně, i s „á“ a „ř“. Byla jsem ale unavená, takže mnohem víc než na dílo, jsem se musela soustředit na to, abych neusnula, takže jsem z toho nic moc neměla :/ :D Ale potom po koncertě ho všichni chválili, že je to úžasný kousek :- )

V neděli jsem vlastně nedělala nic, dost dlouho jsem uklízela- s nenapravitelného bordeláře se tady ze mě stává úzkostlivý a pořádkumilovný člověk, kterého otočenej polštář na vedlejší posteli irituje tak, že nemůže usnout a i když si pořád říká: „Nejsi magor, netrápí tě blbě přehozený polštář!“, po půlhodině převalování se zvedne z postele, upraví polštář a až potom usne :D

Večer Peggy uvařila fantastickou večeři a potom jsme se mrkli na Karate Kid. Teda pohled na černouška v komunistický uniformě mě pobavil asi nejvíc :D

Dneska (pondělí) máme volno, protože je Columbus day. Hned jak dopíšu tohle, jdu se věnovat úkolům.

Mám nové předsevzetí-budu sem psát častěji. Protože až si to budu někdy číst, budu chtít asi víc detailů a budu za ně ráda.

Myslete na mě, ať se z té školy úplně nezblázním, ať jsem zase optimista a já brzo napíšu!

Homecoming

Ve dnech 27.9-3.10 byl na naší škole Homecoming week. Smysl toho vlastně pořádně nechápu, ale bývalí studenti by se měli vrátit do školy, slaví se mše za ně, hraje se zápas, dělá se ohňostroj a tak. Od pondělí do pátku jsme měli každý den nějaké téma a podle toho jsme se měli obléci.

• V pondělí jsme se měli obléct podle barev, nižší ročníky bílou a vyšší modrou. Téma se jmenovalo „Marquette Madness“ a dotyčné barvy jsou barvy školy.Jelikož rifle jsme mít nemohli, jediný modrý kalhoty, co doma mám, byly školní cross country tepláky, šla jsem v nich. Nejdřív jsem se děsila, že budu za magora-v teplákách do školy, ale on je měl na sobě úplně každej, protože stejný tepláky mají všechny týmy, jen se změnou loga.
• V úterý byl Twin day. Měli jsme si najít dvojče a obléci se naprosto stejně. Já jsem se domlouvala s jednou holkou, jenže my dvě máme naprosto odlišnej styl, takže výsledek moc stejně nevypadal. Řekli jsme si červený tričko, černý kraťasy. No, jenže já mám jen červenou košili a společenský černý tříčtvrťáky, zatímco ona přišla ve tričku s Mickey Mausem a sportovníma kraťasama Adidas… No nevadí. Extrém byl, když si dva kluci oblékli gorilí kostým. S jedním z nich jsem měla hodinu a nevypadal ( a nevoněl) nejlíp. Taky vzít si ve 30 stupňovém vedru na sebe kožich bez možnosti rozepnutí není právě ideální, že…
• Ve středu bylo něco, co oni nazývali „Wacky Tacky day“, kdy jste si měli obléct pruhy, kostky, vzory, ale abyste zkrátka neladili. Já šla do školy v normálním oblečení, musela jsem si to užít, když jinak nosíme uniformu… Ale jinak lidi chodili dost šíleně oblečený. Dost mě pobavil náš učitel US history, pán který jinak nosí košile a černé kalhoty, přišel do školy v tričku a falešným tetováním (v podstatě tričko v tělové barvě s natisknutým tetováním).
• Čtvrtek byl ve znamení našeho oblíbeného Superhrdiny-„Super Hero day“. Já šla normálně, protože jediné postavy, za které bych se byla ochotná převléct, byly kocour ze Shreka nebo Rákosníček. O prvním mi řekli, že to není superhrdina (prej ať se převleču za catwoman-to určitě, ani to není skutečná kočka a ještě paří zadek v latexu!) a druhý převlek se tady jaksi nedá sehnat. Škola byla plná hlavně supermanů a Hulků, popř. si na sebe lidi brali uniformy a k tomu pláště, jako „super studenti“. Naše učitelka španělštiny měla na sobě vojenskou uniformu a zdlouhavě nám vysvětlovala, že ti, co bojují za národ ve válce, to jsou její superhrdinové. Pak se nás ptala, co jsme jako my a jedna holka se svěřila, že se převlíkla za svého tátu, protože ji před pár dny umřel. Celá třída ztichla, nikdo moc nevěděl, co má říct, ale pak nějak učitelka pokračovala…
• V pátek jsme jako jedinej den mohli mít na sobě rifle a k tomu tričko školy. Odpoledne jsme všichni šli na mši a večer se konal zápas ve fotbalu, který naše škola vyhrála. Já na něj nešla hlavně proto, že jsme jeli do St. Louis na ten koncert. Ale ono se mi vlastně ani nějak moc nechtělo…



No a v sobotu se konal ples. Byla jsem domluvená s Lauren, že mě odveze až z Edwardsville, protože tu má přítele a potom po plese zase zpátky. V pátek při obědě mě ještě pozvala skupina holek k nim domů, že tam budou mít párty a večeři. Jenže mi nikdo nenabídl odvoz, takže bych se tam neměla jak dostat, i když bych tam šla moc ráda. Když jsem jim řekla, s kým jdu, zhrozili se, protože Lauren vyloženě moc v lásce nemají (a já už i bohužel vím proč). Toho, že jsem tam nešla, upřímně lituju, jednak jsem se jich mohla otevřeně zeptat, jestli by mě neodvezli, nebo jsem se vlastně mohla zeptat i rodiny, koneckonců i ten bus jsem mohla využít. Teď mě to fakt štve, protože to byla dobrá příležitost, jak poznat více lidí :/

No ale každopádně Lauren mi řekla, že se všichni připravíme u ní doma. Když ale k nám přijela i s pár lidma, byla už hotová. Takže jsme jeli k ní, a já jako jediná jsem se tam za dost nepříjemných podmínek musela namalovat ve spěchu. To jsem vážně nepochopila, mohla jsem to v klidu udělat doma, host sestry mi mohli udělat vlasy… Když jsem teda byla hotová, Lauren se chtěla vyfotit se svou babičkou, takže jsme musela jet tam. Potom jsme jeli do parku udělat fotky. Byla příšerná kosa ten den a foukal ledovej vítr, ale sluníčko svítilo. Chtěla jsem se vyfotit sama, ale oni mi pořád lezli do záběru, že se chcou vyfotit taky :D No pár fotek mám, potom mě máma Lauren chtěla vyfotit na svůj foťák, to jsem vážně nepochopila proč.






Je tu zvykem, že před samotným plesem, se jde hromadně na večeři. My jsme měli zarezervovaný stůl v jedné restauraci. No, z cen mě docela omylo, ale dala jsem si malý špenátový salát. Kluk naproti nás bavil tím, že si objednal a snědl 4 hlavní jídla. (Když mu pak donesli účet na 60 dolarů, myslím, že mu trochu úsměv ztuhnul na rtech). Jeden kluk tam mi nabídl, že za mě zaplatí jídlo, no nebránila jsem se :D

Potom už jsme konečně jeli ke škole. Museli jsme vystát frontu, ukázat lístky (který jsem si musela za 15 dolarů koupit) a pak jsme mohli vejít dovnitř. Tělocvična byla krásně vyzdobená, na stropě byli balónky, všude girlandy…



Hned při vstupu holky sundávali boty a házely je na hromadu. Kluci dělali to samé se sakem ( a pak v pondělí ředitel hlásil v rozhlasu, že za ním přišlo několik nešťastníků, že domů nepřivezli vlastní sako, ale cizí a dostali od maminky nadáno, takže ať laskavě všichni, co mají doma cizí sako, ho další den donesou :D)
Popravdě, ze začátku mě to tam moc nebavilo. Bylo mi trochu divný, proč když je ta tělocvična tak velká, proč je všech 200 lidí naňahňaných asi na 10 metrech čtverečních. Bohužel jsem to pochopila brzo. Já jsem nějak neměla na nic náladu, ani nevím proč, takže jsem si sedla na lavičku a byla spokojená, že po mě není vyžadovaná nějaká aktivita. Jeden kluk z party, co jsem s nima byla na večeři, za mnou pořád chodil, jestli nechci tancovat, já mu pořád odpovídala, že ne. Tak jsem tam chvíli seděla, přišlo za mnou pár lidí, pozdravili jsme se, všichni mi chválili šaty :- ) Dokonce když jsem si šla pro pití, skupinka holek mě zastavila, že vypadám fakt skvěle. To mě potěšilo, i když jsem sama ze sebe ani nijak odvázaná nebyla. :D
Chvíli jsem tancovala s Lauren a tou její partou, ale ty moc v tom chumlu nebyli, takže jsem pořád nevěděla, co „chumel“ obnáší. Potom jsem si šla na chvíli sednout a popovídala jsem si zase s pár lidma. (mimochodem možná se divíte, že nepíšu jména lidí-mám naprosto příšernou paměť na jména, a ono mi to vlastně i bylo ztíženo tím, že když se mi někdy v tom hluku představoval), vůbec jsem ho neslyšela, tak jsem jen s úsměvem přikývla).
Přišel za mnou kluk, ať jdu prý tancovat, no kývla jsem mu jenom proto, že byl docela hezkej. Ovšem co přišlo –to jsem nečekala ani ve svých nejhorších snech :D Už jsem na nějakých blozích četla, že Američani mají rádi styl „tělo na tělo“, ale že to bude tak hrozný, to jsem nečekala :D Dotyčný mě chytl ze zadu a přitiskl na sebe zepředu. Tím „přitiskl“ myslím úplně, že jsme se dotýkali i tam (nebo hlavně tam), kde bych zrovna nechtěla. „Tanec“ spočíval v tom, že on se houpal v kolenou (já musela s ním) a do toho mával rukou. Potom jsem se nějakou dost nešťastnou náhodou dostala do toho chumlu, kde takhle natěsno tancují úplně všichni. Takže Vás dav natlačí na někoho zepředu a ze zadu se na vás taky někdo natlačí. Bohužel (a nebo vlastně bohudík) se ani nemůžete otočit, abyste zjistili, kdo za vámi stojí…
Takže takhle Vážení vypadá puritánská Amerika! Já si o sobě nikdy nemyslela, že bych byla nějak vyloženě upjatá, pro mě za mě, když takhle tancuje pár, ale když se na Vás natlačí někdo cizí a spocený, popřípadě cítíte cizích a spocených lidí víc, je to prostě nechutný! Vzpoměla jsem si na naše taneční, kdy jsme se báli se k sobě přitisknout i při valčíku, jak jsme se nechtěli moc dotýkat :D

Hodně lidí se mě ptalo, jestli máme podobný plesy i u nás. Všem jsem odpovídala stejně, máme, ale tancujeme trochu jinak… :D Jedna holka mi na to řekla: „My tady v Americe se máme prostě hodně rádi!“
Tenhle hrůzný zážitek mě úplně odrovnal a byla jsem rozhodnutá se na parket už nevrátit, ale přišly si pro mě tři blondýny (myslím, že jedna je kapitánky roztleskávaček), že s nima musím jít tancovat. No neochotně jsem se zvedla… Zrovna hráli nějakou stupidní písničku, kde říkali pokyny (kterým jsem nerozuměla) a podle toho se tancovalo… Potom z ničeho nic jedna z blondýn prohlásila, že musí zkontrolovat mobily, mě čapli za ruku, že jdu s nima. Tak jsme si šli sednout, vyptávali se mě na různý věci… Potom jsme šli znova tancovat, ale oni se nějak ztratili v davu, tak jsem si šla pro pití. Potkala jsem holky, co s nima sedím u stolu na oběd, s jednou nich jsem pak strávila zbytkek času. Na konci v tělocvičně rozsvítili, přišli tam rodiče (ovšem stále ještě hrála hudba, takže rodiče měli výhled na své ošmatávající se ratolesti). Průvodem prošel homecoming court (=skupina lidí, co si zvolili senioři) a vyhlásili královnu a krále plesu. Výběr mě dost překvapil, protože v tý skupině byli mnohem hezčí holky, než ta co vyhrála, ale tak proti gustu… Potom na pódium přišli loňští vítězové, což byl dost obézní kluk a s ale docela pěknou holkou… A pak už byl konec. Lauren mě odvezla domů, nevím proč, místní zvyk, lidem obmotávat domy hajzlpapírem, ráno jsme měli obmotanej strom. Doma jsem se zděšeně ptala, a to mě jako nemaj rádi? NE, to mě prej mají právě rádi :D No to jde mimo mé chápání…

Co se týče hudby během celého večera, to bylo dost vtipný. Za pultem seděl dost prošedivělý stařec. A tím nemyslím, že mu bylo 32, chlápkovi bylo nejmíň 60! Pořád na nás ječel, že nás neslyší (kup si naslouchadlo, dědo) a že máme zařvat. Pouštěl ohraný rádiový hity, jsem si jistá, že je pořád hrajou i v ČR, jako:
Ke$ha - Take It Off
Usher - Dj Got Us Falling In Love Again
Katy Perry - Teenage Dream
Adam Lambert - Whataya Want From Me
Taio Cruz- Dynamite
Bruno Mars - Just The Way You Are

Jeden se skoro nemůže rozhodnout, kterej song je víc iritující, ale myslím, že tenhle vítězí:
http://www.youtube.com/watch?v=8QPX-o7Decw

Ptáte se mě, jakto že je znám? Pouštím si je každý večer před spaním!:D (Eh tak to bylo trochu ze soudku "pobav se sám", ale takhle už jsem se dlouho vlastnímu vtipnu nezasmála:D)

Byl to zajímavý zážitek, zjistila jsem, že jsem prudérnější, než jsem kdy myslela, že jsem. To, že ten tanec mají rádi kluci, tak to je mi úplně jasný... Ale kupodivu on se líbí i holkám… Říkám si, že tam Amerika je někdy vážně pokrytecká. Pamatujete scénu z „Lásky nebeský“, když se Natali poprvé setká s premiérem v jeho domě a řekne něco jako (nevím, jak zněl originál, ale vím, jak to přeložili do češtiny) „do prdele“ a „poseru“. No tak věděli jste, že kvůli americké distribuci tuhle scénu museli smazat, protože je moc urážlivá?

neděle 3. října 2010

Nejnáročnější týden tady aneb jak jsem se zbláznila...

Celý tento týden se točil okolo nápadu, který jsem dostala minulou neděli. To jsem si totiž řekla, že se tady vlastně nudím, školu zvládám levou zadní, mám moc dobré známky a tudíž by bylo lepší vzít si těžší třídy. Do toho tady byla ta hlodavá myšlenka, že kdybych šla na univerzitu ve státech, AP předměty by mě pomohly (tedy velmi těžké předměty na střední, které mají univerzitní obtížnost a když je uděláte na střední, hodně Vám to usnadní vysokou). Pro mě přicházely v úvahu dva předměty - AP Calculus, neboli matika a AP Kompozice (čili směs literatury a slohu).

Jako matiku jsem předtím měla Math IV., tedy po AP Calculusu nejtěžší matiku na škole, ale v zásadě všechno, co měli ten rok brát, už jsem uměla (tedy grafy funkcí, goniometrii, primitivní geometrii…).
Takže jsem v pondělí po hodině matiky, kde jsem usínala, protože tam pořád dokola omýlali, jak se kreslí primitivní graf kvadratické funkce, zašla za matikářkou, že chci výš :D Ona mě dotáhla na tu AP matiku, kde jsem si sedla a tam jsem si zase pro změnu připadala jako debil. Učili se limity funkcí, tedy něco, o čem jsem pomalu ani nevěděla, že existuje. Ale obě učitelky mě ujišťovali, že to zvládnu…

Odpoledne se u mě stala přelomová událost. Nebyla jsem na tréninku cross country, protože měli nějakou soutěž, ale šla jsem se sama od sebe proběhnout! Nemohla jsem uvěřit své vlastní aktivitě!

Úterek začal vtipně. Náš učitel na US History, který učí i zeměpis, má každý týden na tabuli připravenou hádanku, tedy dá dvě indicie a vy musíte poznat město. Já za ním vždy chodila a hádala, co to je. (Jednou jsem o i poznala!) Tenhle týden tam byla následující hádanka: „It is the biggest city of the country. There is football stadium „Generali arena“.“ (neručím za to, že to bylo přesně takhle…) Zrovna tuhle hodinu jsme šli na počítače a on se mě cestou tam ptal, jestli teda vím, co je to za město. Já jsem teda neměla ani páru, zmátl mě ten „football“. Tak jsem se zeptala, jestli opravdu myslí „football“(čili americký football) či „soccer“ (čili evropský fotbal). A on, že soccer. Tak jsem mu řekla, to bude někde v Evropě, nějakej Berlin či Řím. Ehm, ona to byla Praha :D Byl zděšenej, že to nevím, prej dyť tam odtamtud je Sparta, ne. Já jsem otevřela pusu údivem, že to ví, ale pak mi došlo, že on je soccer couch tady na škole a že asi má rád fotbal – a navíc, je učitel zeměpisu. Na počítačích jsem to pak googlila a on Generali arena je Letná!!! Jenže ono to taky mění jméno každej rok, minulej rok to byla AXA arena, předtím Toyota arena, no uznejte, kdo to má taky vědět! :D Tak jsme se pak o tom bavili, já mu řekla, že ten stadion znám pod jiným jménem a on, že to pak teda jo : -) (když jsem pak do třídy přišla další den, byla za „Generali arena“ v závorce „Letná stadium“, včetně té čárky :- )) Taky mi řekl, že si myslel že všichni Evropani milujou fotbal. Tak jsem mu řekla, že mě jsou ukradený všechny sporty, až na mužskej tenis, na kterej se občas mrknu :D, ale že si myslím, že potom, co Češi vyhráli mistrovství světa v ledním hokeji, myslím že hokej je u nás populárnější.

No nicméně o přestávce jsem musela za svou školní poradkyní, že chci změnit tu matiku a kompozici. Ta mi řekla, že mám přijít za hodinu, že to musí promyslet. Tak jsem přišla a ona mi povídá, že si myslí, že s matikou nebudu mít problém, ale nad tou angličtinou, ať se pořádně zamyslím, že je to těžký, že budu propadat a tak. Nicméně už mi změnila rozvrh s tou matikou a já už jsem ten den měla první celou hodinu. No to bylo zoufalství :D, ale třída mě aspoň hezky přivítala, prý že mi budou pomáhat.
„Dostala“ jsem učebnici, kterou si musím za 100 dolarů koupit a vyfasovala jsem tak vymakanej kalkulátor, jakej jsem ještě neviděla. Ale učitelka byla hrozně milá, slíbila mi, že mi bude pomáhat (čehož pak v týdnu možná litovala, páč jsem u ní byla furt).
No odpoledne jsem nad matikou strávila 4 hodiny s tím, že jsem vůbec nevěděla, o co běží. Taky už probrali těch limitů asi 40 stránek, že (jinak jsou asi na 120 stránce, ale to předtím bylo opakování). Nicméně my se ty limity v Čechách budeme učit hned ten rok, jak přijedu, tak aspoň budu vědět, o čem je řeč a budu se moci věnovat jiným věcem.
Co se týče angliny, byla jsem rozhodnutá, že se ji nevezmu.

Jenže… ve středu jsem mluvila s Mrs Klaus, která mě povzbuzovala, že to zvládnu, že jsem jedna z nejlepších v její anglické třídě, že mi bude pomáhat, že když budu dělat úkoly tak nepropadnu a tak…No takže mě přemluvila. Ta hodina byla fakt vtipná. Musím dohnat, co oni probrali-takže 150 stránek „Na větrné hůrce“. Což je knížka, kde pomalu nerozumím jedinému slovu :D Ještě, že jsem to četla v češtině a tady s sebou mám zjednodušenou verzi. Taky jsem vyfasovala učebnici která má 2200 (!!!) stran, s tím, že mám nějakých 70 stran přečíst :D Prostě bájo. Matika byla taky zoufalství, i když už jsem to chápala zase o něco víc.


Rozvrh se mi změnil takto:
1. US History (stejné)
2. English IV. (stejné)
3. AP Calculus (tu samou hodinu jsem měla Math IV., akorát tohle je o 20 minut delší, což se mi ubere z oběda)
4. Lunch (ale o 20 minut kratší a ještě po matice většinou zůstávám ve třídě, aby mi to vysvětlila, takže nemám oběd žádnej, nebo potají na Web designu užírám musli tyčinku)
5. Web design (stejné)
6. Spanish I. (stejné)
7. AP Composition (nové)
8. Theology (posunuté, předtím to bylo 7. Period)


Doma jsem pak v tu středu strávila 4 hodiny nad matikou a 2 nad tou AP Angličtinou… Navíc jsem pak měla ve čtvrtek ráno doučování, takže jsem měla na spánek asi 5 hodin a to jsem ani nemohla usnout, takže jsem spala nějaký 4 hodiny… Umíte si představit, jak jsem ve čtvrtek vypadala. Bylo mi dost blbě, nemohla jsem se na nic soustředit, dostávala jsem hysterický záchvaty, že to nezvládám, že propadnu… No ale kupodivu jsem doma spočítala asi polovinu příkladů, co jsme měli udělat. Šla jsem spát už v 9, takže jsem se pořádně vyspala.

V pátek ráno jsem zase měla doučování z matiky. Ale protože jsem byla vyspalá, měla jsem docela dobrou náladu. Na obědě mi holky, co s nima sedím řekli, že před homecomimgem bude u jedné z nich nějaká párty, že bych měla přijít. Tak jsem jim řekla, že už jsem domluvená s Lauren, která mě i vyzvedne doma a pak s nima půjdu někam se najíst. Oni ji nemají rády, takže se dost zhrozili :D Šla bych s nima ráda, jenže se tam nemám jako dostat, navíc už jsem kývla někomu jinému, takže jsem odmítla s tím, že se uvidíme až tam. Ten den jsme měli všechny hodiny kratší, protože odpoledne byla mše. Sloužil ji kněz, který dříve na tuhle střední školu chodil. Bylo to vtipný, protože říkal něco ve smyslu, že na místě, kde sedí teď senioři, on seděl před 21 lety, že je to hrozivě dávno. A najednou vykřikl: „Oh Mrs Klaus, you are still here!“ (Mrs Klaus je učitelka AJ, úžasná paní, já ji mám hned na 2 předměty). Což se celej kostel smál jako pominutej, chudák Mrs Klaus :D Pak ředitel představoval všechny učitele, kteří na tu školu taky chodili a překvapilo mě, že jich bylo fakt dost.

Potom zavolal dopředu homecoming court, což je nějakých 14 lidí, s kterých se vybere král a královna plesu. Pak jsme jim všichni museli, žehnat, což jsem vážně nepochopila proč. Aby až pudou v průvodu nezakopli o své dlouhý šaty a nespadli??

No nicméně odpoledne jsem se znovu nastěhovala učitelce do třídy a ta se mnou strávila hodinu a půl. Ale řekneme, že už tomu trochu rozumím. V pondělí píšeme už písemku, čehož se dost děsím.

Cestou v autobuse domů jsem narazila na dost divnýho chlápka. Teda, abyste rozuměli, narážím pořád na divný lidi, ale tenhle se chtěl družit, z ničeho nic mi vyprávěl o svým životě, o jeho práci, o jeho studiu, jak ztratil práci, o jeho dětech... Já urputně předstírala, že čtu učebnici, ale on to pochopil až asi za 20 minut, že mě nezajímá, no :D

Večer jsme potom měli v plánu jet s rodinkou na koncert do St. Louis Symphony orchestra. Tak jsme se nastrojili, já si vzala svoje nový boty boty (čehož jsem pak litovala, páč jsem si zrasovala nohy ještě před homecomingem). Když jsme projížděli kolem oblouku a mrakodrapů, zrovna zapadalo slunce, což byla krása, ale nějak jsem si pozapomněla vzít foťák. Když jsme přijeli na místo, trochu jsem se zhrozila, protože já s Molly jsme byli nejmladší, 90 procent lidí bylo starší 50 let. Sem tam nějací třicátníci a pak my :D Vtipný taky bylo, že já s podpatky byla vyšší, než většina chlapů. Ještě před zahájením tam prodávali dortíky, tak jsme si pošmákli : -) Ještě před začátkem tam na obrazovce dokola pouštěli: „Vypněte si mobil (samozřejmě zvonil každou chvíli), nefoťte (blýskalo to tam pořád) a vezměte si kapsli proti kašli od našich uvaděčů (to bylo snad to nejvíce iritující, pořád tam někdo kuckal, huhlal, kašlal… grrr)

Vážná hudba byla balzám na duši…. Gerswinovo „Rhapsody in blue“ hrála klavíristka, o které mi řekli, že je v Americe hodně slavná. Nikdy jsem koncert vážné hudby na živo neviděla, ale musím říci, že to bylo úžasný! Bylo tam teda dost znepříjemňujících elementů, pominuli iritující a neustávající kašlání, za zády nám pořád stála uvaděčka, která dost hlasitě pucovala lidi, ať nefotí…
Já jsem byla po tom týdnu teda dost unavená, takže jsem ke konci párkrát přistihla, že jsem usnula :D Příští týden jedeme zase, budou hrát Dvořáka, tak se moc těším!!