pondělí 30. srpna 2010

První školní týden

Tak školní týden konečně skončil. Musím říci, že takhle vyčerpaná jsem po škole ještě nikdy nebyla. Myslím, že snad nikdy jsem v české škole nedostala úkoly, nad kterými bych strávila doma i 4 hodiny.
Často jsou to úplně primitivní úlohy typu, že dostanete pracovní list s otázkami a odpovědi pak slovo od slova opíšete z učebnice. Zní to lehce, ale když toho máte hodně a navíc do každého předmětu… Nebo matika, učitelka nám dává list s primitivními příklady na řešení dvou rovnic o 2 neznámých, ale dá jich tam 20 (pro mé spolužáky je to neřešitelný problém, takže pak celou další hodinu řešíme domácí úkol). Do angličtiny III. pořád něco píšeme, ať už je to esej či můj názor. A nejvíc mi dává zabrat angličtina IV. Ta nám za domácí úkol dává číst z učebnice-pro mé spolužáky primitivní věc, pro mě leckdy neřešitelný problém.

Co mě fakt vytáčí je fakt, že do každého předmětu s výjimkou web designu máme asi 10 cm tlusté velké knihy. A když musím domů na úkol táhnout i jenom 4 z nich, dost to vyčerpá.

Po týdnu už trošku můžu říci, jak to tu chodí. Tady není zvykem jako u nás, že své tenoučké učebničky a sešítky „taháme“ (tomu, co nosím doma do školy se musím smát teď), tady po každé hodině musím jít do lockeru pro svou obrovskou učebnici a velikej šanon, kterej každej učitel vyžaduje. Protože si jako asi jediná ve škole zamykám locker a odemykání dá trochu práci, k tomu máme jen 3 minut na přesun, chodím často pozdě. Někdy taky na konci hodiny za učitelem, aby mi něco vysvětlil. Učitelé mě zatím omlouvají, ale když jsem viděla, jak ječí na jiné kvůli 3 minutám pozdního příchodu… A to nezůstalo jen u ječení, myslím, že dotyčný musel být pak hodinu po škole.
Ostatní holky to řeší tak, že celej den po škole tahají kabelku se všema dokladama i s mobilem, tím pádem nemusí nic zamykat. Ale to mě se tahat nechce…

Předměty

US History
Učí nás sympatickej mladej učitel, bohužel pro mě učí stylem, že nám diktuje věci. A to ještě tak neúplně, že nadiktuje otázky a mi je za domácí úkol musíme zodpovědět. Někdy jsou to stupidní otázky typu: Jak se jmenovala ptačí rezervace, kterou vytvořil TR v roce XXXX. Už jsme psali test na slepou mapu USA. I přesto, že jsme o tom věděli několik dní dopředu, moji spolužáci se to nebyli schopní naučit. Nejvíc mě dostalo, že nikdo nevěděl, jaký je jejich současný ministr zahraničních věcí a viceprezident.

English IV.
Nemám vůbec ponětí, proč se tenhle předmět jmenuje angličtina, když se o jazyku neučíme vůbec nic. Učíme se o umění a o kulturním pozadí 20. století. Dneska mě učitelka úplně dorazila, když prohlásila, že první světová začala kvůli České republice (to není fór, myslela to vážně, včetně toho že neřekla Czechoslovakia-i když ani to samostatně neexistovalo, ale rovnou Czech republic). To je asi pro mě ten nejtěžší předmět, protože musíme samostudovat z učebnic, které jsou prý už vysokoškolské= v každé větě je několik slovíček, které neznám, větné konstrukce jsou složité a já tomu vůbec nerozumím. Učitelka je nadšená z nějaké knihy jmenující se „Maus“, je to grafická novela o nacismu. Všichni spolužáci ji měli přečíst o prázdninách a brzo na to budeme psát test, takže já se do toho taky musím pustit.

Math IV.
Neboli matematika pro seniory. Je to druhá nejtěžší matika, já si ji vzala proto, že mají brát analytickou geometrii a moje třída v Čechách ji bude mít příští rok. NO zatím děláme takové primitivnosti jako rovnice o 2 neznámých, či střední délku nebo odmocniny. Já jsem za to ale vděčná, protože nevím, jak bych chápala, kdybychom dělali něco nového. Dneska byl náplň hodiny test, ovšem ne matematický, ale nějaký, který učitelka zaslechla v televizi. To, že moji američtí spolužáci nevědí, jaké moře je mezi Evropou a Afrikou, nebo jaké jsou Balkánské státy (jeden spolužák tvrdil, že balkánský stát je Dánsko :D, učitelka se mě snažila přesvědčit, že balkánský stát je i Itálie-opět, oba to mysleli zcela vážně), by se jim ještě dalo prominout (teda až na to, že jeden spolužák se zeptal, jestli České republika sousedí s Pákistánem-to už je trochu z ruky, asi jako kdybych já se zeptala, jestli Amerika sousedí se Somálskem). Myslím ale, že kdybych se zeptala českých teenagerů, kde leží Ohio, taky mi to nepoví. Ovšem to, že ani jeden z 30 lidí ve třídě neuměl převést arabské číslo na římskou číslici, mě překvapilo.
Ty Američany ale nechápu. Sice mají ty svý palce a stopy a yardy a kdovíco ještě, ale ve vědě (fyzika, matika, medicína), stejně používají metrický systém. Proč to celý teda rovnou nezměnit na metriku?

Lunch
To sice není předmět, ale mám to v rozvrhu 4 hodinu, což je dost brzo, už někdy před 11. Ale ono to až tak nevadí, protože nemám čas na svačinu, takže už mám hlad. Musím si nosit vlastní sendviče, protože se podávají hranolky (ty jsou každá den) a pak střídavě pizza, smažený křidýlka, hamburgery a tak. Dobré na něm je, že si můžu udělat i část úkolů, protože mám opravdu dost času (asi 39 minut má jedna školní hodina).

Web design
Jsem zvědavá, jestli se v tomhle předmětu něco naučím. První dva dny jsme nedělali nic, další dva dny jsme museli nahlas číst z učebnice, co je to internet. Aspoň, že já jsem nahlas číst nemusela. Další týden budeme celej zase číst z učebnice-ovšem ne snad, že bysme toho hodně přečetli. Přečteme stránku a a pak zbytek času máme volnou hodinu.

Spanish I.
Tuhle hodinu mám skoro se samými freshmany. Učitelka je v pohodě, španělštinu úplně miluje, takže myslím, že se i možná něco naučím :D Je ale vtipný pozorovat Američany, jak vůbec nechápu, co je to vykání (děti, to je zdvořilý způsob oslovení :D), nebo že slovesa se můžou časovat složitěji než I cook, she cooks. Dneska jsme se učili španělskou abecedu a pro Američany byl hrozný problém vylovit „rrrrr“. Oni umí jednoduché r, ale udělat takový ten vrčivý zvuk-tak je z toho rázem „lllll“.

Theology
Tenhle předmět není až tak složitej, jenom opisujeme z tabule a za domácí úkol vypracováváme otázky (rozuměj: opisujem pro změnu z učebnice).

English III.
Do téhle třídy e pokaždé dostanu pozdě, protože je na druhý straně školy a než vběhnu do lockeru a doběhnu do třídy, je už po zvonění. V téhle třídě píšeme eseje, diskutujeme o tom, co jsme četli a teď budeme psát vlastní vyprávění. Dokonce už jsem měla před třídou speech. Za úkol jsme měli vybrat tři věci, které nás reprezentují a pak o nich mluvit, abychom se představili. Měla jsem z toho strach, ale nakonec jsem měla největší potlesk. Na rozdíl od svých ploužáků jsem mluvila asi 5 minut. Ač učitelka upozorňovala, že toho máme říct hodně, někteří přišli před třídu, řekli: „Tohle je basketballový míč, rád hraju basket. Tady jsou mí klíče od auta, rád řídím. Tohle je plechovka od koly, rád ju piju.“ A za půl minuty byli hotoví.

Taky jsem se domluvila s koučem na Cross country. Včera jsem měla první trénink, ale byl jen krátký, tak jsem to s vypětím všech sil doběhla. Ovšem dneska, to jsme měli běhat do kopců, to jsem vzdala, neběhala s ostatníma a běhala si podle vlastního tempa (rozuměj oběhla jsem školu a počkala na ostatní :D). Blbé je, že mi nemáme kolem školy park, nebo tak něco, prostě běháme rozpálenýma ulicemi ve 40 stupňovém vedru. V týmu jsme 3 holky a asi 5 kluků, už jsme do konce dostali dresy. Teď někdy už je první závod, já se ho ještě nemůžu účastnit (což mě hrozně mrzí, že :D), dokud si nezajdu k doktorovi.

Učitelům rozumím vcelku dobře, ale za to nerozumím spolužákům. Tak jsem se naštvala, že jsem investovala 20 dolarů do učebnice amerického slangu, abych taky konečně něco pochopila! :D

A co je dál rozdílné?
Klimatizace-ve třídě je příšerná zima, na chodbách a v jídelně není, takže je tam příšerné vedro.

Na přezouvání se tady nehraje.

Ve jídelně jsou ledničky a mikrovlnky, takže kdybych si donesla jídlo, můžu si ho dát do ledničky a pak ohřát-toho využiju.

Vždycky jsem si myslela, že v americe je nápoj číslo jedna kola. Ne ovšem tady, tady se pije neslazený ledový černý čaj (ne ty přeslazený Nestea hnusy, prostě jenom černý čaj). Mají ho všude, i McDonalld má u silnice reklamu, že u nich dostanete ten nejlepší (a to je znám, že se tam "vaří" nezdravě).

Dneska jsem chtěla jít v hodině na záchod, jeden by neřekl, jak je to složité. I přesto, že záchody jsou asi 2m od třídy, učitelka mi nejprve musela napsat pass, který jsem potom musela zanést do kanceláře, aby mi to podepsali. Takže to, že jsem byla na WC jsem věděla nejen já, učitelka a celá třída, ale ještě Miranda a dalších pět lidí v kanceláři.

Na tu uniformu jsem si už zvykla lépe, než bych čekala. Je to vážně jednodušší ráno nepřemýšlet, co si mám vzít na sebe, prostě si vezmu uniformu a jdu. Jen mě zaráží, jaktože některé mé spolužačky mají tu sukni tak vysoko, že skoro ani není vidět. V tom obchodě prodávali jen asi 2 velikosti, tudíž ony si ji musí vykasávat.


Jinak dneska jsme dělali doma muffiny a cookies, jiank se asi nic zajímavého nestalo.

PS: Teď jsem si vzpomněla, že každou cestu autobusem potkávám různý exoty, kteří si hrozně chtějí povídat. Trošku otrava, no :D

Teď je tady hrozně oblíbená tahle písnička http://www.youtube.com/watch?v=gKG2hHdjKvA. Už ji hrajou rádia v ČR?

neděle 29. srpna 2010

Second day of the school

Můj druhý den na High school nebyl tak hektický jako ten první. Ráno mě Scott dovezl na bus. Cesta v prvním busem probíhala normálně, v druhém buse jsem zase byla vyzvána spolužáky, ať si k nim sednu.

Ráno jsem odchytla školní poradkyni, že chci dělat nějaký sport, ať mi poradí. Je to hrozně milá dáma, takže mi vyjmenovala, co můžu teď na podzim dělat-Dívčí fotbal, volleyball, golf, tennis, cheerleading a cross country. Já jsem chtěla hrát basketbal, ale to je až zimní sport, takže teď nic. No vzhledem k tomu, že soccer a volleyball mě nebaví, u golfu se jeden moc nehýbe, tennis jsem nikdy nehrála a cheerleading dělat nechci, zbylo mi jenom cross country. Dala mi kontakt na kouče „týmu“ , což je úžasně příjemná učitelka.

Pak ale zazvonilo a já musela na svou první hodinu-US History. Problém této hodiny je, že nemáme učebnici, protože učitel vykládá, mi si máme zapisovat a to nám stačí prý. Jenže já samosebou nestíhám, něco nechápu nebo nechytnu důležitý slovíčko, takže mi to celý nedává smysl (ale přesto rozumím skoro všemu, což je lepší než jsem kdy čekala). No na konci hodiny jsem šla za ním a škemrala o učebnici, takže mi ji prý sežene. Dostali jsme i úkol, s kterým mi později doma pomáhali, takže v klidu.

V mé první angličtině se nic moc nedělo, dala nám učebnice a říkala, co budeme dělat. Pořád mluvila o nějaký knížce, kterou musíme přečíst, takže jsem byla akorát naštvaná, že si ji budu muset koupit. To se vyřešilo snáz, než sem čekala, půjčila mi ji moje druhá učitelka AJ.

Matika, ta mi dneska dala. Včera jsme měli úkol, kde jsme měli řešit (pro mě) nesmyslný úlohy jako druhá odmocnina z -40. Taky se tam pořád objevovalo nějaký „i“ Já jsem myslela, že si z nás dělá srandu, tak jsem všude napsala „nemá řešení“, ale v hodině to pokračovalo. Myslela jsem, že v tý hodině zuřivostí puknu (a nad tabulí visí nápis „No whining please :D) No nicméně učili jsme se nějaký vzorec, ale to je v klidu, hlavně, že ne slovní úlohy. No protože další hodinu měl být oběd, šla jsem za tou učitelkou, která se ukázala jako moc ochotná osoba a čtvrt hodiny se mnou seděla a vysvětlovala mi, že oni to řeší i pro abstraktní čísla, zatímco nám vtloukali do hlavy, záporná druhá odmocnina nemá řešení!

Potom jsme měli web design. Jako náplň celé hodiny byla vytvořit složku se svým jménem. Lauren, roztleskávačka, sedící vedle mě, se hned ujala vysvětlování, jako kdybych já počítač nikdy neviděla a nevěděla, jak se složka dělá…

Španělština. Přišla jsem trochu později, protože jsem byla u kouče cross country ( ta mi řekla, že potřebuju potvrzení od doktora a že zejtra mám přijít trénovat), takže na mě nezbyla lavice (je nás tam moc). S ještě jedním spolužákem jsme šli pro další lavice a já se chvíli bavila s učitelkou, ta prohlásila, že mám „cute accent“. Když se dozvěděla, že se „učím“ještě německy a Japonsky (a to jsem pomlčela o latině :D), měla z toho druhý vánoce, dávala mě hned všem za příklad, jak jsem vzorná a že Evropani Američany předběhnou, protože Američani se nechcou učit jazyky :D Pak nám vysvětlovala co je to časování sloves a vykání. Moji američtí spolužáci to absolutně nemohli pochopit, ona to prezentovala jako slušné oslovení. No jo, mají to těžký, když to v angličtině nemají, no.

V náboženství jsme nic moc nedělali, co mě ale naštvalo, že na mě nezbyla učebnice a učitelka nám dala úkol z učebnice. Jsou to otázky, na které si odpověď prostě nemůžu vymyslet. A tak jsem šla na horu (myšleno do kuchyně) dneska odpoledne a tam mi něco nadiktovali. : D

Moje poslední hodina byla English. Nejdřív mě učitelka pěkně naštvala, protože jsem si ve skříňce zapomněla něco na hodinu (plyšového medvěda pro svůj úkol, představit se pomocí tří předmětů které máme rádi) a ona mě nechtěla pustit. Na začátku nám rozdala test, kterej byl fakt vtipnej. Bylo to fakt těžký, chtěla abych podtrhávala věci, o kterých nemám ani páru… Až mi to přišlo vtipný, že nic nevím. No zatímco moji spolužáci to měli za 10 minut, já to za celou hodinu nestihla. Ale aspoň jsem se vyhnula té speech. Na konci si mě tahle učitelka zavolala a řekla mi, že je tu pro mě, že mě klidně bude doučovat, což mě fakt potěšilo. Potom jsem si ještě řekla o knížku na čtení, tak mi dala nějakej deník, prý to snad zvládnu.

Do busu jsem nastoupila spolu s mými spolužáky, ale překvapivě si se mnou povídali. Samozřejmě, že je zajímal drinking age in Czech rep, sprostá slova a tak. Ale aspoň jsem se pobavila – Například když kluk sedící vedle mě převáděl Fahrenheity na stupně a vyšlo mu (podle jeho výpočtů), že teplota v Čechách v létě je 69 stupňů :D
V Edwarsville mě vyzvedla Emily a potom jsme jeli domů. Na večeři jsme měli palačinky, což nikdo nemohl pochopit, že my to jíme i jako hlavní jídlo. Já zas nechápala, že ke sladké palačince s javorovým sirupem přikusujou upečenou slaninu :D Holt jiný kraj, jiný mrav.

sobota 28. srpna 2010

První den školy

(Tenhle článek jsem sice napsala už po prvním dni školy, ale byla jsem tak unavená ho opravovat, že ho sem dávám až dneska).


Ráno jsem vstala o něco později, než jsem plánovala, ale naštěstí Emily byla tak hodná, že mi udělala oběd, takže jsme vše stihly. Potom mě odvezla na autobus, s kterým jsem poprvé jela sama. První bus byl v pohodě, ale v druhém jsem zahlédla nějaké spolužáky od nás ze školy (poznala jsem je podle uniformy). Měla jsem původně v plánu kolem nich jen tak projít a nevšímat si jich, ale oni na mě hned „Hi“ a ať si přisednu. Jenže pak už to bylo dost trapný. Za celou cestu se mnou prohodili jen pár slov. Já nevěděla, o čem se s nimi mám bavit a oni zjevně taky ne.

Když jsme přijeli do školy, hned mě odchytla Lauren, holka, co jsem potkala už v pondělí. Nevím proč, pořád mě poučovala, ať si locker nezamykám a já si ho pořád tvrdošíjně zamykala. :D Nicméně potom jsem šla na svoji první hodinu-US History. Měla jsem pěkné místo vepředu, ale nevím proč, učitel nás přeházel podle abecedy, takže jsem se rázem ocitla vzadu, u řvoucí klimatizace, a tak nejenom, že jsem mrzla, ale ani jsem nic neslyšela. Naštěstí jsem na konci za ním přišla a on mě umístil jinam, zase dopředu. Tenhle učitel je fakt sympaťák. Hned nám teda oznámil quizy na hlavní města USA a státy USA. Hned tu hodinu nám dal slepou mapu USA s tím, že máme doplnit státy. Já jich doplnila tak 30 a dalších 10 jsem tipla. Myslela jsem si o sobě, že jsem úplně vypatlaná, ale když jsem pak viděla některé mé spolužáky, kteří tam měli vyplněnou jenom Floridu (ani Illinois neměli), dost mě to uklidnilo.

Další hodinu byla angličtina. Tu učitelku miluju! Byla na mě hrozně milá, nevím proč, prohlásila, že mluvím „excellent english“. Jako v každé hodině nám dala podepsat papír se všemi pravidly-nesmíme chodit pozdě, máme odevzdávat úkoly včas , nevyrušovat… A samozřejmě vznesla požadavky na šanony (tady chce každej učitel na svůj předmět šanon, plus dostáváme obrovské bichle jako učebnice-jak to mám jako odnést???)

Další hodinu byla matika. Začala požadavkama, potom nám rozdala opakování, který by bylo lehký, kdybych rozuměla zadání že. Byli to nějaký kvadratický rovnice, sčítání zlomků a takový kraviny.

Pak byl oběd. To bylo dost vtipný. Vešla jsem do jídelny a teď se samosebou všichni otočili, kam si jako sednu, ale naštěstí jedna holka z English class zařvala. Ať jdu k nim, tak jsem šla. Byla jsem vděčná, že jsem byla ušetřena toho trapného momentu jíst sama u stolu.

Potom Web design. Tam nastal menší problém, protože počítačů bylo 19, ale studentů 21. Takže tak dlouho do nás hučeli, ať někdo jde na výtvarku, až se 2 zvedly a šly. Jinak nic jsme v té hodině nedělali, mohli jsme si dělat, co jsme chtěli.

Ve španělštině jsem se cítila jako v mateřské školce, protože všichni jsou tam tak 3-4 roky mladší. Učitelka byla hrozně nadšená, jako kdyby to, že nás může učit, bylo největší vzrůšo jejího života.


Potom má poslední angličtina. Učitelka byla milá, mladá, ale až moc nadšená. Hned jsme dostali úkol, na kterém jsem doma musela pracovat asi 3 hodiny.

Co mě překvapilo, že všichni učitelé dávají velkou váhu domácím úkolům –až 40%.

Po škole jsem hned nastoupila do busu, spolužáky jsem zase byla vyzvána, ať si k nim sednu, ale nijak zvlášť jsme se nebavili. Na zastávce mě vyzvedla Molly a hned jsme jeli domů.

Večer jsme jeli do školy znovu kvůli nějaké schůzce. Nejdřív jsem si asi půl hodiny musela vyslechnout pro mě nudné a zbytečné kázání o tom, jak se hlásit na college. Potom nám ale řekli, že v březnu pojedeme do New Orleans pomáhat obětím Cathriny. Musíme si to ale zasloužit, takže budu muset prodávat pizzy či popcorn či dělat něco jinak prospěšného.
Po příjezdu domů jsme se vydali do Walmartu, já Molly předala všechny seznamy pomůcek, kterým jsem nerozuměla, ona mi to našla a jeli jsme domů. Pak jsem ještě do 12, dělala úkoly, z čehož jsem už ke konci byla dost zoufalá.

Celý první den bych popsala jako jeden velkej zmatek, nevěděla jsem, kam mám jít, co mám dělat, skoro nikoho jsem neznala, co se ode mě chce….Vím, že se to časem zlepší, ale zatím je všechno tak hektické, teď ještě tak angličtina… Jeden by neřekl, jak to vyčerpává. Jsem už tak pořád unavená, ale teď ještě musím dělat úkoly do noci… Už aby byl zase víkend!!! :- )

PS: V zásobě mám ještě dva články z tohoto týdne + fotky. Přes týden jsem to dělala tak, že jsem si napsala poznámky nebo i napsala článek, ale nedala ho jsem, protože jsem na to neměla sílu, hlavně ne na to opravování. Takže dneska jsem všechno dopsala a opravila, budu to jsem dávat postupně. Další články už jsou trošku informativnější než tenhle. Mohla jsem sem něco dopsat, ale takhle je to více autentické. Byla jsem tak stahaná, že víc jsem v ten den nevyplodila. Takže se těšte na další články!

pondělí 23. srpna 2010

"První" den na High school

Protože mám školu daleko, musím tam jezdit autobusem. Ovšem ne tím žlutým, ale obyčejnou MHD. Protože mě všichni varovali, že nic takového v Americe nevedou, byla jsem až překvapená, že to tady mají (ne snad že by to někdo používal, byli jsme tam tři v celým buse). Peggy se nabídla, že dneska se mnou do školy pojede busem a já si to aspoň zkusím nanečisto. Protože zastávku mám dál od domova, budou mě prý každé ráno vozit na ni a odpoledne z ní ( a když to nevyjde, můžu jet shuttle busem, který jezdí z centra Edwardsville k obchoďákům, poblíž kterých bydlíme). Ze zastávky v Edwardsville jedu busem, který v půli cesty vyměním za jiný. Musím teda řidiči prvního autobusu říct, ať pro mě zdrží ten druhý, už se těším, až mu to budu zítra vysvětlovat. Dvakrát denně mi bus zastaví přímo u školy, když pojedu večer, musím sejít dolů na hlavní ulici a na řidiče mávnout. To je další věc, která mě dost překvapila-tady nemusíte řešit věci jako zastávky nebo tak. Tady se na řidiče prostě mávne a on zastaví, kde chcete. Nebo když ho požádáte, aby zastavil někde mimo jízdní řád, on Vám zastaví. Asi si to může dovolit, protože tady busy nejsou přecpaný a on tak má čas. Za 15 dolarů měsíčně dostanete pass a můžete pak jezdit kamkoliv, kdekoliv a kolikrát chce po celém okrese.

Trošku jsem odběhla od školy, ke které jsme teda s host mámou dnes jeli busem. V 10,30 bylo setkání se seniory (zuzi ne se starýma lidmama!!! :D), ale ještě předtím jsme dělali můj rozvrh. Takže, každý den budu mít následující předměty:

1. perioda – US History
2. perioda –English IV.
3. perioda – Math
4. perioda – Lunch
5. perioda – Web design
6. perioda – Spanish I.
7. perioda – Theology
8. perioda – English III.

Jsem možná magor, ale vzala jsem si 2 angličtiny, jedna by měla být literatura, druhá gramatika. V nejhorším to vždycky můžu změnit, že. Na druhou stranu proč jsem tady, že-abych se tu aj naučila. Když už jsme u mé angličtiny, je to pořád bída. Rozumím vcelku dobře, když na mě nemluví slangem. Ale vymáčknout se-to je děs :D Vždycky jsem si myslela, že to takovej problém není, ale očividně je-třeba takové tvoření otázek… :D Vtipný taky je, že jak nejsem zvyklá, aby na mě někdo mluvil v aj, lidi na mě mluví, já si toho nevšímám… Doma mě chápou a třeba to zopakujou, až jsi sou jistý, že vnímám… Ale na ostatní lidi to může působit jako, že je ignoruju… což není můj cíl. :/
Škola mi začíná 8:18 (ale stejně kvůli busu barák musím opouštět v 7, takže si nepomůžu vůči čechám) a končí 2:49. Každý den musím nosit uniformu, dvakrát v měsíci je spirit day, to týmy nosí svoje dresy a tak. Párkrát za pololetí bude zkrácené vyučování.

Po sestavení rozvrhu jsme šli na to setkání. Když se sešli všichni, přišel náš třídní, což je sám ředitel, nevím proč. Ten mě představil všem seniorům a dost mě u toho pobavil, prej: „Nebudu Vás ztrapňovat tím, že nevíte kde je Česká republika – z publika se ozvalo že je to někde south-west- a tak radši budeme všichni mlčet“-a koukal při tom na kluka, co ČR přiřadil ke Španělsku. Řekl nám, že březnu pojedeme do New Orleans a zítra kvůli tomu máme večer schůzku. No pak nám rozdal lockery a skončil. Mě se ujal páreček holek, kterej mi ukazoval, jak se otvírá locker (což mě stejně nakonec naučila Peggy) a ukázali mi, kde mám třídy, ne že bych si to pamatovala. Teprve když mi to ukazovali, zjistila jsem, že ta škola je malé bludiště. Zjistili jsme, že s jednou tou holkou budu jezdit busem, pak mě pár lidem představili a šla jsem se vyfotit na kartičku. Pak už jsme konečně vyšly ze školy, na podruhé chytly autobus (napoprvé nezaregistroval naše mávání, takže jsme museli čekat na další) a za (ne)dlouho byly doma. Jsem na sebe zvědavá zítra, kdy to všechno začne. 

Další dny a pár rozdílů

Páteční dopoledne jsme strávili nakupováním bot. Já jsem si chtěla koupit boty na sport, tudíž jsme nasedli do auta (na co chodit pěšky, když je obchod vzdálený 800 m, že) a vyrazili. Jelikož v obchodě byla sleva „kup si jedny a druhý dostaneš za polovinu“, neodjela jsem s jedním, ale rovnou se dvěma páry. No mohla jsem tam nechat úžasně pohodlný značkový kecky jen za 220 korun????? :- )
Po obědě jsme si povídali, dozvěděla jsem se, že moje Hostmum zná Václava Havla a má tu od něj dokonce knížku (což mě potěšilo), já se neúspěšně snažila popisovat situaci v EU, zejména pak pád českého předsednictví a objevili jsme tu restauraci jménem „Neruda“. Bohužel ale není pojmenovaná po Janovi, ale po Pablovi, který Nerudu obdivoval a pojmenoval se po něm.

Potom jsme se jeli podívat na školu. Plán byl takový, že se jen podíváme zvenku a pojedeme, ale měli otevřeno, takže jsme tam vlezli. Seznámila jsem se s pár učiteli a hned se přihnal ředitel, že mě chtěl vidět. Tehdy jsem si ještě myslela, že škola je malinká-dneska jsem byla z omylu krutě vyvedena.
Večer jsem se měla setkat s local rep, což byla taková postarší paní, údajně milující kočky. Mě se zeptala na pár otázek, ale pak se bavila s Peggy. Řešili nějakého výměného studenta, kterého dost pomlouvali. Bylo mě ho vcelku líto, ale pak jsem nějak mezi řečí pochopila, že byl z Čech. To mě přišlo trochu blbé pomlouvat ho zrovna přede mnou, ale každopádně prý pár lidí přesvědčil, že češi jsou hloupí, asociální tvorové. Bájo.

V sobotu se nedělo nic zvláštního, myslím, že jsme se byli podívat do Fitnesscentra, které mám kousek od domu. Vstupné tam stojí 5 dolarů, což není tak hrozné. Můžu si taky koupit měsíční membership za 25 dolarů. Pak jsem konečně začala vybalovat, ještě jsem to nedokončila, ani v sobotu ani dnes, ale už jsem na dobré cestě. Odpoledne jsme v bazénu našli asi 35 cm želvu. Já jsem si nejprve myslela, že je to mazlíček, který někomu zdrhl, ale prý je to tu normální volně poíhající zvíře.

Neděle byla akčnější. Ráno jsme byli v kostele na mši. Čekala jsem, že to bude více akčnější, ale v zásadě to bylo stejné jako česká bohoslužba. Při kázání teda kněz vyprávěl pár vtipů, které jsem samosebou nepochopila, a děti na začátku mše odešli do nedělní školy, z které se pak vrátili v průběhu mše. Po mši jsme šli do nějaké tělocvičny, kde probíhal snídaňooběd, jehož výtěžek měl jít na nějakou školu. Tam mě naštvali, protože mi na lívanec nalili párkovou omáčku :- )
Protože celý tento týden má Peggy v nemocnici noční, odpoledne jsme nejprve strávili tím, že jsme vymýšleli, co budeme jíst na večeři po celý týden a pak jsme to jeli do obchodu koupit. Všechny jsem šokovala, když jsem prohlásila, že chci na večeři palačinky. Tady je prý vůbec nejí jako hlavní jídlo, max. na snídani. Ale prý to pro mě udělají a tak myslím zítra nebo pozítří je budeme mít. V obchodě jsem našla Pilsner mezi pivy, tak jsem to řekla Scottovi a on si hned balení koupil (doma ochutnal a prý je dobré :-))
Když jsme se vrátili z ochodu, pekli jsme s host sestrou Molly Apple pie. Nejdřív jsem se divila, co všechno za divné koření tam sype, ale po přeložení názvů jsem zjistila, že to byl jen hřebíček, nové koření a muškátový oříšek. Slíbila jsem jim, že jim někdy upeču něco českého :- )


Ještě mě napadá pár rozdílů mezi Českem a Státama, tak tady je máte:

-Když už jsme u toho nakupování, tak nikdy jsem neviděla tolik polotovarů pohromadě – polívky, hotová jídla, kousky ovoce, všechno na co si jen vzpomenete v prášku... Vím, že podobné věci máme i doma v ČR, ale rozhodně ne v takovém množství. Musím si urychleně zjistit, jak se řekne glutamát sodný, abych věděla, co nekupovat.

-Nikdy bych nevěřila, že tohle řeknu, ale začíná mi chybět český chleba… Doma ho skoro nejím ale teď bych si i dala… měkkou čerstvou enpeku… mňam.

-Sales tax. To mě upřímně dost vytáčí. Tady nemají DPH započteno v ceně nákupu jako u nás, ale u pokladny Vám připočtou navíc z celkové ceny nákupu nějaká procenta. Takže když vidíte něco za 20 dolarů, u pokladny neplatíte 20, ale třeba 23.

- Dialysis centra-V Čechách jsem nikde neviděla taková centra, kde by lidi chodili na dyalízy. Teda ano, vím, že v nemocnici mají ty přístroje, ale tady jsou na každém rohu baráky, které se na to specializují. Je pravda, že možná jsou tlustší než my, jedí nezdravě… a očividně mají hodně problémů s ledvinama.

-Američané milují neoantický styl. Hodně baráků je zdobeno dórskými a podobnými sloupy… Nevím proč, já mám pocit, že se to sem nehodí

-Po domě chodí v botech a nepřezouvají se. Myslela jsem, že mi to bude činit potíže, ale člověk si na to zvykle až moc rychle :D

-Co jsem si všimla, jsou je tu hodně oblíbné „zaplať určitou částku a užívej si, co hrdlo ráčí“- ať už jedná o neomezené telefonování, nebo pití v restauracích (ne jen ve fasfoodech, i v normální vám zdarma dolejou další pití), nebo neomezené využívání fitness za poplatek, neomezené používání busu…

-Recyklace-tady nemají žlutý, modrý, zelený a ještě kdovíjaký kontejner-tady se to všechno sype do jednoho a oni si to odvezou a vytřídí.

A je toho hodně, ale už mě nic moc nenapadá právě teď…

neděle 22. srpna 2010

Formuláře v letadle

Teď jsem si vzpoměla, že jsem vůbec nepsala o formulářích v letadle. No to bylo něco :D Dostli jsme 2 formuláře, rozdali nám je až před přistáním a pak se všechen palubní personál schoval nevím kam (možná i schválně-předtím byli všude a pořád a teď nikde ani noha), takže nikdo nemohl zodpovědět mé otázky. Zkoušela jsem se ptám okolo, ale poblíž seděl jenom němec a tunisan, takže mi moc nepomohli. Ne snad, že by bylo tak těžký vyplnit nějaký formulář, ale některý políčka mi dali zabrat. Tak třeba "boarding country" (nejsem si jistá, jestli to bylo formulováno přesně takhle). No jenže myslí boarding country to America nebo my first boarding country????? Ani nevim, co jsem tam nakonec dala. Takoýchhle políček tam bylo víc. Nebo tam byla otázka jestli převážím jídlo. Zdravý rozum radí odpověděť ne (i když jo :d), protože takhle otázka byla mezi sortou "převážíš drogy" a tak. Jenže zase co když budu lhát a oni na to přijdou. No nakonec jsem zaškrtla ne, nepřevážím nic. Na pasový kontrole jsem to ale stejně nevydržela a všechno jídlo úřednici vyslepičila :D Ale to, že jsem zaškrtla že nic nepřevážím, nijak nekomentovala...A dál už story jak mi vše jako jediné bylo necháo už jsem psala...

Můj první a druhý den v Spojených státech amerických

Když jsem přilétla do Saint Louis, překvapilo mě, jak je to velké letiště. Přirovnala bych ho tak k Praze. Nicméně jak jsem vyšla z letadla, musela jsem projít dlouhým terminálem. A jak sem tak šla, najednou slyším volání: „Ty musíš být Eva!“(samozřejmě v angličtině). Byla to má nová rodinka, ale vůbec jsem je nezaregistrovala, ještě že mě poznali oni. Host sestry jsem sice viděla na fotkách, ale host rodiče ne, takže jsem ani pořádně nevěděla, kdo mě na letišti přivítá. Ale byla jsem moc mile překvapena. Sice tam nebyl Scott, hostfather, ale byla tam Peggy, host máma. Peggy je ohromně příjemná a sympatická. Molly (16) a Emily (20), moje nové sestry, jsou také skvělé. Myslíš, že na lepší rodinu jsem narazit nemohla. :- )
Potom, co jsme se přivítali, jsme se šli podívat, jestli kufr náhodou nedošel normálně (což mi přišlo divné, ale úřednice v Chicagu mi řekla, ať to zkontroluju). Nic tam nebylo, takže jsme to šli reklamovat, já jsem horko těžko popisovala, jak to vypadalo, ale pochopili mě.
Pak už jsme jeli domů. V autě jsem je proškolila o výslovnosti mého jména a příjmení, pobavili jsme se o letu, já byla trochu vystrašená kvůli zavazadlům, ale ony mě uklidňovaly.
Když jsme dorazili domů, ukázali mi celý dům (v pěkné domkové čtvrti s cihlovým obložením), můj pokojík, poznala jsem mazlíčky-dvě kočky Tygra a Shailoo (nejsem si jistá jak se to píše) a psa Heli. Potom přijel z práce Scott, takže jsem se seznámila i s ním, dali jsme si večeři a okolo 7 jsem byla tak unavená (přeci jenom, nespala jsem asi 42 hodin), že jsem zalehla a hned spala.

Další den jsem plánovala spát tak do 8, ale už někdy v 7 jsem se vzbudila, psala domů a už nevím, co dělala víc, ale každopádně v 9.30 mi dovezli zavazadla, za což jsem byla šťastná. Potom jsem vyšla nahoru (mám pokoj dole, ne ve sklepě, ale dům je na svahu, takže když vstoupíte, myslíte, že jste v přízemí, ale ve skutečnosti jste v prvním patře), nasnídala se a potom jsme vyrazili do města. Jako první jsme šli zařídit účet v bance, od kterého ale zatím nemám kartu, tu teprve pošlou. Protože jsem to nedělala sama, bylo to v klidu, občas jsem nevěděla, co po mě úřednice chce, ale Peggy mi to zopakovala. Myslela jsem, že půjdeme do Bank of America nebo do něčeho známého, ale nešli jsme a já můžu být hrdý držitel účtu v Bank of Edwardsville. :- )
Potom byla na plánu koupě mobilu. Pro ten jsme vyrazili do BestBuy. Tam jsem si moc nevěděla rady, ale sympatický prodavač poradil :- ). Za 29 dolarů jsem si koupila mobil, kde budu mít neomezené volání a smsskování do všech sítí (měla to být smskování i do čech, ale to nefunguje), měsíčně budu platit 35 dolarů za neomezené textování a volání do všech sítí v Americe. Mobil není nic moc, co bych taky za ani ne 600 korun chtěla, že :D Ale přinejmenším je to véčko a to jsem vždycky chtěla.

Protože mi Peggy ve středu oznámila, že do školy musím nosit uniformu, naše třetí zastávka byl obchod s uniformami. Ta se skládá s trička s límečkem se sukní, bermudami nebo kalhotami. Ve Fisher’s uniforms jsem si koupila sukni a poloshirts, ale kalhoty pro mě samosebou neměli – jako kdyby v Americe snad neměli vysoké lidi. Nakonec to bylo vlastně štěstí, protože tam měli za 30 dolarů příšerný kalhoty z hroznýho materiálu. Potom jsme šli do obchoďáku, kde jsme sehnaly skvělý kalhoty v JC Penny za 20 dolarů (oni teda stáli 39, ale druhý k tomu byly za dolar-miluju slevy!). Vyfotila jsem se, tak až najdu kabel od foťáku, dám sem fotku.
Taky jsme se stavili ve Walmartu, což je jako naše český Tesco, jen tak 4x větší a je u toho i lékárna a Garden centrum. Tenhle obchod žeru, je tam vážně všechno na co si jeden vzpomene.

Obědvali a večeřeli jsme ve „fasfoodech“ Fazoli’s a St. Louis Bakery-dávám fastfood do uvozovek, protože to nebyli fastfoody v pravým slova smyslu. Jídlo bylo sice rychle hotový, ale bylo to zdravé jídlo udělané z kvalitních ingrediencí-žádnej mekáč či burger king. Tohle píšu proto, že většina lidí si spojuje ameriku jen s tím největším hnusem, jako cheeseburgery od Mc Donallds, ale oni tu mají i alternativy, kde se dělají saláty a sendviče, kde není žádnej friťák a „maso“ z mletých kopyt.

Největší zážitek jsem ovšem měla až večer, když jsem zahlédla obchod Aldi. Kdo neví, co to je, tak je to něco jako Lidl, prostě typicky německý discount. Možná Vám to nepřijde tak šokující, ale pro mě Aldi ztělesňuje něco typicky německého, no představte si, že byste ve státech viděli českou jednotu, nešokovalo by Vás to? Nemluvě o to, že vtipné je, že Aldi neexpandovala do Česka, které je sousedem Německa, zato expandovala přes Atlantik až do USA.

pátek 20. srpna 2010

Flight to the USA

Můj let byl trošičku šílený, ale dolítla jsem v pohodě. O půl páté ráno jsme se dostali na pražské letiště, kde mi řekli, že mám těžké jak hlavní zavazadlo, tak i příruční. Takže jsem příruční musela odbavit (To jsem si předtím říkala, že mi snad zavazadla neztratí, protože nemám náhradní oblečení- což mi bylo později k smíchu). No v 6 nám to letělo do Frankfurtu, kde jsme měli necelou hodinu na přestup, protože se naše letadlo z Prahy trochu zpozdilo. U východu z letadla nás ale čekala koordinátorka (letělo nás 6 studentů), která nás dovedla ke správnému gatu, takže jsme vše zvládli. Cesta FRA-Chicago byla dlouhá, únavná, devět hodin trvající. Nemohla jsem pořádně usnout, takže jsem byla šťastná, když jsme přistáli. To jsme ještě ani nevěděli, co nás čeká. Dvě hodiny jsme čekali v přehřáté hale bez klimatizace (nebo aspoň nefungující) na bezpečnostní kontrolu. Když jsem jí prošla, zjistila jsem, že můj kufr nedoletěl (Což jak se ale později ukázalo, bylo vlastně obrovské štěstí, protože ostatní museli se zavazadly přes celní kontrolu a lahve s alkoholem jim zabavovali a museli je vylívat. Já neměla kufr, takže přes celnici jsem jen neprošla, nic jsem ukazovat nemusela.) Měla jsem poměrně dost času, takže jsem v trafice pročítala časopisy. Z Neewsweeku jsem se dozvěděla, že nejlepší zemí na světě je Finsko. Česká republika je až 25. Jen pro zajímavost, USA je 11., což Američani těžce nesou. Druhé je Švýcarsko, třetí Švédsko. Teď jsem to hledala online viz http://www.newsweek.com/2010/08/15/interactive-infographic-of-the-worlds-best-countries.html a je zajímavé, že Česká republika má lepší hodnoceni v Education než USA.

No každopádně potom jsme letěla maličkým letadlem do St. Louis, kde na mě čekala rodina. Kufry jsem dostala až další den ráno. Ale jak jsme psala, nikdo je na území USA neotvíral, takže mi tam Becherovka zůstala.
Jinak z kuframa jsem se fakt pobavila. V Chicagu mi tvrdili, že chybu udělali ve Frankfurtu, kde kufry nestačili za hodinu přeložit. V Saint Louis mi pak tvrdili, že kufry jsou teď v Chicagu. Nakonec jsme ale zjistili, že moje kufry nikdy v Chicagu nebyli, že cestovali do států přes Washington a další města a nalétali toho mnohem víc než já. O prvním dnu zase jindy.

čtvrtek 5. srpna 2010

Rodina

O umístění jsem se dozvěděla někdy v březnu, nebo dubnu, už si to nepamatuju přesně. Moje budoucí host rodina bydlí v malém městečku Edwardsville (asi 30 000 obyvatel) v Illinois, přes řeku asi 20 km od St. Louis, Missouri, což už je poměrně velké město, i s okolím má kolem 3 milionů obyvatel.
Budu mít 2 host sestry zhruba v mém věku, obě už mají vlastní auto. Rodinka bydlí v rodinném domě v centru města. Do školy to mám poměrně daleko, je vzdálená asi 30 km, takže budu muset každé ráno jezdit 45 min školním autobusem, který mi zastaví přímo před domem. Ale zase mám v docházkové vzdálenosti obchoďáky a Fitness centrum. :-)

Nejprve jsem chtěla být v co největším městě- jako Chicago nebo Seattle. Je pravda, že mi bude chybět určitá svoboda, kdy se MHD přesunu kam chci. To tady mít nebudu, bez auta budu dost ztracená. Zase budu mít kolem města rozsáhlou síť cyklostezek kolem Mississippi river. Sice nemám kolo, ale třeba mi tam nějaké zapůjčí a tak se budu moci kochat přírodou :D Té si ostatně užiju dost, protože rodina má kromě koček i 2 koně.

No už se na ně na všechny těším :-)

Mojí největší starostí jsou teď dárky. Normálně nakupování dárků miluju, ovšem za předpokladu, že dotyčného znám a přesně vím, co mám koupit. Takhle budu dost střílet do prázdna :/ No ale ještě mám nějakejch 12 dní na přemýšlení.